HC Energie Karlovy Vary

Historie

Historie klubu sahá do roku 1932, kdy byl několika nadšenci po těžkých začátcích založen klub SK Slavia Karlovy Vary. První hokejové zápasy se hrály na kluzišti poblíž dnešního fotbalového hřiště v městské části Růžový vrch. Až v roce 1948 byla vybudována umělá ledová plocha uprostřed Karlových Varů a úroveň hokeje začala jít při daných podmínkách rychle nahoru.

Krátce na to se karlovarský hokej vyšplhal až mezi československou elitu. Pět sezón pak bojovali slávisté v naší nejvyšší soutěži, I. lize, tehdy Přeboru republiky. Byly to na dlouhá desetiletí poslední sezony velké slávy hráčů, bouřlivého nadšení fandů a největší hrdosti všech sportumilovných občanů Karlovarska. V sezoně 1954-55 se však zranili někteří klíčoví hráči, a nejvyšší soutěž se nepodařilo udržet. Ve II. lize sice hokejisté Karlových Varů patřili mezi nejlepší, ale návrat mezi hokejovou elitu se jim již nikdy nepodařil.

Ze známějších osobností startovali za Slavii například brankáři Miroslav Burian, Zlatko Červený, Jiří Kolouch, Karel Straka, obránci a útočníci Jiří Feureisl, Jaroslav Hraběta, Jan Jánský, Josef Koller, Jan Lidral, Jiří Macelis, Josef Stock, Robert Robětín, Václav Šinágl, Jan Klapáč, Miroslav Klapáč nebo Jaroslav Šíma. V této době zažil karlovarský stadion i desetitisícové návštěvy. To zde hrála Sparta Praha, Plzeň, Kladno atd. a uskutečnila se zde i řada atraktivních mezinárodních utkání. Z nich můžeme připomenout vítězství Slavie nad švédským AIK Stockholm 5:2, FK Boförs také 5:2, IF Leksands 6:4, nebo výsledek s Lokomotivou Moskva 2:3. Karlovarští dokázali porazit i naše tehdejší národní mužstvo, které se připravovalo na MS, a to vysoko 8:5.

Zlom k horšímu nastal koncem 70. let. V centru města zimní stadion stárnul a již nestačil potřebám hokeje, a tak tehdejší vedení města rozhodlo, že se nová ledová plocha vystaví mimo centrum. Nejprve se začala budovat vedlejší tréninková plocha (zprovozněna v roce 1975) a hala na zápasy měla být následně vystavěna vedle této plochy. K výstavbě důstojného stánku ale nedošlo, stávající plocha byla jen ve druhé polovině osmdesátých let zastřešena. To bylo vše, co se na zimním stadionu na další roky vybudovalo.

Takto postavený zimní stadion bude sloužit až do konce sezony 2008/09. Muselo v něm být od roku 1990 za velkých finančních nákladů každý rok postupně dobudováváno vše, co od začátku chybělo. Všechny tyto nedostatky spojené i s nezájmem tehdejších vedoucích představitelů města, měly za důsledek, že klub výkonnostně propadl až do krajského přeboru.

Obrat nastal až po roce 1991, kdy se do vedení klubu dostal současný management, a za podpory firmy Jan Becher začal karlovarský hokej opět stoupat vzhůru. V sezoně 94/95 se podařilo postoupit ze druhé do první ligy, kde již klub startoval pod názvem HC Becherovka a pod vedením nové úspěšné trenérské dvojice Marek Sýkora - Radim Rulík. Ti klub dovedli k absolutní hokejové špičce. V sezoně 96/97 Vary druhou nejvyšší soutěž vyhrála, ale v baráži o extraligu podlehly v památné sedmizápasové bitvě Opavě. Přesto se v Karlových Varech začala hrát nejvyšší soutěž, klub totiž odkoupil práva od krachující Olomouce. V první extraligové sezoně se HC Becherovka sice umístila na předposledním, třináctém místě, přesto se mluvilo o úspěchu.

V dalších letech se postupně stabilizoval hráčský kádr, sponzorské zázemí i práce s mládeží. Po dlouhých letech hledání respektu a bojích v nižších patrech extraligové tabulky se klub pod novým názvem HC Energie a s generálním partnerem Sokolovskou uhelnou, a.s. začal hlásit o nové úspěchy. Po půlstoletí v nižších patrech českého hokeje se Karlovy Vary pod vedením trenéra Venery probojovaly v roce 2007 poprvé do vyřazovacích bojů. Tam sice po jasném průběhu vypadly s Třincem již v předkole, vše si ale vynahradily o rok později.

