Slavné začátky
Píše se rok 1931 a centrum českého Slezska Opava zažívá dokonalý boom zimních sportů. Přírodní podmínky jsou v dobách počínající hospodářské krize pro bruslení ideální a místní bruslařský spolek toho náležitě využívá. Velkou popularitu má nejen hokej, ale i krasobruslení, před třemi lety hostilo město, ve kterém vedle sebe vcelku poklidně žijí Češi i Němci, dokonce mistrovství Evropy v krasobruslení! A právě v roce 1931 se místní hokejový klub Troppauer EV jako mistr německého hokejového svazu v Československu vydal do Prahy vyzvat mistra svazu českého, tehdy nepřekonatelný tým LTC!
Přestože Opava na LTC, které jako první klub u nás mohlo využívat výhod, které skýtá vlastní stadion s umělým ledem, tehdy nestačila a prohrála 0:2, zanechala velmi dobrý dojem a její hráči Dorasil, Mattern a Heinz byli zařazeni do československého národního týmu.
Tým opavských Němců navazoval na tradici opavského bruslařského klubu, který se zimním radovánkám na ledě začal věnovat už v polovině 19. století. Přírodní kluziště již tehdy stálo na místě dnešního zimního stadionu a v roce 1885 mělo rozměry 50 x 240 m. Na začátku dvacátého století byla zvětšena kapacita šaten Opava získala architektonicky zajímavý objekt, využívaný nejen v zimě, ale také v létě jako koupaliště a prostor pro projížďky na loďkách.
Zahnuté hole a gumový kroužek opavský led poprvé okusil v roce 1908. Eislauf Verein se vypracoval do pozice nejlepšího německého týmu v Československu a opavští diváci měli možnost několikrát spatřit exhibiční utkání s kanadskými a americkými mužstvy. Opavští Němci sice při zakládání Čsl. svazu ledního hokeje v roce 1928 se svým začleněním do něj nespěchali, ale po výstraze od Mezinárodní hokejové federace poslechli, za což jim odměnou byla již zmíněná účast jejich nejlepších špílerů v československé reprezentaci.
Opavský klub nechyběl ani v prvních dvou regulérních ročnících Československé ligy. Zatímco v sezóně 1936-37 vybojoval pěkné šesté místo, o rok později jej limitovalo pořádání dalšího evropského krasobruslařského šampionátu, který dostal na opavském ledě přednost, a také vlastní střelecká nemohoucnost, tým nedal v lize ani gól. Omluvou mu budiž fakt, že sehrál pouze čtyři utkání. Nemohlo následovat nic jiného než sestup.
Poválečný růst a nový stadion
Během války se Opava jako jedno z největších měst v Sudetech stala součástí Německa a proto o účasti v protektorátní lize nemohla být ani řeč. Naopak, místní klub se zúčastnil dvou ročníků celoněmecké říšské ligy. Zato po osvobození se v Opavě hokej hrál hned první zimu. Ne však již pod hlavičkou Troppauer EV, ale v rámci zbrusu nového českého oddílu HC Opava. Ve městě, které se jen těžko zvedalo z trosek válečného utrpení, byl 8. listopadu 1945 založen hokejový oddíl, jehož prvním předsedou byl Bedřich Klapetek. Pod jeho vedením se klubu dařilo téměř každou následující zimu postoupit výše, až se v roce 1951 stal, tentokrát už pod názvem Sokol KP Opava, účastníkem naší nejvyšší soutěže.
Neexistence vlastního ledu byla však pro Opavské velmi limitujícím faktorem. V případě špatných podmínek hrála Opava utkání povětšinou na soupeřových hřištích, tréninky se potom odbývaly na ledě ostravského zimního stadionu. V roce 1953 Opava z nejvyšší soutěže sestoupila a další dva roky hrála pouze moravskou skupinu oblastního mistrovství.
