Zaplněný Lapač viděl skvělý hokej i bitku. Tempo bylo vysoké, ví Kolařík

Foto: Martin Krba, hc-vsetin.cz

Skutečně v pravý čas ze sebe setřásli vsetínští hokejisté letošní „komplex Přerov.“ Prohráli s tímto rivalem všechna utkání základní části a z úvodního finálového duelu odešli s debaklem 1:9. Na začátku odvety na Lapači bylo vidět, že Přerovu tyto úspěchy zvedly sebevědomí a byl skutečně lepším týmem. Toto konstatování ale tentokrát platilo pouze do poloviny první dvacetiminutovky. Poté Zúbek propálil Vojtka a hosté na chvíli zcela vypadli z role.

I v dalším průběhu viděly čtyři tisícovky diváků vynikající hokej, který gradoval v posledních minutách. V nich si slovo vzal nejproduktivnější muž základní části Jan Kolařík. Nejprve ve chvíli, kdy rozhodčí signalizovali vyloučení Poláka, využil situace a předložil puk před branku Vaňkovi. No a o pět minut později projel celým kluzištěm a bekhendem přehodil Vojtkovy betony. „Byl jsem dlouho na ledě, měl jsem toho plné kecky, ale zkusil jsem to,“ usmíval se po duelu, v němž létaly i pěsti mezi Zúbkem a Sakrajdou, vsetínský kanonýr.

Jak je těžké dostat z hlavy pět porážek s finálovým soupeřem a navíc skutečnost, že skoro ve všech bylo za deset minut po zápase?
Myslím, že rozdíl mezi mužstvy není tak markantní, jak ukazovaly výsledky. Nevím, jestli jsme byli uchlácholeni výsledky Opavy proti Přerovu v semifinále nebo tím, že tam v posledním utkání nedostala gól. Ale každý tým se připravuje podle toho, jaký soupeř přijede. Jinak hrajeme proti Valmezu a jinak proti Přerovu. Oni na nás doma třikrát vletěli a třikrát z toho bylo 0:4 po první třetině. Věděli jsme, že musíme hrát úplně jinak, zezadu, ze zabezpečené obrany. Byl to vyrovnaný zápas, Přerov neměl moc šancí a rozhodla individuální chyba v 53. minutě.

Ale prvních pět, deset minut zase patřilo soupeři, viďte?
Asi jsme ten předchozí výsledek měli v hlavách. Důležité bylo co nejdéle udržet 0:0 a dostat se do zápasu. Začali jsme lépe bruslit, dobře nám fungovala obrana středního pásma. Bylo to úplně vyrovnané a čekalo se na chybu. Ale uvědomte si, jaký soupeř před námi stojí. Má šest obránců s obrovskými zkušenostmi. No a v útoku mají mladé, rychlé a drzé kluky, ať už Šťastného nebo Popelku, který hrál i extraligu, a vedle nich zkušené Sedláka nebo Procházku. Mají tým výborně poskládaný. Pro nás má výhra obrovskou cenu. Teď bude Přerov přece jen pod určitým tlakem.

Druhý finálový zápas měl minimálně prvoligovou úroveň. Jak jste to viděl vy?
Pro mě osobně to byl fyzicky i psychicky nejnáročnější zápas v sezoně. Tempo bylo opravdu vysoké a pomohli tomu i diváci. Každá chyba byla hned vidět, viz moje dva námazy ve třetí třetině.

Pokud dá Přerov první gól, je nesmírně těžké ho porazit. Teď poté, co inkasovali, přece jen přestali působit tak suverénně. Bylo to cítit i na ledě?
My jsme věděli, že musíme začít tak, jako rozhodující pátý zápas v Porubě. Předtím jsme doma nedali ani gól, prohráli jsme 0:4. Soupeř by ve výhodě. Hrál dvě přesilovky a kdyby dal nějaký gól, nevěřím, že bychom hráli finále. A to samé se stalo i tentokrát. Přerov si po výhře 9:1 věřil. Ten první gól určuje ráz celého zápasu. Než se z něj Přerov oklepal, chvíli to trvalo. Pak sice vyrovnali, ale naštěstí jsme to ukopali.

V polovině zápasu byl poměr vyloučených 5:1, ale váš tým hrál oslabení skutečně dobře a soupeř občas za dvě minuty ani nevystřelil na branku. Co se změnilo?
Opravdu hodně jsme se na to soustředili, protože v Přerově jsme dostali v oslabení snad pět gólů. Bylo to tragické. Měli jsme čistý puk za brankou a přesto jsme jej nedokázali vyhodit. Trenéři to tošku pozměnili. Chodili tam kluci, kteří nehráli přesilovky no a specialisté na oslabení. Petr Hruška nebo David Vítek to odehráli skvěle, nebojí se padnout do střely. Myslím, že jsme měli i rychlý přístup. Soupeř se kolikrát ani nedokázal rozestavit. Myslím, že to se hráčům s takovými zkušenostmi nestává často. Ani když si puk nahodili, tak u něj nebyli první. Šlo nám to.

Vyrovnávací branka ve vlastní přesilovce ale byla hodně nepříjemná, že?
Samozřejmě. Šli jsme do poslední třetiny s tím, že soupeř bude útočit a nám se podaří nějaký brejk na 2:0. No a brejk se podařil Přerovu. To se ve finále za stavu 1:0 prostě nesmí stát.

No a pak přišly vaše chvíle. Zdálo se mi, že před druhým gólem jste všichni jakoby přestali hrát.
Ujížděl jsem obránci do situace dva na jednoho. Rozhodčí signalizoval faul. Když mě Polák potáhl hokejkou, puk mi ujel a druhý obránce Přerova k němu měl blíž. Já jsem vyvěsil nohy s tím, že bude přesilovka, protože jsem věděl, že na puk už nedosáhnu. No ale obránce jej přejel a pak už to bylo jednoduché.

Ale pak přišly vaše dva námazy v 58. minutě. To vám asi nebylo po těle moc dobře, že?
Chtěl jsem hru zklidnit, dát puk na obránce a vystřídat. Jak jsem ale dělal zpětnou kličku, klepli mi do hole a puk se odrazil k soupeři. Naštěstí šla střela do rohu a další zablokoval Radim Tesařík. Pak to dloubáčkem vyhodil, já jsem si to sklepl ze vzduchu a pěšky jsem došel až do branky. Byl jsem na ledě víc, než minutu, ale všiml jsem si, že obránci jsou za mnou, tak jsem to zkusil. Věděl jsem, že po ledě nemám šanci, tak jsem to zvednul. Pro brankáře to jsou někdy daleko horší situace, než když na něj jede hráč úplně sám.

Dává si na vás, jakožto nejproduktivnějšího hráče soutěže, protivník větší pozor?
Ve třetím utkání v Porubě si mě sjížděli, předtím jsem tam dvakrát projel a dal gól. Ale Přerov má velmi kvalitní obránce, takže nějaká osobka by byla zbytečná. Zase takoví hokejisté nejsme.

Share on Facebook Share on Twitter

• 2. liga
• VHK ROBE Vsetín