Workoholik Jirků o krocení emocí i Vrchlabí: Dětský sen! Co mu rve srdce?
Foto: Markéta Křížová
„Užívám si to. Jsem rád, že jsem si splnil dětský sen!“ raduje se kapitán Vrchlabí Tomáš Jirků. Podkrkonošský celek jako nováček překvapuje všechny a žije si svou pohádku. Právě devětadvacetiletý Jirků u toho přitom nemusel ani být. Nyní do toho stíhá i roli učitele a šéftrenéra mládeže.
Jeho rodné město se pohybuje dokonce na prvním místě celé Chance ligy. A to i po porážce na ledě Třebíče.
Právě v sobotu to byl souboj mezi celky, které mají nejlepší formu v celé lize. Vrchlabí mělo sérii šesti výher v řadě. Třebíč dokonce sedmi!
„Bavili jsme se o tom a věděli jsme, že se Třebíči daří a má také dobrou sérii. My jsme věděli, že hrají doma výborně a že je to s nimi dost těžký. Bylo to jen o tom, kdo tu sérii ukončí,“ vykládá obránce Tomáš Jirků. „A kdo to komu překazí. Bohužel pro nás se to podařilo Třebíči,“ povídá zklamaně po porážce 2:5.
Co říct k zápasu, ve kterém jste přišli o takovou sérii výher?
Bohužel jsme po většinu zápasu tahali za kratší konec. Výjimkou možná byla druhá třetina, kdy jsme zlepšili hru a mohli jsme s tím zápasem něco udělat – otočit to. Ve třetí třetině měla ze hry více zase Třebíč… Na jednu stranu, my jsme měli předtím v hodně zápasech i štěstí, také k tomu musíme přihlédnout. Nyní náš štěstíčko lehce opustilo, ale to k hokeji patří. Nebudeme si z toho dělat těžkou hlavu a půjdeme se dál snažit, abychom se vrátili zase na vítěznou vlnu.
SESTŘIH: Třebíč nasázela lídrovi pět gólů
Rozhodly slepené branky domácích? V 16. minutě se prosadili hned dvakrát.
My jsme věděli, že má Třebíč výborné první třetiny. Nechtěli jsme v ní vůbec inkasovat a snažili jsme se to udržet hlavně na nulu vzadu. To se nám ale bohužel nepovedlo. I tohle Třebíč asi nakoplo…
Nicméně za stavu 2:1 pro Třebíč jste měli ve druhé části dost šancí. Jednou puk poskakoval na brankové čáře.
To byla hrozná škoda! Myslím, že Kráťa (Matouš Kratochvil pozn. red.) to tam píchal na brankové čáře. Zůstalo to tam jen o kousek. Snad to bylo i půlkou kotouče za čárou, ale puk musí být samozřejmě celým objemem… I tohle byl asi jeden ze zlomových momentů.
Byl to docela vyhrocený zápas, že? V závěru došlo k několika šarvátkám.
Zaprvé musím říct, že vyhrál lepší mančaft, Třebíč zaslouženě vyhrála a já ji gratuluji. A ty vyhrocené momenty? Některé neodpískané zákroky na obě strany pak svádí k tomu, že týmy si navzájem oplácejí. Pak to vede i ke zbytečným potyčkám.
„Některé neodpískané zákroky na obě strany pak svádí k tomu, že týmy si navzájem oplácejí."
Musel jste jako kapitán hodně uklidňovat spoluhráče?
(pousmál se) Popravdě, my s tím máme docela problémy od začátku sezony. A stále si říkáme, že nesmíme zbytečně komunikovat s rozhodčím a upozorňovat na sebe, aby se to neobrátilo proti nám… Je to taková rutina – každý zápas. (směje se)
Ovšem v sezoně jste jako kapitán zatím asi nemusel zvyšovat hlas – Vrchlabí překvapuje celou ligu.
Určitě jsem nemusel. Nám se daří, táhneme za jeden provaz. Je tady navíc plno zkušených kluků, kteří mají ještě více odehráno než já, takže když je potřeba, něco si k tomu řekneme. Zatím ale nebylo potřeba říkat nějaké výtky, spíš se snažíme povzbudit a něco přiučit ty mladší kluky.