20.listopadu 1954 ale přišla událost vpravdě historická. Turnajem DSO (dobrovolných sportovních organizací) Tatran byl slavnostně otevřen opavský zimní stadion, v té době jedenáctý v republice. Ledová plocha měla rozměry 60 x 30 metrů, potřebné chlazení dodávaly mrazírny, umístěné přes ulici. Tento systém, kdy byl opavský zimák "teplotně závislý" na rozmarech sousedního potravinářského podniku, přetrval až téměř do devadesátých let dvacátého století!
Architektura stadionu vycházela ze stávající budovy šaten přírodního kluziště, která prošla vnitřními úpravami prostorů šaten, bufetu a kavárny, která započala celoroční provoz. Projektanti stadionu pánové ing. arch. Josef Krischke a ing. Josef Havlík vyčíslili kapacitu prozatímních tribun na 5000 diváků.
Úspěšná mládež, stadion pod střechou
Umělý led podnítil další rozvoj opavského hokeje a to i mládežnického. Opavský dorost patřil na přelomu padesátých a šedesátých let k tomu nejlepšímu u nás a několikrát se propracoval do finálového turnaje mistrovství republiky. Zraky veřejnosti se však logicky více upíraly k mužskému týmu a jeho ambicím vrátit se do nejvyšší soutěže. To se povedlo Opavě dvakrát, ale jak v roce 1957, tak v roce 1960 se účinkování smrsklo na jednoroční epizodu.
Nejvyšší soutěž už ale opavský tým hrál pod střechou, po Praze a Ostravě byla Opava třetím městem v republice, kde vznikla krytá hokejová hala. A jestliže pražská Štvanice i zimní stadion Josefa Kotase v Ostravě už neexistují, je opavský zimní stadion nejstarším krytým stadionem v Česku, který stále provozuje lední hokej!
Instalace deseti mohutných ocelových nosníků, které tvořily základ střechy nad ledovou plochou i hledištěm skončilo na podzim roku 1956 a v následujícím roce došlo k zastřešení a později i vyzdění a zasklení bočních stěn a kapacita kryté haly stoupla na 8000 diváků.
Velkou péči věnovali stavitelé rovněž věnovala sociálnímu zabezpečení a technickému vybavení stadionu. Pro celoroční provoz sloužilo 9 šaten, velká klubovna, nové kanceláře správy stadionu a klubu, sklady, promítací kabiny pro širokoúhlý film, tři restaurační místnosti, ubytovací prostory s padesáti lůžky, ošetřovna, brusírna, rozhlasová ústředna, kotelna, uhelna, garáž, trafostanice a 2 bytové jednotky. Rovněž byla dokončena kavárna v horní části budovy. Jak výčet napovídá, hala se v letním období využívala dlouhá léta jako letní kino, hotel a restaurace fungují na stadionu dodnes.
Jak uvádí dobové prameny, na všech pracích se podíleli pracovníci Pozemních staveb Opava, mostárny Železáren Staligrad a Ocelostaveb Brno. Do konce roku bylo také odpracováno rovněž 82 928 brigádnických hodin, což značně pomohlo k vytvoření díla v hodnotě tehdejších 9,5 mil. Kčs, přičemž skutečné náklady na vybudování zimního stadionu byly 5,8 mil. Kčs.
Slezský pohár
Od roku 1958 se na opavském ledě pořádal vždy na konci srpna tradiční Slezský pohár, jenž se nakonec dočkal 23 ročníků a kterého se pravidelně účastnily nejlepší československé týmy jako Kladno, Jihlava, Vítkovice či Trenčín.
Opavský tým, od roku 1959 už pod názvem Slezan Opava, poté dlouhá léta působil na špici druhé nejvyšší soutěže, ovšem bez byť jediného ročníku v první lize. Nejblíže postupu byl Slezan v roce 1977, kdy se po jasném vítězství v české národní lize střetl v baráži s vítězem slovenské části Trenčínem a přestože první dva zápasy vyhrál, po šesti zápasech se radoval z postupu soupeř. Marné byly protesty Opavy proti startu hráčů brněnského Ingstavu v dresu soupeře, politické kruhy si v nejvyšší soutěži přály slovenský tým...
