Jiří Ticháček | Foto: Jan Beneš, Český hokej
Bezprostředně po prohraném finále s Kanadou zavládlo v kabině české dvacítky velké zklamání, ale po několika hodinách už celkem opadlo a nyní převažuje hlavně hrdost. Po návratu do Česka o tom hovoří také kladenský obránce Jiří Ticháček.
obránce, 21 let
„Pořád tam je lehké zklamání, že jsme finále nedotáhli do zlatého konce, ale když se nad tím člověk zamyslí, tak stříbro je taky fajn. Je krásné přivézt po takové době medaili. Za to, co jsme předváděli, je zasloužená. Jsem hrozně hrdý na to, jak se nám turnaj povedl,“ říká 19letý člen úspěšné české party.
Ta se z velké části potkala už na srpnovém šampionátu, kde skončila čtvrtá. „Bylo nás tam opravdu celkem dost, tak tři čtvrtiny týmu. Nabrali jsme cenné zkušenosti, vzali si z toho ponaučení a teď jsme to prodali a přetavili do těžkých zápasů,“ hlásí Jiří Ticháček.
Parádní jízdu turnajem začala dvacítka proti domácí Kanadě, kterou překvapivě porazila 5:2. „Začali jsme výborně a měli na čem stavět. S každým dalším úspěšným utkáním jsme chtěli hrát naši hru. Viděli jsme, že funguje, a naše sebevědomí stále rostlo,“ pokyvuje.
„Na srpnovém MS nás bylo opravdu celkem dost, tak tři čtvrtiny týmu. Nabrali jsme cenné zkušenosti, vzali si z toho ponaučení a teď jsme to prodali a přetavili do těžkých zápasů.“
Češi v základní hrací době nepoznali v Halifaxu hořkost porážky. Poté, co ovládli skupinu, ve čtvrtfinále zničili devíti góly Švýcarsko, v semifinále předvedli skvělý last minute obrat proti Švédsku a až ve finále je zastavila Kanada, které podlehli 2:3 až v prodloužení.
„Trenéři nám po finále říkali, že jsou na nás hrdí, jak jsme utkání zvládli. Že si až časem uvědomíme, co se nám povedlo, a že nemáme být tolik skleslí,“ prozrazuje Ticháček, jenž za stříbrným úspěchem české dvacítky vidí jednoznačně fantastickou partu.
„Je to možná klišé, ale byli jsme jedna velká rodina. Žilo to na střídačce, v kabině i mimo led. A to je vždycky hlavní. Skvělou práci odvedli i trenéři, jak nás připravili na zápasy. A měli jsme zeď v brance, Tomáš Suchánek nám dával pořád šanci vyhrávat,“ líčí.
Pro mnohé hráče šlo i poslední mládežnickou reprezentační akci. To platí i pro Ticháčka, který na konci ledna oslaví už dvacáté narozeniny. „Někdy to přijít muselo. S kluky jsme hráli víceméně pět let pohromadě. Je to smutné, ale byly to nádherné roky, na které budeme vzpomínat.“
„Někdy to přijít muselo. S kluky jsme hráli víceméně pět let pohromadě. Je to smutné, ale byly to nádherné roky, na které budeme vzpomínat.“
Sezona běží dál, a tak se členové dvacítky rychle rozejdou do svých klubů. Na nějakou oslavu stříbra nyní zkrátka není prostor. „Věřím, že po sezoně něco vymyslíme a všichni se sejdeme,“ pokračuje extraligový zadák, který už se brzy bude hlásit na Kladně.
„Věřím, že ty zkušenosti z těžkých zápasů a finále MS využiju v další kariéře,“ přeje si spoluhráč o 31 let staršího Jaromíra Jágra. „Mně přímo nepsal, ale viděl jsem, že nám gratuloval, koukal na zápasy, fandil a psal, že to bylo super,“ uzavírá nadšeně Ticháček.
ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz