Jalonen přísný, nebo vstřícný? Obojí! směje se Václav Sýkora
Foto: Stanislav Souček, mountfieldhk.cz
Navzájem si vyzkoušeli snad všechny role. Václav Sýkora zažil Kariho Jalonena jako svěřence, soupeře i kolegu. Zkušený kouč Litvínova teď nabízí svůj pohled na dost možná budoucího trenéra české reprezentace. Kromě toho komentuje i finský styl hokeje, českou výchovu talentů nebo budoucnost Ruska. A proč Sýkoru nemrzí, že se na lavičku reprezentace nikdy nepostavil on sám?
Generální manažer národního týmu Petr Nedvěd potvrdil, že právě dvaašedesátiletý Fin je v kombinaci s Miloslavem Hořavou a Pavlem Grossem nejžhavějším kandidátem na volný trenérský post.
„Určitě si vyhoví, těmto trenérům bych věřil,“ říká Václav Sýkora. Pokud zná někdo Jalonena a Hořavu dobře, pak je to právě on.
S Karim Jalonenem jste se v minulosti potkávali dost často. Poprvé v sezoně 1993/94, když jste ho vedl v Lukko Rauma. Jaký byl Jalonen hokejista?
Ve své době patřil k nejlepším hráčům Finska. Pravidelně nastupoval za národní tým, hrál v NHL. V době, kdy jsme spolu působili u Lukko Rauma, tak už v podstatě dohrával kariéru. Byl pro nás tehdy obrovskou posilou. Kari byl totiž rozený lídr a výborný centr.
Jalonen se pak dal na trenérskou dráhu, takže o deset let později už jste ve Finsku byli soupeři. Za další dekádu jste pak společně vedli Lev Praha.
Co se týče našeho trenérského působení, tak jsem ho poznal jako velice přísného a důsledného trenéra. Ale spravedlivého, který si vždy našel cestu k hráčům, a který věděl, jak má s kým komunikovat.
Takže povahou je trochu pes, ale dobrý psycholog?
S hráči uměl skvěle pracovat, dokázal je dobře motivovat. Ale mohu potvrdit, že byl opravdu přísný. Důsledně vyžadoval plnění pokynů a dodržování systému. V tom byl nesmlouvavý, ale myslím si, že to byl i základ těch úspěchů, kterých dosáhl. Nejenom u Lva Praha, ale i v dalších klubech, kde působil.
Myslíte, že právě takového trenéra teď český hokej potřebuje?
Podle mě ano. Samozřejmě se dá polemizovat o tom, jakou cestou se vydat. Ale Kari Jalonen u české reprezentace by mohl být opravdu dobrou volbou. Zahraniční trenér u národního týmu navíc už dneska není žádnou výjimkou. Když se podíváme do jiných zemí, třeba na Slovensko… V osobě Kariho vidím záruku kvalitní práce. S ním na lavičce bude mít nároďák určitě šanci dosáhnout nějakého úspěchu.
„Ale Kari Jalonen u české reprezentace by mohl být opravdu dobrou volbou."
Co tedy říkáte na názory Jaromíra Jágra nebo Luďka Bukače mladšího, podle kterých není cizinec nejlepším řešením pro náš hokej?
To může ukázat až realita, praxe. Ale já bych se to nebál zkusit.
Jako trenérský kolega byl Kari Jalonen taky přísný, nebo spíš vstřícný?
Obojí, bylo to obojí! (směje se). Vstřícný i přísný. Nejenom na hráče a na tým, ale i na celý realizační tým. Kladl na nás vysoké nároky a vyžadoval, aby všechno bylo tak, jak má.
Může se český hokej díky Jalonenovi inspirovat finskou školou?
Myslím, že Fin u národního týmu vůbec neznamená, že by svaz něco přejímal a přecházel na finskou školu. Ve Lvu Praha navíc Kari uplatňoval všechny prvky, které v té době – skoro před deseti lety – byly nejen z finského hokeje, ale i ze zámořského hokeje. A také ze švédského hokeje, ze kterého tehdy Finové hodně čerpali.
Opravdu?
Působil jsem ve Finsku v době, kdy jejich národní tým přebral Curt Lindström, Švéd. A Finové se toho taky nebáli, naopak. Dnes je to všechno tak promíchané, že jednotlivé prvky hry jsou u mnoha mužstev podobné. Samozřejmě tam určitá specifika jsou, ale není to tak velký rozdíl, aby se dalo říkat, že tohle je švédský, tohle finský a tamto český hokej.
„V dnešní době určuje světové trendy NHL, všichni se z ní snaží čerpat. A v zámoří je vidět přesně to, o čem mluvím."
