Změnil jsem myšlení, vypráví Batna o životní sezoně. Proč Lotyše láká Česko?

Oskars Batna | Foto: Stanislav Souček, mountfieldhk.cz

Téměř celou kariéru cestoval po štacích po Evropě, stejně jako mnoho lotyšských krajanů se rozhodl okusit led české extraligy. Oskars Batna je na ledě k nepřehlédnutí, po 195 centimetrů vysokém útočníkovi sáhl v létě hradecký Mountfield. V obsáhlém rozhovoru vypráví o bohaté kariéře, životní sezoně i vábení lotyšských hráčů do české extraligy.

Oskars Batna

útočník, 29 let

Tipsport extraliga 2024-2025

Z 17

G 5

A 1

B 6

Odehrál jste první utkání za Mountfield za posledních dvacet dní. Jak jste si to na ledě užil?
Měli jsme spoustu pozitivních i negativních momentů, psychicky to bylo nahoru dolů. Chyběla nám disciplína a schopnost využít šance v klíčových situacích. Bohužel nás to stálo zápas.

Přeci jen na ledě s týmem po takové době… Ovlivnilo to váš výkon?
Herní praxi jsem v nároďáku měl, tady jsem trošku zaostával v systémových návycích. Občas jsem se na kluzišti neobjevil na správném místě, jinak jsem se cítil velmi dobře.

Trenér Tomáš Martinec vás zatím pokaždé postavil po boku Jordanna Perreta, do první formace k vám zamířil také Aleš Jergl. Vyhovuje vám tato spolupráce?
Jordann je neskutečně rychlý a Jergl zase exceluje v práci na hokejce. Já tomu dodám fyzickou hru tělem, dohromady se skvěle doplňujeme. Neměli jsme tolik času na sehrání, ale především v ofenzivě se nám dařilo velmi slušně.

Německý Ingolstadt vsadil na velmi fyzickou hru. Vyhovuje vám tento styl?
Jsem na to zvyklý, naučil jsem se používat své velké tělo. Snažím se tlačit do brankoviště a mít velký tah na branku. Tak vypadá můj hokej.

V přípravě jste kvůli reprezentačním povinnostem odehrál pouze tři utkání. Promluví to do vašich výkonů v ostré sezoně?
Ne. (usměje se) Hrál jsem zápasy za Lotyšsko, mám za léto stejnou herní praxi jako kluci, kteří nebojovali v nároďáku. Jsem připravený, problém to určitě nebude.

V posledních týdnech proletěla týmem viróza, byl kvůli tomu zrušen také přípravný zápas s Mladou Boleslaví. Jak vypadá zdravotní situace v týmu?
Pořád máme několik hráčů nemocných. Nelze se tomu vyhnout, můžeme se jen přizpůsobit. To jsme taky udělali, přišli jsme tak o jeden zápas a trénink. Do sezony snad naskočíme v plné sestavě.

S týmem jste strávil hodně času na trénincích i mimo ně. Jaká je v kabině atmosféra?
Každý je opravdu fajn a panuje tady pozitivní nálada. Chtěli jsme vyhrát více přípravných zápasů, občas to bohužel nevyjde.

Hradec má na soupisce sedm hráčů, kteří nejsou české či slovenské národnosti. Jedním z nich je krajan Ralfs Freibergs, který má češtinu v malíčku. Pomáhá vám při komunikaci v klubu?
Hodně mi ulehčuje začlenění do týmu, sedím vedle něj v kabině. Když mám jakoukoliv otázku, tak mi hnedka pomůže s překladem. On velmi rád mluví, někdy možná až moc. (směje se) Na tréninku nám pomáhají s překladem trenéři i ostatní hráči.

Foto: Stanislav Souček, mountfieldhk.cz

Klub představil dresy na novou sezonu. Co na ně říkáte?
Viděl jsem je na Instagramu a moc se mi líbí. Povedly se jim barvy i provedení loga. Černá, červená a bílá jsou moje nejoblíbenější barvy, takže se trefili na míru. Těším se na start ostré sezony, až si je budu moct vzít na sebe.

Pojďme se přesunout k odehrané kvalifikaci na olympijské hry. Jak jste si to užil?
Vyhráli jsme všechny zápasy, takže si nemůžu stěžovat. Jeli jsme tam s nastavením v hlavě, že žádná prohra není přijatelná. Splnili jsme misi a míříme do Milána.

Postupně jste se utkali se Slovinskem, Ukrajinou a Francií. Jaký zápas vám dal nejvíce zabrat?
Z pohledu psychiky to určitě byl duel s Francií. Byl to poslední zápas a vítěz měl zaručené místo na olympiádě. Navíc měli parádní vstup do zápasu, když skórovali po 21 sekundách. Naštěstí se nám podařilo skóre otočit a zajistit si letenky do Milána.

Za Francii bojoval o olympiádu také váš klubový spoluhráč Jordann Perret. Prohodil jste s ním na místě nějaká slova?
Něco jsme si řekli před zápasem a chvilku jsme mluvili také potom. Oba jsme museli hned další den jet brzo ráno zpátky do Hradce, takže víc na to přišla řeč až na tréninku.

Do posledního zápasu Lotyšska bylo nominováno dvacet hráčů, hned šestnáct z nich má historii s hraním v Česku nebo na Slovensku. Proč jsou tyto země pro lotyšské hráče tolik lákavé?
V Česku je jedna z nejlepších lig v Evropě, to přitahuje spoustu hráčů. Navíc nám v Česku vychází naproti, dají nám prostor na ledě a slušný plat. Jsou zde nádherná města, oproti Skandinávii tady navíc vyžijeme mnohem levněji. Je to zde přívětivé pro rodiny či partnery, opravdu dobře se tady žije.

Teď bych se ještě vrátil k vaší kariéře. Začínal jste v Lotyšsku, dvě sezony jste strávil také v nižších juniorských ligách v USA. Neminulo vás angažmá v Rakousku, Francii či Finsku. Kde se vám nejvíce líbilo?
Navrch bych dal moji rodnou Rigu, která je jedním z mých nejoblíbenějších měst. Poté to je těsné mezi Rakouskem a Francií. Teď do toho promluví Hradec, což je vskutku nádherné město. Poslední tři sezony jsem žil v malém finském městě a nebylo tam moc aktivit na zabavení. Oproti tomu Hradec na mě působí jako velké město. Snoubence se zde líbí, takže jsem spokojený.

Když jste mluvil o aktivitách… V Rakousku jste strávil rok v Kitzbühelu, kde je známé lyžařské středisko. Ve Francii jste si střihl dvě sezony za přímořský Anglet, který je známý díky surfování. Vyzkoušel jste si aspoň jedno?
Stihnul jsem obojí. V Rakousku jsem si zkusil lyžování. Ve Francii jsme měli na začátku sezony surfování jako teambuilding, takže jsem to dvakrát absolvoval. Bylo to těžké, ale nakonec mě to i bavilo.

Minulá sezona ve Finsku byla z vaší strany nejlepší v kariéře, zaznamenal jste 20 gólů a 21 asistencí. Co stálo za obrovským zlepšením?
Byl jsem více v klidu. Změnil jsem myšlení, přidal jsem na střelbě a agresivitě. V úvodním zápase jsem dal první gól, to mi dost pomohlo v sebevědomí. Rozvázaly se mi ruce a hrálo se mi mnohem snáz. V dobré formě hodlám také pokračovat.

Share on Facebook Share on Twitter

• Extraliga