HC Škoda Plzeň

Historie

Rok založení je 1929 jako odbor ledního hokeje při Viktorii Plzeň. Původně se v Plzni hrál bandy hokej. V roce 1909 byl ustaven klub Union, jehož prvními soupeři byli hokejisté Strakonic a Písku. 1917 byla založena Česká sportovní společnost (ČSS), jejíž součástí byl i odbor ledního hokeje; další hokejové kluby byly v Plzni zakládány po roce 1919 – SK Smíchov Plzeň, Český lev a I. ČLTK Plzeň; roku 1919 byla založena západočeská župa. O deset let později (1929) vznikl také Studentský klub Střelnice, ČKV a rovněž odbor ledního hokeje při Viktorii Plzeň, jehož založení je dnes považováno úplný počátek klubu, který se dnes jmenuje HC Plzeň 1929. Jména jako Průcha, Šalda, Binder, Diviš, Čechura, kteří byli plzeňskými průkopníky, jsou dnes již minulostí. Do r. 1949 hrál klub pod jménem Sokol Plzeň IV I. A třídu a tehdejší borci Plochý, Volráb, Liškové, Švajner nebo Nekola jsou už známější.

V roce 1949 vstupuje ZSJ Škoda do oblastní soutěže a tím dochází k výraznému mezníku pro plzeňský hokej. Na bývalém Dobytčím trhu je 11.2.1950 zápasem s Prešovem otevřen zimní stadion s umělou ledovou plochou. Jen krůček pak chyběl k postupu do ligy. Ten se podařil v roce 1951. Mezi aktéry nacházíme např. tato jména: Vybíral, Trhlík, Šmat, Havlíček, Petr, Krauz, Radič, Brand, Šašek a další hráči (Vinš, Kletečka, Václav, Kuba, Jonák, Pavlíček, Jedlička) a s nimi nové úspěchy.

Po postupu Plzně do nejvyšší soutěže do klubu přešli nejlepší hokejisté z nedalekého Holoubkova, který byl tehdy velkým konkurentem Sokola Plzeň. Ten nejvýraznější se stal v sezoně 1956-57 v podobě 3. místa a startu reprezentantů Sventeka, Vinše, Václava a Šaška na MS v Moskvě. Cesta vzhůru byla nastartována a další dvě sezony do Plzně přinesly dvě druhá místa, v té době dres se lvíčkem oblékali také např. Haber, Šmat, Schwach, Táflík, Štogr a další.

Zákonitý útlum, který následoval, vyvrcholil sestupem v roce 1966. Dlouhá tři léta poté probíhala nejen přestavba mužstva, ale i stadionu. 13. března 1969 vítá Plzeň znovu I. ligu- už pod střechou. O úspěch se snaží též nová generace hokejistů z Jihlavy. Také z dalších míst se vracejí odchovanci jako Hovora, Trachta, Bednář, Neubauer, Huml, Jonák a s nimi přicházejí další z plzeňské líhně- např. Ebermann, Kajkl a Sýkora. Po dvou letech sice přichází poměrně zbytečný sestup, ale rok nato je liga opět v Plzni, a to nadlouho.

Do roku 1978 brázdí plzeňský koráb ligovou hladinu se střídavými úspěchy. Pád přichází až po prohře v památném zápasu s Trenčínem v Brně, kdy rozhodla po nastavení až 17. série trestných střílení. Po návratu za rok se tým HC Škoda Plzeň drží v lize až do současnosti.

První sezonu po návratu zakončila Plzeň na 9. místě, o rok později končí pouze o skóre před posledním Slovanem Bratislava. V sezoně 1981-82 si Plzeň polepšila pouze v tom, že před posledním (tentokrát jím byla Dukla Trenčín) měla „komfortní“ náskok již dvou bodů. Nepříliš úspěšná léta dokazuje i sezona 1982-83 (9. místo), následující rok dokonce Plzeň obhajovala extraligovou příslušnost v baráži. Ani sezona 1984-85 nepřinesla zlepšení, na posledních třech místech se srovnaly Slovan Bratislava, Plzeň a Vítkovice, všichni shodně 33 bodů. O ligu níž putovali Ostravané.

Play-off se fanoušci v Plzni dočkali až v sezoně 1985-86, sedmé místo nasměrovalo Plzeň na Litvínov, ovšem ten výhrou 3:0 na zápasy a celkovým skóre 24:14 nedal Plzni šanci. Sezony 1986-87 a 1987-88 Plzeň opět operovala v dolních patrech tabulky, oživení znamenal až ročník 1988-89, v základní části obsadili Západočeši 4. místo, ale nevzládnuté čtvrtfinále s Košicemi (0:3) odsoudilo Plzeň k bojů o 5. až 8. místo. Konečný výsledek bylo sedmé místo. Neúspěšná 80. léta dokreslilo 10. místo v sezoně 1989-90.

Na počátku 90. let přišly přeci jen světlejší sezony. Sezonu 1990-91 Plzeň končí po základní části na 5. místě, ale v cestě přes čtvrtfinále opět stojí Košice. V sezoně 1991-92 však Plzeň na pozadí velkých celospolečenských změn prožila jeden ze svých doposud největších úspěchů. S vycházející hvězdou Martina Straky se Plzeňáci prokousali do finále proti Trenčínu, oslavy vítězství v semifinále skončily již legendárním ohněm na plzeňském stadionu. V dresu Trenčína řádila další budoucí hvězda, Žigmund Pálffy. Hráči slovenského týmu vyhráli v sérii 3:1 a oddálili plzeňský sen o titulu. I finále se vrylo do paměti neobvyklou situací, „plzeňský“ rozhodčí Lípa neuznal jinak regulérní gól Plzně kvůli druhému puku na trenčínském ledě vhozeném některým z diváků.

Úspěch předznamenal hluboký pád, v následující sezoně Plzeň končí po základní části na posledním místě, sezona 1993-94 přinesla mírné zlepšení a posun na 9. místo. V boji o udržení Plzeň přehrála Jindřichův Hradec, jenž nakonec v prolínací soutěži spadl o patro níž. Další sezona (1994-95) přinesla posun do vyšších pater a návrat do play-off. Po základní části končí Plzeň na 5. místě, ovšem ve čtvrtfinále je nad síly Plzeňanů pozdější finalista ze Zlína (0:3 na zápasy). V sezoně 1995-96 se Plzeň vrátila mimo vody play-off, 11. místo po základní části sice neznamenalo starosti v prolínací soutěži, ale ani boje o titul.

Stejného postavení dosáhli Plzeňané i v další sezoně, kdy se počet zápasů v extralize zvýšil na 52. Celkový bodový zisk nestačil na play-off, do baráže však putovaly Jihlava s Opavou. V létě 1997 se ovšem Plzni povedl přestup, který určil následující sezony, do plzeňského dresu se oblékl Dušan Salfický. Hned v první sezoně se výraznou měrou podílel na 5. místě po základní části. Jenže, přišlo čtvrtfinále se Spartou a další okamžik plzeňské hokejové historie, který si dobře pamatují nejenom plzeňští fanoušci. Plzeň mj. s Jaroslavem Bednářem v sestavě statečně vzdorovala silné Spartě. Za stavu 2:1 na zápasy pro Západočechy se 4. zápas řítil do prodloužení, když pár chvil před koncem vyslal nevinný puk do útočného pásma Jaroslav Kverka. Ve snaze puk zachytit si málo vídaným způsobem Salfický před šokovaným obecenstem vstřelil vlastní gól. V pátém zápase demoralizovaní Plzeňáci prohráli ve vyprodané Sportovní hale 4:1 a dál šla Sparta.

O rok později Plzeň zakončila základní část na šestém místě a ve čtvrtfinále na ni číhal Třinec. Série hraná na tři výhry dospěla do pátého utkání a stejného výsledku jako před rokem, 4:1 pro soupeře. Sotva emoce vychladly, utkala se Plzeň s Třincem opět, opět ve čtvrtfinále, tentokráte sezony 1999-00. Západočeši přivezli z Moravy jednu výhru a doma mohli rozhodnout. První utkání zvládli málo vídaným debaklem 9:0. O den později však tahal dlouho za delší konec Třinec, za stavu 2:3 pro hosty se blížil konec, když zaúřadoval útok Špaňhel-Straka-Sedlák a prvně jmenovaný srovnal. V penaltovém rozstřelu rozhodli plzeňští obránci. Po Josefu Řezníčkovi dostal plzeňský stadion do varu Petr Kadlec, hostující ze Slavie. Semifinále mělo silný náboj, Plzeň narazila na Vsetín, který v sezoně čtyřikrát porazila. Vsetín neskrýval své antipatie vůči Plzni, s níž jako jedinou měl zápornou bilanci. Ale semifinále zkušení Valaši zvládli, výsledky 2:0, 3:2 a 3:2 se prohnali do finále. Plzeňským katem se stal Jan Tomajko, autor tří vítězných gólů.

Sezona 2000-01 již tolik radosti nenabídla, Plzeň končí na 10. místě po základní části, po sezoně ji navíc opouští gólman Dušan Salfický, jenž se vydává na zkušenou do zámoří. Plzeň si jako náhradu vyhlédla Miroslava Šimonoviče. Reprezentační gólman Slovenska ovšem svoji roli psychicky neunáší, po nadějném začátku dostává laciné góly a nahrazuje jej matador Libor Barta. Ze suterénu tabulky se Plzeň nakonec vyšvihne na čtvrté místo! To již v plzeňském dresu operuje Radek Duda, který se postará o emoce v následném čtvrtfinále, v němž Plzeň kříží hokejky s Vítkovicemi. Plzeňáci podlehli pozdějšímu finalistovi 2:4 na zápasy, na Moravě utrpěli debakl 9:1.

Sezonu 2002-03 si také budou Západočeši pamatovat jako neúspěšnou, konečné 9. místo znamenalo klidný závěr sezony, po všech směrech. V létě 2003 přišly revoluční změny ve vedení, v průběhu sezony se podařilo doslova přestupová bomba, která hokejovou veřejnost šokovala. Plzeň získala ze Slavie gólmana Romana Málka. Přestup zapůsobil jak kouzelný proutek. Klub s pouze teoretickou šancí na postup vybojoval v posledním kole play-off výhrou 5:0 nad Kladnem a šel na Pardubice. V památné sérii rozhodl poslední sedmý zápas, který Plzeň zvládla vysokou výhrou 5:1 na pardubickém ledě. V semifinále proti pozdějšímu mistrovi ze Zlína Západočeši neměli příliš šancí a podlehli 1:4 na zápasy.

Po nadšení přišly léta deziluze. Zajímavost sezony 2004-05 sice byla zaručena stávkou NHL, která do plzeňského dresu přivedla Martina Straku, Jaroslava Špačka, Martina Cibáka, Jasona Marshalla, do rodné Plzně se vrátil Pavel Trnka, ale play-off se Plzeň nedočkala. Rozhodly vzájemné zápasy s Litvínovem. Na sezony 2005-06 a 2006-07 Plzeň nebude vzpomínat vůbec v dobrém. 11. a 13. místo byly velkým zklamáním pro natěšené fanoušky, závěr sezony Západočeši dohrávali i bez některých opor hostujících v jiných týmech. Mírná náplast přišla v sezoně 2007-08, kdy Plzeň proklouzla do předkola play-off, ale podlehla 1:3 na zápasy Kladnu a čtyři roky za sebou jí tak zůstaly zavřeny brány play-off.

Léto 2008 přineslo po pěti letech další velké změny. Ze zámoří se definitivně vrátil nejslavnější odchovanec Plzně – Martin Straka. A nikoli jen jako hráč, ale též jako generální manažer a posléze prezident klubu. Pod vedením nového kapitána Plzeň končí sedmá po základní části, v předkole play-off poráží 3:2 na zápasy starý známý Třinec. A po pěti letech naráží ve čtvrtfinále na Pardubice. Série měla v podstatě podobný průběh, který rozhodl sedmý duel, jehož dramatičnost se s předchozí sérií srovnat ovšem nedá. Za stavu 3:3 zápas dospěl do prodloužení, které rozhodl v 87. minutě zápasu zlatým gólem Martin Adamský. Do semifinále s obhájcem titulu Slavií Praha vlétla Plzeň jak utržený vagón a první duel ovládla 6:0. Ve druhém neudržela nadějné vedení a po nezvládnutých domácích zápasech odjížděla na Slavii za stavu 1:3. V pátém zápase byly sepsány další nezapomenutelné okamžiky plzeňské hokejové historie. Západočeši ztráceli již v poměru 1:4, ale dokázali srovnat. Slávisté se opět dostali do vedení, ale Martin Straka dokázal sekundu před koncem zápasu vyrovnat. V nájezdech ovšem zvítězili Slávisté, Plzeň v sestavě Vostřák-Straka-Vlasák nezaznamenala ani jeden gól. Přesto bylo a je 4. místo velikým úspěchem…

2009/10 - jeden z nejúspěšnějších ročníků v historii plzeňského hokeje vůbec. Před sezonou se k týmu připojilo trio Kanďanů – dva útočníci Bomersback se Scofieldem a jeden obránce O´Brien. Tři naprosté neznámé vytvořily skvěle pracující rovnici s nově přichozím trenérem Marianem Jelínkem, kterému asistoval Milan Razým. Mimo jiné tým posílil také slovenský útočník Hvila, českoněmecký obránce/útočník Benda či duo navrátilců ze zámoří Stránský s Boháčem. Naopak, na druhou stranu, jež znamenala odchod z plzeňského hokeje, se vydali obránci Čakajík s Cartellim, Slováci Fabuš s Hudcem a gólmanovi Cháberovi skončilo hostování, svou hokejovou pouť opět spojil s pražskou Spartou. Ta do Plzně taktéž na hostování uvolnila Tomáše Pöpperleho, který zaujal Cháberův post.

Základní část se nedá popsat jinými slovy než jako naprosto snová. Tým, pevně kormidlovaný tandemem Jelínek-Razým a vedený Martinem Strakou, slavil úspěchy, kam se jen podíval. A odměna přišla přesladká. Již dvě kola před koncem základní části bylo jasné, že se HC Plzeň 1929 stane prvním držitelem Prezidentovy trofeje pro vítěze základní části.

V play-off bohužel přišlo rozčarování. Plzeňané po dlouhých pauzách způsobených olympijskou přestávkou a předkolem play-off narazili na rozjeté divoké šelmy z Liberce. Ty sice nechaly v prvních utkáních, které se pochopitelně hrála na ledě Plzně, ještě drápky schované a domácí slavili pohodlné výhry 4:0 a 4:1. Pak se ale modrobílá družina zasekla a další čtyři zápasy se staly kořistí libereckých Bílých Tygrů. HC Plzeň 1929 tak po vyřazení ve čtvrtfinále play-off obsadil 5. místo, čímž si oproti minulému ročníku pohoršil o jednu příčku.

Ani příprava na sezonu 2010/11 se nevyhnula poměrně velkým zásahům do kádru. Tri Kanaďanů nahradili další zámořští hráči – obránci John Slaney, Nick St. Pierre, Nick Johnson

John Lammers a Josh Langfeld. Zajímavostí byl i návrat druhého z rodu Heřmanů – Jana a krátkodobá výpomoc navrátilce Petra Sýkory. Naopak odešli Adamský, Vampola či Benda. Velkých změn doznalo i brankoviště, Francouze s Pöpperlem nahradili Salfický s Přikrylem, plzeňské barvy však nakonec hájil i Mazanec, Halmoši, Hanuljak a v závěru sezony Horčička.

Indiáni v létě vyhráli Tipsport Hockey Cup, když ve finále zdolali v prodloužení Znojmo, samotná sezona byla noční můrou. Nejprve Západočeši přišli o bod z Kladna vinou neoprávněného startu Sýkory, následně se rozhořela extraligová kauza registrace, kdy Plzni bylo odečteno devatenáct bodů, Mladé Boleslavi dvaadvacet a Kladnu šest. Modrobílí by s dvaceti body navíc, které na ledě uhráli, znovu ovládli základní část.

Takto museli svěřenci kouče Jelínka a Razýma do předkola, kde je po nekonečné stíhací jízdě po odečtu překonal Litvínov, když rozhodl sérii v prvních dvou duelech, doma začínal jen díky administrativním zásahům, celkem 1:3 zápasy.

Léto 2011 nenaplnilo tradice o velkých zásazích do sestavy. Po odchodu Luboše Horčičky přišel Adam Svoboda, který s odchovancem Markem Mazancem působil jako sehraná dvojice. Na západ Čech zavítal také František Kaberle, Ondřej Kratěna, Pavel Mrňa a Radek Duda. Podstatnou část sezony odehrál za indiány i Jiří Vykoukal, Václav Pletka, Jiří Marušák, Ondřej Havlíček či Geoff Kinrade, navrátil se Dušan Andrašovovský a Jaroslav Modrý.

Svěřenci kouče Jelínka vstoupili do sezony skvěle. Již v létě opanovali svou skupinu v European Trophy, dobře vstoupili i do základní části extraligy. V úvodních deseti kolech pouze jednou nebodovali. V období kolem Vánoc, kdy modrobílí tradičně ztráceli, nyní předvedli úctyhodný výkon – 18krát v řadě bodovali. Nutno však podotknout, že přesně v půlce v Třinci podlehli, ale zásahem administrativním vyhráli kontumačně. Celkově tak po základní části utekli se Spartou zbytku pelotonu, Pražané nakonec byli v boji o Prezidentskou trofej úspěšnější. Plzeň byla nejproduktivnějším týmem soutěže.

V play-off stála před Západočechy další výzva. Znovu byli pasováni na jednoho z hlavních favoritů ligy. Ve čtvrtfinále však Zlín předvedl perfektní defenzivní taktiku a vše rozhodl Johnson až pár minut před koncem sedmého zápasu. V semifinále narazili svěřenci kouče Jelínka na překvapení vyřazovacích bojů – Kometu Brno. Ta dokázala v Plzni třikrát zvítězit, dvakrát svého soupeře porazila 1:0 a celkově 4:1 na zápasy. Přesto je třetí místo a zisk medaile pro Plzeň největším úspěchem od roku 2000.

Sezona 2012/13 se zapíše do plzeňského hokeje zlatým písmem. Ale pojďme popořadě. Celý ročník byl ovlivněn stávkou v NHL. Plzeň nakonec přijala jedinou posilu, byl jí brankář Bostonu Tuukka Rask. Západočechy svými výkony nastartoval do skvělé formy. Indiáni po většinu základní části okupovali první příčku. Místy až desetibodový náskok však Západočechům nevydržel a vinou špatné poslední čtvrtiny obsadili „až“ třetí místo. Trápení pokračovalo i v play-off, ale nakonec, přestože Litvínov byl krůček od postupu, slavili Západočeši. Semifinále se Slavií pak rozhodlo páté utkání za stavu 2:2 na zápasy, kdy vsítil vítězný gól necelou minutu před koncem Tomáš Vlasák a doma modrobílí stvrdili postup. Velmi podobný průběh mělo i finále se Zlínem, ale PSG se nevzdalo a šesté utkání v Plzni opanovalo. Vše tak musel rozhodnout až muž nejpovolanější. Ve druhém prodloužení vsítil plzeňský zlatý gól Martin Straka, přihrával mu nejproduktivnější hráč play-off Jan Kovář.

Vedení Plzně mělo po oslavách titulu i řadu starostí. Své působení na západě Čech totiž ukončili oba gólmani, neproduktivnější hráč play-off Kovář a dále i Balej, St. Pierre a Johnson. Nové tváře se však uvedly ve skvělém světle a indiáni se tak dokázali vyhnout obvyklé „mistrovské kocovině.“ Základní část opět završili na celkovém třetím místě a ve čtvrtfinále na ně čekala Kometa - soupeř to houževnatý a bojovný. Série i samotné zápasy byly vyrovnané, radovalo se však nakonec po výsledku 4:2 na zápasy Brno. Více ale fanoušky Plzně mrzelo něco zcela jiného. Kariéru ukončil Martin Straka a s ním pověsil brusle na hřebík i Tomáš Vlasák a Jiří Hanzlík. Přestavba týmu a nová éra tak mohla na západě Čech začít…

Přerod se poměrně podařil. Mladý tým se nadcházejí sezonu obouchal a jeho pouť sice skončila v předkole play-off, za rok ale již dravé mládí ze západu Čech završilo základní část na čtvrtém místě, po play-off si nakonec na krk mohlo pověsit bronzové medaile. V sezoně 2016/17 Západočeši stvrdili desátý postup do vyřazovacích bojů v řadě. Přesto to tak dlouho nevypadalo. Indiáni totiž hned na úvod soutěže prožili čtvrtinu hrůzy a během třinácti duelů posbírali pouhopouhých osm bodů, sáhli si dokonce na samotné dno tabulky. Stíhací jízda za paly-off pvšem se nakonec povedla a devátá příčka modrobílým přisoudila stejně barevné Vítkovice. Plzeňáci sérii otočili z 0:2 na zápasy na 3:2 a ve čtvrtfinále trápili i úřadujícího mistra a budoucího finalistu Liberec.