Klasický pojem „česká hokejová škola“ už tedy dávno neplatí?
V dnešní době určuje světové trendy NHL, všichni se z ní snaží čerpat. A v zámoří je vidět přesně to, o čem mluvím. Působí tam hráči z celého světa – nejen z hokejových velmocí, ale i z menších, ne tak tradičních zemí. A každý tam přináší něco svého. Takže už si nemyslím, že by se dnes dalo hovořit o vyloženě české škole, kterou bychom museli opustit.
Pokud ovšem existuje nějaký finský styl, tak má mezi fanoušky pověst defenzivního hokeje.
Já to takhle právě vůbec nevidím. Spíš jde vždy o styl daného trenéra, který u finského národního týmu působí. Když se ale podívám na finskou Liigu, tak si myslím, že švédská soutěž je daleko defenzivnější. Finové jsou naopak živelnější. Nejvíce to bylo vidět v té době, kdy se Finové začínali dostávat nahoru a získali první titul mistrů světa (1995 – pozn. red.).
Foto: Jan Jindra, hcverva.cz
Jaký je tedy váš pohled na hokej v zemi tisíců jezer?
Finská liga je velmi bruslivá, hodně útočná a agresivní. Dost se tam napadá, zakládají si na bruslení, stavějí na něm. Že hrají defenzivní hokej? To tak někdy vypadá, protože se naučili (a jsou schopní) dodržovat systém, jsou disciplinovaní. Takže ano, hrají zodpovědně do obrany, umějí to. Ale mají i obrovskou sílu do útoku.
A co trenérský styl Kariho Jalonena?
Z tréninku chce co nejvíce věcí přenést do zápasu. Ale to je snaha prakticky všech trenérů. Spíš bych ho popsal tak, že je detailista. Ví, co chce, má jasný cíl. Takže prosazuje svoje myšlenky, dbá na to, aby se dodržovaly i v tréninku, a tím se přenesly do hry.
Může podobný přístup fungovat i na mezinárodní úrovni?
U národního mužstva je to samozřejmě trochu jiná situace než v klubu, kde se s hráči pracuje dennodenně. Oproti tomu u reprezentace jde o krátké kempy, máte krátkou přípravu. Takže je to trochu složitější, ale zase se tam pracuje s kvalitními hráči, kteří tyhle věci rychle chápou a jsou schopní je realizovat.
„Spíš bych ho popsal tak, že je detailista. Ví, co chce, má jasný cíl."
Co by mohlo Jalonenovi v Česku pomoct?
Nejdůležitější je, aby hráči věřili tomu, co po nich kouč chce. A snažili se jeho pokyny co nejlépe plnit. Teprve pak se ukáže, jestli si tým s trenérem rozumí, jestli to opravdu funguje. A jestli se k danému mužstvu hodí.
Ohledně Finovy spolupráce s Miloslavem Hořavou by asi žádný problém být neměl, že? Tím spíš, když pan Hořava také působil ve Skandinávii (v sezoně 2009/10 vedl švédské MODO).
Myslím, že to bude fungovat. Já jsem tedy Miloše jako trenérského kolegu nepoznal, my jsme byli ještě spoluhráči na Kladně a pak pode mnou chvíli hrál. Ale protože se často bavíme a znám jeho názory, tak si myslím, že v té důslednosti si sednou perfektně. Oba jsou detailisti a mají podobné nároky na hráče. Navzájem si určitě vyhoví. Takže vnímám tuhle dvojici a spolupráci jako hodně nadějnou.
Třetím do party by pak měl být Pavel Gross.
Trochu si ho pamatuju jako hráče ve Spartě, tehdy jsem začínal s trénováním na Kladně. On potom odešel do zahraničí a na klubové úrovni byl velice úspěšný. Být na místě výkonného výboru, tak mu také věřím. Šanci si určitě zaslouží, v Německu kvalitně trénuje už přes dvacet let.
„Pavel Gross? Šanci si určitě zaslouží, v Německu kvalitně trénuje už přes dvacet let."
Petr Nedvěd vlastně vybral takový mezinárodní mix. Všichni kandidáti k reprezentaci jsou zároveň bývalí skvělí hráči.
Myslím, že to byl hlavní ukazatel, podle kterého Petr vybíral. Neřekl bych, že koukal na národnost, důležité byly spíš kvality trenérů, které jsou nepopiratelné.
Myslíte, že hráčská zkušenost může trenérovi hodně pomoct?
Hodně to pomáhá, vlastní zkušenost je k nezaplacení. Netvrdím, že je to automaticky velká výhoda. Podle mě není nutné mít hráčskou praxi za každou cenu, a jsou i příklady úspěšných trenérů, kteří to dokazují. Ale trenérům, o kterých tu mluvíme, určitě prospělo, že si prošli jak národním mužstvem, tak i NHL. V dnešní době je to velká výhoda.
