Adamský na startu trenérské dráhy: Moje poselství? Být dobrý hráč i člověk

Foto: Facebook HC Oceláři Třinec

29. května 2022, 17:16

Kateřina Kundertová

• Mládež
• Žákovský hokej
• HC Oceláři Třinec

Martin Adamský kvůli obnovenému zranění ukončil hráčskou kariéru a nyní se pustil do té trenérské u třineckých sedmáků, jimž by chtěl předat celkový náhled na hokej i na život.

Jak se rozběhla vaše trenérská dráha?
Dostal jsem nabídku od Honzy Peterka už rok zpátky, ale říkal jsem, že bych si nechal asi rok klidu od hokeje a od trénování. Letos jsem mu zavolal, že bych to zkusil. Uvidíme, jak mě bude práce kouče naplňovat a jak mi děti budou žrát nervy. (směje se)

Martin Adamský

útočník, 43 let

Tipsport extraliga 2020-2021

Z 5

G 1

A 0

B 1

Měl jste jasno, že po aktivní kariéře budete chtít zůstat u hokeje?
To nevím. Říkal jsem Honzovi na rovinu, že to prostě zkusím a uvidím, jak mě trénování bude naplňovat. Jestli vůbec bude mít ode mě nějaký smysl. Teď jsem ve fázi zkouškového období, tenhle rok to zkusím a pokud by mě to naplňovalo, nebráním se tomu, že bych si udělal trenérskou licenci B a myslel i třeba na vyšší kategorii. Všechno jsou zatím plány do budoucna. Uvidíme, jestli mě to chytne a bude to mít smysl.

Zmínil jste roční přestávku: Opravdu jste si dal úplně volno?
Volno to úplně nebylo. Skončil jsem v Havířově se zdravotních důvodů, protože jsem měl zase problémy se zády. Netrvalo ani tak moc dlouho, než jsem se přihlásil do neregistrované ligy v Třinci, takže jsem hokej zase trochu oprášil, ale kvůli covidu se to zase zrušilo. Potom jsem dostal jakoby laso z béčka Frýdku-Místku, který hraje krajskou ligu, jestli bych si v době covidové nechtěl zahrát. Řekl jsem si, že to zkusím a uvidím, co zranění. Záda vydržela celý rok, takže v pohodě. Neříkám, že jsem odpočíval, dál jsem se hokeji věnoval, ale už opravdu jenom amatérsky a dobrovolně. Byl jsem domluvený, že bych zase skončil, kdybych záda nějak cítil. Na profesionální úroveň už to určitě není.

Jak to šlo ze sportovního pohledu?
Jedna plus jedna jsou dva, to člověk do konce života taky nezapomene. Já jsem hokej chvilku hrál, takže jsem ho nezapomněl.

Co byste chtěl z pozice trenéra žákům předat?
Chtěl bych jim předat celkový náhled na hokej i na život, aby se chovali slušně, poslouchali a plnili si všechno, co mají. Chtěl bych jim dát své hokejové zkušenosti a všechny věci, které mě v kariéře posunuly až na ten vrchol. Samozřejmě jim nebudu předávat kličkování s hokejkou, když jsem to celý život neuměl, ale měl jsem jiné dispozice k hokeji. Jde spíš o komplexnost, aby byl jak dobrý hráč, tak i dobrý člověk. Přece jenom je jim dvanáct let, potenciál se v nich vyvíjí, takže je potřeba jim dát nějaký směr. Chtěl bych jim dát takové maličkosti jako třeba, že mají sledovat kotouč po střele až do konce a mít pořád hlad po gólu.

Máte už teď nějaké trenérské motto?
Já nejsem úplně jejich zastáncem, ale „bez práce nejsou koláče“ – to je takové jediné. Když člověk nepotrénuje, nemůže myslet na nejvyšší cíle, bez tréninku se to nedá. Je potřeba na tréninku všechno pilovat, aby se postupně každý dostal do pozice profesionálního hráče.

Pozice kouče vás baví?
Zatím super. Teď máme letní přípravu, takže kluci chodí dvakrát na led, kdy mají nějaký powerskating. Do toho já nezasahuju, protože je na to najatý trenér, což chtělo vedení, takže to akceptujeme. Potom máme suchou přípravu, ke které se snažím klukům taky něco říkat, aby nějaké věci dělali správně. Zatím je všechno dobré.

Překvapilo vás něco?
Zatím mě překvapilo, že se trenéři snaží za mě zbytečně mladým hráčům vštěpovat základy vzpěračských tréninků. Myslím, že na to tihle kluci mají ještě čas. Spíš by se měli věnovat kondici a silovým nohám ze schodů a podobně. Přece jenom těžká posilovna je teprve čeká. Jsem zastáncem toho, aby si zaběhali, dali si nějakou anaerobní kapacitu a trochu potrénovali nožky. Řeknu upřímně, když jsem skončil v Třinci a dělal jsem si svoji letní přípravu, činky jsem použil málokdy. Snad jenom abych měl v uvozovkách krásný biceps. (směje se) To bylo všechno. Na většinu letní přípravy jsem využil hory, kolo a schody, což jsem dělal posledních šest let. Nemyslím si, že činky jsou něco převratného, a navíc ve dvanácti letech. Já bych víc šel cestou běhání a posilování s vlastní váhou, což podle mě ve dvanácti letech stačí. To je zatím jediná věc, která mě překvapila, ale je to plus mínus pár týdnů, co trénujeme, takže uvidíme.

V Třinci jste osobnost, o to více pro mladé hráče. Jak na vás koukají, když je teď cepujete s píšťalkou?
Já umím pískat na pusu, takže píšťalku nepotřebuju. (směje se) Jsem i dost slyšet. Já po nich ještě úplně neřvu, spíš se s nimi snažím komunikovat. Řvát nemá cenu. Sám vím, jaké to bylo za mých dob, kdy pak řvaní občas mělo kontraproduktivní účinek. Snažím se klukům věci vysvětlovat úplně jinak a normálně, aby je pochopili. Řvaním podle mě nikdy nikdo nic nevyřešil. Jsou to mladí dvanáctiletí kluci, takže si nic nedovolují, protože jsou slušně vychovaní. Vědí, co jsem odehrál a kde jsem hrál, ale že by to dávali nějak najevo v uvozovkách se klaněli anebo chodili po špičkách, to ne. Myslím, že mají zdravé sebevědomí a úctu k tomu, že jsem starší jak oni. Že jsem v uvozovkách bývalá hvězda, není žádná překážka.

Vybavil jste si s dětmi svoje začátky?
Určitě. Vzpomněl jsem si na jednu věc – neměl jsem telefon. To je samozřejmě legrace. Kluci mají zakázané telefony. Začátky jsou vesměs stejné. Když jsme měli běžecký trénink, kluci obraceli oči a nechtěli, takže je to pořád stejné. Cviky se samozřejmě některé mění, ale letní příprava je de facto o jediné věci – dřít, dřít a dřít. Je to pořád stejné jako za mých mladých let. Někteří kluci jsou tu sportovně nadaní, takže chodí třeba na fotbal a na tenis, což jenom doporučuju. Až potom bude led, je blbost ho vynechávat, ale jde o komplexnost a všestrannost, kterou má lepší hráč hrající fotbal a tenis. Když jsem byl mladší, bylo to automatické, skončil hokej a byl fotbal. To mi utkvělo v hlavě.

Share on Facebook Share on Twitter

• Mládež
• Žákovský hokej
• HC Oceláři Třinec