Dojatý Třetina: Vše vyšlo na jedničku. Co má v plánu po kariéře?
Miroslav Třetina.
|
Foto: Luboš Vácha, bkhb.cz
Do zápasu nastoupil ve třetím útoku, ale i tak podal parádní výkon. Miroslav Třetina se rozloučil s hráčskou kariérou s céčkem na dresu – a co víc, jeho tým vyhrál derby Vysočiny. Miláček havlíčkobrodského publika se s bohatou kariérou rozloučil ve velkém stylu. V emotivním rozhovoru najdete přání Superstar i to, kdo se měl účastnit čestného vhazování.
Osm sezon odehrál ve druhé nejvyšší soutěži, z toho rovných šest za Havlíčkův Brod. Miroslav Třetina zažil postup do první ligy i sestup o patro níž. Zkušený hráč vedl tým jako kapitán zpátky nahoru, ale dvakrát utekl Bruslařům postup o skóre.
Nyní 42letý útočník pověsil brusle na hřebík, ale diváci na rozlučku rozhodně nezapomenou. Třetina vystřihl fanouškům děkovačku, k tomu všemu přidal třešničku na dortu. Superstar zazpívala píseň od skupiny Exit – Pivo. Diváci byli u vytržení a celá rozlučka tím dostala nesmazatelný okamžik.
Odehrál jste poslední zápas kariéry, jaké jsou vaše pocity?
Těšil jsem se na to, až budu moc říct, že vše vyšlo na jedničku. Pevně jsem doufal, že přijde hodně lidí, hrozně si toho vážím. Vážím si lidí, kteří mi se vším pomáhali, ať už to byla havlíčkobrodská redakce, Ondřej Rázl, Lukáš Blažek, všichni byli k dispozici. Dával jsem jim instrukce na poslední chvíli, ale bylo toho hodně, jsem rád, že to zvládli. Vyhrálo se, takže to do sebe všechno zapadlo, je to nádherná rozlučka.
„Připravoval jsem se na to, abych nebyl za trapáka."
Jaké to pro vás bylo, přeci jen jste nastoupil do zápasu po dlouhé pauze?
Dal jsem si takový cíl. Už jsem se moc neudržoval, tak jsem si řekl, že vymyslím rozlučku. Aleš Kraučuk (hlavní trenér, pozn. red.) mi říkal, ať do toho jdu v mistrovském utkání, jediné derby se nabízelo se Žďárem. Hrálo se ve všední den, ale protože je další den svátek, tak je to takový víkend. Připravoval jsem se na to, abych nebyl za trapáka. Všechno se zrychlilo, díky manželce jsme spolu makali, drželi jsme jídelníček, navíc jsem shodil pár kil. Cítil jsem se dobře, navíc jsem dohrával utkání, dostal jsem důvěru od trenérů. Kdybych netrénoval, tak bych na tuhle úroveň neměl.
Nemrzí vás, že po takové přípravě končíte kariéru?
Tahle otázka se nabízí, ale de facto jsem skončil, vše urychlil covid, kdy tam byla pauza. Už loni jsem se do toho těžko dostával, na každý zápas jsem se hrozně těšil. Play off s Táborem jsem si užil, i když jsme prohráli 0:4 na zápasy. Samozřejmě, parta mi chybí, ale už je čas skončit. Přeci jen jsem byl od rodiny dlouho, protože jsem čas trávil na hokeji nebo s muzikou. Čas si teď zaslouží rodina.
V Havlíčkově Brodě jste zažil hodně věcí, zejména postup v sezoně 2005/06. Byla k tomu speciální oslava, kde se na ledě sešla téměř kompletní sestava. Jaké to bylo vidět bývalé spoluhráče takhle pohromadě?
Bylo to krásné. Původně jsem měl naplánované exhibiční utkání, kam bych pozval kluky, se kterými jsme postoupili do první ligy. Do toho jsem chtěl postavit kostru týmů, které hrály baráž o první ligu před pěti lety. Nakonec jsem to spojil tak, že jsem je pozval na led. Bylo nádherné si to připomenout, mně bylo tehdy 26 let, takže oslavy byly bujaré. Byl to velký úspěch, tím jsem skočil do velkých profesionálních soutěží. Díky postupu jsem se vlastně podíval i do extraligy. Těším se na to, až se to pořádně zapije.
Foto: Luboš Vácha, bkhb.cz
Byl jste jednou z hlavních postav po sestupu 2014/15. Jak vzpomínáte na budování nového týmu? Navíc dvakrát vám tehdy unikl postup do první ligy...
Brod jsem nikdy nepřestal sledovat, ať už jsem byl na Slavii nebo v Ústí nad Labem. Když tady byla špatná sezona, kdy se nedařilo a sestoupilo se, tak jsem projevil zájem se vrátit. Ze strany trenérů a vedení o mě ale zájem nebyl, těžko jsem to nesl. Paradoxně mi sestup pomohl k návratu zpátky. Krásné bylo to, že to nikdo nečekal, že druhý rok po sestupu to budeme takhle válcovat. Když to vezmu zpětně, tak do konce života to bude taková kaňka. Řeknu si: Chyběl tomu kousek, abychom slavili postup znovu. Jsem moc rád, že se to tady nastartovalo, doufám v to, že to půjde nahoru. Věřím, že se bude hrát o postup nahoru znova, protože první liga by tomuhle zázemí slušela.
Tehdy jste utvořil úderný útok společně s Lukášem Endálem a Patrikem Přidalem. Jak vzpomínáte na společné kombinace?
Bylo to nádherné, vzpomínáme na to pořád. Těším se na kluky, protože dorazí na rozlučku, takže si o tom určitě popovídáme. Měli jsme bodové hody, které přispěly k tomu, že se nám takhle dařilo a dostali se daleko. Sedli jsme si, v životě to tak je, někdy se to stane. Jsem moc rád, že jsem kluky potkal. Mrzí mě, že jsme to nemohli dotáhnout postupem do první ligy.
„Když to vezmu zpětně, tak do konce života to bude taková kaňka. Řeknu si: Chyběl tomu kousek, abychom slavili postup znovu."
Kdybyste mohl vylovit jednu vzpomínku, která vám zůstala v hlavě po působení v Havlíčkově Brodě, jaká by to byla?
Je to těžká otázka, ale naskočí mi postup. Na posledním utkání bylo na zimáku čtyři tisíce lidí, kteří byli olepení na sloupech, to byl zážitek. Na ledě nebylo hnutí, slavilo se dlouho, rozlučka mi to připomněla, když byli fanoušci na ledě. Byl to v uvozovkách postup do první ligy, ale pro mě je to nejvíc, co jsem zažil.
Jak jste si užil rozlučku, když na ledě bylo spoustu diváků, kteří se s vámi chtěli rozloučit?
Připomínalo mi to postup, těšil jsem se na to. Je to i tím, že jsem nehrál a do sezony nenastoupil, takže jsem byl s koncem smířený. Nenesu to těžce, bude mi to chybět, chybí to každému, kdo skončil. Pro mě je tohle nejvíc, nikdo nevěděl, kolik přijde lidí, co se bude dít, v tom to bylo hezké. Věděl jsem, že kluci chystají choreo, přeci jen jsem stihl pár tréninků. Tohle mě překvapilo. Jsem rád, že to mám natočené, budu na to vzpomínat celý život.
„Nenesu to těžce, bude mi to chybět, chybí to každému, kdo skončil."
Kromě krásného chorea se slavnostního vhazování účastnila vaše rodina. Byl jste hodně dojatý?