Hned následující rok posílili Západočeši o navrátilce Milana Gulaše, který se stal nejlepším nahravačem základní části a nejproduktivnějším hráčem a také o Tomáše Mertla, jenž si zase vystřílel korunu pro krále střelců. Čtvrtý mezi gólmany skončil co do procentuální úspěšnosti zákroků extraligový novic Miroslav Svoboda. I s jejich pomocí indiáni ovládli základní část a získali bronz po play-off. Medaili braly i všechny mládežnické kategorie!

Ročník 2018/19 plynule navázal na svého předchůdce. Do týmu se zapojily posily jako Dominik Frodl, Václav Nedorost, Conor Allen, Jan Eberle či Vojtěch Němec, v průběhu sezony se vrátili i Jan Kovář a Michal Moravčík. Plzeň dokázala dokráčel až do semifinále Ligy mistrů, v extralize se zase při skóre 178:116 prezentovala nejlepší obranou i útokem a skončila třetí po základní části. Milan Gulaš navíc se třiceti góly získal korunu pro krále střelců, zároveň s dvaašedesáti body ovládl kanadské bodování. Novic mezi třemi tyčemi Dominik Frodl zase v extraligové premiéře skončil druhý co do procentuální úspěšnosti zákroků. Ve čtvrtfinále Škoda opět vyřadila Olomouc, tentokrát až na sedm zápasů. Stejnou porci duelů potřeboval i následně Třinec v semifinále ke svému postupu. Po roce si tak hráči ze západu Čech opět na krk pověsili bronzové medaile. Stejné pak i junioři!

Škoda se i v následujícím ročníku 2019/20 nadále držela v základní části na špici tabulky, prakticky všechny zápasy odchytal vinou zranění Jaroslava Pavelky opět Dominik Frodl. Ten dokonce zapsal ze všech extraligových gólmanů nejvíce nul. Jako raketa vystřelil bodově odchovanec Matyáš Kantner, který se stal třetím nejproduktivnějším hráčem týmu a dokonce druhým nejlepším střelcem. Čtvrtý nejproduktivnější byl v pořadí Luboš Rob, který mužstvo posílil v létě a hned stihl třicet bodů ve své premiérové sezoně v tuzemské nejvyšší soutěži. Skvěle se blýskli i mladíci a odchovanci Jiříček, Houdek, Malát, Kolda, Pour, Matiášek či Přikryl a Suchý. Všem ovšem nejen v klubu, ale celé extralize, vládl kapitán Milan Gulaš. Útočné eso lámalo jeden rekord za druhým. Vytvořilo nový střelecký i bodový rekord klubu v sezoně, potřetí v řadě ovládl bodování celé soutěže, podruhé i pořadí střelců. Nakonec se jeho bilance zastavila na hodnotě 35 gólů a 41 přihrávek. Druhý Tygr Michal Birner zaostal o rovných 15 bodů. Poté se indiáni začali těšit na čtvrtfinále, soupeřem měla být Mladá Boleslav. Na tu šli modrobílí z páté pozice, oba celky přitom po dvaapadesáti kolech posbíraly shodně dvaadevadesát bodů, stejně jako třetí pražská Sparta. Jen o bod více přitom měli druzí Oceláři. Jenže poté zasáhla celosvětová epidemie Coronaviru, ČSHL tak nejprve zvažoval odehrát duely bez fanoušků, nakonec se čtvrtfinálové série ani neodstartovaly... Ještě lépe si vedly mládežnické kategorie Škody, i jejich soutěže ovšem zůstaly nedohrané...

