HC Dynamo Pardubice

Historie

Hokej se v Pardubicích objevil již v samých počátcích dvacátého století, svědkem hokejových začátku bylo Matiční jezero. Stejně jako v jiných zemích starého kontinentu byl považován za sport poněkud nezvyklý, tělu neprospívající a tudíž společensky nepřijatelný. Přes tyto obtíže nadšenci, kteří tento sport sami provozovali a také samozřejmě organizovali, ve městě perníku zůstali. Hrál se ovšem tzv. bandy hokej, který z fotbalu převzal jedenáct hráčů, branky, místo puku míč a dokonce i rozměry hřiště. První zápas v tzv. „kanadském hokeji“ se hrál v roce 1913 právě na Matičním jezeře s Českou sportovní společností Praha. V dresech Pardubic nastoupili pánové Weiss, Potůček, Reiberg, Přibík, Komeštík a Kubeška.

Organizovaný hokej byl v Pardubicích založen Vilémem Weissem v roce 1923, kdy vznikl hokejový klub LTC Pardubice. Pravidelné soutěže se začaly hrát až v sezoně 1930/1931. Intenzita rozvoje byla samozřejmě ovlivňována jak pohybem ve společnosti (světová válka), tak samozřejmě klimatickými podmínkami. Právě počasí zapříčinilo, že některé předválečné ročníky zůstaly nedohrány.

Po skončení 2. světové války byla v Pardubicích instalována ledová plocha a před Vánoci 1947 byl otevřen nový zimní stadion s umělou ledovou plochou. V období příprav na sezonu 1949/1950 došlo ke sloučení LTC Pardubice a Rapidem Pardubice. Mužstvo tak bylo posíleno o řadu nových velmi dobrých hráčů a do nové sezony vstoupila nová jednota – Sokol Pardubice I. Pardubičtí ve své divizi dokázali zvítězit, ale v cestě do vytoužené první ligy se museli prokousat dlouhým tříkolovým kvalifikačním turnajem. Trnitou cestu ale zvládly Pardubice nejlépe, a tak do sezony 1950/1951 vstoupil do XVI. ročníku nováček z Pardubic s novým jménem Slavie Pardubice. Od té doby pardubický klub nikdy nesestoupil z nejvyšší hokejové soutěže.

Slavie v názvu Pardubic ale nevydržela dlouho. V závěru sezony 1952/1953 se klub přejmenoval na Dynamo Pardubice. V 50. letech v Pardubicích nastartovali svoji kariéru budoucí reprezentační borci jako útočník Bronislav Danda a brankář Vladimír Nadrchal, oba se však národního dresu dočkali až po přestupu do Brna.

První významný úspěch přišel v roce 1960. Dynamo skončilo poprvé na medailové pozici. Bronzová příčka udělala příznivcům pardubického hokeje velkou radost. Dalším důvodem byl dostavěný a zastřešený zimní stadion v témže roce.

Tento významný fakt pomohl dalšímu rozvoji pardubického hokeje. V Pardubicích byl postupně vybudován silný a divácky velmi populární tým, používající ve svém znaku půlkoně. Do další sezony 1960/1961 vstoupil klub s novým názvem – Tesla Pardubice. Tesla vydržela v titulku až do července roku 1991.

V šedesátých letech se mužstvo pohybovalo kolem poloviny tabulky bez výraznějších starostí o záchranu. Do reprezentačního dresu se na mistrovstvích světa a zimních olympijských hrách v první polovině 60. let oblékal útočník Jiří Dolana a během celého desetiletí se v něm objevoval Stanislav Prýl. V roce 1965 se Zdeněk Špaček stal nejlepším střelcem ligy se 33 góly. Konec tohoto desetiletí již patřil nastupujícímu mládí. Předznamenali to starší dorostenci, kteří se stali přeborníky v roce 1967. Do juniorského a posléze i seniorského týmu záhy pronikla útočná trojice Bohuslav Šťastný, Jiří Novák a Vladimír Martinec. Křídla tohoto útoku se stala na domácím šampionátu v Praze v roce 1972 mistry světa.

