Výpadek v závěru nechápali, pak děkovali Bohu

Radost Slováků nebrala mezí

Slovensko a Rusko ve finále mistrovství světa? To bude nuda, řekl by si možná někdo! Jenže rozhodující bitva o zlato byla opravdovým vrcholem letošního šampionátu ve Švédsku! Strhující drama se odehrálo ve třetí třetině. Slováci do ní vstupovali s dvoubrankovým náskokem a vidinou historického triumfu, Rusové však dokázali neuvěřitelným ofenzivním náporem vyrovnat. "Můj bože bál jsem se, že si to nakonec pokazíme. Vedli jsme 3:1 a najednou to bylo 3:3," chvěl se slovenský obránce Martin Štrbáki po konečném vítězství 4:3.

Rusové po čtyřicet minut tahali v zápase za kratší konec, v závěrečném dějství ale předvedli ofenzivní smršť, na kterou u nich nebyli soupeři v předešlém průběhu turnaje zvyklí. Poměr střel na branku byl ve třetí části 8:2 pro Sbornou. "Nemohl jsem uvěřit, že hrajeme tak špatně," svěřil se Štrbák. "Ale poté jsme se zvedli a našli v sobě poslední zbytky sil. A pak to Peter trefil. Myslím, že Bůh byl v té chvíli na naší straně," ulevoval si sedmadvacetiletý bek.

Týmová soudržnost - silná zbraň!

Výpadku v poslední dvacetiminutovce nemohl přijít na kloub ani útočník Vladimír Országh. "Ve třetí třetině jsme úplně vymizeli z ledu. Nemohl jsem to pochopit," kroutil forvard z Nashvillu Predators hlavou. Nakonec prý podle něho rozhodl obrovsky silný týmový duch v mužstvu. "Jako tým jsme byli velice silní. Bylo to pravděpodobně nejlepší mužstvo, v jakém jsem kdy hrál. Jsem velmi hrdý, že jsem mohl být jeho součástí," dušoval se Országh, už se těšící na velkolepé oslavy. "Jsme mistři světa a to se nestává každý den. Možná je to poprvé a naposledy v mé kariéře, takže budu popíjet z poháru pořád, co ho budu mít v rukou," smál se.

Ján Lašák.

Skvělý výkon opět ve slovenské brance podal Ján Lašák, jedna z největších postav slovenského mužstva na celém šampionátu. "Nikdy jsem nevěřil, že bych se mohl stát mistrem světa. A podívejte se. Tohle je zlatá medaile, opravdu je zlatá!" ukazoval na cenný kov houpající se mu na krku.

Přiznal, že ve třetí třetině prožil možná nehorší chvilky na celém turnaji. Rusové na něho pálili ze všech stran, dvakrát kapituloval a ještě toho spoustu pochytal. Například semafor po ráně Guseva byl přímo učebnicový. "Bylo špatné, jak jsme ve třetí třetině přestali hrát. Náhle se na mou branku valil jeden puk za druhým. Zvláště v posledních deset minutách byl jejich nápor obrovský. Ale "Bonzai" rozhodl zápas pro nás," ulevoval si šťastný gólman. V konečném účtování však zdůraznil, že vyhrálo lepší mužstvo. "Po dvě třetiny jsme byli lepším týmem a kdybychom prohráli, jsem si jistý, že bychom byli všichni velmi velmi zklamaní."

Krve by se prý nedořezal v žilách Ladislava Nagyho v 55. minutě po vyrovnávací trefě Maxima Šušinského na 3:3. "Nedokážu vám říci, jak mi bylo, když Rusové vyrovnali! Bylo to velice depresivní," ujišťoval slovenský útočník. "Ale štěstí a přízeň nebes nám pomohly k vítězství. Jsem rád, že jsme v závěru našli síly na výhru."

Přitom po první třetině by si jen málokdo vsadil na to, že utkání může mít ještě dramatickou zápletku. Slovákům v úvodních dvaceti minutách patřil led. Dali dva góly, zápas měli zcela pod kontrolou. "Neplánovali jsme si, že začneme takovým náporem. V hokeji si nemůžete nic naplánovat. Před zápasem jsem si říkali, že musíme hrát hlavně dobře zezadu," nechápal Nagy výborný vstup do utkání.

Bondra a Pálffy v radostném objetí.

Rusové dokázali ve třetí třetině téměř nemožné. Už už se chystali na prodloužení, když povedenou trefou zápěstím k tyči rozhodl o vítězství Slováků 4:3 Peter Bondra. "Hráli jsme dobře a každý do toho dal všechno. Že jsem dál rozhodující gól? Měl jsem štěstí. Mohl ho dát kdokoli," svěřil se kanonýr Washingtonu. Notně vyčerpaný, stejně jako většina jeho spoluhráčů. "Rusové hráli dobře v obraně a výborně nás napadli. Bylo to velmi těžké, na vítězství jsme se hodně nadřeli. Ale teď se radujeme. Pořád jsme věřili, že můžeme vyhrát," přiznal Bondra.

Když sto sekund před třetí sirénou nejlepší střelec mistrovství světa překonal na brankového čáre zasunutého Maxima Sokolova, propukla slovenská střídačka v obrovský jásot. Už si nikdo nepřipouštěl, že by ještě mohli Slováci vítězství ztratit. Bezprostředně po utkání však hráči zisku světového titulu nemohli uvěřit. "Ještě když jsme po zápase řádili na ledě, říkal jsem spoluhráčům, ať mě štípnou. Stále tomu nemohu uvěřit. My a mistři světa? Hmm. To zní skvěle!," smál se Michal Handzuš.

Do Švédska dorazily v průběhu sobotního dne tisícovky slovenských fanoušků a vytvořili svým "miláčkům" vskutku domácí prostředí. Když pak po velkolepém vítězství zazněla slovenská státní hymna, tónů skoro nebylo třeba. Celá hala Scandinavium jako jeden muž zpívala "Nad Tatrou sa blýská, hromy divo bijů..." "Připadali jsme si, jako kdybychom hráli doma. Fanoušci byli opravdu skvělí," liboval si po zápase Handzuš. "Jste si jistí, že jsme ve Švédsku?," ptal se žertovně novinářů.

Tuto šanci po samostatném úniku sice Miro Šatan promarnil, ale nakonec ho to nemuselo mrzet!

Největší úspěch kariéry. Tak zněla většinou první slova všech novopečených mistrů světa, kteří převzali žezlo po českých "bratrech". Obdobně vypovídal i kapitán mužstva Miroslav Šatan. "Nedá se to s ničím porovnat. Jsem šťastný, že jsem mohl být kapitánem tak skvělého mužstva," rozplýval se útočník Buffala Sabres.

Po závěrečné siréně si prý v duchu promítl své dětství a začátky s hokejem. "Když jsem byl opravdu malý, vždy jsem snil o tom stát se mistrem světa. Občas se sny plní," smál se Šatan.

Opravdový vrchol kariéry zažil veterán Jerguš Bača. "Je to tak krásné, že ani nevím, opravdu nevím, jak své pocity popsat," marně líčil své pocity už sedmatřicetiletý bek! Finálový duel s Ruskem byl jeho posledním v dresu národního týmu! "Jedno to jisté. Rozhodl jsem se už po semifinále se Švédskem a už to nezměním," oznámil konec s reprezentační kariérou. A zda bude pokračovat na klubové úrovni? "To ještě nevím," hlesl.

(ToP)