Pandemie koronaviru pokračovala a Plzeň na ni doplatila během letního poháru. Nejprve ze základní skupiny postoupila v konkurenci pražské Sparty, jihočeského Motoru a Kladna, ve čtvrtfinále ve dvojutkání vyřadila Litvínov, ale na semifinále s Třincem již kvůli karanténě nedošlo. Do samotné Tipsport extraligy, která byla navíc i přerušena téměř na měsíc a poté nabrala doslova ďábelské tempo, vlétla Plzeň jako velká voda. Nebodovala až ve dvanáctém utkání na ledě Třince, který svou sérii nakonec natáhl až na rovných dvacet! Škoda se i přes menší výpadky držela výkonnost (na výjimečně přímo postupovou pouze čtyřku ztratila dva body) a to i přes dlouhodobá zranění klíčových hráčů - Tomáše Mertla, čerstvé posily Pavla Musila či Petera Čerešňáka. Právě častá a velmi rozsáhlá marodka trápila v sezoně mužstvo asi nejvíce, na jednozápasovou výpomoc tak například přispěchal i ztracený syn Petr Vampola. Vše tak na sebe vzali odchovanci a opravdu se činili. Skvělými výkony se dokonce až do seniorské reprezentace propracoval šestnáctiletý obránce David Jiříček, který se zúčastnil i MS U20 a ve čtyřiatřiceti extraligových utkáních vsítil tři branky a přidal šest asistencí. Dvaadvacetiletý Petr Kodýtek zase skončil druhý v týmovém bodování s pětatřiceti body za kapitánem Milanem Gulašem, třetí s dvoubodovou ztrátou byl o rok starší Filip Suchý. Ten v extralize zaznamenal svůj první gól i hattrick, stejně tak devatenáctiletý Filip Přikryl. Premiérové tři branky stihl i Petr Straka, svůj první gól Sebastián Malát, Martin Lang a Viktor Lang - u něj byl i první trefou švédského hráče v historii klubu. Další obránce, letní posila Matěj Stříteský, vystřelil mezi beky na druhé místo za Petera Čerešňáka, když zapsal čtyři góly a třináct asistencí. Činili se také oba gólmani, nadále čaroval co do procentuální úspěšnosti zákroků celkově čtvrtý v celé soutěži Dominik Frodl (91,62), navíc přidal čtyři asistence a tím se stal nejproduktivnějším mezi svými kolegy. Nová akvizice jednadvacetiletý jmenovec Pavlát skončil po osmi stech minutách na hodnotě dokonce 92,91 a zaznamenal extraligová dvě čistá konta. Na vyřazovací boje se modrobílí naladili ideálně, v posledních šesti utkáních bodovali, pětkrát vyhráli a v závěrečných třech kolech nasázeli doma Zlínu, Olomouci a v Hradci Králové Mountfieldu jednadvacet branek. Jenže poté přišla krutá rána. V předkole dvanáctý celek po základní části Olomouc vyhrála třikrát, vždy o gól, a konečně se dočkala přes Západočechy postupu. Po základní části jí přitom do čtvrtfinále chybělo pětatřicet bodů, Škodě dva. Kvůli pandemické situaci ohledně nemoci COVID-19 totiž letos do předkola výjimečně postupovalo týmů dokonce dvanáct, naopak do čtvrtfinále pouze čtyři.

Před sezonou 2021/22 nastaly na západě Čech velké změny. U týmu skončil trenér Ladislav Čihák, novými lodivody se stali Miloš Říha a Václav Baďouček. Své působení v modrobílém dresu uzavřel také kapitán Milan Gulaš, zkušený forvard Jaroslav Kracík či Petr Straka, Jan Eberle, Roman Vráblík, Matěj Stříteský a Dominik Frodl. Ve skvělém světle se ovšem ukázal scouting indiánů. Hned pět letních posil se totiž vešlo do prvních sedmi pozic v bodování mužstva! Opanoval jej Michal Bulíř, který nasázel 27 branek a přidal 29 asistencí. Čtvrtý se umístil Ludwig Blomstrand (22+14), pátý navrátilec Jan Schleiss (21+11), šestý účastník olympijských her Martins Dzierkals (10+20) a sedmý Gustaf Thorell (8+16). Mezi ně se vmáčkl třetí Tomáš Mertl (13+33) a druhý byl další olympionik Peter Čerešňák (6+34). Navrátil se také Jakub Kindl a Miroslav Svoboda, který se činil v brankovišti s Dominikem Pavlátem. Oba se totiž s procentuální úspěšností zákroků vytáhli nad jednadevadesát procent.
Jenže týmově to chvilku drhlo, kádr si sedal postupně, z úvodních sedmi duelů vytěžil pouze dvě výhry. Jenže pak se karta obrátila a z deseti kol odcházeli Západočeši z ledu pouze se dvěma nezdary. Škoda prakticky po celou základní část držela ve svých rukách pozice v postupové čtyřce, avšak stejně jako vloni o ni nakonec přišla. Osudnými se staly tři porážky v samotném závěru - na ledě jedenáctého Brna, sestupujícího Zlína a doma se třináctými Karlovými Vary. Po dvou letech tak přijde na pořad dne souboj s Bruslaři. Jen ne v rámci čtvrtfinále, ale předkola play off. A v něm opět po roce indiáni jako lépe nasazený celek neuspěli, po velké pětizápasové bitvě plné obratů padli 2:3, celková letošní bilance s Bruslaři pak byla také těsná - 5:6.

I před touto sezonou nastaly na západě Čech velké změny. Bez nich zůstalo snad pouze brankoviště, kde opět skvělé výkony podal Svoboda s Pavlátem. Obranné řady opustili Kindl, Čerešňák, Graňák či Jiříček, které nahradil Petr Zámorský, navrátilec Michal Houdek či Marek Baránek s Janem Piskáčkem. Znovu indiáni přišli i o svého kapitána, Michal Bulíř se rozhodl pro návrat domů, jeho úlohu tak převzal odchovanec Jan Schleiss. V útoku nastal odchod u Dzierkalse, Thorella či Musila, na pomoc naopak přišli Kryštof Hrabík, Samuel Bitten, Fin Aleksi Rekonen. A právě nové tváře nejvíce táhly bodování mužstva v sezoně. Rekonen (14+20) spolu s odchovancem Kodýtkem (15+19) se ziskem 34 bodů ovládli klubové bodování, třetí byl obránce Petr Zámorský (7+25). Stejně jako před rokem si řada změn vybrala na začátku sezony svou daň a mužstvo v úvodu soutěže čtyřikrát nebodovalo. To stálo post i lodivody Říhu s Baďoučkem, které nahradil jeden z bývalých nejlepších hráčů Škody Petr Kořínek, doplnili jej František Bombic a Michal Dvořák. Tedy úřadující dorostenečtí mistři. Mužstvo se začalo postupně zvedat, až dotáhlo postupovou čtyřku. Nakonec ovšem nezvládlo především měsíc únor a skončilo na konečné dvanácté příčce. Velkou ztrátou bylo rovněž v tomto období také dlouhodobé zranění Petra Kodýtka či Vojtěch a Budíka. Soupeřem se do předkola play off se tak stali liberečtí Tygři. Velkou přetahovnou nakonec muselo rozhodnout až prodloužení rozhodujícího pátého duelu série, které po velkém obratu pro sebe uzmuli Severočeši.

