Historie
PŘEHLED PRVOLIGOVÝCH SEZÓN
Sezóna 97/98 - Boom třebíčského hokeje. Spolu s Třebíčí do 1.ligy postoupilo Znojmo, které se záhy stalo největším třebíčským rivalem (derby). Nezkušený třebíčský tým se postupně propracoval až na překvapivou konečnou čtvrtou pozici v tabulce. Kdekdo si před začátkem sezóny říkal, zdali by nebylo lepší hrát na čele druhé ligy než na chvostu první. A vida! Stadiónem vládla skvělá atmosféra, síla byla především v domácích utkáních.
Sezóna 98/99 - Už sehranější tým se po tradičně nevydařeném začátku brzy usadil za nejambicióznějším týmem 1.ligy Znojmem. Kompaktním výkonem, zejména skvělými výkony před domácími diváky (pouze jedna porážka!) si toto místo průběžně udržovali až do samotného závěru.
Sezóna 99/00 - Poměrně zdařilý ročník. V prvních dvou utkáních si v Třebíči zahráli z důvodu problémů při podepisování smlouvy v NHL i Patrik Eliáš a kanaďan Brendan Morisson. Poměrně vyzrálý tým se po rozpačitém začátku čtrnáctizápasovou šňůrou bez porážky usadil za dlouho vedoucím Chomutovem a s ambicemi z druhého místa postupoval do play-off proti sedmému Mělníku. Dvě domácí utkání vyhrál, venku ovšem ani jednou neuspěl a nedařilo se mu ani v závěrečném domácím utkání (na utkání 2:3).
Sezóna 00/01 - Dosud nejméně povedený, ale na druhou stranu vyrovnaný a v závěru i hodně nešťastný ročník. Vedení HS po nepřesvědčivých výkonech po polovině sezóny angažují opět trenéra Milana Chalupu. Třebíč se dostává z deváté pozice po základní části zlepšenou hrou na pozici šestou po části nadstavbové. Silnou stránkou zůstávají snad jen domácí utkání. Šestá příčka nás posílá do play-off proti třetí Jihlavě. V Jihlavě je vinou jihlavského obránce Mariána Moravy velmi vážně zraněn třebíčský útočník Tomáš Zelenka. Třebíč touto situací poznamenané utkání prohrává a do následujícího utkání odmítá nastoupit. Zápas kontumačně prohrává. Třetí zápas v Třebíči už se snad hokejovým utkáním ani nedá nazvat. Hráči jsou stále duchem s Tomášem a opět prohrávají a v play-off končí. V tu chvíli však o hokej už vlastně ani nešlo.
Sezóna 01/02 - Do play-off po exhibici z druhého místa! Před sezónou po odchodu opor panovaly obavy, ale vedení se podařilo sestavit kvalitní mužstvo ze spolehlivých, stávajících hráčů, nadějných mladých nebo zkušených posil. V tradičně slabším začátku (dvě remízy s jinak beznadějně poslední Kometou) se nejlépe sehrál útok Kaňka, Žiška, Holý, jimž v závěru skvěle konkurovala a nakonec je i překonala dvojice Erat a kapitán Altrichter.
Ze základní části se do nadstavbové dostali z třetí pozice a při souboji o druhou příčku v přímém souboji doma v exibičním zápase o třídu porazili legendární Duklu Jihlava 10:1!! Do Play-off ze druhého místa, což vyústilo v souboj s Opavou. Opava ve čtvrtfinále v pěti utkáních poražena 4:1. V semifinále se setkáváme ve dvou domácích utkáních s Duklou Jihlava. V obou je Jihlava šťastnější a svoje ambice potvrzuje i v závěrečném utkání v Jihlavě a sérii vítězí 3:0. Mírné zklamání kompenzoval pocit dobře odehraného průběhu sezóny.
