Trénovat repre je pocta, říká novic Melenovský. Co ho baví na dorostencích?

Marek Melenovský | Foto: Jan Pavlíček, bkboleslav.cz

Na reprezentační scéně budeme v nadcházejícím ročníku sledovat nové trenérské jméno. Ke kormidlu českého výběru do šestnácti let nastupuje Marek Melenovský, který v poslední sezoně působil u juniorů Mladé Boleslavi.

Co pro vás znamená premiérová šance u reprezentačního týmu?
Je to velká čest, trénovat reprezentaci je pocta. Těším se na to, ale teprve se musím zorienovat, protože je to pro mě něco nového. Příští středu máme schůzi s dalšími reprezentačními trenéry, kde budeme řešit, co se ode mě čeká, protože U16 je nejnižší kategorie a ty další na ni navazují.

Máte přehled o hráčích, které povedete?
Doteď jsem se pohyboval v juniorce, hráči z reprezentace U16 budou prvoročáky v dorostu. Sledoval jsem je ale napříč soutěží a chodil se dívat i na jejich zápasy, takže je trochu zmapované nám, ale víc je samozřejmě budu poznávat až v sezoně. Hráče si budu muset nastudovat v akci, protože se v tomhle věku každý měsíc mění a jejich výkonnost je hodně proměnlivá.

Čeká vás ale nová práce z hlediska určité rutiny a režimu, jste na to připravený?
Jsem v očekávání. Máte pravdu, že časový harmonogram trenéra reprezentace je úplně jiný a budu si na to muset přijít, abych si na to zvykl a zorientoval se v tom.

Jaké dojmy jste si odnesl ze sezony v Mladé Boleslavi? Měli jste spoustu dobrých výsledků, ale konec asi dost rozporuplný.
Sezonu jsme začali velmi dobře, měli jsme výsledky a byli na prvním místě. První část jsme skončili na druhém místě a postoupili  do vrchní skupiny, která zaručovala účast v play off. Úkol, který jsme měli, tedy postup do vyšší nadstavby, jsme splnili. To musím hodnotit kladně. Potom jsme v play off přešli docela dominantně přes Litvínov, ale proti Karlovým Varům jsem čekal, že budeme mít jinou roli. Nechci říct, že jsme vypadli nečekaně, ale měli jsme dost hráčů dorazového ročníku a přesto jsme nepostoupili. Celkové páté místo v soutěži juniorů, která měla velkou kvalitu, není špatné.

Předtím jste necelý rok strávil na Vsetíně. Nechybělo vám přece jenom stálé působiště, jako dřív, když jste byl v Jihlavě? Trenér pak nemůže mít tak dobře zmapované hráče…
V Jihlavě jsem ukončil kariéru a pak jsem se přesunul do role trenéra. Prošel jsem si kategorie od nejmenších až po ty nejstarší. Poslední dva roky jsem strávil na cestách, což na jednu stranu není úplně ideální stav, ale na druhou mi to hodně rozšířilo obzor. Poznal jsem nové lidi i nové prvky fungování klubu, v tomhle mě to hodně obohatilo.

Jak jste už říkal, v juniorce jste naposledy vedl poměrně zkušený tým. Teď se ale vracíte k hráčům, u kterých převládá živelnost a nadšení. Rozdíl mezi hokejisty v kategoriích U16 a U20 je v tomhle obrovský, viďte?
Je to obrovský rozdíl a je dobře, že se na to ptáte. V každé kategorii se mohou hráči zlepšovat, zaleží pouze na každém jednotlivci, jak chce pracovat a jak se dokáže pro hokej obětovat. Junioři v dorazových ročnících, teď to byl ročník 2004, už jsou ale víceméně hotoví hráči a je složitější u nich něco měnit i formovat. V dorosteneckém věku to jde přece jen lépe. Kluci v dorosteneckém věku  jsou jak houba a kdo chce, tak jeho výkonnost může jít hodně nahoru. Mě to na klubové scéně bavilo a naplňovalo a tady u reprezentace očekávám, že to bude něco podobného.

Reprezentace do šestnácti let | Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

Znal jste se doteď s vašimi novými asistenty?
S Liborem Procházkou se znám dobře, potkali jsme se i v nějaké reprezentaci. S Tomášem Andrysem se taky známe, i když dlouho trénoval v Americe.

Nejmladší reprezentace v minulém ročníku potěšily. Neříkáte si, že bude těžké na to navázat?
Je to další výzva a já mám tohle rád: Navazovat na něco, co fungovalo, a pokusit se něčeho dosáhnout. Přijímám to a těším se na to.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter