Polák o české partě v Krakově i medvědech v Rumunsku. Návrat nevylučuje
Vojtěch Polák
|
Foto: cracovia-hokej.pl
Dalo by se říct, že Vojtěch Polák s hokejem procestoval svět. Ne snad, že by bylo jeho cílem vyměnit spoustu klubů, ale jak sám říká, tak měl vždy ambice, za kterými si šel. Nyní působí v polském Krakově, kde je výrazná česká kolonie. V kabině se potkává například s Markem Račuem, Erikem Němcem nebo Jakubem Šaurem. „Hokejem se teď chci hlavně bavit," říká upřímně. Zároveň dodává, že na soutěže v Česku si pořád věří.
Vždycky jste plánoval, že budete hokejový cestovatel, nebo to spíš vyplynulo?
Vyplynulo to. Vždycky jsem měl představu, že budu hrát dlouho NHL, což se bohužel nestalo. Zároveň nešlo o to, že bych chtěl vyměnit moct klubů, ale měl jsem určité svoje ambice, za kterými jsem vždycky šel. Když jsem se vrátil do Evropy, povedlo se mi právě takhle dostat se postupnými krůčky až do KHL. Prošel jsem hodně zemí, za což jsem vlastně rád. Každá z nich mě totiž do života něčím obohatila.
Až definitivně pověsíte hokejku na hřebík, budete moct sepsat hokejový cestopis, co?
(rozesměje se) Už jsem toho prošel tolik, že bych mohl napsat knížku z každé sezony. Vždycky si říkám, že už mě v hokejovém životě nemůže nic překvapit. A víte co? Vždycky mě nakonec zase něco překvapí. Takže proč ne. Možná se do toho někdy po kariéře pustím. Je to hezký, když se za tím vším ohlédnu.
„Vždycky si říkám, že už mě v hokejovém životě nemůže nic překvapit. A víte co? Vždycky mě nakonec zase něco překvapí."
Když říkáte, že pořád existují věci, které vás v životě hokejisty překvapí, převládají pozitivní překvapení, nebo spíš ta negativní?
Je to vybalancované. V hokejově exotičtějších zemích jsem mnohdy překvapenej z toho, jak jinak je možné hokej dělat. Zažil jsem zároveň nejlepší ligy světa a když víte, že na té nejvyšší úrovni věci fungují určitým způsobem, zaskočí vás, že to někde jinde třeba neznají nebo neumí. Ale nakonec je důležité hlavně to, abyste si hokej užíval a bavil se jím. Jde možná o ohranou větu, ale o větu, která platí. Nad některými věcmi je dobré zkrátka mávnout rukou a jít vyhrávat zápasy.
Nyní působíte v klubu Cracovia Krakov. Jak si v zemi našich severních sousedů hokej stojí? Vždycky jsem měl pocit, že Poláci jsou hlavně fotbalový národ.
Je pravda, že fotbal má v Polsku mnohem větší fanouškovskou základnu než hokej. Dá se říct, že fotbal je v zemi sportem číslo jedna. My v Krakově máme hokejovou základnu fanoušků malou.
„Nakonec je důležité hlavně to, abyste si hokej užíval a bavil se jím."
Takže jaké jsou průměrné návštěvy na vaše ligové zápasy?
Většinou chodí něco mezi 200 až 600 lidmi.
A jak se fandí?
Musím říct, že i když je zimáku třeba 400 lidí, tak jsou Poláci vždycky hodně slyšet. Hráli jsme Superpohár v Katovicích, kde mohlo být tak 1000 lidí a atmosféra byla skvělá.
Zápasy mezi Krakovem a Katovicemi jsou prý dost vyhecované.
Je to tak. Dá se říct, že je to něco na způsob derby. Jsou to zápasy, které patří mezi ty vyhecovanější.
„Poláci jsou vždycky hodně slyšet."
Prakticky polovina krakovského týmu je složená z českých legionářů. Docela nezvyk.
Zásadní je podle mě, že máme českého trenéra Rudolfa Roháčka. Ten na české hráče spoléhá a dává jim příležitost. Asi proto je nás tu tolik.
