Plekanec po 10. šampionátu: Nároďák je čest, ale už toho asi moc nebude

Foto: Michal Eger

(PAŘÍŽ, od našeho zpravodaje) Na pažbě má mraky zkušeností, Tomáš Plekanec patří k nejlepším útočníkům české hokejové historie. Lídr Montrealu v Paříži absolvoval desáté mistrovství světa. Sice nesbíral body jako dřív, ale na ledě nechal všechny síly. Doloval kotouče, bránil, snažil se pomoci, jak jen to jde. Po duelu s Rusy byl hodně zklamaný, Češi promarnili další příležitost, jak vylepšit mizernou bilanci posledních šampionátů. "Nedokázali jsme dát gól, asi jsme na víc neměli," povídá.

Tenhle turnaj byl pro kladenského odchovance desátým mistrovstvím světa v kariéře. Když začínal v Rize 2006, bylo Davidu Pastrňákovi deset let. Čas neúprosně běží, srdcař Plekanec to ví. Kdykoli mohl, nikdy národní tým nenechal na holičkách. Po vyřazení s Rusy ale mluvil o další budoucnost v nejcennějším dresu trošku tajemně. "Věk nezastavíte. Myslím, že už toho moc nebude," povídá.

Takový konec na turnaji jste si určitě nepředstavoval, že?
Vstřebává se to hodně těžko. Zhruba od desáté minuty první třetiny jsme byli bez šance, abychom něco s tím zápasem udělali. Asi jsme na víc neměli.

Byli Rusové opravdu tak silní, že přes ně nevedla cesta?
Kdybychom na začátku dali gól, asi by nám vyskočilo sebevědomí. V celém zápase jsme měli hodně přesilovek, škoda, že tam z nich něco nepropadlo. Ale celkově jsme se k ničemu moc nedostali.

Zlomila vás druhá branka v ruské přesilovce?
To ne, se stavem 0:2 se dá pořád něco udělat. Proti Finsku jsme stáhli tříbrankové manko. Nemyslím si, že by to bylo úplně ztracené. Jenže my jsme měli málo šancí, abychom se do zápasu dokázali vrátit. Chtělo to víc střílet, chodit do branky, hrát lépe s pukem. Vyjmenovat se dá asi všechno. Umění dát gól, jako předvedli oni, jsme tam neměli.

Souhlasíte s tím, že největším problémem českého výběru na turnaji byla mizerná koncovka?
Všechno začíná odzadu, hlavně bych řekl, že musíme lépe bránit. Soupeři dáváme zadarmo šance, i v jiných zápasech nám toho brankáři hrozně moc pochytali. Máme talentované hráče do útoku, ale musíme zlepšit obranu. Druhému týmu nabízíme moc příležitostí. I když z toho nejsou góly, herní sebevědomí jde soupeři.

Je vyřazení frustrující tím víc, že letošní český tým byl hodně talentovaný?
Jsme zklamaní. Vždycky chcete víc. Nevím, nedali jsme góly, na druhou stranu: před posledním zápasem ve skupině jsme měli zajištěný postup a netrápili se do konce, což tu jindy bylo.

Trenéři dost měnili složení útočných formací. Pořád to nebylo ono, co říkáte?
No, asi ne. Asi se čekalo víc. Hlavně si myslím, že musíme mít lepší defenzivu. Pro nás je strašně těžké se prosadit, protože ostatní skvěle brání. Rusáci mají šanci, dají gól. Podívejte na Kučerova – přijede, vymete víko. Pokud my jsme v podobné pozici, gól nedáme. Od nás je to taková polostřela, nebo nahráváme... A změny v sestavě? To se točí vždycky. Je samozřejmě hezké, že postavíte lajny a ty pak drží pohromadě. Ale dneska se to míchá všude, není to problém.

Český hokej čeká na medaili z MS od roku 2012. Svědčí to o něčem, nebo jde spíš o shodu náhod?
Nevím, tohle hodnotit nechci. To je na jiných. Jsem strašně rád za medaile, které jsem s dřívějšími týmy získal. Dobrých hráčů máme pořád dost, jen je potřeba, aby si všechno sedlo. Myslím, že zase přijde čas, kdy bude reprezentace oslavovaná. Jednou určitě.

Nelitujete pod dojmem čtvrtfinálového vyřazení, že jste přijel do Paříže?
Vůbec. Jsem rád za každé mistrovství, pro mě je obrovská čest hrát za nároďák. Ale bude mi pětatřicet, myslím, že toho asi už moc nebude. Každý by si měl reprezentace hrozně moc vážit. A když tu šanci má, tak přijet! Pak je na trenérech, aby vyhodnotili, jestli má cenu sem hráče z Ameriky tahat, když si tady něco chystají. Jenže tohle neumím hodnotit, v téhle pozici nejsem. 

Jak berete skutečnost, že jste si do produktivity na turnaji nezapsal ani bod?
Něco jsem tady měl udělat, o tom žádná. Ale klidně bych s tou nulou rád jel dál, kdybychom postoupili. Nevadila by mi, pokud by se týmu dařilo. Ale zklamání je, že jsem měl přispět víc. To určitě.

Bolí zklamání ve vašem věku víc? Mladý hráč si řekne, že šance na úspěch přijde příště.
Jo, teď už si to neřeknu. (usměje se) Záleží na každém, jak se cítí.

Budete dál doufat, že ten velký triumf s reprezentací stihnete?
Myslím, že asi ne.

Snad to neznamená váš konec v národním týmu?
Nevím. Věk nezastavíte.

Jaromír Jágr hrál mezistátní hokej ještě po čtyřicítce.
To já určitě nebudu. Nikdo už nebude takový jako Jarda.

Share on Facebook Share on Twitter

• Reprezentace
• MS 2017