Mezinárodní ohlas
Nejvýznamnější mezinárodní událostí na opavském ledě bylo bezesporu mistrovství Evropy juniorů v roce 1976. V Opavě a Kopřivnici se sešly nejlepší evropské týmy hráčů do 19 let, které po odstoupení Bulharska doplnil bez nároků na umístění i tým ČSSR B, za který nastoupili hráči do 18 let.
Deset opavských zápasů navštívily tisíce diváků, pro které bylo mírným zklamáním umístění československého týmu, který zůstal bez medaile na čtvrtém místě, titul mistrů Evropy získali reprezentanti Sovětského svazu. Práci pořadatelů ocenil i československý seniorský reprezentační tým, který měl v Opavě závěrečné soustředění před zlatým světovým šampionátem v polských Katovicích.
Extraliga v Opavě
Zlatá doba opavského hokeje přišla poté až o téměř dvacet let později. V roce 1994 vstoupil do místního klubu kontroverzní podnikatel Radim Masný s jediným cílem: postoupit do extraligy. Finančně silný a hráčsky posílený tým přešel v roce 1996 v baráži přes Kometu Brno do nejvyšší soutěže, kde se ovšem dva roky zachraňoval v baráži a po třetí - pvýsledkovéě paradoxně nejúspěšnější - sezóně majitel Masný převedl nejvyšší soutěž do Havířova.
Právě s postupem do extraligy byly spojeny další výraznější úpravy na zimním stadionu. Spodní tribuny byly zbaveny sedaček a přeměněny na místa ke stání, čímž vzrostla kapacita stadionu. Místa si prohodily také střídačky s trestnými lavicemi a kompletní rekonstrukcí prošly prostory pro hráče, kde bylo vybudováno zázemí odpovídající nejvyšší soutěži. Upraveny byly i prostory pro VIP a sociální zázemí pro fanoušky, ve vestibulu vyrostla také prodejna hokejového zboží a později i malý bar.
Pro extraligu bylo zakoupeno také nové ozvučení a později přibyla i trojice obrazovek, zavěšených pod stropem haly, která však na rozdíl od podobných zařízení v současnosti nedosahovala potřebných parametrů a měla jen málo kvalitní obraz. V roce 1999 obrazovky zmizely a na místě staré časomíry se objevila klasická světelná tabule. Současná kapacita stadionu, která je přibližně 5500 diváků, se mírně snížila rozšířením restaurace naúkor části jedné tribuny, díky které lze přímo z oken sledovat dění na ledě.
Pomalý ústup ze slávy a účast ve 2.lize
Po prodeji extraligy se Slezan zařadil opět do druhé nejvyšší soutěže a vydržel v ní při vcelku průměrných výsledcích až do sezony 2004-05, kdy neutěšená finanční situace klubu dovedla tým až k sestupu. V základní části skončil na předposledním místě a v pětičlenné baráži se z postupu radovali Jindřichův Hradec a Havlíčkův Brod. Po této sezóně se Slezan Opava nepřihlásil do druhé ligy a tým mužů dočasně zaniknul.
Tento stav trval dvě sezony, po které byla nejvyšší soutěží na opavském stadionu extraliga juniorů. V létě 2007 ale skupina okolo Aloise Hadamczika odkoupila práva na 2.ligu od Kroměříže a tým, postavený na opavských odchovancích, se od té doby učasní bojů ve východní skupině třetí nejvyšší ligy. V letech 2007 až 2014 se mu pokaždé podařilo probojovat do play-off, kde však pokaždé vypadl ve čtvrtfinále. V roce 2008 zaznamenal klub svůj nějvětší úspěch v mládežnickém hokeji, kdy se tým dorostu pod vedenám trenéra Kamila Konečného probojoval do finále extraligy, kde ale nestačil na silnou Plzeň.
I tento úspěch ukazuje, že se v Opavě daří vychovávat mladé hráče pro extraligu i národní tým. Mládežnickými týmy Opavy prošli v poslední době mládežničtí reprezentanti Radek Faksa, Matěj Machovský, Jan Štencel nebo Ondřej Vitásek, který si zahrál i za dospělou reprezentaci.