Ročník 2007/08, který se odehrával v duchu oslav 75. výročí od založení klubu, provázel jeden úspěch za druhým. Ještě v letním období vybojovali Západočeši druhé místo v Tipsport Hockey Cupu, když ve finále podlehli Pardubicím až na penalty. Ze čtvrtého místa po základní části pak vstoupili do play off hladkým vítězstvím nad Litvínovem, které záhy doplnilo i senzační vyřazení vítěze základní části z Českých Budějovic. Finále způsobilo v lázeňském městě nevídanou euforii, domácí boje o titul se Slavií Praha musely stovky diváků sledovat na velkoplošné obrazovce před zimním stadionem. Rozhodující sedmé finále v O2 aréna pak navštívila pro český hokej rekordní návštěva 17.123 diváků.

Přestože nakonec mistrovský pohár pozvedli Pražané, zůstane sezona 2007/08 zapsána v klubové kronice zlatým písmem. Zvláště, když karlovarští junioři dokráčeli ve své soutěži až na stupínek nejvyšší, stejně si vedli i sledge hokejisté a žáci čtvrtých tříd vybojovali republikové stříbro. Sladkou odměnou bylo pozvání na nejstarší evropský klubový turnaj – Spengler Cup 2008.

Zlatou tečkou za roky strávenými ve starém zimním stadionu byla sezona následující. Trenéra Veneru, který se vrátil domů do Zlína, nahradil zkušený Josef Paleček. Ten prakticky se stejným kádrem skončil po základní části šestý. Ve ¼ finále play off si karlovarští opět poradili s Litvínovem, v semifinále s největším favoritem na titul Spartou a ve finále na Energii čekala opět Slavia Praha. Tentokrát se ale radovali Západočeši, kteří finálovou sérii vyhráli 4:2 na zápasy. Zlatým vrcholem ve staré „Plech areně“ bylo šesté finálové utkání. V něm Slavia vyhrála první třetinu 3:0, ale zbývající dvě patřili domácím hokejistům, kteří stav zápasu otočili na konečných 4:3!

Po zlatém utkání se karlovarští rozloučili s „Plech arenou“ a od sezony 2009/10 své zápasy hrají v moderní KV Areně pro 6.000 diváků. Mistrovský tým doznal změn. S hráčskou kariérou skočil veterán Josef Řezníček a další zkušení hráči postupně odcházeli. Kádr se musel omlazovat a mužstvo své pozice z předcházejících sezón již neobhájilo. Jen jednou si Energie zahrála v předkole play off. V sezoně 2010/11 podlehla Slavii na zápasy 2:3, jinak vždy hrála ve skupině o udržení a do baráž o záchranu, kam ji několikrát odborná veřejnost pasovala, nikdy nehrála.

Složitá finanční situace v celém karlovarském regionu měla dopad i na kvalitu kádru, který postupně stále více omlazoval a oslaboval. Před sezonou 2014/15 se dokonce vážně uvažovalo o prodeji extraligy jinému městu. To se sice nestalo, i tak ale Energie o nejvyšší soutěž přišla. Zatímco v baráži 2016 se zachránila, o rok později nezvládla čtyřboj s Pardubicemi, Jihlavou a Českými Budějovicemi.

Karlovy Vary se však ze sestupu oklepaly rychle. Roční anabáze ve druhé nejvyšší soutěži jim navíc do budoucna hodně pomohla. Větších rolí se totiž dočkali hráči jako Jakub Flek nebo Ondřej Beránek, kteří se postupně vypracovali v opory a mimochodem až v budoucí mistry světa. Hlavní postavou při mistrovské jízdě v Maxa lize byl především gólman Filip Novotný: v základní části měl 94,90% úspěšnost zákroků, v play off dokonce 96,97%.

Nově utvořené jádro mužstva se následně usadilo v Tipsport extralize, v letech 2020 až 2024 ani jednou nechybělo v play off. Pokaždé ale vypadlo z předkola. Lepší časy slibuje nástup nového majitele a úspěšného podnikatele Dušana Šenkypla, s jeho příchodem do karlovarské organizace (podzim 2022) navíc došlo k zásadní proměně vizuální identity: změnily se klubové barvy i logo (Energie už nehraje v zelené, ale šedé či černé).

