Jan Látal o spoluhráči v montérkách, praní ve WSM Lize a zrádné polštině

Foto: katowickisport.pl

Loni byl blízko návratu na extraligové stadiony. Jeho působení v pardubickém Dynamu však skončilo ještě dříve, než vůbec začalo a klub ho záhy poslal do tehdy ještě prvoligového Šumperka. Pro Jana Látala jsou brány elitní tuzemské soutěže už tři roky zakleté. "Nemyslím na to, chci především hrát a udělat konečně hodně bodů. Pak se uvidí, jestli mě někdo vezme nebo ne," přiznává opora polského Jastrzebie v rozhovoru pro hokej.cz.

Šestadvacetiletý obránce se v extralize naposledy představil 22. září 2013 na zlínské půdě, od té doby na další starty marně čeká. "Loni jsem byl v Pardubicích na zkoušce. Všechno se zdálo být v pohodě, osvědčil jsem se a podepsal smlouvu. Pak mi ale řekli, že mám jít do Šumperka. Nevím, co se stalo. Všichni hráli, jenom já ne," mrzí Látala, který během sezony vystřídal další dvě angažmá. Nejdříve si zahrál v Ústí nad Labem a posléze také v polském Jastrzebie.

U našich severních sousedů sehrál dvanáct utkání a jelikož byl spokojený, upsal se klubu také na následující sezonu 2016-17. "Měl jsem něco rozjednané, ale kluby se k tomu pořád nechtěly vyjádřit a já už nechtěl dál čekat. Navíc se mi líbilo, že začnu někde, kde jsem skončil. V Polsku jsem zatím opravdu spokojený," přiznává Jan Látal. O úrovni tamní nejvyšší hokejové soutěže svědčí i to, že se stává stále častěji vyhledávanou štací českých hokejistů.

"Úroveň ligy se hodně zvedla. Když jsem tam na přelomu roku přišel, tak už byla rozdělena na lepší a horší mančafty, takže jsme hráli už jen proti těm nejlepším. Hokej to byl velice solidní a fyzicky náročný, v Tychách nebo v Sanoku hrálo také několik Kanaďanů či Finů. Porovnal bych to asi ke středu první ligy, akorát tam nebylo tolik chytrosti." Ano, polská soutěž je známá tím, že není tolik takticky svázaná. Ale pro fanoušky dobře, padá aspoň víc gólů.

"Pro lidi je to určitě víc atraktivní. Defenzivní stránka se tam opravdu moc neřeší, třeba oproti naší extralize je to opravdu úplný extrém," potvrzuje Jan Látal. A jací jsou polští fanoušci? "Na play off nám vytvořili super atmosféru. Jsou fakt skvělí. I když jsme prohráli, tak nás neustále podporovali a jakmile jsme třeba přijeli po sedmi hodinách ze Sanoku, tak na nás čekali. Nějaké chuligány, jako na fotbale, jsem nezažil. Možná to přijde až letos," usmívá se.

Jastrzebie? Není to jako v některých klubech první ligy, kde se třeba nepralo

A stěžovat si v Jastrzebie nemůže ani na zázemí. "Máme opravdu krásný stadion. Všechno má svou kvalitu, je to profesionální klub. Máme tři kustody, maséra, jakmile cokoli potřebujeme, tak to máme. Není to jako v některých klubech první ligy, kde se třeba nepralo. Tady je to fakt jiné, jsem maximálně spokojený," přiznává zadák, který nějakou dobu vyrůstal v Norsku. Tam si později dokonce zahrál, v sezoně 2009-10 nejvyšší soutěž ve Fredrikstadu za Stjernen.

"Bylo to hodně o bruslení, fyzicky náročný hokej," vzpomíná Látal. "Ale na druhou stranu takové poloprofesionální. Skoro všichni kluci tam chodili do práce, takže se trénovalo až večer. Jeden spoluhráč dokonce občas přišel v montérkách a za nimi měl ještě zastrčený metr," popisuje s úsměvem spoluhráč Tomáše Komínka nebo Patrika Vrány. "Samozřejmě jsem rád, že zde kluci jsou, ale také s místními vycházím výborně. Máme skvělou partu," hlásí.

"Máme však hodně mladý tým. Je mi 26 let a jsem třetím nejstarším hráčem, musíme mladým klukům pomoct," uvědomuje si Látal, který působí jen kousek od českých hranic. "Je to jenom patnáct, dvacet minut od Bohumína, takže jakmile máme třeba dva, tři dny volna, tak sednu do auta, nechám ho v Bohumíně a za tři hodiny jsem Pendolinem v Praze," pokyvuje s tím, že čas tráví hlavně s českými hráči. "Vždycky máte partičky, které se více baví."

"Zajedeme třeba do Ostravy, zajdeme do kina, na bowling, zahrajeme playstation a tak dále," odkrývá Látal. A jak je na tom s polštinou? "Když jsem tady přišel, tak jsem nerozuměl takřka ani slovo. Když mi třeba vysvětlovali, jak hrát přesilovku, tak jsem kýval a pak se musel ptát Martina Janáčka, co říkali," směje se. "Ale teď už to je lepší. Když něčemu nerozumím, tak mi to řeknou buď česky, nebo pomalu," zakončuje rodák ze středočeských Středokluk.

Share on Facebook Share on Twitter

• Zahraničí