Moje příjmení? Vždycky bude někdo ukazovat prstem, tuší Kysela
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Litvínovští junioři mají za sebou čtyři ze sedmi domácích zápasů v řadě a drží se v popředí tabulky, kam směřují i jejich cíle. K poslední výhře proti Liberci výrazněji přispěl Vojtěch Kysela, který vypráví i o ukazovačích na protekci a vyšlapanou cestičku.
Vojto, jak jste spokojení po čtyřech zápasech na domácím ledě?
Z pohledu tabulky jsme na pátém místě, což je docela dobré, ale zápasy nevypadaly, jak bychom si představovali. Máme tam pořád hodně nedostatků v taktice, neplníme náš systém celých šedesát minut, takže nás potom i krátký výpadek může stát body a celý výsledek. Určitě je pořád co zlepšovat, ale zvládneme to.
Je páté místo přibližně pozice, kde byste se chtěli držet?
My se chceme pohybovat co nejvýš, což si myslím, že by měl chtít úplně každý tým. Pomýšlíme v lize na nejvyšší cíle.
Jak velká je pro výhoda, že celé září budete hrát jenom doma?
Určitě to výhoda je, navíc ještě takhle na začátek sezony. Můžeme říct, že příprava letos kvůli současné situaci nebyla ideální, protože jsme toho moc neodehráli. Zrušil se nám turnaj v Litvínově, kde jsme každoročně odehráli čtyři zápasy. Myslím, že takový domácí začátek je ideální a může nám to přinést výhody. Na druhou stranu i venkovní prostředí může být výhoda, protože tam nemusíme být pod takovým tlakem, jako jsme doma, kde na nás kouká celé vedení a třeba lidi z áčka. Pak můžeme hrát venku s větším klidem.
„Všichni se snažíme hrát v největším nasazení, což může být i někdy na škodu, protože moc chceme a neplníme naši taktiku.“
Jaké klady a zápory se ve vaší hře zatím objevovaly?
Všichni se snažíme hrát v největším nasazení, což může být i někdy na škodu, protože moc chceme a neplníme naši taktiku. Můžeme pak z toho vypadnout. To je jedna z našich slabin – máme dobré nasazení, ale nejsme schopni herně soupeře přehrát. Určitě máme skvělého brankáře Šimona Zajíčka, který bude možná chytat i v áčku. Můžeme říct, že naše vítězství je hodně jeho zásluha, protože toho pochytá opravdu hodně. Potom si myslím, že nejsme špatní do útoku, ale potřebovali bychom proměňovat více šancí. Máme jich za zápas docela dost, ale nejsme to schopní přetavit v potřebné množství gólů.
Mladá Boleslav proti vám měla velkou střeleckou převahu – 57:28. Jaký to byl duel?
Celkově jsme odehráli docela dobré utkání, ale rozhodla naše vyloučení, měli jsme jich devět, a to se potom zápas vyhrává těžko. Boleslav byla dopředu výborná, ale Šimon Zajíček vzadu všechno pochytal. Zase po něm ale nemůžeme chtít, aby chytil úplně všechno. Bohužel jsme mu nepomohli našimi fauly, které nás stály zápas. To by hlavní důvod našeho neúspěchu.
Takže budete chtít na oslabení pracovat?
Určitě, ale spíš bychom měli zlepšit disciplínu, protože máme hodně faulů. A hodně z nich je útočných, které v podstatě nic nevyřeší. Nebylo to z toho, že bychom nestíhali, byly to zbytečnosti a prostě nedisciplinovanost. Asi za tím možná stojí to nasazení, moc chceme, což občas skončí faulem. Je to zbytečné a stojí nás to potom hodně sil.
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
S Libercem to byl co do skóre mnohem divočejší zápas…
Nebylo to z naší strany ideální, rozhodně ne první dvě třetiny, ty jsme neodehráli dobře. Naštěstí jsme do třetí třetiny dali všechno a podařilo se nám to otočit. Nebyl to dobrý zápas, ale i takové bývají. Neodehrají se dobře, ale jsou z nich body. Na ty se ve finále hraje a ne na to, jak kdo zápas odehraje.
Co jste si řekli před závěrečným dějstvím, které jste vyhráli 4:1?
Řekli jsme si, že budeme muset zlepšit napadání, protože jsme předtím hráli strašně pasivně a pouštěli jsme Liberec hlavně ve druhé třetině do šancí. Nebránili jsme dobře a neměli jsme dobře rozebrané obranné pásmo, z čehož plynuly velké chyby. To jsme se snažili zlepšit, řekli jsme si, že budeme všechno střílet a půjdeme co nejvíce do branky. To se nakonec povedlo.
„Nebyl to dobrý zápas, ale i takové bývají. Neodehrají se dobře, ale jsou z nich body. Na ty se ve finále hraje.“
Na čtyři góly vám stačilo deset minut a celkově devět střel. Čím to bylo?
