Největší úspěchy klubu:
Mistr České republiky v sezoně 1993/1994
4. místo na European Cupu 1994
2. místo v 1. lize 2012/2013
2. místo v baráži o extraligu 2013/14 – postup do extraligy
čtvrtfinále TELH 2016, 2018, 2019, 2021, 2023
Úspěchy mládeže:
Přeborník Československa 1983/84 v kategorii "starší dorost"
Mistr České republiky 1995 v kategorii "starší dorost"
Mistr České republiky 1996 v kategorii "junioři"
Ikony klubu: Jiří Dopita, Jan Tomajko, Rostislav Olesz, Branislav Konrád, David Krejčí, Jiří Ondrušek
Historie:
Hokej má v Olomouci dlouholetou tradici. První hraní ledního hokeje je datováno ještě před vznik samostatné republiky. Podle historických publikací vznikl vůbec první hokejový oddíl v roce 1912 na popud několika studentů při SK Olomouc – tehdy ještě provozovali bandy hokej (bandy je kolektivní míčový sport hraný na ledové ploše, vyvinul se pravděpodobně z pozemního hokeje). Mezi zakladatele tohoto oddílu patřili: MUDr. Adolf Kameníček, akademický malíř Hoplíček a dále pánové Kočí, Trpík a Promberger.
V letech 1921 až 1922 vznikl v Olomouci další klub – ČSS Olomouc. K rozmachu hokeje na Hané pomohl v roce 1925 Moravský večerník, který vypsal soutež o putovní pohár. O tuto trofej bojovaly, mezi jinými, i 3 olomoucké týmy: SK Olomouc, ČSS Olomouc, a také německý tým Olmützer EV (dále se této soutěže účastnily týmy z Ostravy či Brna).
Řádná organizace klubů ale proběhla až v roce 1929, kdy byla založena Moravská župa hockeyová. Ta byla o dva roky později rozdělena na tři části: Slezskou, Západomoravskou a Hanáckou se sídlem v Olomouci. V roce 1930 se mužstvo SK Olomouc stalo mistrem Moravy, v sezóně 1936/1937 vyhrál tým ČSS Olomouc Hanáckou župu hockeyovou.
Lední hokej byl ale v těch dobách velmi závislý na přízni počasí, například v sezóně 1938/39 nemohlo být župní mistrovství sehráno. Hanácký oddíl tehdy působil pod názvem SK Olomouc ASO, z názvu tedy vyplývá, že hlavním mecenášem byl Josef Ander, zakladatel fotbalového areálu v Olomouci a slavný prvorepublikový podnikatel, který vlastnil síť prodejen ASO.
Na začátku 50. let dvacátého století na Hané působil oddíl MŽ Olomouc, který se dokonce na jednu sezónu (1951/1952) probojoval do ligové kvalifikace Krajského přeboru, do nejvyšší soutěže ale nepostoupil. V dalších třech sezónách pak v Olomouci měl své sídlo armádní oddíl Křídla vlasti Olomouc, který byl přímo uměle zařazen do mistrovství republiky (nejvyšší soutěže) a bojoval na předních příčkách. Největším úspěchem je bronz z roku 1954. Pod ním je podepsaná sestava Pšenčík, Vacek – Šmat, Bacílek, Kubát, Dobrovolný – Veselý, Sysel, Vidlák, J. Pokorný, Nepomucký, Peka, Buriánek, Zábojník, Čechura, Novotný, Petkov, trenér Anton. Celková bilance Křídel vlasti v nejvyšší soutěži: 46 zápasů – 24 vítězství, 5 remíz, 17 porážek, skóre 259:169 – celkem 53 bodů.
U zrodu Křídel vlasti stál například Stanislav Bacílek, dlouhá léta reprezentant Československa (účastník ZOH 1956 v Cortině a sedmi MS v letech 1953–1959), který si v Olomouci odsloužil vojenskou službu. V mužstvu se také objevil jako gólman a později i jako trenér Jaroslav Pitner, v budoucnosti veleúspěšný trenér Dukly Jihlava i československé reprezentace. I v sezóně 1955/1956 se v Olomouci hrála liga, přestože Křídla vlasti byla zrušena. Tehdy se z Prahy přestěhoval oddíl Tankista, který v moravské skupině A obsadil 3. místo a těsně se nedostal na finálový turnaj. Navíc porazil pozdějšího mistra a nastupujícího ligového titána, brněnskou Rudou hvězdu, 2:1. Připravil jí tak jednu ze dvou ligových porážek.
První klub, na který navazuje HC Olomouc, byl založen v roce 1955 pod názvem Spartak Moravia Olomouc, od roku 1958 jen Moravia Olomouc. Vznikl sloučením mužstev Moravia Mariánské Údolí a Sokol Velká Bystřice. Iniciátory založení klubu byli J. Kočí, Z. Smejkal, L. Alexandrovský, F. Kreitzer. V sezóně 1955/56 hrál tým krajskou soutěž. Poté, od sezóny 1956/57, 2. ligu. V letech 1953–1955 v Olomouci působila i taková legenda jako Alois „Lolek“ Cetkovský, předválečný reprezentant, a v sezóně 1955/56 dokonce i Augustin Bubník, který ještě po propuštění z vězení v rámci vykonstruovaných procesů s mistry světa konce 40. let nesměl působit v nejvyšší soutěži (tehdy byl v Olomouci na hostování ze Zbrojovky Brno). Alois "Lolek" Cetkovský pak trénoval Moravii Olomouc v letech 1955–1963 a hned v první sezoně v pozici trenéra dovedl Moravii z krajského přeboru do 2. ligy. Kromě toho existoval ještě jeden hokejový klub nesoucí název města Olomouce, Dukla Olomouc. Tento oddíl vznikl v roce 1956 spojením oddílů ÚDA Praha a Tankista Praha. Hráči trénovali v Kladně, byli z Prahy a své zápasy hráli v Jihlavě. Právě na Vysočině byl po hokeji obrovský hlad, takže po postupu do nejvyšší soutěže se klub trvale stěhoval. Ve výroční brožuře Dukly Jihlava se píše: „Zbrusu nový jihlavský stadion ale nečekal na kvalitní hokej dlouho. Ještě v témže roce (1956) na něm začal své zápasy hrát tým Dukly Olomouc. A protože zdejším divákům byly výkony hráčů ve druhé nejvyšší soutěži sympatické, československá armáda, které klub patřil, rozhodla, že se mužstvo, které neslo v názvu jméno hanácké metropole, bydlelo v Praze a trénovalo na Kladně, natrvalo přestěhuje právě na Vysočinu. A protože to bylo do Jihlavy, narodila se Dukla Jihlava.“
Trenér Jaroslav Pitner k tomu dodává: „Po skončení hokejové sezony 1955/56 byla provedena v armádě reorganizace sportu, a proto se rozpustila i dosavadní prvoligová armádní družstva ÚDA Praha, Křídla vlasti a Tankista. V nové organizaci se sport decentralizoval a sportovní odvětví se rozmístila do jednotlivých posádek podle místních podmínek. Hokej dostal „umístěnku“ do Olomouce. Při zajišťování tréninkových podmínek se vedení setkalo s nepochopením místních tělovýchovných orgánů. V Dukle spatřovaly konkurenci druholigové Moravie Olomouc. Začátky ASD v Olomouci byly skutečně velmi těžké. V téže době se však dokončila v Jihlavě výstavba zimního stadionu. Našli se obětaví a prozíraví funkcionáři, kteří se zasloužili o přemístění Dukly do Jihlavy. A Jihlavané dokázali od začátku vytvořit armádnímu mužstvu na Horáckém stadiónu přátelské prostředí.“
V roce 1965 přišla podstatná změna pro Moravii, a to změna názvu. A tak od roku 1965 hrála 2. ligu TJ Moravia DS Olomouc. Tento název vydržel celých čtrnáct druholigových let. Olomouc se pohybovala na předních příčkách druhé nejvyšší české soutěže, nikdy se jí ale nepodařilo postoupit do 1. ligy.