Vojtěch Polák | Foto: cracovia-hokej.pl
V kabině asi vládne čeština, že?
Někteří kluci už tady jsou dlouho, takže mluví plynule polsky. Je ale pravda, že v kabině mluvíme víceméně česky. Je nás tu snad dvanáct… Navíc čeština a polština jsou dost podobné jazyky, takže si rozumíme. S cizinci z jiných zemí mluvím anglicky.
Nejen Krakov, ale celá polská liga je proseta českými hokejisty. Kde hledat důvod?
Nevím, jaké platy mají ostatní kluci u nás případně kluci v jiných klubech, ale co jsem slyšel, tak finanční rozdíl mezi Chance ligou a polskou nejvyšší ligou je markantní. Takže hlavním důvodem jsou nejspíš peníze.
Vy máte na svém kontě starty v NHL, KHL, české extralize nebo ve Švýcarsku. Přepokládám, že moc dalších takových hráčů v Polsku není. Berou vás jako hvězdu?
Ani nevím, na to se musíte zeptat jich. Snažím se hlavně o to, abych týmu pomohl k co největšímu počtu vítězství a předal klukům zkušenosti. Jsem součástí celku, součástí mančaftu. Takhle to beru.
„Co jsem slyšel, tak finanční rozdíl mezi Chance ligou a polskou nejvyšší ligou je markantní."
Tak jinak, autogramy a společné fotografie po zápasech rozdáváte?
Tohle jsem tady v Polsku ještě nezažil. Něco takového jsem zažíval spíš ve Finsku nebo i v Rusku. Ale jak jsme se bavili, tak Polsko je fotbalová země, ve které je hokej na druhé koleji.
Jak je na tom polská liga co do úrovně?
Řekl bych, že je hodně srovnatelná s maďarskou Erste ligou. Ve srovnání s ligou ve Velké Británii, kde jsem taky působil, tak bych řekl, že v Polsku jsou velmi kvalitní čtyři týmy, ale poté se nůžky dost rozevřou. Naopak ve Velké Británii je více kvalitních týmů.
Působil jste taky v Rumunsku.
V klubu tenkrát působil švédský trenér, který mě znal z AIK Stockholm, a chtěl mě do týmu. Právě touhle cestou jsem se do Rumunska dostal.
„Ve srovnání s ligou ve Velké Británii, kde jsem taky působil, tak bych řekl, že v Polsku jsou velmi kvalitní čtyři týmy, ale poté se nůžky dost rozevřou."
Byla to vaše nejexotičtější hokejová štace?
Určitě jo, se ženou jsme vůbec nevěděli, jaké to bude a do čeho jdeme. Bylo to pro nás docela dobrodružství, ale nakonec jsme si řekli, že to zkusíme a poznáme novou zemi.
Zemi, která je plná kontrastů.
Přesně takové jsou i moje zážitky. Bydleli jsme ve městě, kde jezdily koňské povozy, a hodinu cesty od nás přitom bylo obrovské město Brašov, ve kterém jste mohl najít monstrózní obchoďáky, moderní restaurace a podobně. Z tohoto pohledu bylo Rumunsko hodně zajímavé.
Vojtěch Polák | Foto: cracovia-hokej.pl
Máte pocit, že mezi Čechy je Rumunsko stále ještě podceňovaná země?
Řekl bych, že to tak je. Když se nám naskytla možnost jít do Rumunska, tak nám snad všichni říkali, ať se připravíme, že to bude jiné. Jiné to taky bylo. Upřímně… Ve městě, kde jsme bydleli, tak opravdu nebylo moc co dělat. Vždycky jsme museli přejet tu hodinu do většího města. Ale zase má Rumunsko krásnou přírodu. Máte hodně krásných míst, kam se můžete jít projít. S tím se pojí jedna vtipná historka.
„V Rumunsku jsme bydleli ve městě, kde jezdily koňské povozy, hodinu cesty od nás přitom bylo obrovské město s monstrózními obchoďáky nebo moderními restauracemi."
Povídejte.