Počátky organizovaného bruslařství v Třebíči sahají až do roku 1884, kdy vznikl Bruslařský klub Třebíč, v jehož čele byl prof. Pochop. Střediskem bruslařů bylo kluziště na Polance. Později se začal v Třebíči hrát i bandy hokej a tak Třebíč patří i k městům, která se mohou pochlubit jeho nejstarší tradicí. Bylo to 25.prosince 1926, kdy vybojovali hokejisté DSK Třebíč první utkání. Na kluzišti na Polance se střetli s Brünner EV, výsledek utkání byl nerozhodný 1:1. A v jaké hrál tehdejší DSK sestavě? B. Jurda, Al. Morávek, J. Vidlák, J. Kubiš, Jar. Sláma, Lad. Smejkal a P. Zeibert. Tehdy také začala hrát kanadský hokej i Sportovní společnost Třebíč, kterou vytvořily sloučené kluby ČSK a Achiles.
Zásluhou DSK i Horácké Slavie, založené v únoru 1928, se úroveň kanadského hokeje v Třebíči podstatně zvýšila a brzy následovala řada pěkných úspěchů obou mužstev. Mezi ty, kteří tehdy reprezentovali barvy třebíčského hokeje patří mimo jiné u Horácké Slavie: Poskočil, Král, bratří M. a L. Růžičkové, Anděl, dr. Hain, Hobza, Benál, V. Strniště, dr. Prchal, J. Jurda - u DSK : Pernička, Kubiš, Smejkal, Janovský, bří Slámové, Blažek, J. Vidlák.
Nejbližší a také nejčastější soupeře měly třebíčské kluby v Brně v Brünner EV, Králově Poli a VS Brno. Už čtyři roky po vzniku kanadského hokeje v Třebíči byly oba třebíčské kluby známy v celé naší vlasti. V sezóně 1929-30 hrál DSK Třebíč moravské finále v Olomouci, kde podlehl 0:1 domácím hokejistům, později v Třebíči dokázal remizovat s pražskou AC Spartou 0:0. Stejného výsledku dosáhla proti Spartě i Horácká Slavia, které poté porazila i Brněnské Němce 2:1. Hokejistům DSK se v této sezóně dostalo vysoké pocty.
Byli pověření reprezentovat Moravu proti Slovensku v Bratislavě, kde podlehli 0:1. Dobré výsledky třebíčských hokejistů měly příznivý vliv na růst obliby tohoto sportu a samozřejmě i na stoupající počet jeho příznivců, především mezi mládeží. V obou klubech byla založena dorostenecká družstva, z nichž později vyšlo několik hráčů, kteří dosáhli takových kvalit, že se stali i reprezentanty národních barev, anebo hráli za přední ligová mužstva.
V sezóně 1930-1931 se stali hokejisté Horácké Slavie mistry Západomoravské župy a ve finále přeboru republiky v Praze prohráli s Č. Budějovicemi 1:9. Třebíčští ovšem tehdy hráli jen ve fotbalové výstroji a s obyčejnými rukavicemi. Ovšem ani tato prohra nemohla jejich nadšení a zápal pro tento sport utlumit. K prvnímu mezinárodnímu střetnutí došlo v Třebíči v následující sezóně. Hokejisté DSK hráli nerozhodně 2:2 s vídeňským týmem Währinger EV.
V roce 1934 přibyl k dosavadním třebíčským hokejovým klubům další - Sokol Třebíč. Není jistě bez zajímavosti, že tehdejším mistrem župy byl DSK, i když se Horácká Slavia na mistrovství připravovala pod vedením pražského trenéra ing. Reisenzahna. Od roku 1937 se datuje nejvyšší vzestup třebíčského hokeje. V sezóně 1937-38 hrál DSK v první skupině první ligy společně s AC Spartou, Č. Budějovicemi. LTC Pardubice, HC Vysoké Tatry, Chomutovem a Mladou Boleslaví. O záchranu bojovala Deska 27.února 1938 na Vodovodním rybníku, kdy v jenom dni porazila LTC Pardubice 5:0 a odpoledne remizovala se Stadionem Č. Budějovice 2:2. Oba tehdejší zápasy vzbudily velkou odezvu v celé republice, neboť tehdy už na žádném přírodním kluzišti nebyl led a odborný sportovní časopis Start psal o Třebíči jako o "moravském Davosu".
Pro Horáckou Slavii byla nejúspěšnější sezóna 1939-1940, kdy se stala mistrem župy a vybojovala si postup do první ligy (lepším poměrem branek před ČLTK Plzeň). Hned v následující sezóně skončili hokejisté Horácké Slavie v naší nejvyšší soutěži na čtvrtém místě jako nejlepší moravský oddíl. Úspěchy třebíčských hokejistů měly odezvu i v nominaci do reprezentačních týmů. V mužstvu Moravy hráli tehdy proti Čechám Růžička, Bouzek, Polák, Pernička. V sezóně 1941-1942 se Horácká Slavia s první ligou rozloučila, když v rozhodujícím utkání prohrála se Stadionem České Budějovice 1:2. Připomeňme si alespoň hlavní kádr hráčů, kteří se tehdy zasloužili o rozvoj a dobrou pověst třebíčského hokeje. V Horácké Slavii to byli Habanec, V. Nygrýn, Hurt, Culka, Novák, Polák, Bouzek, Pejchar, Veselý, Navrátil, L.Růžička, Hořínek, Ošmera, Toufar. U DSK Třebíč Zvěřina, Hrubeš, Láznička, Pelikán, Nováček, Krul, Klem, Štér, Toman, Fafílek, Jakubec, Havlát, Solař.
Hned v první sezóně po osvobození dosáhl třebíčský hokej významného úspěchu. V obnovené Horácké župě zvítězila Horácká Slavia před DSK Třebíč a po výhře v kvalifikačním turnaji postoupila znovu do první ligy, kde hrála s úspěchem další dvě sezóny. Poté přešel hlavní kádr hráčů do brněnské Zbrojovky, která měla k disposici umělý led a tudíž nesrovnatelně lepší podmínky pro pěstování kanadského hokeje.
Odchodem nejlepších hráčů do Brna nastal v třebíčském hokeji pokles, který se ještě zvýšil roztříštěností nejlepších hráčů do několika klubů. Teprve v roce 1955 došlo k opětnému sloučení v třebíčském hokeji. Byl vytvořen jediný oddíl ledního hokeje v Třebíči městě pod názvem Spartak Třebíč.
Mužstvo složené výhradně z místních hráčů vyhrálo v sezóně 1957/58 kvalifikaci o postup do II. ligy ještě na rozestavěném zimním stadionu zatím bez mrazícího zařízení. Z uvedených důvodů byli hráči nuceni absolvovat tréninky často i o půlnoci v Brně a Jihlavě. Mužstvo hrálo ve složení Veselý, Pejzl, Kremáček, Sejbal, ing. Kavalec, Sláma, Jahoda, prof. Bouzek, Bachr, Dr. Kabátek, ing. Klem, Svoboda, Krul, Votýpka, Dvořák.
V následujícím období byla II.liga zahájena zpočátku ještě na umělé ploše v Jihlavě, ale již 25.ledna 1959 pokračovala na vlastním zimním stadionu, který byl tento den slavnostně otevřen utkáním "starých pánů" bývalé Hor. Slavie a DSK Třebíč. Byl to předzápas prvého mistrovského utkání II. ligy a první utkání na novém zimním stadionu s mužstvem Žiliny, ve kterém domácí zvítězili po dramatickém boji 9:8. V této sezóně bylo mužstvo zařazeno do Moravsko-slovenské skupiny, později střídavě do východočeské nebo moravské skupiny.
Z důvodů funkcionářských kádrů a z důvodů ekonomických došlo v sezóně 1970/1971 k převedení oddílu LH do nové T.J. Západomoravských strojíren neboli TJ Elitex Třebíč.
Po reorganizaci celostátních soutěží, kdy byly zrušeny II. ligy a vytvořena I. NHL bylo nad síly mužstva vybojovat účast v uvedené soutěži a museli se spokojit s krajským přeborem. Velký vliv na tuto skutečnost mělo i to, že všechna ostatní družstva měla již v této době vlastní kryté haly a tím možnost prodloužení sezóny od srpna do dubna, což se nutně projevovalo v přípravě, fyzické a bruslařské kondici. I když bylo družstvo posíleno některými velmi dobrými hráči z Okříšek a některými vojáky, byl kádr vždy doplňován především z vlastních řad.
V roce 1973 byl odsouhlasen plán na zastřešení stadionu, jehož realizace byla zahájena v roce 1977. V tomto roce ovšem došlo k tragické havárii, kdy se vlivem nekvalitních technologií a materiálu celá střecha zřítila (více viz historie stadionu). Při tomto neštěstí zahynuli dva lidé. Další zastřešování proběhlo v roce 1979 a v roce 1980 došlo ke konečné kolaudaci. Do té doby hráli třebíčští hokejisté v improvizovaných podmínkách na zimních stadionech v Náměšti nad Oslavou, Znojmě a Jihlavě. To se projevilo na ztížených podmínkách přípravy mužů a zejména mládeže. S otevřením nového zimního stadionu se otevřela také lepší vyhlídka budoucnosti třebíčského hokeje, která se začala brzy naplňovat.
V 80.letech začal být třebíčský hokej zásobován líhní vlastních talentů, což se projevilo na vzrůstající výkonnosti. Po rozpadu komunistického režimu se situace změnila a proto mohl v roce 1991 přejmenováním vzniknout oddíl Horácké Slavie. Se změnou názvu jako kdyby se do Třebíče vrátila tradice úspěšných čtyřicátých let. Ochozy zimního stadionu se začali plnit fanoušky, kteří hráče povzbuzovali ke stále lepším výkonům. V začátkem devadesátých let se Třebíč začala propracovávat do vyšších pater druholigové tabulky, až se v sezóně 1994/1995 poprvé dostala do baráže o postup do 1.ligy. Tehdy se HS musela smířit s pátým, prvním nepostupovým místem. O rok později se do baráže třebíčští probojovali znovu a i tentokrát jim postup do 1.ligy unikl jen velmi těsně.
Vytouženou 1.ligu si po velmi dlouhé době, ale zcela zaslouženě, vybojovali hokejisté HS Třebíč v sezóně 1996/1997, kdy barážovými utkáními prošli zcela bez zaváhání. Tehdy byl stadion nasycen davem čítajícím téměř 6000 diváků a snad o ničem jiném než o hokeji se nemluvilo.
Od té doby se v Třebíči hraje 1.liga stabilně a, řekněme, věru vcelku úspěšně. Od prvního roku účasti v první lize se drží tým HS Třebíč po základní části na předních místech tabulky. V sezóně 1999/2000 se dostali do baráže o postup do extraligy, kde však jako favorité zůstali na hokejkách Mělníka. O rok později otřásla místním hokejem tragická událost. Tehdy se ve čtvrtfinálovém utkání v baráži o extraligu s Duklou Jihlava vážně zranil třebíčský útočník Tomáš Zelenka. Toto zranění poznamenalo průběh celé série a HS dále nepostoupila. Zatím nejúspěšnější ročník zažili třebíčští fanoušci v letech 2001/2002. To nejdříve v základní části porazila Horácká Slavia na vlastním ledě legendární Duklu Jihlava 10:1 a poté přešla přes Slezan Opava poprvé do semifinále. Tam však ztroskotala na ambiciózní Dukle Jihlava.
Ačkoliv ambice na postup do nevyšší soutěže nejsou vysoké, je patrno, že hráče a diváky zde hokej baví a těší.