Názvy klubu:

1949 - Slavia, 1953 - Dynamo, 1965 - Slavia, 1974 - Slavia Pozemní stavby, 1990 - HC Slavia, 1994 - HC Slavia Becherovka, 1996 - HC Becherovka, od r. 2002 HC Energie Karlovy Vary

Nejlepší ligová umístění:

• ČR: MISTR (2008/09), 2. místo  (2007/08)

Mistrovský kádr:

• 2008/2009: Mensator, Sáblík - Bombic, Černý, Čutta, Dobroň, M. Duben, Grof, Jiří Hanzlík, V. Kloz, Mudroch, O. Němec, Prošek, Řezníček – Budínský, Dej, Hluchý, Koštál, Kristek, Petr Kumstát, Melenovský, Pech, Milan Procházka, Sailer, Skladaný, Skuhravý, Zaťovič, Zucker. Trenéři Josef Paleček, Mikuláš Antonik a Pavel Kněžický

Nejhorší ligová umístění:

Československo: 8. místo skupiny B (1955/56)

• ČR: 14. místo (2000/01, 2015/16), 13. místo a sestup (2016/17)

Nejvyšší soutěž:

• 1951-56, 1997-2017 a od r. 2018

Výsledky od roku 1994:

• 1994-95 (2. liga):  postup do 1. ligy (vítěz ZČ, vítěz kvalifikace o 1. ligu)
• 1995-96 (1. liga):  3. místo (ZČ 3. místo, semifinále s Přerovem 1:2)
• 1996-97 (1. liga):  vítěz (vítěz ZČ, baráž o ELH s Opavou 3:4)
• 1997-98: 13. místo 
• 1998-99: 11. místo
• 1999-00: 11. místo
• 2000-01: 14. místo (baráž o udržení s Chomutovem 4:2)
• 2001-02: 10. místo
• 2002-03: 10. místo
• 2003-04: 12. místo
• 2004-05: 10. místo
• 2005-06: 10. místo
• 2006-07:   9. místo (ZČ 7. místo, předkolo play off s Třincem 0:3)
• 2007-08:   2. místo (ZČ 4. místo, finále se Slavií 3:4)
• 2008-09: MISTR (ZČ 6. místo, finále se Slavií 4:2)
• 2009-10: 13. místo (ZČ 11. místo, o umístění 3. místo)
• 2010-11: 10. místo (ZČ 10. místo, předkolo play off se Slavií 2:3)
• 2011-12: 11. místo (ZČ 11. místo, o umístění 1. místo)
• 2012-13: 12. místo (ZČ 12. místo, o umístění 2. místo)
• 2013-14: 12. místo (ZČ 12. místo, o umístění 2. místo)
• 2014-15: 11. místo (ZČ 12. místo, o umístění 1. místo)
• 2015-16: 14. místo (ZČ 14. místo, úspěšná baráž)
• 2016-17: 13. místo (ZČ 13. místo, neúspěšná baráž)
• 2017-18 (1. liga): 1. místo (ZČ 1. místo, úspěšná baráž)
• 2018-19: 12. místo (ZČ 12. místo)
• 2019-20: 9. místo
• 2020-21: 11. místo (ZČ 10. místo, předkolo s Pardubicemi 1:3)
• 2021-22: 12. místo (ZČ 12. místo, předkolo s Pardubicemi 0:3)
• 2022-23: 11. místo (ZČ 11. místo, předkolo s Olomoucí 1:3)
• 2023-24: 11. místo (ZČ 11. místo, předkolo s Českými Budějovicemi 0:3)

Trenéři od roku 1993:

• 1993-94: Milan Šmejkal a Radim Rulík 
• 1994-95: Zdeněk Pilný a Milan Mottl / Marek Sýkora a Milan Mottl
• 1995-96: Marek Sýkora a Radim Rulík
• 1996-97: Karel Trachta a Zdeněk Tománek / Milan Kašpárek a Karel Trachta
• 1997-98: Karel Trachta a Milan Kašpárek / Josef Beránek st. a Karel Trachta
• 1998-99: Josef Beránek a Karel Trachta / Milan Kašpárek
• 1999-00: Miloš Říha a Martin Pešout
• 2000-01: Miloš Říha a Martin Pešout, Tomáš Herstus, na sklonku roku 2000 hlavním koučem Radim Rulík, asistentem Tomáš Herstus / Jiří Látal. Baráž Marek Sýkora a Radim Rulík
• 2001-02: Marek Sýkora a Radim Rulík,
• 2002-03: Marek Sýkora a Jan Votruba
• 2003-04: Miloslav Hořava a Radim Rulík / Richard Farda a Radim Rulík
• 2004-05: Pavel Pazourek, Radim Rulík a Pavel Kněžický / Radim Rulík, Václav Baďouček a Pavel Kněžický
• 2005-06: Zdeněk Venera, Václav Baďouček a Pavel Kněžický
• 2006-07: Zdeněk Venera, Václav Baďouček a Pavel Kněžický
• 2007-08: Zdeněk Venera, Václav Baďouček a Pavel Kněžický
• 2008-09: Josef Paleček, Mikuláš Antonik a Pavel Kněžický
• 2009-10: Josef Paleček, Mikuláš Antonik a Pavel Kněžický / Pavel Hynek, Václav Baďouček a Pavel Kněžický / Josef Paleček, Václav Baďouček a Pavel Kněžický
• 2010-11: Antonín Stavjaňa, Václav Baďouček a Pavel Kněžický / Václav Baďouček, Martin Pešout a Pavel Kněžičký
• 2011-12: Václav Baďouček, Martin Pešout a Pavel Kněžičký / Vladimír Kýhos, Martin Pešout a Pavel Kněžický
• 2012-13: Vladimír Kýhos, Martin Pešout a Pavel Kněžický / Richard Žemlička, Jaromír Kverka st. a Pavel Kněžičký
• 2013-14: Richard Žemlička, Karel Mlejnek a Pavel Kněžický / Karel Mlejnek, Jaromír Kverka st. a Pavel Kněžický
• 2014-15: Karel Mlejnek, Jaromír Kverka st. a Pavel Kněžický
• 2015-16: Karel Mlejnek, Tomáš Mariška a Pavel Kněžický/Peter Oremus, Karel Mlejnek, Tomáš Mariška a Mikuláš Antonik
• 2016-17: Jan Tlačil, Mikuláš Antonik a Pavel Kněžický
• 2017-18: Martin Pešout, Tomáš Mariška a Pavel Kněžický
• 2018-19: Martin Pešout, Tomáš Mariška a Pavel Kněžický
• 2019-20: Martin Pešout, Tomáš Mariška a Pavel Kněžický
• 2020-21: Martin Pešout, Tomáš Mariška a Pavel Kněžický
• 2021-22: Martin Pešout, Tomáš Mariška a Pavel Kněžický
• 2022-23: David Bruk, Václav Skuhravý, Jakub Grof a Pavel Kněžický
• 2023-24: David Bruk a Vojtěch Šik/Václav Eismann, Vojtěch Šik a Pavel Kněžický 
• 2024-25: Pavel Patera, David Moravec a Lukáš Mensator