Byli jsme se ženou v Rumunsku první den, přijeli jsme do města, vybalovali si věci a najednou mi zvoní telefon. Podívám se na něj a vidím upozornění z hotelu, že se v naší blízkosti pohybuje medvěd. Tak říkám ženě: Asi půjdeme dovnitř a vybalíme to zítra, ne? Když jsem se poté ptal kluků v kabině, tak říkali: Na to pozor, medvědi se tu po městečcích fakt prochází. Byl to takový napínavý zážitek.
Máte ještě nějakou zemi, do které byste se chtěl s hokejem podívat?
Tahle to neřeším. Uvidím podle toho, co mi nalajnuje osud a podle toho, jaké budou nabídky. Říkám na rovinu, že to nejlepší už mám za sebou a hokejem se teď chci vyloženě bavit. Důležité je i to, aby mi sloužilo zdraví, což se zatím děje. (zaklepe)
„Na české soutěže si pořád věřím."
Návrat do Česka v plánu nemáte?
Nebránil bych se mu, ale záleželo by na jednotlivých aspektech. Třeba na tom, o jaké město by šlo, případně na podmínkách. Abych pravdu řekl, tak si na české soutěže pořád věřím. Jde vyloženě o to, abyste dobře potrénoval a na sezonu se poctivě připravil, protože hokej hrát nezapomenete. Jasně, už nejsem tak rychlý, jak rychlý jsem byl, když jsem byl mladší, ale rychlost nahrazuji zkušenostmi.
Z hlediska kariéry v Česku je vaším osudovým klubem zřejmě Třinec, že?
Určitě Třinec. Vychovali mě sice v Karlových Varech, kde měl na všem velkou zásluhu můj tatínek, který mě naučil spoustu věcí. Poté jsem ve Varech prošel pod rukama trenérů, kterými byli třeba Radim Rulík, Marek Sýkora a další, takže Karlovým Varům vděčím za hodně. Nicméně se mi ve Varech snad nikdy nepodařilo odehrát sezonu, aby byla taková, jakou bych si ji já sám představoval. Získal jsem s nimi sice stříbrné medaile, ale z osobního pohledu to nikdy nebylo stoprocentní. Nevím ani proč. V Třinci jsme vyhráli historicky první titul, všechno si tenkrát sedlo. Moc rád na tohle období vzpomínám. Až někdy budou pořádat exhibiční zápas k výročný prvního titulu, doufám, že mě taky pozvou. Jako starej dědek do Třince určitě přijedu. (směje se)
„Pardubice mají za mě nejvyrovnanější gólmanskou dvojici v extralize. Proto jsou pro mě největším adeptem na titul."
Sledujete, jak si kdo počíná v české extralize?
Musím se přiznat, že hokej miluju a kromě toho, že ho samozřejmě rád hraju, tak se na něj rád i dívám. Takže na HokejkaTV nebo na O2 TV extraligové zápasy sleduju. Dívám se na zápasy Třince, Karlových Varů, baví mě Pardubice. V Pardubicích jsou hráči, proti kterým jsem hrál převážně v Rusku, takže mě zajímá, jak si vedou. Liga je každopádně hodně vyrovnaná.
A kdybyste měl vyřknout svůj odhad na majitele letošního titulu, koho byste zvolil?
Těžká otázka. Na extraligový titul může letos klidně dosáhnout i osm různých týmů. Koukněte na Vítkovice, kde Miloš Holaň odvádí parádní práci. Hodně jim navíc pomohl příchod Petera Muellera. Zvedá se Třinec, silný tým má Sparta, kde si to podle mě bude sedat, dobře je na tom Kometa… Všechno se rozhodne v play off, kde musíte mít i trochu štěstí. Věci si musí sednout, je potřeba ideální forma, zdravý tým, musí vám zachytat gólman… A právě díky gólmanům bych za největšího favorita asi vybral Pardubice. Podle mě mají nejvyrovnanější brankářskou dvojici v extralize. Takže největším favoritem jsou za mě Pardubice, ale budou to mít těžké. Nečeká je nic snadného.
Vojtěch Polák | Foto: cracovia-hokej.pl
Share on Facebook