Foto: Jiří Koutník, hstrebic.cz
Před sezonou jste si v rozhovoru pro hokej.cz přál, aby hlavně Vrchlabí neplatilo nováčkovskou daň a nebylo někde na dně. To se zatím neděje…
Já myslím, že je to zatím překvapení pro všechny. (usmívá se) A nejen pro fanoušky a ostatní týmy, ale hlavně i pro nás. My jsme do sezony šli hodně pokorní, snažili jsme se jít zápas od zápasu a držet se nejlépe někde ve středu tabulky, abychom si zajistili play off. Ale že se nám povedlo dostat až na první příčku? To je velký úspěch. Na to, že spolupracujeme s Pardubicemi a snažíme se dávat prostor mladým klukům, tak je to více než dobrý výsledek. Jsme spokojení a snad nám to vydrží až do konce sezony. A třeba se nám povede udělat i úspěch v play off.
Čím si to vysvětlujete? Co zdobí Vrchlabí?
Podle mě to máme velmi dobře nakombinované. Je tady zkušenost i dravé mládí. A číslo jedna je kabina! Máme skvělou partu – rozumíme si navzájem – umíme se povzbudit. Umíme si ale také říct, co je špatně. Tohle vše obrací zápasy v náš prospěch. I když prohráváme, tak to dokážeme otočit tím, že bojujeme a jdeme si za každou cenu pro výhru. Takhle se pak k nám přikloní i štěstí.
„Já myslím, že je to zatím překvapení pro všechny. Hlavně pro nás hráče."
Vy jste před zápasem s Třebíčí měli deset výher z posledních jedenácti zápasů. To je skoro forma jak loni ve druhé lize, ne?
Asi jsme jich tam měli i více. (směje se) Ale nechci to úplně srovnávat, druhá liga je úrovní přeci jen níže a my jsme měli loni na druhou ligu nadstandardní tým, který válcoval úplně všechny. Při vší úctě ke všem soupeřům, tam to spíš byla otázka toho, kolik vyhrajeme…
Žije Vrchlabí hokejem? Jde to cítit obecně ve městě?
Určitě! Vidíme to například na sociálních sítích a bavíme se o tom i v kabině, jak nás všichni podporují a píšou nám zprávy, jak to je vše super. Velká euforie… Je opravdu velká škoda, že lidi nemohou na stadion. Věřím tomu, že by byl každý zápas vyprodaný. Město by tím pak žilo úplně stoprocentně a podle mě by nám pak hodně pomohli třeba v play off… Naši diváci jsou vždy skvělí a doma umí vytvořit výbornou atmosféru.
Foto: Facebook HC Vrchlabí
Vy jste se před sezonou rozhodoval, zda vůbec pokračovat v aktivní kariéře. Nakonec nelitujete, že?
Určitě nemůžu litovat. Já se rozhodoval hlavně kvůli tomu, že v klubu působím i jako šéftrenér mládeže. A já se obával, zda bych to vše stíhal a zda bych vše dělal naplno. Nějaké šizení opravdu není můj styl. Navíc blbá doba skrz koronavirus zapříčinila to, že s dětmi nemůžeme trénovat… Trénovali jsme asi jen měsíc nebo měsíc a půl maximálně. Takže já mám teď i čas na samotné hraní. (směje se) Věnovat se sám sobě je velká změna po těch několika letech.
Navíc když se týmu takhle daří. To musí být zážitek.
Musím říct, že si to docela užívám a jsem rád, že jsem si splnil dětský sen: zahrát si první ligu ve Vrchlabí – což je moje rodné město! A uvidíme, co bude za rok. Zatím nedokážu říct, zda pak budu pokračovat i jako hráč nadále.
„Zatím nedokážu říct, zda pak budu pokračovat i jako hráč nadále."
Takže po sezoně repete v rozhodování…
Zhodnotím si to pak, zda podle sebe budu ještě přínosem, jestli mi to něco bude dávat a zda něco budu moct dávat i týmu z této pozice. Pobavím se o tom samozřejmě i s manažerem, vedením či majitelem. Pak se rozhodnu…
Ve vaší první sezoně v první lize jste zatím posbíral sedm bodů. Jak hodnotíte vaše výkony?