Vývoj názvu klubu
- vznik 15. prosince 1928
- 1928 - 1948 Horácká Slavia
- 1949 - 1951 Elektromontážní závody
- 1952 - 1953 Kovosvit
- 1954 - 1968 Spartak (sloučení s bývalou DSK)
- 1969 - 1974 ZMS (Západomoravské strojírny)
- 1975 - 1978 Zetor B
- 1979 - 1990 Elitex
- 1990 - nyní Horácká Slavia
(Informace jsou bez záruky)
Hokejisté, kteří v klubu začínali...
... a později hráli nejvyšší soutěž:
- Pernička, Sláma M., Vidlák, Bouzek, Polák, Navrátil, Ošmera M., Pavlů, Bulant, Potůček, Vaněk, Přinosil, Neumann, Hildebrand, Havlíček, Herčko, Čapek, Horký J, Ošmera A., Raus, Oberreiter, Dostál I., Mejzlík, Válek, Eliáš, Malena, Erat M., Mikeska, Čermák, Buďa, Němec, Erat R., Látal, Kousal
... a později oblékli reprezentační dres:
- v mužstvu dospělých: Pernička, Sláma M., Vidlák, Bouzek, Strnad, Ošmera M., Strnad, Jahoda, Bulant, Ošmera A, Havlíček, Čapek, Válek, Eliáš, Mikeska, Čermák
- v mládežnických družstvech: Hildebrand, Erat M., Souček, Němec, Čachotský
- v národním mužstvu Itálie: Pavlů st.
... a později hráli na MS v ledním hokeji:
- v mužstvu dospělých:Sláma, Vidlák, Bouzek, Ošmera M., Havlíček, Válek, Eliáš
- v mládežnických družstvech:Erat M., Souček, Němec
- v národním mužstvu Itálie: Pavlů st.
... a později se stali mistry světa:
- Miloslav Sláma, Vladimír Bouzek, Martin Erat
SLAVNÉ OSOBNOSTI
Dr. Vladimír Bouzek CSc.
- První mistr světa z roku 1947 v Praze, ZOH ve Sv. Mořici stříbro, mistr světa z roku 1949 ze Stockholmu.
- V roce 1948 byl členem akademického mužstva ČSR, s nímž získal titul mistrů světa v Davosu.
- V roce 1952 mistr ČSR s mužstvem VŽ Ostrava.
Tituly, které získal jako trenér:
- 10 titulů mistra republiky s Kometou Brno 1956-66.
- 2 tituly mistra NSR s EV Füssen v letech 1968-69
- 1 titul akademického mistra světa s mužstvem ČSR v Poianě Brašov v roce 1952
Doc. Bouzek hrál také fotbal - v letech 1949-53 třikrát reprezentoval ČSR.
Miroslav Ošmera reprezentant ČSR, hrával i s Vladimírem Bouzkem
Dr. Karel Čapek bývalý hráč Košic
Libor Havlíček jeden z největších talentů konce sedmdesátých a začátku osmdesátých let. Vynikající technik, vynikal skvělou přihrávkou a čichem na góly. Hokejově vyrůstal v Třebíči, kde exceloval až do svých 17 let. Odešel za zkušenou do Brna, vojenskou službu odsloužil v Dukle Jihlava, kde pod vedením Gustava Bubníka ještě zdokonalil své herní umění. Po vojně se vrátil do Brna, hrál také v reprezentaci.
Oldřich Válek mistr světa z roku 1985
Patrik Eliáš hráč týmu NHL New Jersey Devils, držitel Stanley Cupu za rok 2000, bronzový na MS 1998
Martin Erat hráč týmu NHL Nashville Predators, držitel zlaté medaile MS juniorů za rok 2001
Michal Mikeska hráč extraligových Pardubic, nakoukl také do reprezentačního "B" týmů
Leoš Čermák hráč Slavie, vicemistr republiky za rok 2002 s Vítkovicemi, jedenkrát reprezentace