Další, ale nikoliv poslední změna názvu klubu, se udála roku 1979, od té doby byl hokej v Olomouci spojován s názvem TJ DS Olomouc. Pod tímto názvem působil olomoucký hokej v 1. ČNL (2. nejvyšší soutěži), kde se držel až do roku 1990.
Kohouti byli vždy tradičním účastníkem druhé nejvyšší soutěže, pouze v sezóně 1973/1974 sestoupili, ale hned rok poté slavili návrat do 1. ČNL.
V osmdesátých letech olomoucký klub usiloval o postup do nejvyšší soutěže. V sezóně 1981/82 skončilo mužstvo na druhém místě ve finálové skupině, do baráže však postupoval jen první tým. O rok později se Mora do prolínací soutěže už probojovat dokázala, v baráži však vyhořela na Dukle Trenčín, které podlehla 0:3 na zápasy. V dalších pěti letech skončili Kohouti vždy těsně pod vrcholem na druhém místě, přičemž o postup přes baráž se mohl ucházet pouze vítěz druhé nejvyšší soutěže. V roce 1988 přišla změna pravidel, Hanáci vyhráli 1. ČNL, ovšem poté v prolínací soutěži skončili třetí, což postup neznamenalo.
Hanáckému oddílu se dařilo v mládežnických kategoriích, v sezóně 1983/1984 se Olomouc stala přeborníkem Československa v kategorii starších dorostenců. V Olomouci také působila na trenérských postech velká jména, v letech 1986 – 1988 byl jedním z trenérů bývalý skvělý brankář Vladimír Nadrchal, na přelomu 80. a 90. let trénoval Hanáky reprezentant z 50. a 60. let Rudolf Potsch. Co se ale nepovedlo v sezóně 1988/89, povedlo se o rok později. To už totiž do extraligy postupovaly první tři týmy prolínací soutěže. A Kohouti skončili třetí! V roce 1990 tak olomoucký hokej dosáhl na nejvyšší metu, na kterou se lze v hokeji dostat – postup do extraligy.
V roce 1992 potkala olomoucký hokej další změna klubového jména. Pod tímto názvem zná olomoucký hokejový klub snad každý dnešní fanoušek – HC Olomouc (Hockey Club Olomouc). V nejvyšší soutěži olomoučtí hokejisté nezaháleli a stali se v roce 1994 historicky prvním mistrem samostatné ČR, a to byl zatím největší úspěch olomouckého hokeje. O rok později se pak Hanáci mohli zúčastnit prestižní evropské soutěže IIHF European Cup. A Moře se v ní dařilo, obsadila nakonec čtvrtou příčku. Olomouc vydržela v nejvyšší soutěži sedm let, potom ovšem přišlo pro všechny olomoucké fandy nejčernější období klubové historie.
V roce 1997 byla extraligová licence prodána do Karlových Varů a pro Olomouc byla koupena licence na 1. ligu. A tak se od roku 1997 musela Olomouc spokojit "pouze" s nižší soutěží, kterou hrála pod novým názvem HC MBL Olomouc. V roce 1999 byla prodána i ta, a z Olomouce zmizel seniorský hokej na dlouhé dva roky.
Devadesátá léta však nepřinesla Olomouci titul pouze v seniorském hokeji, ale i dva tituly mládežnických mužstev. V sezóně 1994/95 vyhrál nejvyšší soutěž starší dorost, který tak navázal na úspěch kolegů z "A" mužstva v předchozí sezóně. V ročníku 1995/96 pak Kohouti získali pod vedením trenérů Pašky a Látala titul v extralize juniorů, čímž se uzavřel zlatý hattrick olomouckého hokeje (tři tituly ve třech letech u třech různých kategorií). Pod těmito mládežnickými úspěchy jsou podepsáni např. Jan Tomajko, Michal Broš, Ondřej Kratěna či Radek Procházka.
V roce 2001 byla koupena licence na 2. ligu od Uherského Hradiště. V obnovené premiéře ve II. lize si Olomouc s obnoveným staronovým názvem HC Olomouc vybojovala v sezóně 2001/2002 postup do play-off, kde v prvním kole podlehla pozdějšímu vítězi ligy, Orlové. V následující sezóně 2002/2003 už olomoučtí hokejisté play-off s přehledem vyhráli a uspěli s pomocí navrátilce Jiřího Dopity i v následné baráži o postup do 1. ligy.
Kromě toho si fanoušci jistě vzpomenou na utkání tehdejšího domácího poháru s extraligovým Vsetínem. V únoru 2003 zaplnilo olomoucký zimní stadion téměř 6.000 fanoušků, kteří sledovali napínavou bitvu druholigové Olomouce s extraligovým Vsetínem. Z vítězství se tehdy až po samostatných nájezdech radoval Vsetín, zaplněná hala přesto aplaudovala domácím borcům. Před sezónou 2003/2004 bylo hlavním cílem klubu udržet prvoligovou soutěž a vybudovat silný tým pro další ročníky, aby tradice olomouckého hokeje pokračovala úspěšně dál. Udržet se ve druhé nejvyšší soutěži se povedlo, ba co víc, klub skončil po základní části na páté pozici. I když v play-off přišlo vyřazení již v prvním kole, celkově byla sezona hodnocena jako velmi úspěšná.
Kádr před startem ročníku 2004/2005 prošel dalšími změnami s cílem pohybovat se výše než v minulé sezoně a pokračovat tak v dalším vzestupu olomouckého hokeje. Bohužel však sezona skončila zklamáním v podobě jedenáctého místa po základní části první ligy se ztrátou 14 bodů na play-off. Pozitivem však byl postup juniorů a dorostenců do extraligy.
V sezóně 2005/2006 se stal novým lodivodem olomouckých hokejistů Aleš Tomášek. Stabilizované jádro mužstva vhodně doplnil juniory a v průběhu sezóny i posilami z ostatních klubů a herní výsledky na sebe nenechaly dlouho čekat. Mora se před vánoční pauzou vyšvihla až na třetí příčku, novoroční pokles formy však znamenal tuhý boj o elitní osmičku. Týden před skončením základní části byla ale účast v play-off vybojována. V nabitém herním plánu a v dusné atmosféře, která opanovala první ligu po velmi necitlivých zásazích do pravidel play-off, nestačili olomoučtí hokejisté na svého tradičního rivala prvního kola závěrečných bojů, ambiciózní Ústecké Lvy, a po čtyřech prohrách se, s jinak úspěšnou sezónou, rozloučili.
Dění na zimním stadionu však pokračovalo. Za vydatné podpory města byla zrekonstruována celá herní plocha, včetně chladícího zařízení, novou tvář interiéru ZS vtiskly mantinely s bezešvým plexisklem, oprav se dočkaly i střídačky, trestné lavice i zázemí pro časoměřiče. 5. května 2006 se odehrála historicky velmi významná událost, do olomouckého hokeje vstoupil jako majoritní vlastník Jiří Dopita.
V následující sezóně 2006/2007 se opět měnila pravidla, soutěž se rozšiřovala o dva účastníky, a tak nikdo nesestupoval. Olomouckým se nepovedl start do ročníku, vzhledem k tomu, že soutěž byla uzavřená, vedení zbytečně neinvestovalo do silnějšího kádru a klub sezónu v klidu dohrál na posledním místě, které nic neznamenalo. Vše se v lepší obrátilo o ročník později, tedy v sezóně 2007/2008, kdy mužstvo převzalo duo koučů Petr Fiala – Petr Vlk. Opět se zcela změnil systém soutěže, hrálo se na dvě skupiny – východ a západ. Mora se dlouho přetahovala o první příčku s Kometou Brno, nakonec díky skvělému domácímu zápasu právě s Kometou svého brněnského soka přeskočila a po základní části byla ve východní skupině první. Ve čtvrtfinále play-off vyřadili Hanáci ostravskou Sarezu, v semifinále však nestačili na silný a ambiciózní KLH Chomutov. Přestože HC Olomouc vedl už 2:0 na zápasy, nakonec celou sérii prohrál 2:4.
Další sezóna už tolik úspěšná nebyla. V ročníku 2008/2009 skončila Mora po základní části osmá a v předkole vyzvala Havlíčkův Brod. Trenér Rebelu Petr Novák tehdy udělal z celé série pořádné divadlo. Fanoušci jistě nezapomenou na druhý domácí souboj, kdy frustrovaní hosté vyfasovali spoustu trestných minut a v průběhu hry dokonce opustili střídačku. Hanáci ale celou sérii vyhráli 3:1 a ve čtvrtfinále se utkali s Kometou Brno. Na silného soupeře, který se netajil ambicemi postoupit do extraligy, nestačili, a podlehli mu 0:4 na zápasy. V sezóně 2009/2010 skončila Olomouc pod vedením úspěšného trenérského dua Petr Fiala – Petr Vlk po základní části na výborném třetím místě. Ve čtvrtfinále si lehce poradila s Duklou Jihlava poměrem 4:1 na zápasy, v semifinále ale opět vypadla s ambiciózním Chomutovem, prohrála na zápasy 1:4.
V létě 2010 odešel z klubu trenér Petr Vlk, který zamířil do konkurenční Jihlavy. Petr Fiala si tak vybral nového parťáka, dvojnásobného mistra světa z Petrohradu 2000 a Hannoveru 2001 Jana Tomajka, který ukončil ze zdravotních důvodů kariéru a dal se na trenérství. Sezóna 2010/2011 však příliš úspěšná nebyla. Zkušený tým plný velkých jmen se trápil, po nadstavbové části se sice vyšplhal na čtvrté místo, ale hned ve čtvrtfinále play-off vypadl s Havlíčkovým Brodem. Konečné páté místo bylo pro klubové vedení zklamáním, což odneslo několik hráčů vyhazovem. Skončila například dlouholetá ikona a opora klubu, kapitán Richard Brančík. Před následujícím ročníkem 2011/2012 se na olomoucký led senzačně vrátil Jiří Dopita, který byl současně i majitelem klubu. Trenér Fiala vsázel v utkáních na kombinaci dravého mládí se zkušenostmi ostřílených borců a tato taktika slavila úspěch. Tým se po celou dobu sezóny držel na špici tabulky, po základní části obsadil třetí místo. Ve čtvrtfinále play-off Mora jen tak tak přešla přes Benátky nad Jizerou (4:3 stav série), v semifinále poté padla po velkém boji s Piráty Chomutov (3:4).
Mimo to působí HC Olomouc ve všech mládežnických soutěžích. Jak junioři, tak i starší a mladší dorost hrají v extralize a klub tak vychovává nové a úspěšné talenty pro český hokej. Důkazem toho jsou i pozvánky mládežníků do reprezentace. Nový ligový ročník 2012/13 dával nejlepším prvoligovým celkům větší naději probojovat se mezi tuzemskou hokejovou elitu. Extraligová baráž, kterou doposud hrál jen vítěz první ligy a nejhorší celek extraligy, změnila svůj model na tzv. rozšířenou baráž, kdy se o postup do extraligy poperou během dvanácti kol dvě nejlepší mužstva první ligy a dvě nejhůře umístěné týmy z extraligy. Prvoligové finále se tak nehrálo. Mora do této sezóny vstoupila s modernizovaným logem, tradiční kohout byl nyní laděn do bíločervena.
Po základní části brala Olomouc skvělé druhé místo, když zaostala za první Mladou Boleslaví jen o čtyři body. Ve čtvrtfinále vyzvala Mora houževnatý Hradec Králové, který dlouho kladl odpor. Olomouc však nakonec přes Východočechy přešla po šesti zápasech. V semifinále na Kohouty čekalo Ústí nad Labem, které mělo Moravanům výrazně ztížit barážové sny. Hanáci ale celou sérii zvládli nečekaně rychle, Ústecké Lvy přejeli 4:0 na zápasy a postoupili do baráže. Tam se Mora utkala s Mladou Boleslaví, Libercem a Chomutovem. Největší hokejové šílenství zažila Olomouc při čtvrtém utkání baráže, kdy se po letech podařila vyprodat kohoutí plecharénu. Hanákům se podařilo ze dvanácti zápasů urvat jen šest bodů, proto i nadále zůstali v první lize. Po této sezóně ukončil aktivní hráčskou kariéru legendární útočník, olympijský vítěz z Nagana a také jednatel klubu Jiří Dopita, jenž se stal asistentem hlavního kouče Petra Fialy. Dosavadní asistent Jan Tomajko se od nové sezóny postavil na lavičku místního staršího dorostu. Výrazného úspěchu se dočkala také olomoucká juniorka, která vystoupala pod vedením trenéra Kamila Přecechtěla až na bronzový stupínek.
Po obrovském úspěchu, kdy chyběl jen krok k postupu do extraligy, přišel rok 2014 a nová naděje. Kohouti od samého začátku sezóny potvrzovali, že se nespokojí s ničím míň než s návratem do baráže a šli od vítězství k vítězství. Za dvaapadesát zápasů základní části sesbírali hned 107 bodů a umístili se tak na druhém místě hned za Mladou Boleslaví.
Ve čtvrtfinále Kohouti narazili na Litoměřice a chvíli se zdálo, že jejich spanilá jízda bude pokračovat. Oba zápasy na domácím ledě ovládli s celkovým skóre 11:2! Litoměřice však své domácí zápasy ubojovaly v samostatných nájezdech a zpět do Olomouce se tak Hanáci vraceli za vyrovnaného stavu. Také do třetice si ale počínali jako suverén a tentokrát se jim následně i podařilo obhájit vítězství na ledě soupeře.
V semifinále na Moru čekala Jihlava, se kterou měla ze základní části nepříznivou bilanci čtyř porážek, podařilo se jí vybojovat jen dva body za prohry v prodloužení respektive samostatných nájezdech. Opět se ale ukázalo známé rčení, že play-off je zcela jiná soutěž. Olomouc zvládla obě domácí utkání a následně i vybojovala první utkání v Jihlavě po prodloužení. Postup ve čtyřech utkáních se ovšem nakonec nekonal, Dukla vyhrála ve čtvrtém zápase 2:0, nicméně o tři dny později už se plecharéna otřásla jásotem olomouckých fanoušků. Po vítězství 5:2 Kohouti opět po roce směli zabojovat o nejvyšší soutěž. V baráži Hanáci změřili síly s Kladnem, Chomutovem a Mladou Boleslaví. První utkání s Piráty ještě prohráli, potom ale přišla série šesti zápasů v řadě, v nichž se jim podařilo bodovat. Ve zbylých utkáních už Kohouti nestačili jen jednou na Mladou Boleslav a jednou na Kladno, to už ale nemohlo nic změnit na tom, že se Olomouc po dlouhých sedmnácti letech vrátila na extraligovou mapu!
Vstup do první extraligové sezóny po 17 letech se Kohoutům podařil nad očekávání. Papírová role otloukánka soutěže vzala za své a první polovinu sezóny se červenobílí drželi v klidném středu tabulky. Po novém roce ovšem přišla deprimující šňůra patnácti porážek v řadě a následoval tvrdý pád na předposlední místo tabulky, která Kohouty poslalo do baráže o extraligu. Celkem si Olomouc v základní části vybojovala 13 výher v základní hrací době a 5 výher v prodloužení nebo v samostatných nájezdech a připsala si 54 bodů. V baráži Kohouty čekala Slavia Praha, jež po základní části skončila poslední, a dva nejlepší celky první ligy – Piráti Chomutov a ČEZ Motor České Budějovice. Se sedmi výhrami Hanáci ovládli tabulku baráže a vybojovali si právo startovat v nejvyšší hokejové soutěži také v následujícím ročníku. Během sezóny se v olomouckém kádru objevily takové hráčské legendy jako Jiří Trvaj nebo účastník olympijských her v japonském Naganu Pavel Patera, který se stal i kapitánem. V roce 2015 ale ukončil kariéru a vrátil zpět do do rodného Kladna.
Do nové sezóny vstoupila Olomouc s novým trenérským tandemem na střídačce. Petra Fialu přesunivšího se k juniorům vystřídal Zdeněk Venera, jehož asistentem zůstal Jan Tomajko. Nových posil se pochopitelně dočkal také kádr, útok doplnili například Tomáš Mikúš, nebo Jan Eberle hostující z Kladna. Obranné řad vyztužil Tomáš Valenta. Kohouti se však museli vyrovnat také s citelnou ztrátou v brankovišti, poté, co se veterán Jiří Trvaj rozhodl v létě 2015 ukončit kariéru. Začátek druhé extraligové sezóny v nové éře olomouckého hokeje se povedl, o což se zasloužila zejména série šesti vítězství z přelomu září a října. Po základní části tým skončil na velmi lichotivém pátém místě, jež zajišťovalo přímý postup do play off. Velkým dílem se na tomto úspěchu podepsala nová posila v brankovišti, slovenský reprezentant Branislav Konrád, který s úspěšností zákroků 92,96 % a průměrem 1,83 obdržených gólů na zápas ovládl statistiky gólmanů. Za zmínku stojí také čtvrté místo obránce Jana Jaroměřského v žebříčku Radegast Indexu. Ve čtvrtfinále play off Olomouc narazila na plzeňské indiány. V pětizápasové sérii se Hanákům podařilo urvat jedinou výhru ve čtvrtém zápase a jejich pouť ve vyřazovací části tím skončila. Celkové páté místo v sezóně 2015/2016 bylo i tak velkým úspěchem.
Kohouti na začátku další sezóny oslnili zápasem v Plzni, kde se jim během tří a půl minut podařilo smazat třígólové manko a svému přemožiteli z loňského čtvrtfinále – a zároveň bronzovému medailistovi – uštědřili porážku 5:6 v prodloužení. Zbytek první poloviny sezóny ovšem Hanákům příliš radosti nepřinesl. Střelecká nemohoucnost zapříčinila pád z devátého místa na jedenácté a ačkoli se objevily i světlé momenty, jako například kanonáda 7:1 proti v té době třetímu Litvínovu, kdekdo už Olomouc na přelomu roku odepisoval. Přesto se červenobílí dokázali zvednout a zabojovat o umístnění v první desítce. Nápomocny k tomu byly i nové posily v podobě útočníků Romana Vlacha, Petra Mrázka (oba hostování), Jakuba Kotaly (střídavý start) a Kevina Sundhera, kteří v lednu rozšířily kádr. Na předkolo nakonec snaha olomouckých nestačila, po základní části skončili na 12. místě o dva body za desátou Mladou Boleslaví. O konečném umístění se tehdy rozhodovalo až v 52. kole, už předem ale bylo jasné, že Hanáci mají takřka stoprocentní šanci na pokračování v extraligovém ročníku. V play-out se Olomouc utkala se Zlínem, Pardubicemi a Karlovými Vary. Díky čtyřem výhrám se tým Zdeňka Venery v tabulce posunul před Zlín a z ročníku 2016/2017 si odnesl celkové jedenácté místo.
Do své čtvrté sezóny mezi elitou vstoupili Hanáci s jasným cílem – probojovat se do play off. K tomu měla olomouckým hokejistům dopomoct také obranná dvojice Galvas – Galvas. Lukáš a Jakub. Otec a syn. V sezóně 2016/2017 se ti dva už potkali, každý ale v jiném dresu (Jakub v olomouckém, Lukáš v třineckém), až teď se oba sešli v jednom klubu a nastala tak velmi neobvyklá situace nejen v českém, ale rovnou celosvětovém měřítku. Po rozpačitém úvodu ročníku, během něhož tým střídavě vysoko prohrával a vysoko vyhrával, se Kohouti také díky pravidelnému bodovému přídělu z druhé čtvrtiny sezóny nenápadně uhnízdili na velmi solidním 6. místě. Také po novém roce se Olomouc pohybovala ve středu tabulky kolem posledních příček zaručujících přímý postup do play off. V lednu navíc kádr červenobílých posílil bývalý reprezentační útočník Zbyněk Irgl, který přišel na hostování z Třince (opačným směrem putoval Roman Vlach). O první šestku se sváděl boj do posledního zápasu základní části. Kromě Olomouce si na ni brousil zuby ještě Liberec, Pardubice a Zlín. Přímý postup do play off si nakonec zajistily Pardubice, osmí Kohouti pak v předkole vyzvali Zlín. Souboj těchto týmů byl pikantní nejen vzhledem ke vzdálenosti, ale také proto, že trenér Mory, Zdeněk Venera, byl dlouhou dobu spjat právě se zlínským klubem. Z moravského souboje vzešla vítězně Olomouc, jež si s rivalem ze Zlína poradila 3:1 na zápasy. Ve čtvrtfinále ovšem narazila na nejlepší celek základní částí, a to Plzeň. Úvodní zápas série Kohouti vybojovali v samostatných nájezdech, žádnou další výhru už ale v této sérii nepřidali a po čtyřech prohrách v řadě se jejich cesta play-off završila už ve čtvrtfinále.
Do sezony 2018/2019 vstoupila Olomouc už bez trenéra Zdeňka Venery. V kádru Mory se postupně ukázalo několik nových hráčů včetně Jana Lukáše, Jana Švrčka, Vojtěcha Tomečka, Lukáše Nahodila nebo Petra Koloucha. Nový ročník odstartoval tým Zdeňka Motáka a Jana Tomajka skvěle. Hned v prvním kole přišla domácí výhra nad Karlovými Vary, následně Hanáci naplno bodovali také na ledě třineckých Ocelářů. První ztrátu si připsali až v kole třetím, kdy v plecharéně nestačili po nájezdech na Kometu. Následovalo horší období, při kterém zvítězili jen jednou z pěti utkání. 12. října vyhrál celek z Hané nad Plzní 3:1. Už sedmou branku v sezóně tehdy vstřelil Zbyněk Irgl, jenž v té době patřil mezi nejlepší střelce ligy. Gól i asistenci Irgl zkompletoval také při vítězném klání v Mladé Boleslavi a domácí výhře 4:2 nad Pardubicemi. Nicméně závěr října povedený nebyl. Mora schytala debakly ve Zlíně a Karlových Varech. Nebodovala ani v domácím prostředí s Chomutovem a Třincem. S počátkem dalšího měsíce však na led nastoupil úplně jiný tým. K lepším zítřkům se Olomouc odrazila s královéhradeckým Mountfieldem. Ačkoliv po dvou třetinách prohrávala 0:1, po hattricku Petra Strapáče v rozmezí necelých čtrnácti minut bitvu otočila. Po daleko příznivějším průběhu porazila stejným poměrem 3:1 také Litvínov. Následně uspěla 6:4 na Spartě, dvě branky tam nasázeli Vilém Burian a Miroslav Holec. Po třech zápasech bez tříbodového zisku se Kohouti vrátili na vítěznou vlnu. V Brně i s Mladou Boleslaví vyhráli 3:2, v Pardubicích uspěli dokonce 4:1. Čtvrtou výhru v řadě zapsali v úporném utkání se Zlínem. V průběhu Vánoc ale celek z Hané vybojoval jen jediný bod ve čtyřech zápasech. Prohrál na ledě Třince a Hradce Králové, s Brnem a Vítkovicemi to bylo pouze za bod. První lednové klání ale bylo vítězné, výhru 4:1 v Litvínově řídil dvoubodový Jan Knotek.
Kohouti se ale v lednu nemohli příliš chytit, střídali totiž výhry a porážky. Vyčnívalo utkání ve Vítkovicích, které Olomouc prohrála 6:7 po samostatných nájezdech. Velmi ofenzivní zápas okořenil čtyřmi kanadskými body exvítkovický Petr Kolouch.Na začátku února hrála Mora tři zápasy v řadě doma, vytěžila z nich čtyři body. Poté podruhé v sezóně uspěla na ledě pražské Sparty, kde urvala vítězství 3:1. Fotbalovými výsledky porazila Liberec i Plzeň, po nájezdech přetlačila karlovarskou Energii. Na konci základní části chytli Hanáci vskutku parádní formu. Na čtyři výhry v řadě navázali dalšími třemi, když 3:1 porazili Mladou Boleslav, 3:2 Pardubice a 3:1 Zlín. V posledním kole však po prohře 3:5 nebodovali v Chomutově. Olomouc se ale díky výborné formě z konce základní části posunula do elitní šestky, která zaručovala přímý postup do čtvrtfinále. Šestou příčku uhájila před Vítkovicemi a Mladou Boleslaví, celkově získala 85 bodů. Znovu se Kohouti utkali s Plzní, která skončila na třetím místě. Úvodní zápas série zvládli Západočeši vysoko 8:1, v tom druhém ale Olomouc smazala dvoubrankový náskok soupeře a v prodloužení rozhodl Miroslav Holec. Nastavenou hrací dobu zvládli Moravané lépe i ve třetím duelu, tentokráte rozhodl v čase 78:25 Aleš Jergl.
