Bílí Tygři Liberec

Historie

Lední hokej má ve městě pod Ještědem velkou tradici. Po II. světové válce existovaly v Liberci 3 hokejové oddíly, Rapid, Slávia a SNB, ze kterých byly v roce 1953 vytvořeny Jiskra Kolora a Tatran. Oba kluby hrály divizní soutěž. Díky výstavbě Zimního stadionu v roce 1956 se vytvořil sloučením obou klubů jeden - Lokomotiva Liberec. V roce 1961 došlo ke změně názvu na HC Stadion Liberec, který poté hrával převážně I.NHL a 2. ligu.

Náš klub patřil v 70. letech k předním družstvům I.NHL a v jeho mládežnických mužstvech byl vychován nejeden výborný hokejista. Tito hráči šířili slávu libereckého hokeje i v jiných klubech. Od roku 1985 do roku 1995 se liberecký hokej dostal vinou finanční nejistoty na nižší úroveň především u dospělého hokeje. "A" mužstvo působilo v ryze amatérských podmínkách ve 2. lize a pouze úroveň a výsledky mládežese podařilo udržet na vyšší úrovni. Celé toto období způsobilo ztrátu divácké přízně a prestiže v hokejovém hnutí.

Díky vstupu firmy Syner do hokejového klubu motivovaném zájmem pozvednout liberecký hokej opět výše s využitím dobře fungující práce s mládeží, začalo od roku 1994 vzestupné období hokeje v Liberci. Klub získal generálního sponzora, který nejen finančními prostředky ale i změnami v organizaci a řízení klubu klubu postupnými kroky budoval klub, který se měl dostat znovu do povědomí hokejové veřejnosti. Prvním krokem byl postup do 1. ligy v roce 1995, na který navazovaly další mimořádné úspěchy v následujících letech, zejména 2. místo v sezóně 1997/98 a účast ve finále play-off 1. ligy v ročníku 2000/01. Spolu s těmito úspěchy "A" mužstva úspěšně pokračovala i práce s mládeží ve sportovních třídách a Sportovním centru mládeže, kde obě družstva - dorost a junioři - nyní působí v extraligových soutěžích.

Po skončení sezóny 1999/2000 byla v klubu vyhlášena široká diskuse pro získání nových podnětů k práci. Jedním z výsledků této debaty bylo rozhodnutí o celkové změně image klubu, a tak 21. srpna 2000 bylo představeno nové logo a nový název Bílí Tygři Liberec.

Spolu s těmito změnami se práce v klubu zaměřila nejen na sportovní stránku své činnosti, ale i na propagaci klubu a především získávání diváků a dalších příznivců a partnerů pro zajištění kvalitních sportovních výsledků, ale i přitažlivé zábavy s účastí velkého množství diváků. I tato práce se v průběhu sezóny 2000/01 rozběhla postupnými kroky a vyvrcholením této činnosti byla účast libereckého celku v play-off 1. ligy, ve kterém postupně nacházelo cestu do Svijanské Arény až 5 000 diváků.

V první sezóně pod novým názvem obsadili Tygři v základní části první ligy 2. místo a následně ve finále play-off I. ligy ČR podlehli Chomutovu. V sezóně 2001/2002 dokázali Bílí Tygři zvítězit v základní části prvoligové soutěže. Ve finále play-off pak přehráli Jihlavu a postoupili tak do baráže o extraligu. Barážovým soupeřem bylo Kladno, mužstvo s bohatou hokejovou tradicí. Tygři zahájili tuto sérii dvěma vítězstvími na ledě svého soupeře, což bylo optimistickým signálem do dalších bojů. V nich Tygři dokázali Kladno porazit a vstoupit tak mezi elitu českého hokeje.

V úvodním ročníku mezi extraligovou elitou se Tygři rozkoukávali a hlavní cíl, nehrát baráž o sestup, se 12. místem naplnil. O stupínek výše postoupili hráči s Tygrem na prsou hned v následující sezoně, nicméně management klubu již pomýšlel na vyšší patra tabulky, jež zaručují postup do play off.

Třetí extraligová sezóna byla zahájena „výbuchem přestupové bomby“, když se podařilo do branky Tygrů ulovit olympijského vítěze a mistra světa – Milana Hniličku. Během léta přicházeli další hráči, ale opravdovou lahůdku připravilo vedení klubu na srpen. To již bylo jasné, že v zámoří NHL nezačne. Do města pod Ještědem se tak podařilo angažovat hráče z NHL, v té době mladé a perspektivní, kteří ve svých klubech v zámoří bojovali o svá místa. Dres Tygrů tak oblékly současné hvězdy Jiří Fischer, Radim Vrbata, Václav Nedorost a Aleš Kotalík.