Pardubický tým čekal na svou velkou chvíli do roku 1973, kdy nejprve s pětibodovým náskokem vyhrál základní část, potom následné play off a tím tedy získal i první titul mistra ligy. Vladimír Martinec byl nejlepším nahrávačem ligy se třiadvaceti asistencemi a získal svou první Zlatou hokejku.

Začátek sezony 1975/1976 byl ve znamení finálového dvojutkání mezi Teslou Pardubice a slavným CSKA Moskva. 22. srpna 1975 viděl zcela vyprodaný zimní stadion v Pardubicích heroický výkon Tesly, která dokázala armádní tým porazit v poměru 3:2. Moskevskou odvetu ale ovládl domácí tým, který zvítězil 6:1. Na domácí scéně se tým držel mezi nejlepšími po titulu ještě tři sezony, které ozdobil dvěma stříbrnými a jedním bronzovým místem. Brankář Jiří Crha v té době byl na několika vrcholných turnajích v pozici druhého gólmana, ale narozdíl od kolegů v útoku se žádné zlaté medaile nedočkal a nakonec i emigroval, aby si jako první Čech zachytal v NHL.

V dalších letech se více dařilo individualitám než týmujako celku. Přišly další tituly mistra světa pro útočné trio Vladimír Martinec – Jiří Novák – Bohuslav Šťastný. Vladimír Martinec se k tomu v roce 1976 stal díky osmadvaceti asistencím opět nejlepším nahrávačem ligy a v anketě Zlatá hokejka zvítězil od poloviny 70. let ještě třikrát. V roce 1979 si Vladimír Martinec se 42 brankami dokonce vystřílel pozici ligového krále střelců, ale to již tým jako celek na jistou dobu vyklidil čelné pozice v tabulce. Příslibem se opět stalo mládí, když se starší dorostenci stali přeborníky v letech 1978 a pak třikrát v období 1981–1983.

Od roku 1982 začal i opětovný vzestup seniorského mužstva. Do týmu byli postupně zapracováni již tehdy zářící brankářská hvězda brankář Dominik Hašek, obránce František Musil, útočníci Otakar Janecký a Jiří Šejba. Musil se Šejbou získali v Praze v roce 1985 titul mistrů světa, ale v dané sezoně oblékali na vojně dres Dukly Jihlava. Poté František Musil emigroval do NHL, ale Jiří Šejba, který závěrečný duel mistrovství světa rozhodl slavným hattrickem, se vrátil do Pardubic právě včas, aby s ostatními mohl v letech 1987 a 1989 oslavit titul mistra ligy.

V obou mistrovských sezonách byl Zlatou hokejkou oceněn příspěvek brankáře Dominika Haška, který si třetí vítězství v anketě v pardubickém dresu schoval ještě na rok 1990. V celkově třetí mistrovské pardubické sezoně se nejlepším nahrávačem ligy stal Otakar Janecký se 41 přihrávkami a ocenění nejlepšího trenéra připadlo Vladimíru Martincovi. Na druhém z titulů z 80. let se podílel už i další objev útočník Ladislav Lubina, který se v roce 1991 stal se 41 góly i nejlepším střelcem ligové soutěže.

Po politických změnách v závěru 80. let došlo před začátkem sezony 1991/1992 ke změně názvu klubu na HC Pardubice.

Do prvního ročníku samostatné české soutěže (1993/1994) vstupoval tým poměrně stabilizovaný. Mnozí hráči z něj již nasbírali potřebné zkušenosti a mohli doplnit dřívější opory. Platilo to především o brankáři Radovanu Bieglovi, jenž byl posléze vyhlášen nejlepším brankářem ligy a útočníkovi Richardu Královi, který se stal se třiatřiceti góly nejlepším střelcem soutěže. Výbornými výkony se prezentoval i tehdy osmnáctiletý mladíček Milan Hejduk, jenž byl po zásluze vyhlášen nejlepším nováčkem. Druhé místo pro Pardubice (prohra ve finále s Olomoucí) získal trenér Marek Sýkora, který byl posléze vyhlášen nejlepším mužem ligy na lavičce v sezoně a který nebyl v městě perníku doma, což bylo v místních podmínkách něco zcela nezvyklého.