Plzeň však následující dvě utkání zvládla a za stavu 2:3 se série vrátila na Hanou. Tým trenérů Motáka a Tomajka zvítězil 4:1 a čtvrtfinálovou bitvu tak musel rozhodnout sedmý zápas. Olomouc nechytla začátek a pak musela dotahovat. Ačkoliv tříbrankové manko snižovala, k vyrovnání to nestačilo. Do semifinále tedy znovu postoupila plzeňská Škoda, jednalo se však o sérii nejvyrovnanější. Nejproduktivnějším olomouckým hráčem v základní části se stal Zbyněk Irgl, jenž byl s dvaadvaceti góly zároveň nejlepším střelcem. Třicet bodů posbíral také Jan Knotek. V play-off se nejvíce dařilo Lukáši Nahodilovi, Aleši Jerglovi a Davidu Škůrkovi. Všichni si zapsali 4 kanadské body. Před ročníkem 2019/2020 posílili soupisku Mory kupříkladu Rostislav Olesz či Lukáš Klimek. V průběhu sezóny pak Olomouc zlákala z Mladé Boleslavi Pavla Musila, jenž se zmíněným Klimkem a Lukášem Nahodilem utvořil velmi úderné trio. V prvním kole nové sezóny zavítali svěřenci Zdeňka Motáka a Jana Tomajka do Vítkovic, kde díky brankám Olesze a Škůrka zvítězili 2:1 v prodloužení. Bodovali i v dalších třech duelech. Ačkoliv s Mladou Boleslaví tentokráte prodloužení nezvládli, Zlín i Karlovy Vary porazili za tři body. První zápas s nulou přišel v Třinci, kde celek z Hané padl 3:7. Na konci září ale v plecharéně zdolal Pardubice a následně bral bod v Kladně. Přestože Kohouti vedli o tři branky, domácí Jaromír Jágr zavelel k obratu, který byl dokonán v prodloužení. Poté přišlo vydatně slabší období. Olomouc nastřílela ve čtyřech zápasech za sebou celkově jen jednu branku, a proto s Plzní, Libercem, Brnem a Hradcem Králové na body pomýšlet nemohla. Chuť si spravila v Litvínově, kde zazářila na začátku třetí třetiny. Se Spartou, Vítkovicemi a Mladou Boleslaví to však bylo jen za bod. Po prvním listopadovém utkání se Zlínem situace dobře nevypadala, Berani zvítězili 5:3, když ve třetí periodě otočili nepříznivý stav. Kohouti ale zabojovali v karlovarském i pardubickém prostředí, z těchto dvou klání vytěžili pět bodů. Posledních pět listopadových utkání přineslo do tabulky 6 bodů.
Olomouc poté střídala výhry a porážky. Ačkoliv například vyhrála 2:1 na Spartě, na vítězství nedokázala zareagovat ve Vítkovicích. Fanoušci si jistě budou pamatovat na utkání hrané 22. prosince 2019, ve kterém padlo neuvěřitelných 14 branek. Ve Zlíně z toho ale byla prohra poměrem 6:8. Ve svátečním období parta okolo kapitána Martina Vyrůbalíka přehrála 4:2 Karlovy Vary, padla 1:2 s Pardubicemi a nakonec vydolovala bod navíc při prodloužení v Kladně. Start do nového roku úplně ideální nebyl, ale od 12. ledna se vše pootočilo. Mora vyhrála na ledě silného Třince, bod brala v Pardubicích a následně opanovala za tři body tři utkání v řadě. Díky fantastické první dvacetiminutovce navíc 4:1 přemohla Spartu. Už to vypadalo, že domácí utkání s Vítkovicemi bude ztraceno, ale Kohouti v rozmezí necelých deseti minut smazali tříbrankovou ztrátu, přesto se v nájezdech radovali hosté. Duel na ledě Mladé Boleslavi se nepovedl, ale vše bylo napraveno domácí výhrou se Zlínem. V únoru vyhrála Mora čtyři ze šesti zápasů. Poradila si s Energií, Kladnem, Libercem a Kometou. Nestačila na Plzeň a Třinec. Základní část zakončila v dobrém rozmaru. Jan Lukáš se při výhře 4:0 v Hradci Králové zaskvěl, podobně si vedl také Branislav Konrád při domácím duelu s Litvínovem. V posledním kole základní části brala Olomouc bod na Spartě. Díky velmi dobré druhé polovině základní části Hanáci skončili sedmí se sedmasedmdesáti body na kontě. V předkole play-off vyzvali Zlín, který o deset bodů utekl sestupovým starostem. V sezóně, ve které se padalo do první ligy přímo, se muselo poroučet Kladno. Těsně před ním skončily Vítkovice s Litvínovem, oddechnout si musely také Pardubice.
Jenže play-off netrvalo dlouho. Vinou stále sílící pandemie koronaviru na našem území byla vyřazovací část krátce po svém začátku zrušena. Série předkola mezi Olomoucí a Zlínem se tedy za průběžného stavu 1:1 nedokončila. Extraligový titul nebyl v sezóně 2019/2020 udělen žádnému celku.
Nejproduktivnějším hráčem Kohoutů v základní části se stal Zbyněk Irgl s patnácti trefami a dvaadvaceti asistencemi. Druhý skončil Lukáš Nahodil, s osmnácti góly nejlepší střelec týmu, a třetí Lukáš Klimek. Parádně si v brankářských statistikách vedl Branislav Konrád, jenž si udržel 92,16% úspěšnost zákroků. Činil se také Jan Lukáš s 91,77 %. Prvně jmenovaný odchytal 30 duelů, Lukáš 24. Své premiérové tři starty v nejvyšší soutěži zapsal Vojtěch Mokry.
