Finská mentalita? Vybouchnout umím, líčí Malík. Tlak si nepřipouští
Nick Malík
|
Foto: hcplzen.cz
Po třech letech strávených ve Finsku se brankář Nick Malík vrací do české extraligy. Kývnul Plzni, kde tvoří gólmanský tandem s Dávidem Hrenákem. „Oba dostaneme prostor a chytat bude ten lepší,“ říká upřímně. V obsáhlém rozhovoru pro hokej.cz mluví také o předešlém angažmá na severu Evropy nebo o tom, do jaké povahové skupiny brankářů spadá.
V době vzniku rozhovoru máte za sebou dva přípravné zápasy a dvě výhry. Je to důvod k optimismu?
Samozřejmě máme pořád přípravu, takže bych nepředbíhal. Zabudovávají se noví hráči, zkoušíme věci z tréninku… Ale myslím, že minimálně, co se týká týmového ducha nebo naladění v kabině, nám dobrý start přípravy pomůže. Ostrá sezona nás ale teprve čeká a já doufám, že to v ní půjde stejně.
Jak se vlastně hraje a trénuje ve vedrech, která nyní v Česku panují?
Upřímně ani kolikrát nevím, že jsem u ledu. (usmívá se) Když jsme hráli v Boleslavi, podmínky byly šílené. Ale tak to zkrátka je, musíme si s tím poradit. V zimě to určitě bude příjemnější.
„Když skončí hokejová sezona, potřebuju od hokeje vypnout a vyčistit si hlavu.“
Daniel Huf mi před časem říkal, že ve zvládání veder mu pomáhá inline hokej, který se hraje právě v létě a mnohdy ve vedrech. Máte podobnou zkušenost?
Víte co… Když skončí hokejová sezona, potřebuju od hokeje vypnout a vyčistit si hlavu, takže inline nevyhledávám. A pokud by k tomu náhodou došlo, myslím, že bych určitě nešel do brány. Nedovedu si představit, jak bych se v ní na kolečkových bruslích pohyboval. (usmívá se) Ale věřím, že ve zvládání veder může zkušenost z inline pomoct.
Když nebudu počítat dva extraligové zápasy, které jste před časem odchytal, čeká vás v rámci naší nejvyšší soutěže premiéra. Co od ní očekáváte?
Jestliže máme vycházet z dosavadních přípravných zápasů, myslím, že česká extraliga je dost taktická soutěž, ve které se hodně brání a dbá na systém. Ale jsou tady taky dobří bruslaři.
Fígle nejlepších útočníků soupeřů už studujete?
Na to je ještě čas. Před každým zápasem si uděláme video s trenérem gólmanů. Ale určitý přehled o hráčích působících v Česku dlouhodobě mám.
„Určitý přehled o hráčích působících v Česku dlouhodobě mám.“
Kdo z vašich nynějších spoluhráčů má pro gólmana nejnepříjemnější střelu?
Na první dobrou se mi vybaví Honza Schleiss. Ale jsou tam samozřejmě i další kluci.
Nick Malík | Foto: Facebook KooKoo
Gólmanskou dvojici tvoříte s Dávidem Hrenákem. Je pro vás výhoda, že oba do Plzně přicházíte jako nováčci a nemusíte tedy stát proti gólmanovi se stabilní pozicí?
Takhle to neberu. Jsme tady oba noví a oba dostaneme prostor k tomu, abychom se ukázali. Kdo bude lepší, ten bude chytat. Dobré je, že jsme si lidsky sedli, takže paráda.
Ale rivalita mezi gólmany taky vždycky panuje, ne?
Zdravá konkurence musí být vždycky, ale všeho s mírou. Třeba sázky na tréninku neřešíme – takový asi není ani jeden z nás. Klíčový je úspěch týmu, tak to vnímám já a určitě i Dávid.
„Na tréninkové sázky nejsem.“
Nicméně na úspěch Škodovka už poměrně dlouho čeká. Vnímáte o to větší tlak?
Očekávání od nás samozřejmě jsou. Všichni víme, že úspěch tady delší dobu nebyl. A jestli vnímám tlak? Neřekl bych, jsem takový, že si ho nepřipouštím. Čím důležitější zápas se hraje, tím víc si ho užívám, takže spíš naopak.
V Plzni trénuje gólmany Rudolf Pejchar, stihli jste se vzájemně oťukat?
Už jo, absolvoval jsem tady celou letní přípravu. A musím říct, že super, pan Pejchar je fajn chlap. Zakládá si na komunikaci, můžeme se s ním pobavit o čemkoliv, což kvituju.
Je přísný?
Myslím, že spíš pohodář. Ale pokud by viděl, že to někdo má na salámu, hlas by určitě zvýšil. Zatím k tomu ale nebyl důvod.
„Mít trenéra gólmanů je vždycky plus. Hlavně proto, že chytání máte s kým probrat.“
Ve Finsku jste poslední dva roky trenéra gólmanů neměl, takže fajn změna, že?
Určitě! Mít trenéra gólmanů je vždy plus. Kolikrát ani ne z pohledu tréninků, ale spíš z pohledu toho, že chytání máte s kým probrat.
Foto: kouvolansanomat.fi
Jak vlastně ve Finsku probíhaly tréninky, když se vám tam nikdo speciálně nevěnoval?
Tady v Česku je to tak, že gólmani chodí na led patnáct minut před hráči, což ve Finsku úplně nebylo. Ve Finsku nás hráči na začátku rozchytali, klasicky lapačka, vyrážečka. Pak se šlo do ostrého tréninku.
V čem vás Finsko nejvíc posunulo?
Stoprocentně mě připravilo na dospělý hokej. Před odchodem do Finska jsem chytal první ligu ve Frýdku, ale Finsko je úplně jiný level. Přemýšlením, profesionalitou mimo led a tak dále. Navíc bych řekl, že i na ledě jsem vyspěl jako hráč.
„Finsko mě stoprocentně připravilo na dospělý hokej.“
Musel jste si zvykat na pověstnou rychlost finské nejvyšší soutěže?
Ze začátku jo. Hodně rychlé byly i tréninky, když jsem do Finska přišel. Ale myslím, že jsem si zvyknul brzy, jsem docela dobrý bruslař.
Jsou Finové tak umírnění, jak se o nich tvrdí?
Z mých zkušeností ano. Z ničeho si nedělají hlavu jsou klidní a neřeší věcí, které řešit nemusí.
Vy do téhle mentality zapadáte?
Jo. Taky mám rád svůj klid, ve kterém se můžu soustředit sám na sebe. Středem pozornosti být nutně nemusím.
Takže typický introvertní gólman uzavřený ve své bublině?
No… Dá se říct, že jo. Ale znám plno gólmanů, co jsou v tomhle ohledu až trošku divní, a to já nejsem. (směje se) Samozřejmě to nemyslím špatně.
„Vybouchnout dokážu třeba, když s klukama hrajeme Playstation.“
Pamatuju si ale, že váš táta Marek Malík dokázal pořádně bouchnout. Potatil jste se i přes klidnější povahu v tomhle?
Potatil, ale nebouchám u hokeje, tam se snažím emoce kontrolovat. Pořádně vybouchnout dokážu třeba, když s klukama hrajeme Playstation. (směje se)
Řešíte hokej s tátou?
Spíš tak obecně, není to nic na denní bázi. Občas o něm pokecáme, občas mi k němu něco řekne, ale do chytání mi nekecá. (usmívá se)
Mimochodem, zkoušel na vás táta někdy svou legendární kličku?
Tyjo… Nevybavuju si, že by k tomu někdy došlo.
Share on Facebook