Po druhém místě přišel ovšem na dva roky opět půst, který vyvrcholil nutností obhajovat v roce 1996 extraligovou příslušnost v baráži. Z Pardubic totiž postupně odešli Král, Biegl a další hráči, které nahrazovali junioři a mezi nimi především střelec Petr Sýkora. Hejduk se v roce 1998 stal olympijským vítězem, čímž si otevřel dveře do NHL.

Pardubice od krizové sezony 1995/1996 do roku 2006 v play off nechyběly, mužstvo poté převzal mladý kouč Miloš Říha a nasměroval jej výše. Hned v dalším ročníku skončil východočeský celek na 4. místě, když ve čtvrtfinále vyprovodil Třinec v domácím prostředí dvěma šestigólovými příděly.

Několik let se tak do Pardubic stěhovala pouze individuální ocenění pro hráče i trenéry. Týmový úspěch ale nepřicházel. Například Petr Sýkora si šestadvaceti přesnými zásahy vystřílel v roce 2001 titul ligového krále střelců.

Rok 2001 byl významným i kvůli rozsáhlé přestavbě stadionu, který se přejmenoval na Duhovou arénu, která se od té doby zařadila mezi nejkrásnější hokejové stánky v České republice. V dalších dvou sezonách slavila úspěch pardubická juniorka, která dokázala získat dva mistrovské tituly. Pardubickému A týmu se ale nedařilo dostat se před první kolo play off.

Pardubická jízda byla úspěšná až v sezoně 2002/2003, kdy dokázala ve čtvrtfinále zlomit odpor Znojemských Orlů, v semifinále si poradila s Oceláři z Třince a po devíti letech si Pardubice zahrály finále. To nabídlo nesmírně dramatický souboj s pražskou Slavií, která dokázala v sedmém zápase vyhrát na ledě Pardubic 1:0 a získat svůj první extraligový titul.

Čtvrtého titulu se Pardubice tedy dočkaly až v roce 2005 pod vedením kapitána Jiřího Dopity a po příchodu reprezentačního slovenského gólmana Jána Lašáka. Díky zrušenému ročníku NHL se v pardubickém dresu navíc sešlo útočné trio Jan Bulis, Michal Mikeska (21 gólů + 34 asistencí) a Milan Hejduk, které ohromilo tím, že obsadilo první tři příčky v tabulce kanadského bodování. Titulem nejlepší hráč play off byl oceněn další navrátilec Aleš Hemský. Fantastická sezona nabídla několik úžasných hokejových zážitků od zápasů v Sazka Areně, přes čtvrtfinále s Kladnem, semifinále s Libercem a finálovou jízdu proti zlínskému Hamé, které nedokázalo Pardubice ani jednou porazit. Po šestnácti letech se tak hokejový titul vrátil do města perníku.

O dva roky později postoupili pardubičtí hokejisté do extraligového finále, v něm však nestačili na pražskou Spartu, které podlehli 2:4 na zápasy. Na svůj další mistrovský titul si museli počkat do sezony 2009/2010, kdy tým okolo trenéra Václava Sýkory a navrátivšího se Dominika Haška do branky neprohrál v play off rekordních dvanáct zápasů v řadě a kapitán Petr Koukal ve čtvrtek 22. dubna 2010 pozvedl nad hlavu mistrovský pohár.

O dva roky později se tým okolo Petra Koukala opět radoval ze zlatých medailí. Během základní části jej sice trápila rozsáhlá marodka, ale semknutý soubor skončil třetí po skončení základní části, ale po napínavém play off vystoupal na nejvyšší stupínek. V sezoně 2011/2012 Pardubice vyřadily Vítkovice 4:3 na zápasy, Liberec a Kometu Brno ve finále 4:2.

V roce 2015 se pardubický hokejový klub vrátil ke svému tradičnímu názvu – HC Dynamo Pardubice. Od té doby ale neprožíval nejlepší období – v roce 2016 hrál play out, v letech 2017 a 2019 dokonce baráž (a konečná čtrnáctá místa jsou nejhorším umístěním v novodobé éře klubu). 

V sezoně 2019/2020 se navíc Pardubice výrazně trápily a před přímým sestupem se zachránily až v posledním extraligovém kole. Týmu pomohla změna realizačního týmu i příchod Michala Vondrky nebo návrat Tomáše Rolinka – to vše krátce poté, kdy do klubu (nejprve jako sponzor) přišel Petr Dědek. 