Dravé mládí pak doplňovala zkušenost obránce Jaroslava Modrého. Společně se stávajícím libereckým kádrem utvořili výbornou partu, která předváděla vynikající hru. To byl dobrý základ pro premiérový postup do play off ,v němž ve čtvrtfinále Tygři překvapivě vyřadili favorizovanou pražskou Slavii. V semifinálovém souboji byly úspěšnější Pardubice, jež nakonec získaly mistrovský titul. Liberec tak skončil třetí a ziskem bronzových medailí si připsal největší historický úspěch klubu.

Před následující sezónou čekal liberecký hokej další významný mezník novodobé historie. Tím bylo stěhování ze staré Svijanské arény do nové multifunkční Tipsport areny. Perfektní zázemí a obrovský zájem fanoušků, kteří hnali svůj tým kupředu, zajistili týmu v sezóně 2005/2006 vítězství v základní části soutěže. Do play-off šel tým s velkými ambicemi, ale ty vzaly brzy za své.

Vyřazení Liberce již ve čtvrtfinále play off Českými Budějovicemi bylo pro všechny obrovským zklamáním. V konečné tabulce Tygři skončili pátí, nicméně rekord v neporazitelnosti na domácím ledě a vítězství v základní části soutěže, jsou bezesporu historickými úspěchy.

Do sezóny 2006/2007 šel liberecký tým s jasným cílem – napravit čtvrtfinálový neúspěch s Českými Budějovicemi v předchozím ročníku a ve vyřazovacích bojích projít přes zrádné čtvrtfinále. To se povedlo. Tým obhájil vítězství v základní části a do play-off šel v pozici favorita. Ve čtvrtfinále slavili Bílí Tygři postup po nervydrásající sérii s Třincem, kterou rozhodl až sedmý zápas. Semifinále však znamenalo pro Liberecké konečnou, protože tým obhájců mistrovské trofeje ze Sparty byl nad jejich síly. Liberec tak po roční pauze získal v pořadí druhý bronz v historii klubu.

Ročník 2007/2008 nejlépe vystihuje termín "sezona změn". U týmu skončil trenér Josef Paleček, který byl nahrazen slovenským koučem Dušanem Gregorem. Během léta kádr též opustili opory Vaic s Podkonickým, které však Tygři dokázali nahradit Nedorostem a Kašpaříkem. Největší přesun měl teprve přijít, když po první čtvrtině odešel na hostování do ruské Ufy brankář Milan Hnilička. V tygří kleci ho nahradil Marek Pinc a s ním v zádech pokračovala tygří družina ve výborných výkonech. Ty stačily na třetí místo po základní části. Tygři do play off vlétli jako opravdové šelmy a roztrhali ve čtvrtfinále pražskou Spartu 4:0 na zápasy. V semifinále však po dramatické bitvě podlehli 3:4 na zápasy týmu Slavie Praha a skončili celkově na čtvrtém místě.

V roce 2013 Bílí Tygři uzavírali tabulku a extraligovou příslušnost museli hájit až v baráži, v dalších dvou ročnících skončili devátí, respektive dvanáctí, ale poté, co trenérskou taktovku převzal Filip Pešán, zažívali úspěšné období.

V sezoně 2015/16 došli k premiérovému titulu, v letech 2017 a 2019 získali stříbro, když ve finále sklonili Kometě a Ocelářům. V roce 2020 dokázali už počtvrté za posledních pět let vyhrát základní část. Šanci na další úspěch jim ale vzala pandemie covidu-19, která zrušila play off.

V tu dobu už mužstvo cepoval Patrik Augusta, jenž rok nato dovedl tým k dalším stříbrným medailím. V uplynulých třech sezonách Bílí Tygři vždy hladce vypadli už ve čtvrtfinále. Pod Augustou se Spartou a Mountfieldem, po návratu Pešána pak opět se Spartou.

Názvy klubu:

1956 - Lokomotiva Liberec (sloučení mužstev Jiskra Kolora a Tatran), 1961 - HC Stadion Liberec, 2000 - Bílí Tygři Liberec

Nejvyšší soutěž:

• od roku 2002

Nejlepší umístění:

• ČR: 1. místo (2015/16)

Nejhorší umístění:

• ČR: 14. místo (2012/13)

Výsledky od roku 1994:

• 1994-95 (2.liga): postup do 1.ligy (ZČ skupiny A 2. místo, v baráži o 1.ligu 3. místo)
• 1995-96 (1.liga): udržení v 1.lize (ZČ 13. místo, v baráži o udržení 2. místo) 
• 1996-97 (1.liga):  9. místo  
• 1997-98 (1.liga):  2. místo (play off se nehrálo)
• 1998-99 (1.liga): 12. místo
• 1999-00 (1.liga):  9. místo (ZČ 11. místo, ve skupině o udržení 9. místo)
• 2000-01 (1.liga):  2. místo (ZČ 2. místo, finále s Chomutovem 0:3)
• 2001-02 (1.liga): postup do extraligy (vítěz ZČ, baráž o ELH s Kladnem 4:1)
• 2002-03: 12. místo
• 2003-04: 11. místo
• 2004-05:  3. místo (ZČ 5. místo, semifinále s Pardubicemi 1:4)
• 2005-06:  5. místo (ZČ 1. místo, čtvrtfinále s Českými Budějovicemi 1:4)
• 2006-07:  3. místo (ZČ 1. místo, semifinále se Spartou 1:4)
• 2007-08:  4. místo (ZČ 3. místo, semifinále se Slavií 3:4)
• 2008-09:  9. místo (ZČ 9. místo, předkolo play off s Vítkovicemi 0:3)
• 2009-10:  4. místo (ZČ 8. místo, semifinále s Pardubicemi 0:4)
• 2010-11:  5. místo (ZČ 2. místo, čtvrtfinále se Slavií 3:4)
• 2011-12:  4. místo (ZČ 4. místo, semifinále s Pardubicemi 2:4)
• 2012-13: 14. místo (ZČ 13. místo, baráž o extraligu 2. místo)
• 2013-14:  9. místo (ZČ 9. místo, předkolo play off s Vítkovicemi 0:3)
• 2014-15: 12. místo (ZČ 11. místo, 2. místo ve skupině o udržení)
• 2015-16:  MISTR (ZČ 1. místo, finále se Spartou 4:2)
• 2016-17:  2. místo (ZČ 1. místo, finále s Brnem 0:4)
• 2017-18:  7. místo (ZČ 7. místo, čtvrtfinále s Hradcem Králové 3:4)
• 2018-19:  2. místo (ZČ 1. místo, finále s Třincem 2:4)
• 2019-20:  1. místo (play off se kvůli covidu nehrálo)
• 2020-21:  2. místo (ZČ 4. místo, finále s Třincem 1:4)
• 2021-22:  7. místo (ZČ 7. místo, čtvrtfinále se Spartou 1:4)
• 2022-23:  6. místo (ZČ 5. místo, čtvrtfinále s Hradcem Králové 1:4)
• 2023-24:  7. místo (ZČ 7. místo, čtvrtfinále se Spartou 0:4)

Trenéři od roku 1993:

• 1993-94: Ctibor Jech a Karel Ubry st.
• 1994-95: Ctibor Jech a Karel Ubry st.
• 1995-96: Ctibor Jech a Karel Ubry st.
• 1996-97: Pavel Soudský a Petr Buben
• 1997-98: Pavel Soudský, Petr Buben a Vladimír Čermák
• 1998-99: František Vorlíček, Petr Buben a Vladimír Čermák/Zdeněk Vojta a Jaroslav Nedvěd
• 1999-00: Zdeněk Vojta, Jaroslav Nedvěd a Vladimír Čermák
• 2000-01: Zdeněk Vojta a Jaroslav Nedvěd
• 2001-03: Josef Jandač, Karel Dvořák a Jaroslav Nedvěd
• 2003-04: Josef Jandač, Karel Dvořák a Jaroslav Nedvěd, po odvolání Jandače hlavním koučem Josef Paleček
• 2004-05: Josef Paleček, Karel Dvořák a Miroslav Kapoun
• 2005-06: Josef Paleček, Karel Dvořák a Miroslav Kapoun
• 2006-07: Josef Paleček, Vladimír Čermák a Miroslav Kapoun
• 2007-08: Dušan Gregor, Vladimír Čermák a Miroslav Kapoun
• 2008-09: Dušan Gregor, Vladimír Čermák a Miroslav Kapoun/Filip Pešán, Jaroslav Nedvěd st. a Miroslav Kapoun
• 2009-10: Jiří Kalous, Filip Pešán a Miroslav Kapoun
• 2010-11: Jiří Kalous, Filip Pešán a Miroslav Kapoun
• 2011-12: Jiří Kalous, Filip Pešán a Miroslav Kapoun
• 2012-13: Marian Jelínek, Filip Pešán a Miroslav Kapoun/Filip Pešán, Miroslav Kapoun a Milan Černý/Pavel Hynek, Miroslav Kapoun a Milan Černý
• 2013-14: Pavel Hynek a Milan Černý
• 2014-15: Pavel Hynek a Milan Černý/Rostislav Čada a Milan Černý/Filip Pešán a Vladimír Čermák
• 2015-16: Filip Pešán a Vladimír Čermák
• 2016-17: Filip Pešán a Karel Mlejnek
• 2017-18: Filip Pešán a Karel Mlejnek
• 2018-19: Filip Pešán a Patrik Augusta
• 2019-20: Patrik Augusta a Jiří Kudrna
• 2020-21: Patrik Augusta a Jiří Kudrna
• 2021-22: Patrik Augusta a Jiří Kudrna
• 2022-23: Patrik Augusta, Jiří Kudrna a Valdemar Jiruš
• 2023-24: Filip Pešán, Jiří Kudrna a Boris Žabka
• 2024-25: Filip Pešán, Jiří Kudrna a Boris Žabka

Vítězové kanadského bodování:

• Petr Nedvěd (2011/12)
• Tomáš Filippi (2023/24)