Chtěli být jako Nabokov a Chabibulin. Současná generace ruských brankářů vládne NHL

Igor Šesťorkin | Foto: nhl.com

Tvrzení, že Rusko má v současné době nejlepší hokejové brankáře na světě, nebude daleko od pravdy. Do uplynulého ročníku NHL zasáhlo dohromady dvanáct ruských gólmanů. Pokud bychom do zmíněné ruské dvanáctky nezapočetli Antona Chudobina s Jaroslavem Askarovem, kteří v sezoně 2022/2023 odchytali v NHL jediný zápas, jsou na tom Rusové početně zhruba stejně jako Švédové, Finové i Češi.

Jenže kvantita a kvalita, to jsou dva rozdílné pojmy.

Webové stránky NHL.com ve svém aktuálním žebříčku gólmanů uvádějí na prvních pěti místech hned čtyři Rusy. Jména jako Igor Šesťorkin, Ilja Sorokin, Andrej Vasilevskij a původem bulharský Alexandar Georgijev nemohou překvapit, jediným neruským gólmanem v tomto kvintetu je dallaský Jake Oettinger.

Jedničkami svých týmů byli také Ilja Samsonov a Sergej Bobrovskij. Ve výčtu ruských brankářů nesmíme zapomenout ani na zkušeného Semjona Varlamova, Pjotra Kočetkova či Daniila Tarasova. Budoucností Arizony je Ivan Prosvětov, Nashville si zase piplá Jaroslava Askarova.

Na mezinárodních turnajích by rozlohou největší země světa rozhodně měla z čeho vybírat, to by ale v jejím čele nesměl stát diktátor Vladimir Putin, jenž se před více než rokem a půl rozhodl vést naprosto nesmyslnou a odsouzeníhodnou válku na Ukrajině.

Ačkoliv ctít princip kolektivní viny mnohdy nebývá úplně šťastné, v otázce případného startu ruských reprezentačních týmů na velkých sportovních akcích je nezbytné jej při současné situaci zohledňovat. 

Nemá smysl tady spekulovat, jak ruské brankářské elity vnímají situaci ve své rodné zemi. Jedno je ale jisté: po sportovní stránce je obrovská škoda, že se nemohou ukázat při mezinárodní konfrontaci.

Otázkou ale je, jestli by nějaká ruská brankářská hvězda například na poslední MS přijela. Vasilevskij, který v minulých letech Tampu dovedl dvakrát ke Stanley Cupu a jednou do finále, vzal jistě zavděk delší odpočinek po nevydařené sérii prvního kola s Torontem. Play off chytali rovněž Šesťorkin, Georgijev i Sorokin, Sergej Bobrovskij dokonce dovedl Floridu až do finále.

Za současným kvalitativním vzestupem ruských brankářů nepřímo stojí předchůdci nynější generace. Řeč je o Jevgeniji Nabokovovi, Ilji Bryzgalovovi nebo Nikolaji Chabibulinovi.

Právě Nabokov se v rozhovoru pro server ESPN rozpovídal o návštěvě jednoho mládežnického zápasu, kterého se před lety v Rusku zúčastnil společně se svými přáteli. Mezi nimi byl mimochodem i legendární sovětský brankář Vladislav Treťjak.

Byli na utkání, ve kterém proti sobě nastoupili tehdy ještě neznámí Igor Šesťorkin a Ilja Sorokin. „Probíhala asi pátá minuta toho zápasu a všichni okolo mě se ptali, kdo ti brankáři jsou a co si o nich myslím. Já jsem jim nic neřekl, protože jsem nechtěl někoho hodnotit po pár zákrocích. Kamarádi mi ale řekli, že ti dva jsou budoucností ruského hokeje. Chtěl bych mít jejich křišťálovou kouli, protože měli pravdu,“ smál se Nabokov.

Šesťorkin i Sorokin se shodně narodili v roce 1995, oba jsou zároveň dlouholetí přátelé. Vzpomínku na současného brankáře New Yorku Rangers má i vytáhlý zadák Nikita Zadorov, který teď obléká dres Calgary Flames: „Proti Šesťorkinovi jsem hrál od šesti let, byl v opravdu špatném týmu. Pamatuji si, že jednou jsme je porazili asi 16:0. To nám bylo třináct nebo čtrnáct. Musím říct, že pak pro mě bylo velkým překvapením, kam až se dostal.“

Hvězda Šesťorkina začala zářit až postupem času, avšak takový Andrej Vasilevskij měl všechny předpoklady světového brankáře už v dorosteneckém věku.

Když byl Vasilevskij pravidelnou jedničkou reprezentačních mládežnických kategorií, po očku v NHL sledoval ruský brankářský trojlístek ve složení Bryzgalov – Nabokov – Chabibulin. „Obdivoval jsem je od dětství. Vždy jsem si představoval, že bych mohl být na jejich místě. S Nabokovem jsem měl dokonce možnost hrát během mého nováčkovského kontraktu. Tak moc jsem jej sledoval v televizi a najednou jsem vedle něj seděl v šatně,“ vzpomínal Vasilevskij na sezonu 2014/2015 v Tampě.

Dalo by se napsat, že právě Bryzgalov, Nabokov a Chabibulin byli průkopníci ruského brankářského řemesla v NHL. Do té doby se Východoevropané v brance objevovali v nejlepší lize světa jen sporadicky. „Ukázali nám, co a jak máme dělat,“ přikývl Šesťorkin.

Největší individuální úspěch ale zaznamenal až v sezoně 2012/2013 Sergej Bobrovskij, jenž jako první Rus získal Vezinovu trofej. Sergej Varlamov byl v roce 2006 vůbec prvním ruským gólmanem, který byl draftován v prvním kole.

Na své následovníky jsou Bryzgalov s Nabokovem dostatečně hrdí. „Musíte se zeptat kluků, kteří chytají teď, jestli jsme pro ně byli dostatečnou inspirací. Věřím ale, že nějaký vliv jsme na ně měli. Pro nás už je to však historie,“ pokývl nositel slavného spisovatelského příjmení. 

„Už u nás to bylo hodně o hbitosti a flexibilitě. Vyhýbali jsme se těžkému vzpírání, daleko více jsme se soustředili na cvičení, která posilovala naše nohy. Běžnou součástí byl také tenisový míček. Každý trenér vám řekl, že úplně nejlepší je s míčkem dokonce i spát a pak si během dne s ním házet o zeď,“ popsal Nabokov celkem jednoduché cvičení, které v minulosti praktikoval i zmíněný Vladislav Treťjak.

Pikantnost ze svých začátků na závěr přihodil i Ilja Bryzgalov. „V Rusku nebyli trenéři brankářů úplně běžní. Dostávali jsme pokyny od hlavního trenéra, který nám trochu laicky radil, jak obdržet co nejméně gólů. Stejně to dopadlo tak, že jsem na většinu věcí musel přijít sám,“ usmál se vítěz Stanley Cupu 2007 a mistr světa z roku 2009.

Share on Facebook Share on Twitter

• Zahraničí