Foto: Stanislav Souček, mountfieldhk.cz
Kari Jalonen přitom od ledna 2020 nikde netrénoval. Zkušenost s vynechanou sezonou máte i vy sám. Prospěje trenérovi oddych?
Myslím, že to pomůže. Nakonec i Finové to docela praktikují. Například Erkka Westerlund byl hlavní metodik finského svazu, potom trénoval TPS Turku a stal se i trenérem národního mužstva. Ale pak řekl, že si potřebuje odpočinout, že si musí ujasnit některé věci. Vrátil se tedy na pozici metodika a mezitím absolvoval stáže v Severní Americe, které ho hodně obohatily. Zkušenosti pak prý mohl uplatnit jak v práci pro svaz, tak i jako trenér. Navíc si odpočinete i psychicky, protože trenér jede naplno několik sezon za sebou. Je to opravdu vyčerpávající, na člověka působí neustálý tlak a stres.
Nemrzí vás osobně, že jste nikdy nevedl českou reprezentaci?
(směje se) Mrzí, nemrzí... Já to beru tak, že byli k dispozici lepší kandidáti. Samozřejmě, trénovat národní mužstvo je přáním asi každého trenéra. Ale já se tím netrápím. Na svoji trenérskou kariéru se už zpětně dívám s nadhledem, protože se chýlí ke konci. (usmívá se) Teď už bych jen přál budoucím trenérům, aby se jim dařilo. Myslím, že hokej je pro nás sport, který máme v genech. Historicky jsme v něm byli úspěšní a já věřím, že tomu tak bude i v budoucnu.
„Samozřejmě, trénovat národní mužstvo je přáním asi každého trenéra. Ale já se tím netrápím."
Co podle vás chybí českému hokeji?
To je otázka na dlouhý rozbor, nechtěl bych se v tom šťourat. Je to totiž o výchově mládeže, se kterou bohužel nemám velkou zkušenost. V mládežnickém hokeji jsem nikdy nepracoval, takže úplně nevidím ty nejpalčivější problémy. Nechtěl bych tedy dělat chytrého. Ale evidentně nám teď hraje hokej málo dětí, možná mají jinou motivaci, možná jsou jinak vychované. Nicméně to souvisí se stavem celé společnosti. Já jen doufám, že se to povede nějak změnit. A že zase budeme vychovávat hráče světové úrovně.
Ještě mi dovolte otázku k aktuálnímu dění. V trenérském životopise máte Čerepovec, Soči i Petrohrad, se kterým jste vyhrál Spengler Cup. Jak jste se v Rusku cítil?
V Rusku jsem byl celkem dlouho, dohromady čtyři roky a dvě další sezony v KHL se Lvem Praha. Ale všichni jsme byli v určité bublině. Život běžných lidí jsme až tak moc nepoznali. Bylo o nás postaráno na nejvyšší úrovni, na zápasy se všude létalo, bydlelo se v dobrých hotelech – z toho nejde nic usuzovat. Ale zažil jsem i jinou dobu, když jsem jako hráč v sedmdesátých letech jezdil s Kladnem do tehdejšího Sovětského svazu.
A váš názor?
Realita byla tehdy vidět mnohem víc. I když se od té doby leccos změnilo – některé věci se otočily možná až moc do extrému – Rusko je dnes stát jednoho člověka a několika oligarchů. Mají nesmírné bohatství a prakticky neomezenou moc… Většina Rusů je pod vlivem oficiální propagandy, což bohužel ovlivňuje jejich myšlení.
„Rusko se teď zdiskreditovalo v očích celého světa. Podle mě teď mluvíme o KHL naposledy, protože brzy už přestane být kontinentální."
Ruská invaze na Ukrajinu vás asi zasáhla silně, že?
Je neuvěřitelné, co se teď děje, a jak se to vůbec mohlo stát. Rusko se teď zdiskreditovalo v očích celého světa – na strašně dlouhou dobu. Budou mít hodně práce s tím, aby to změnili. A myslím, že to postihne všechna odvětví – ekonomiku, kulturu i sport.
Dá se vůbec předpovědět budoucí vývoj KHL?
Vidíme, jak se k tomu staví sportovní a hokejový svět. Na KHL budou mít sankce a protesty ohromný dopad. Podle mě teď mluvíme o Kontinentální hokejové lize naposledy, protože brzy už přestane být kontinentální.
Foto: Stanislav Souček, mountfieldhk.cz
Share on Facebook