Byl jsem dojatý. Původně jsem přemýšlel o významné osobnosti, která by vhodila buly. Volal jsem Jiřímu Holíkovi, velikánovi hokeje, se kterým se znám, narodil se v Havlíčkově Brodě. Nabízel se, ale nedovolal jsem se mu, takže jsem přemýšlel o tom, že by si to zasloužila rodina. Byl jsem dlouho pryč, manželka mi pomáhala s celou organizací, tak si to za všechno zasloužili. Pomyslně jsem předal žezlo malému Matějovi, který bude u hokeje a jednou bude hrát první ligu za Havlíčkův Brod. Bylo to nejvíc, dojalo mě choreo a všechno ostatní. Snažil jsem se soustředit na zápas, ale moc to nešlo.
Po utkání jste naplnil přezdívku Superstar, když jste po závěrečné děkovačce zazpíval. Jaké to bylo?
Kluci z kapely mi pomohli, na ledě nebylo moc dobře slyšet, nebylo to perfektní. Porota by si na mně smlsla. Vůbec ale nešlo o to to zazpívat čistě, i když vím, že ta písnička je spojená s Brodem. Jsem moc rád, že jsme si ji mohli všichni zazpívat.
„Bylo to nejvíc, dojalo mě choreo a všechno ostatní."
Byl to pro vás nejlepší koncert v životě?
Dá se říct, že jo, byly tam emoce, navíc zpíval celý stadion. Nikdy by mě nenapadlo, že budu zpívat s mikrofonem na ledě. Navíc se mnou zpíval celý zimák.
Už víte, co bude dělat po konci kariéry, zůstanete třeba v Havlíčkově Brodě?
U hokeje určitě budu, jsem v akademii v Telči u Jaromíra Pytlíka. Jsem tam jako dovednostní trenér, máme tam i kategorie. Miluju hokej, u kterého zůstanu do konce života. Kde se ocitnu za rok, za dva, nikdo neví. Samozřejmě, že Brod sleduji, je tady nějaké dění, které to rozvíří. Z mé pozice je tady něco, co by se mělo změnit, aby to nebylo v těchto kolejích. Lidi to moc netáhne, je to vidět na áčku. Jestli dostanu nabídku, nebo se sem nějak dostanu, je ve hvězdách.
„U hokeje určitě budu, jsem v akademii v Telči u Jaromíra Pytlíka."
Pracujete v Telči s dětmi. Jak vás potěšilo to, že jich bylo při rozlučce hodně na ledě? Je to určitě pro ně motivace proč hrát hokej, viďte...
Myslím si, že ano. Krásně to navazuje na příští týden, kdy je nábor dětí. Tyhle vzpomínky si nesu s sebou od malička, kdy se mnou táta chodil v Jihlavě na hokej. Když jsem viděl hokejisty, se kterými byl u postupu na ledě, tak mě to motivovalo. Navíc, když je plný barák, tak jsem si říkal, že jednou bych to chtěl hrát. Doufám, že to děti namotivovalo, protože takové vzpomínky jim hodně dají.
Kariéru jste ukončil v derby se Žďárem, proběhly vám hlavou momenty, kdy jste s ním hráli v play off?
Zpětně jsem lovil nějaká videa , tak jsem zpětně rekapituloval kariéru. Vyskočil na mě zápas ve Žďáře, kde to Endy rozhodl v prodloužení. Nemohl jsem hrát, byl jsem na střídačce, kupodivu jste na střídačce ještě víc nervózní. Na rozlučku jsem vybral dobré utkání, Žďár podal díky lidem obětavý výkon. Nám tohle vadilo, kdyby nepřišla taková návštěva, tak by se tolik nenahecoval. Zápasy se Žďárem jsou legendární, obzvlášť můj výběh do hlediště v bruslích. Tohle už nevymažu, patří to k hokeji.
Kdybyste mohl vybrat jedno slovo, které shrne vaší rozlučku, jaké by to bylo?
(Dlouho přemýšlí) Asi nezapomenutelné, protože na to nejde opravdu zapomenout. Ať už díky choreu, divákům nebo focení s fanoušky. Jedno slovo – nezapomenutelné.
Miroslav Třetina. | Foto: Luboš Vácha, bkhb.cz
Share on Facebook