Upřímně… Jsem ze sebe trošku zklamaný. Já jsem byl zvyklý ve druhé lize docela bodovat a být produktivní. Ovšem je to kvalitnější soutěž – je rychlejší a na vše je méně času. Musel jsem se s tím srovnat. Myslím si, že po Vánocích se to hodně zvedlo. Řekl jsem si, že nemá cenu si lámat hlavu nad tím, zda mám nějaké body, nebo nemám. Přestal jsem na to myslet a najednou tam nějaké body naskákaly. Snažím se odvádět maximum pro tým – být správný kapitán. Hlavně, že se daří týmu!
„Jsem ze sebe trošku zklamaný. Snažím se ale odvádět maximum pro tým – být správný kapitán."
Předtím jste povídal o vaší pozici šéftrenéra mládeže. Když je vše v normálu, jak se to dá vůbec skloubit?
Ve druhé lize to bylo hodně náročné, protože se trénovalo večer, a to už jsem byl úplně vyšťavený. Popravdě, já jsem kolikrát neměl ani chuť jít na svůj trénink za chlapy. Ale hokej miluju, baví mě to s dětmi a samotné hraní samozřejmě taky! I díky tomu to šlo skloubit. Já tedy ještě chodím na částečný úvazek učit tělocvik do našich sportovních tříd, kde mám hokejisty přímo z Vrchlabí. Je to takhle ještě větší masakr. Byl jsem sám zvědavý, jak to letos vše půjde dohromady. Bohužel se mi nepovedlo to zhodnotit, když covid vše zhatil. Uvidíme, zda si to vyzkouším třeba za rok.
Foto: Jiří Koutník, hstrebic.cz
Co na to říkají doma, když trávíte čas furt hokejem a sportem?
No, osobní život musí jít lehce stranou. Uvědomuji si, že až budu mít svoji vlastní rodinu a svoje děti, tak budu muset trošku ubrat a něco omezit. Ale já jsem prostě takhle nastavený… Myslím si, že to mám tak dané od rodičů. Jsem pracovitý a trošku až workoholik. A když něco dělám, tak naplno, nebo vůbec!
Zatím tedy asi nemáte přítelkyni, že? Ta by nebyla asi ráda…
Jo, mám. Dá se říct, že mám čerstvou známost. Ona mě ve všem ale podporuje a je ráda, že dělám to, co mě baví. Snažím se to nějak nakombinovat, abych se věnoval všemu, co mám rád a rozdělil spravedlivě čas... (směje se) Relativně spravedlivě mezi všechny blízké.
„Mně to rve srdce, když chodím každý den na zimák, vidím náš krásný stadion a volnou plochu, kde děti nemohou trénovat."
Ještě zpátky k dětem, které ani nemohou letos trénovat. Poznamená je to podle vás?
Myslím, že je to obrovský problém… Děti ztratí celou sezonu. Já doufám, že se to brzy uvolní. Se sportovním manažerem jsme to už řešili a snažíme se najít nějakou cestu, abychom s dětmi mohli případně na led v dubnu, květnu či červnu. U nás to není normálně standardní, protože jsme spíše toho názoru, že by měly mít sportovní přípravu a v létě se měly věnovat i jiným věcem. Doba je ale specifická a chtěli bychom jim led nahradit a dávat jim tam více tréninků či nějaké turnaje. Uvidíme, zda nám to situace dovolí… Každopádně sezona je fuč a dětem to už nikdo nevrátí.
Jak se to dá vůbec řešit v takové době?
Snažíme se jim dělat i online tréninky přes Skype nebo jim doporučit nějaké přírodní plochy, aby mohly vyrazit v tom omezeném počtu, ve kterém můžou. Je to fakt těžký a složitý. Mně to rve srdce, když chodím každý den na zimák, vidím náš krásný stadion a volnou plochu, kde děti nemohou trénovat.
Foto: Facebook HC Vrchlabí
Share on Facebook