Před začátkem dalšího extraligového ročníku se kádr Olomouce drobně pozměnil. Z obranných řad odešla do kádru třineckých Ocelářů dlouholetá olomoucká stálice Jan Jaroměřský. Moru opustili i Zbyněk Irgl, Pavel Musil, František Skladaný a Marek Laš. Naopak nově se do týmu Zdeňka Motáka a Jana Tomajka připojil Lukáš Kucsera. Ročník 2020/2021 by se dal nazvat jako netypický. Pár měsíců po ukončeném play-off se do poslední chvíle nevědělo, jak nová sezóna bude vypadat. Hrozba onemocnění, karantén a vládních opatření tady stále byla velká. V prvním zápase Kohouti uspěli ve Zlíně 4:1, povedla se jim především první třetina, ve které vstřelili 3 branky. O dva dny později hostili Liberec, ovšem poměrem 4:1 se tentokrát radoval soupeř. V září stihli Hanáci odehrát ještě dvě utkání. Pardubice porazili 3:2, ale poté velkým rozdílem nestačili na královéhradecký Mountfield. Co nikdo nechtěl, to se stalo. Extraliga se kvůli velkému počtu nakažených a složité společenské situaci musela až do listopadu přerušit. Sezóna pokračovala bez přítomnosti diváků na zimních stadionech.
Všechny celky v nejvyšší soutěži se musely popasovat se složitou situací. Zvlášť Kohouti si na absenci fanoušků v hledišti dlouho nemohli zvyknout, poněvadž prohráli pět zápasů v řadě. 20. listopadu ovšem dokázali zdolat Spartu díky dvěma brankám Lukáše Kucsery 4:1, se stejným soupeřem ale o dva dny později v Praze prohráli 1:7. Z dalších tří utkání proti Litvínovu, Mladé Boleslavi a Českým Budějovicím brala Olomouc 4 body. V prosinci se situace v tabulce příliš nezlepšila. Hanáci doma nestačili na Karlovy Vary a následně padli 1:5 v Brně. Chuť si zlepšili díky domácímu obratu proti Vítkovicím, které porazili 3:2. V polovině posledního měsíce v roce 2020 čekaly na partu kapitána Vyrůbalíka hned čtyři těžké venkovní zápasy, v Plzni, Zlíně a Třinci ale uspěli hosté.
V předvánočním zápase Mora nestačila na Liberec a 26. prosince i na Pardubice. Poté si však poměrem 6:3 vyšlápla na v té době suverénní třinecké Oceláře. Pravděpodobně nejvydařenější utkání sezóny řídil tříbodový Jan Knotek.
Program v lednu i v únoru byl značně nahuštěný, Extraliga se ale nakonec dohrála dle plánů, přestože to ještě v říjnu málokdo očekával. Na první tříbodový zisk v novém roce Hanáci čekali do 12. ledna, kdy poměrem 2:1 uspěli ve Vítkovicích. Následně střídali výhry a porážky, hokejovou veřejnost překvapili úspěchem 2:1 v Liberci. Utkání otočily trefy Jiřího Ondruška a Davida Ostřížka. Sezóna to byla složitá. Proher přibývalo a Hanáci se stále nemohli dostat na vítěznou vlnu. Po pěti zápasech bez tříbodového vítězství tým trenérů Motáka a Tomajka zdolal 4:3 Litvínov a poté uspěl i na Spartě. V plecharéně to ale stále příliš nelepilo, tři body si z Hané odvezly týmy Mladé Boleslavi a Litvínova. Na přelomu ledna a února Olomouc vyhrála třikrát za sebou. V základní hrací době loupila v Českých Budějovicích a následně v prodloužení přehrála karlovarskou Energii i brněnskou Kometu. V předposledním kole ale přišla porážka 0:4 s Vítkovicemi a v tom úplně posledním vysoký debakl 1:9 v Plzni. Právě do Plzně Hanáci cestovali i o pár dnů později. Po základní části TELH se umístili na dvanácté příčce, která ještě zaručovala postup do vyřazovacích bojů. V předkole narazili na pátou plzeňskou Škodu. Vzájemná bilance z play-off sice jasně hovořila pro Západočechy, v této sérii se ale vše pootočilo. Bojovní Kohouti v obou venkovních zápasech ubojovali výhru, když do třetích třetin šli vždy s dvoubrankovým vedením. Za stavu 2:0 na zápasy tak hned v prvním domácím klání měli mečbol. Postup nad obávanými kanonýry Milanem Gulašem a Tomášem Mertlem vystřelil ve 28. minutě Jakub Navrátil. Mora vyhrála 2:1 a celou sérii ukončila nejrychlejším možným způsobem.
Překvapení vyřazovací části bylo na světě. Hned po postupu šli olomoučtí hokejisté poděkovat fanouškům, kteří je celé utkání podporovali před stadionem. Opravdu bylo co slavit. Ve čtvrtfinále čekal Olomouc těžký oříšek, vítěz základní části - pražská Sparta. Tým trenéra Josefa Jandače našel na houževnaté Hanáky recept, v zápasech v Praze vyhrál 3:1 a 2:0. Série se zřejmě definitivně zlomila ve třetím utkání v Olomouci, kde Sparta vstřelila rozhodující gól v 55. minutě zásluhou Davida Tomáška. Ve čtvrtém utkání pak favorit zvítězil 3:0. Kohouti ale kůži lacino nedali a vysloužili si respekt mnoha fanoušků napříč republikou. V celkové tabulce skončili na osmém místě. Titul bral znovu Třinec, který ve finále porazil Liberec. Pražská Sparta vypadla v semifinále. Nejproduktivnějším hráčem Olomouce v základní části se stal Jan Káňa s osmadvaceti body. Olomoucká devítka byla se třinácti góly zároveň nejlepším střelcem. Velmi se dařilo také Jiřímu Ondruškovi, který si zapsal na obránce fantastických 24 bodů. V play-off se pak bodově nejlépe dařilo Lukáši Nahodilovi. Opět výborné statistiky si držel Branislav Konrád, jenž se v základní části pohyboval na 91,58% úspěšnosti. Ve vyřazovací fázi svá čísla ještě téměř o dvě procenta vylepšil.