Světoví a olympijští vítězové, kteří působili v Karlových Varech:
František Musil (mistr světa 1985), Miloslav Hořava (mistr světa 1985), Jiří Šlégr (olympijský vítěz 1998, mistr světa 2005, vítěz Stanley Cupu 2002), Libor Procházka (mistr světa 1999, olympijský vítěz 1998), Roman Čechmánek (olympijský vítěz 1998, mistr světa 1996, 1999, 2000), Vladimír Bednář (mistr světa 1972), Richard Farda (mistr světa 1972), Josef Paleček (mistr světa 1972), Jan Klapáč(mistr světa 1972), Antonín Stavjaňa (mistr světa 1985, 1996), Miroslav Hlinka (mistr světa 2002), Martin Richter (mistr světa 2001), Petr Franěk (mistr světa 1996), Petr Gřegořek (mistr světa 2010), Ondřej Němec (mistr světa 2010). První hokejové kroky v klubu absolvoval brankář Tomáš Vokoun (mistr světa 2010), Radim Rulík (trenér mistrů světa U20-2000, trenér mistrů světa 2005), Zdeněk Šmíd (mistr světa U20-2000), Milan Kraft (mistr světa U20-2000), Jaroslav Kristek (mistr světa U20-2000), Zdeněk Kutlák (mistr svět U20-2000), David Hájek (mistr světa U20-2000), David Nosek (mistr světa U20-2000), Jakub Grof (mistr světa U20-2001), Jakub Čutta (mistr světa U20-2001), Libor Ustrnul (mistr světa U20-2001), Ivan Rachůnek (U20-2001), Patrik Moskal (U20-2001).

Hráči K. Varů, kteří reprezentovali Českou republiku nebo Československo:
Václav Šinágl st. (1950-1952), Martin Richter (1999/2000), Václav Skuhravý (2005-2009), Petr Kumstát (2007-2012), Vojtěch Polák (2000), Ondřej Němec (2008-2010), Lukáš Pech (2010-2013), Martin Zaťovič (2013), Lukáš Mensator (2007-2010), Jakub Čutta (2009), Petr Pohl (2013), Michal Gulaši (2013), Tomáš Dvořák (2016), Ondřej Beránek (2018-2024), Tomáš Rachůnek (2019), Jakub Flek (2020-2022), Jiří Černoch (2021-2024), Jan Hladonik (2021-2022), Libor Zábranský (2021), Dominik Frodl (2024).

Hráči K. Varů, kteří startovali na mistrovství světa nebo olympijských hrách:
Václav Skuhravý (2008), František Skladaný (Slovensko - 2008), Lukáš Mensator (2009), Ondřej Němec (2009, 2010), Martin Zaťovič (2013), Matic Podlipnik (Slovinsko - OH2018, MS I. divize 2019), Sabahudin Kovačevič (Slovinsko - OH2018). Jakub Flek (2021, 2022), Jiří Černoch (2022, 2023), Ondřej Beránek (2023).