Ještě před sezonou se v klubu stala velká věc, do vlastnické struktury vstoupil Jan Šmucler, který se stal spolumajitelem a předsedou představenstva. „Martin se bude starat o sportovní část, v naší dikci bude ten zbytek,“ prohlásil a Martin Straka později řekl: „Jsem rád, že to takto dopadlo, zatím se to vyvíjí tak, jak jsme oba chtěli. Ale až čas ukáže. Zatím jsem tedy spokojený a věřím, že i Honza Šmucler.“ Z hráčského kádru odešli Petr Kodýtek, Ludwig Blosmtrand či Miroslav Svoboda, naopak vrátila se celá řada odchovanců - Jakub Lev, Miroslav Indrák či Petr Straka. Navíc přišly mladé pušky Filip Jansa a Ondřej Matýs, divákům se ukázal šestnáctiletý talent Adam Benák a v brankovišti se činil slovenský objev posledního mistrovství světa Samuel Hlavaj. V průběhu ročníku pak přišel od Bruslařů Tim Söderlund, který bavil diváky skvělými výkony a atakoval hranici bodu na zápas. Avšak v závěru ledna odešel do Pardubic Dominik Pavlát s Michalem Houdkem, který jej následně ve vzájemném zápase zákeřným zákrokem na delší dobu vyřadil ze hry. Bodování svého týmu tak ovládl obránce Petr Zámorský, který nastřílel jedenáct branek a přidal devětadvacet asistencí. V zádech měl Adriána Holešinského, jenž s bilancí 12+22 odehrál o šest zápasů méně. Třetím do party byl Jakub Lev 49/29 (14+15). Škodě jako týmu nevyšel začátek a závěr soutěže. V úvodním kole sice v parádním zápase skolila úřadujícího mistra z Třince, avšak v následujících osmi kolech zvítězila pouze jednou. Tým si ovšem postupně sedal a předkolo play off si zajistit s dostatečným předstihem. Na závěr základní části ovšem znovu přišla série nezdarů, výsledkem byly tři vítězství z posledních šestnácti duelů Tipsport extraligy. Jedna z výher byla ale zároveň netradičním zážitkem, byla totiž v derby v utkání pod širým nebem v německém Klingenthalu. V předkole play off čekal Litvínov, který nakonec v povedené sezoně dokráčel až do semifinále a ke svému postupu nakročil již domácím dvojduelem.

Názvy klubu:

1948 - Sokol Plzeň IV, 1952 - Leninovy závody, 1952 - Spartak, 1965 - TJ Škoda, 1991 - HC Škoda, 1994 - HC Interconex, 1995 - HC ZKZ, 1997 - HC Keramika, 2003 - HC Lasselsberger, 2009 - HC Plzeň 1929, 2012 - HC Škoda Plzeň

Nejlepší ligová umístění:

• Československo: 2. místo (1957/58, 1958/59, 1991/92)
• ČR: 1. místo (2012/13), 3. místo (1999/00, 2011/12, 2015/16, 2017/18, 2018/19)

Nejhorší ligová umístění:

• Československo: 12. místo (1977/78)
• ČR: 13. místo (2006/07), 12. místo (2022/23, 2023/24), 11. místo (1995/96, 1996/97, 2005/06)

Nejvyšší soutěž:

• 1951-66, 1969-71, 1972-78, od roku 1979

Mezinárodní úspěchy:

• 4. místo v semifinálové skupině Kontinentálního poháru 1999/00

Výsledky od roku 1993:

• 1993-94: 9. místo
• 1994-95: 6. místo (ZČ 5. místo, čtvrtfinále se Zlínem 0:3)
• 1995-96: 11. místo (ZČ 11. místo, 1.kolo play off se Slavií 0:3)
• 1996-97: 11.místo
• 1997-98: 5. místo (ZČ 5. místo, čtvrtfinále se Spartou 2:3)
• 1998-99: 6. místo (ZČ 6. místo, čtvrtfinále s Třincem 2:3)
• 1999-00: 3. místo (ZČ 5. místo, semifinále se Vsetínem 0:3)
• 2000-01: 10. místo
• 2001-02: 6. místo (ZČ 4. místo, čtvrtfinále s Vítkovicemi 2:4)
• 2002-03: 9. místo
• 2003-04: 4. místo (ZČ 8. místo, semifinále se Zlínem 1:4)
• 2004-05: 9. místo
• 2005-06: 11. místo
• 2006-07: 13. místo
• 2007-08: 9. místo (ZČ 9. místo, předkolo play off s Kladnem 1:3)
• 2008-09: 4. místo (ZČ 7. místo, semifinále se Slavií 1:4)
• 2009-10: 5. místo (ZČ 1. místo, čtvrtfinále s Libercem 2:4)
• 2010-11: 9. místo (ZČ 9. místo, předkolo play off s Litvínovem 1:3)
• 2011-12: 3. místo (ZČ 2. místo, semifinále s Kometou Brno 1:4)
• 2012-13: MISTR (ZČ 3. místo, finále se Zlínem 4:3)
• 2013-14: 5. místo (ZČ 3. místo, čtvrtfinále s Kometou Brno 2:4)
• 2014-15: 9. místo (ZČ 7. místo, předkolo s Mladou Boleslaví 1:3)
• 2015-16: 3. místo (ZČ 4. místo, semifinále se Spartou Praha 2:4)
• 2016-17: 8. místo (ZČ 9. místo, čtvrtfinále s Libercem 2:4)
• 2017-18: 3. místo (ZČ 1. místo, semifinále s Kometou Brno 1:4)
• 2018-19: 3. místo (ZČ 3. místo, semifinále s Třincem 3:4)
• 2019-20: play off zrušeno kvůli pandemii (ZČ 5. místo)
• 2020-21: 9. místo (ZČ 5. místo, předkolo s Olomoucí 0:3)
• 2021-22: 9. místo (ZČ 6. místo, předkolo 2:3 s Mladou Boleslaví)
• 2022-23: 12. místo (ZČ 12. místo, předkolo 2:3 s Libercem)
• 2023-24: 12. místo (ZČ 12. místo, předkolo 0:3 s Litvínovem)

Trenéři od roku 1993:

• 1993-94: Pavel Soudský, Vladimír Bednář a Radek Kampf/Bednář, Jindřich Setikovský a Josef Hovora
• 1994-95: Karel Trachta a Jindřich Setikovský
• 1995-96: Karel Trachta a Jindřich Setikovský/Bohuslav Ebermann a Zdeněk Haber
• 1996-97: Bohuslav Ebermann a Radim Rulík/Marek Sýkora a Radim Rulík
• 1997-98: Marek Sýkora a Radim Rulík
• 1998-99: Marek Sýkora a Radim Rulík
• 1999-00: Marek Sýkora a Radim Rulík
• 2000-01: Marek Sýkora a Radim Rulík/Marek Sýkora a František Černý
• 2001-02: Jaroslav Liška a František Černý/Richard Farda, Milan Razým a Radek Kampf
• 2002-03: Richard Farda, Milan Razým, Radek Kampf/Karel Trachta, Milan Razým, Radek Kampf
• 2003-04: Rostislav Čada a Miroslav Přerost/Miroslav Přerost a Jiří Kučera
• 2004-05: Miroslav Přerost a Jiří Kučera/Jiří Neubauer a Ivan Vlček
• 2005-06: Marek Sýkora, Radim Rulík a Radek Kampf
• 2006-07: Marek Sýkora a Radek Kampf/Jiří Kučera a František Černý
• 2007-08: Jiří Kučera a František Černý/Miloslav Hořava a Radim Rulík
• 2008-09: Pavel Hynek a Milan Razým
• 2009-10: Marian Jelínek, Milan Razým a Rudolf Pejchar
• 2010-11: Marian Jelínek, Milan Razým a Rudolf Pejchar
• 2011-12: Marian Jelínek, Milan Razým, Michal Straka a Rudolf Pejchar
• 2012-13: Milan Razým, Michal Straka a Rudolf Pejchar
• 2013-14: Milan Razým, Michal Straka, Jaroslav Špaček a Rudolf Pejchar
• 2014-15: Milan Razým, Michal Straka a Jaroslav Špaček/Michal Straka, Ladislav Čihák a Jaroslav Špaček
• 2015-16: Michal Straka, Ladislav Čihák a Jaroslav Špaček
• 2016-17: Michal Straka, Ladislav Čihák a Jaroslav Špaček/Martin Straka, Tomáš Vlasák, Ladislav Čihák a Jiří Hanzlík
• 2017-18: Martin Straka, Tomáš Vlasák, Ladislav Čihák a Jiří Hanzlík
• 2018-19: Ladislav Čihák, Jiří Hanzlík, Jaroslav Špaček a Rudolf Pejchar
• 2019-20: Ladislav Čihák, Jiří Hanzlík, Jaroslav Špaček a Rudolf Pejchar
• 2020-21: Ladislav Čihák, Jiří Hanzlík, Jaroslav Špaček a Rudolf Pejchar
• 2021-22: Václav Baďouček, Miloš Říha, Tomáš Vlasák a Rudolf Pejchar
• 2022-23: Václav Baďouček, Miloš Říha, Tomáš Vlasák a Rudolf Pejchar/Petr Kořínek, František Bombic a Rudolf Pejchar
• 2023-24: Petr Kořínek, František Bombic a Rudolf Pejchar
• 2024-25: Josef Jandač, Jiří Veber a Václav Pletka

Galerie slavných:

Miloslav Vinš, Vilém Václav, Miloslav Šašek, Zdeněk Haber - také trenér, Bohuslav Ebermann - také trenér, Milan Kajkl, Václav Šmat, Stanislav Sventek, Vladimír Bednář, Jiří Neubauer, Vlastimil Sýkora, František Černý, Ivan Vlček, Josef Řezníček, Radek Kampf, Petr Kořínek, Jiří Kučera, Martin Straka, Petr Sýkora, Jaroslav Špaček, Tomáš Jelínek, Dušan Salfický