V létě 2020 se pak stal i většinovým vlastníkem a tím začala nová éra. Z loga zmizel tradiční kůň a nahradilo jej stylizované písmeno „D“. Každým rokem pak na východ Čech přicházela zvučná jména, kádr se výrazně obměnil a Dynamo pod Dědkem nikdy nechybělo ve čtvrtfinále. 

Po prvních dvou neúspěších ale Radim Rulík získal bronz (první medaili po jedenácti letech) a za půl roku Václav Varaďa velmi cenné stříbro ze Spengler Cupu. Druzí byli pardubičtí hokejisté ale také v extraligovém play off – vítěz základní části podruhé za sebou ztroskotal na třinecké dynastii.

Kromě toho má ale pardubický klub od roku 2022 také svůj B-tým, který hraje v Chrudimi a v úvodní sezoně skončil předposlední, zatímco v roce 2024 si zahrál i předkolo play off.

Po dobu existence se v dresu Pardubic objevilo mnoho slavných jmen, která jsou nyní uvedena v síni slávy hokeje v Pardubicích. Jmenujme alespoň některá z těch nejznámějších: Danihelka, Kuna, Rejda, Kobranov, Danda, Vohralík, Paleček, Martinec, Novák, Štastný, Veith, Janecký, Šejba, F. Musil, M. Sýkora, Lubina, Hejduk, Hašek.

Názvy klubu:

1949 - Sokol (sloučení LTC s Rapidem), 1950 - Slavia, 1953 - Dynamo, 1960 - Tesla, 1991 - HC Pardubice, 1995 - HC Pojišťovna IPB Pardubice, 2002 - HC ČSOB Pojišťovna Pardubice, 2003 - HC Moeller Pardubice, 2009 - HC Eaton Pardubice, 2011 - HC ČSOB Pojišťovna Pardubice, 2015 - HC Dynamo Pardubice

Nejlepší ligová umístění:

• Československo: 3x mistr ligy (1972/73, 1986/87, 1988/89)
• Československo: finálová účast (1974/1975, 1975/1976)
• ČR: 3x mistr ligy (2004/05, 2009/10, 2011/12)
• ČR: finálová účast (1993/94, 2002/03, 2006/07, 2023/24)

Nejhorší ligová umístění:

• Českolovensko: 11. místo (1989/90)
• ČR: 14. místo (2016/17, 2018/19)

Mistrovské kádry:

• 1972/73: Crha, Ráca - Panchártek, Sekera, Andrt, Slavík, Vohralík, Dočkal, Bezdíček, Bačina - Martinec, J.Novák, B.Štastný, Prýl, Bulis, Veith, Paleček, Pavlík, Haňka, Hejduk, Čížek, Kodousek. Trenér: Horymír Sekera
• 1986/87: Hašek, Kopačka - Brázda, Hrubeš, Levinský, Marek, Mečiar, Prajsler, Seidl, Střída - Bažant, Čech, Dinis, Herold, Heřman, Chlupáč, Janecký, Jiroutek, Kopecký, Kovařík, E.Musil, Slavík, Šejba, R.Vršanský. Trenéři: Karel Franěk a Horymír Sekera
• 1988/89: Hašek, Barta - Filip, Hrubeš, Marek, Mečiar, Panchártek ml., Seidl, Srnka, Střída, P.Vršanský - Czerlinski, Čech, Haupt, Janecký, Jiroutek, Kopecký, Herold, Koreček, Kovařík, Král, Lubina, Lupoměský, E.Musil, Šejba, R.Vršanský. Trenéři: Vladimír Martinec a Vladimír Štastný
• 2004/05: Lašák - Čáslava, Havíř, Linhart, Mudroch, A. Novotný, M. Rozsíval, Pácal, Snopek - T. Blažek, Bulis, Divíšek, Dopita, Hejduk, A. Hemský, Korhoň, P. Koukal, Mikeska, Pištěk, Průcha, Rolinek, P. Sýkora, Tvrdík. Trenéři Vladmirí Martinec a Jiří Šejba
• 2009/10: Hašek, M. Růžička - Havíř, Jillson, V. Kočí, J. Kolář II, MacKenzie, Mitchell, J. Nakládal, Píša - Buchtele, Cetkovský, J. Kolář I, P. Koukal, Kousal, Nahodil, Pineault, Pivko, Rákos, Somík, Starý, Sýkora, Špirko, T. Zohorna. Trenéři: Václav Sýkora a Jan Votruba
• 2011/12: M. Růžička, Salfický - Benák, Borer, M. Drtina, Havíř, Klobouček, V. Kočí, J. Kolář II, Píša, Sičák - Bartek, Buchtele, Cetkovský, Elkins, J. Kolář I, P. Koukal, Kousal, Markovič, Nahodil, Radil, Rákos, Semorád, Somík, Starý, Šagát, T. Zohorna. Trenéři: Pavel Hynek a Ladislav Lubina

Nejvyšší soutěž:

• 1937/38, od roku 1950 nepřetržitě

Mezinárodní úspěchy:

• finále PMEZ 1974, 2. místo ve finálové skupině PMEZ 1988, 2. místo na Spengler Cupu 2023

Výsledky od roku 1993:

• 1993-94:  2. místo (ZČ 6. místo, finále s Olomoucí 1:3)
• 1994-95: 11. místo (od sestupu je zachránilo rozšíření soutěže)
• 1995-96: 13. místo (v prolínací soutěži 2. místo, udržení)
• 1996-97:  4. místo (ZČ 5. místo, semifinále se Vsetínem 1:3)
• 1997-98:  8. místo (ZČ 8. místo, čtvrtfinále se Vsetínem 0:3)
• 1998-99:  7. místo (ZČ 7. místo, čtvrtfinále se Zlínem 0:3)
• 1999-00:  8. místo (ZČ 8. místo, čtvrtfinále se Spartou 0:3)
• 2000-01:  6. místo (ZČ 3. místo, čtvrtfinále s Vítkovicemi 3:4)
• 2001-02:  5. místo (ZČ 3. místo, čtvrtfinále se Slavií 2:4)
• 2002-03:  2. místo (ZČ 1. místo, finále se Slavií 3:4)
• 2003-04:  5. místo (ZČ 1. místo, čtvrtfinále s Plzní 3:4)
• 2004-05:  MISTR (ZČ 3. místo, finále se Zlínem 4:0)
• 2005-06:  9. místo
• 2006-07:  2. místo (ZČ 2. místo, finále se Spartou 2:4)
• 2007-08: 12. místo (ZČ 12. místo, o umístění 2. místo)
• 2008-09:  5. místo (ZČ 2. místo, čtvrtfinále s Plzní 3:4)
• 2009-10:  MISTR (ZČ 3. místo, finále s Vítkovicemi 4:0)
• 2010-11:  3. místo (ZČ 5. místo, semifinále s Vítkovicemi 1:4)
• 2011-12:  MISTR (ZČ 3. místo, finále s Kometou Brno 4:2)
• 2012-13: 10. místo (ZČ 10. místo, předkolo s Kladnem 2:3)
• 2013-14: 7. místo (ZČ 7. místo, čtvrtfinále s Třincem 1:4)
• 2014-15: 7. místo (ZČ 9. místo, čtvrtfinále s Litvínovem 1:4)
• 2015-16: 12. místo (ZČ 12. místo, skupina o umístění)
• 2016-17: 13. místo (ZČ 14. místo, skupina o umístění a baráž – udržení se)
• 2017-18: 6. místo (ZČ 6. místo, čtvrtfinále s Třincem 3:4)
• 2018-19: 13. místo (ZČ 14. místo, skupina o umístění a baráž – udržení se)
• 2019-20: 11. místo (ZČ 11. místo)
• 2020-21: 6. místo (ZČ 7. místo, čtvrtfinále s Mladou Boleslaví 0:4)
• 2021-22: 6. místo (ZČ 5. místo, čtvrtfinále s Českými Budějovicemi 1:4)
• 2022-23: 3. místo (ZČ 1. místo, semifinále s Třincem 3:4)
• 2023-24: 2. místo (ZČ 1. místo, finále s Třincem 3:4)

Trenéři od roku 1993:

• 1993-94: Zdeněk Uher a Antonín Slavík/Marek Sýkora a Petr Hemský
• 1994-95: Marek Sýkora a Petr Hemský/Petr Hemský a Jan Levinský
• 1995-96: Jaroslav Holík a Petr Hemský/Josef Paleček a Florián Střída
• 1996-97: Miloš Říha a Josef Paleček
• 1997-98: Miloš Říha a Josef Paleček
• 1998-99: Miloš Říha a Milan Chalupa
• 1999-00: Milan Chalupa a Pavel Marek/Josef Paleček a Petr Hemský
• 2000-01: Josef Paleček a Petr Hemský
• 2001-02: Josef Paleček a Petr Hemský
• 2002-03: Miloš Říha a Jiří Seidl
• 2003-04: Miloš Říha a Jiří Seidl
• 2004-05: František Výborný a Jiří Šejba/Vladimír Martinec a Jiří Šejba
• 2005-06: Vladimír Martinec a Jiří Šejba/Vladimír Bezdíček a Petr Hemský
• 2006-07: Miloš Říha a Pavel Rohlík
• 2007-08: Miloš Říha a Pavel Rohlík/Jiří Šejba a Ladislav Lubina
• 2008-09: Václav Sýkora a Jiří Seidl
• 2009-10: Václav Sýkora a Jan Votruba
• 2010-11: Josef Jandač a Jan Votruba/Josef Jandač a Pavel Hynek
• 2011-12: Pavel Hynek a Ladislav Lubina
• 2012-13: Pavel Hynek a Ladislav Lubina/Mojmír Trličík a Ladislav Lubina/Miloš Říha a David Pospíšil
• 2013-14: Zdeněk Venera, Miloš Říha ml. a Jaroslav Landsman
• 2014-15: Zdeněk Venera a Miloš Říha ml. / Miloš Říha st. a Miloš Říha ml.
• 2015-16: Miloš Říha ml. a Václav Baďouček / Richard Král a Marek Zadina / Peter Draisaitl a Richard Král / Peter Draisaitl, Richard Král a Andrej Potajčuk / Peter Draisaitl a Andrej Potajčuk
• 2016:17: Peter Draisaitl a Karel Beran / Pavel Rohlík, Michal Mikeska a Karel Beran / Pavel Rohlík a Michal Mikeska / Miloš Holaň, Pavel Marek a Otakar Janecký
• 2017-18: Miloš Holaň, Pavel Marek a Otakar Janecký
• 2018-19: Miloš Holaň, Pavel Marek a Otakar Janecký / Břetislav Kopřiva, Pavel Marek a Otakar Janecký / Ladislav Lubina, Petr Čáslava a Richard Král
• 2019-20: Ladislav Lubina, Radek Bělohlav a Otakar Janecký / Radek Bělohlav, Petr Čáslava a Otakar Janecký / Milan Razým, Michal Mikeska a Petr Čáslava
• 2020-21: Milan Razým, Michal Mikeska a Petr Čáslava / Richard Král, David Havíř a Petr Sýkora
• 2021-22: Richard Král, David Havíř a Petr Sýkora
• 2022-23: Radim Rulík, Richard Král, Marek Zadina
• 2023-24: Václav Varaďa, Marek Zadina, Aleš Krátoška / Marek Zadina, Vít Černohous, Petr Sýkora
• 2024-25: Marek Zadina, Vít Černohous, Václav Kočí / Václav Baďouček, Vít Černohous, Václav Kočí

Vítězové kanadského bodování:

• Michal Mikeska (2005)

Zlatá hokejka:

• Vladimír Martinec (1973, 1975, 1976, 1979)
• Dominik Hašek (1987, 1989)
• Milan Hejduk (2003)

Galerie slavných:

Bohumil Rejda - také trenér, Milan Jiroutek - také trenér, Vladimír Nadrchal, Jiří Dolana, Florián Střída - také trenér, Stanislav Prýl, Zdeněk Uher - také trenér, Vladimír Martinec, Jiří Novák, Bohuslav Šťastný, Josef Paleček, Jiří Crha, František Musil, Dominik Hašek, Otakar Janecký, Jiří Šejba, Ladislav Lubina, Milan Hejduk, Petr Sýkora.