V létě ukončil svou bohatou profesionální kariéru dlouholetý kapitán Hanáků Martin Vyrůbalík. Céčko na předsezónním křtu dresů symbolicky předal Jiřímu Ondruškovi, další olomoucké ikoně. Největší událostí léta však byl návrat Davida Krejčího. Jeden z nejlepších českých hokejistů posledních let se vrátil do mateřského klubu. V posledním přípravném zápase před začátkem ročníku zažili přítomní v plecharéně velmi nepříjemné chvíle. Ve třetí třetině duelu s královéhradeckým Mountfieldem hostující útočník Petr Koukal nechtěně zasáhl brankáře Branislava Konráda bruslí do krku. Vše naštěstí dopadlo dobře a olomoucký hrdina se 23. prosince vrátil do brankoviště. Bez slovenského reprezentanta tedy svěřenci Zdeňka Motáka a Jana Tomajka odstartovali nový ročník. Hvězdný David Krejčí poprvé naskočil v 1. kole s Mladou Boleslaví a hned vstřelil první olomoucký gól v sezóně. Hanáci nakonec vyhráli 3:2 po prodloužení díky krásné akci Jana Knotka. Krejčí se do listiny střelců zapsal i v dalších pěti zápasech. S Plzní přispěl třemi kanadskými body k výhře 4:1, avšak o tři dny později jeho branka v Českých Budějovicích na výhru nestačila. Olomouc pak hrála doma čtyři zápasy v řadě, ze kterých vytěžila solidních 8 bodů za tříbodové výhry nad Libercem a Zlínem a dva body proti Karlovým Varům. 30. září se Hanákům zadařilo v Chomutově, kde celou sezónu hrávalo domácí duely Kladno. Po prohře s Třincem přišly dvě nejtěsnější možné výhry nad Pardubicemi a Litvínovem. Duel proti Vervě rozhodl kuriózním gólem Rostislav Olesz. Na ledě Brna se Olomouci sice nezadařilo, ale vše bylo napraveno v Mladé Boleslavi a následně doma se Spartou. Pražané v rámci 17. kola na Hané vedli ještě v 55. minutě o tři branky, poté však přišel fantastický obrat. Góly Ondruška, Káni a Krejčího znamenaly vyrovnání, rozhodnutí v nájezdech přinesl Lukáš Nahodil.
Po neuvěřitelném utkání se Spartou se ale Moře přestalo dařit. 1:6 padla v Plzni, 2:5 s Českými Budějovicemi a 2:3 po prodloužení v Karlových Varech. Chuť si spravila doma s Vítkovicemi, které přehrála 2:0. Následovala však lekce na ledě Hradce Králové. Těžký program před první reprezentační přestávkou zakončili Kohouti vesele. V Liberci otočili nepříznivý vývoj a nakonec v gólově atraktivním duelu vyhráli 6:4. Konec listopadu se ale nevydařil dle představ. Hanákům přestala fungovat defenzíva, z čehož pramenily porážky se Zlínem, Vítkovicemi, Třincem a Pardubicemi. Mezitím zvládli uspět akorát doma proti Kladnu. Povzbuzení přišlo v Litvínově, jenže následovaly domácí prohry s Kometou a Mladou Boleslaví. Znovu však Olomouc uspěla v nájezdech se Spartou, tentokrát vyhrála na jejím ledě. Po nezdaru s Plzní přineslo vánoční období pět bodů z dvojboje s Motorem a Energií. V již zmíněném utkání v Českých Budějovicích poprvé startoval uzdravený Branislav Konrád. Závěr kalendářního roku ale povedený nebyl. Mora padla 3:5 ve Vítkovicích a 0:1 s Hradcem Králové, který základní částí proplouval velmi hladce. Ve vzájemných zápasech s Libercem ale červenobílí bodovali, na ledě Tygrů zvítězili 4:3 po prodloužení a poté přidali jasné vítězství nad Zlínem.
Náročný program venkovních zápasů se na týmu trenérů Motáka a Tomajka podepsal. V Chomutově, Třinci, Karlových Varech a Pardubicích to bylo dohromady jen za bod, na ledě západočeské Energie nepomohl ani bleskurychlý hattrick Jana Knotka. Druhou výhru v sezóně zapsali Kohouti v Mladé Boleslavi, následně ale prohráli se Spartou, Plzní a Českými Budějovicemi. S Jihočechy už nastoupili bez Branislava Konráda a Davida Krejčího, kteří měli namířeno do Pekingu na olympijský turnaj. Pro český výběr dopadl neslavně, Slováci v čele s olomouckým brankářem přivezli senzační bronzové medaile. Bez svých opor Mora porazila Litvínov, ale následně se musela sklonit Vítkovicím a Hradci Králové. Prakticky hned po příletu letadla s českými hokejisty přispěchal David Krejčí, jenž pomohl k výhře v prodloužení nad Libercem. Na ledě sestupujícího Zlína pak Hanáci prohráli po nájezdech. Konec základní části byl velmi povedený. Ještě před pěti výhrami za sebou přišel úspěch ve veledůležitém utkání s Kladnem. Účast v předkole si Kohouti zajistili díky skalpům Komety, Třince, Pardubic a Litvínova. V základní části se umístili na deváté příčce s osmdesáti body na kontě. V předkole play-off narazili na Vítkovice.
Série začala v Ostravě výhrou domácího celku po prodloužení. Následně však uspěla Mora, která ve druhém utkání byla lepší a po zásluze zvítězila 3:1. Mečbol si vybojovala ve třetím duelu, zvládla jej poměrem 3:2 díky brance Krejčího v přesilovce pět na tři. Olomouc byla velmi blízko k postupu do čtvrtfinále, jenže ve čtvrtém klání promarnila dvoubrankové vedení. Rozhodující bitva vyzněla lépe pro Ostravany, kteří zvítězili 3:1. Ačkoliv se vítězem základní části stal Hradec Králové, titul bral nakonec znovu Třinec. Východočeši dokonce neproklouzli ani do semifinále, poněvadž je vyřadila Mladá Boleslav. Do finále se prokousala pražská Sparta, ani tentokrát se v něm však radovat nemohla. Produktivitu Kohoutů v základní části ovládl David Krejčí s dvaceti góly a šestadvaceti asistencemi. Druhý byl v životní formě hrající Jan Káňa, jenž nasbíral bodů 41. Play-off vyšlo nejlépe pětibodovým Davidu Krejčímu a Janu Knotkovi.
Po osmém místě v základní části ročníku 2022/23 Mora sebevědomě vyřadila Karlovy Vary 3:1 v předkole a následovalo vypjaté a vyrovnané čtvrtfinále s vítězem základní části – nabitý pardubický tým si ale postup pohlídal, když hned tři utkání ze čtyř rozhodla jedna klíčová branka, která znamenala vítězný rozdíl pro favorita. Kohouti tak padli se ctí. V příští sezoně ale po slušném startu Hanáci doplatili na početnou marodku a nižší střeleckou efektivitu nebo horší přesilové hry, a po Novém roce se tak propadli až na desáté místo tabulky. Z něj vyzvali v předkole agresivní a omlazený tým Bílých Tygrů, kteří ale byli po dvou prohrách na domácí půdě už na pokraji vyřazení! Jenže Mora nedokázala udělat závěrečný krok. Doma dvakrát těsně prohrála a rozhodující pátý duel už rozjetí domácí hokejisté pod Ještědem zvládli.