Začali jsme hrát jednoduše, dali jsme si pár nahrávek a začali jsme ze všeho střílet. Ukázali jsme si, že umíme otočit zápas za nepříznivého stavu, můžeme každého porazit a umíme být dopředu silní. Myslím, že dopředu hrát umíme. Když proměňujeme šance, jako se nám to povedlo právě s Libercem, jsme dopředu jeden z nejsilnějších týmů v republice.
Vzhledem ke střelecké převaze, kterou proti vám měli i Tygři, je pro vás pozice gólmana hodně důležitá, viďte?
Určitě, u nás dělá brankář hodně. Hodně je to o tom, že občas necháváme týmy strašně moc hrát, nenapadáme a hrajeme v obraně strašně moc pasivně. My bychom chtěli hrát fyzicky náročný hokej, takže chodit rychle napadat, nehrát moc odstoupené obrany, což když se neplní, soupeř si začne věřit a my hrajeme nějakou zataženou obranu, střel mají potom více než my.
V posledních dvou zápasech vás podrželi Šimon Zajíček i David Čermák…
Je to super, protože Šimon Zajíček za nás nebude moct chytat všechny zápasy, když bude třeba v áčku. Proto je dobré mít dva brankáře, kteří jsou schopní nás podržet. Když jeden nebude moct, druhý ho zastoupí a pomůže nám vzadu, my se budeme snažit pomáhat jemu. Je super, že se na ně můžeme spolehnout.
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Jak se vám zatím daří osobně?
Určitě je co zlepšovat, výkony ideální nejsou. Snažím se hrát s co největším nasazením. Samozřejmě mám ve své hře spoustu chyb, které se snažím odstranit. Zatím to docela jde. Nejsem velký střelec, ale snažím se být víc tvůrcem hry, vymýšlet kombinace a hledat spoluhráče v lepších pozicích. Když je to nutné, snažím se jít do branky, což je v dnešním hokeji důležité. Hlavně tvořím hru, jsem spíš chytřejší hráč.
Bylo pro vás těžké se nějakým způsobem „odpoutat“ od příjmení Kysela?
Od toho se nedá odpoutat, jednou táta hrál hokej, a to se nikdy nezmění. Někteří lidi budou ukazovat prstem, že jste protekční a máte vyšlapanou cestičku, ale já snažím naplno trénovat a všechno dělat s pokorou. Na tohle nemyslím.
„Od toho se nedá odpoutat, jednou táta hrál hokej, a to se nikdy nezmění. Někteří lidi budou ukazovat prstem.“
Jak těžké to bylo při přechodu například do dorostu, kdy už jste jako hráči více na očích?
Občas to těžké bylo, ale ve finále jsem si přišel na to, že si o mně lidi budou vždycky něco myslet. Jediné, co já můžu dělat, je snažit se co nejvíce trénovat naplno, hrát naplno a ukázat jim, že na to mám a není to jenom kvůli tomu, že se nějak jmenuju.
Takže o motivaci jste měl postaráno?
Motivaci jsem určitě měl, abych něco lidem ukázal. Nemůžu ale říct, že bych už něco ukázal, hraju za juniory a ještě jsem žádné utkání v nějaké seniorské lize neodehrál. Pořád se snažím hrát naplno a čekám, až to jeden den – snad – přijde a budu si moct zahrát třeba v Litvínově. Je to do budoucna jeden z mých cílů.
„Mamka je spíš taková, aby se mi něco nestalo a abych se nezranil.“
Probíráte s tátou hokej?
To je jasný. Taťka mi radí, říká mi věci, jak jsou a co všechno musím zlepšit, protože se chodí koukat skoro na všechny zápasy. Je to pro mě dobré, když od něj mám zpětnou vazbu. Říká mi, na co bych se měl zaměřit a co bych měl trénovat. Za některé dobré věci mě pochválí a vyčte mi chyby, které udělám. Samozřejmě mi vtlouká do hlavy, abych odstranil dlouhodobé nedostatky, jako jsou třeba síla a osobní souboje. Není jenom negativní, ale umí mě i pochválit, když si to zasloužím.
Je výhoda, že máte na každém zápase osobního fanouška?
Občas bych si i zahrál bez dozoru. (culí se) Taťka ale nejezdí na všechny zápasy, když třeba hrajeme venku někde trochu dál. Za ty léta už to ani moc nevnímám. Vždycky mi na to řekne svůj názor, v klidu si sedneme a řekneme si to. Nehraju pod tlakem a jsem v klidu. Občas se přijde podívat na zápas i mamka, hokej ji trochu zajímá, ale jinak to řešíme převážně s tátou. Mamka je spíš taková, aby se mi něco nestalo a abych se nezranil. Je to takový klasický mateřský strach o dítě.
Share on Facebook
