Výtisk se v Polárce loučil s kariérou, ale u hokeje chce zůstat: Nic jiného dělat neumím

Jan Výtisk | Foto: Samuel Rychecký, hcf-m.cz

Více než 1000 zápasů v nejvyšší soutěži, stovky hitů a nezlomná bojovnost. Jan Výtisk, ikona českého hokeje, se v Polárce rozloučil s aktivní kariérou. Ve speciálním rozhovoru vzpomíná na klíčové momenty, trenéry, kteří mu změnili život, a odhaluje, proč mu možná jeden tah zachránil celou kariéru. Co plánuje dál? Jak hodnotí změny v hokeji? A jaký vzkaz má pro mladé hráče?

Honzo, mohla ta rozlučka s kariérou dopadnout lépe? Vítězství 5:1 nad Pardubicemi, přes 1 100 fanoušků, spoustu rozdaných podpisů, fotek...
Mohla dopadnout jen lépe, kdyby Přerov vyhrál, ale bohužel se tak nestalo, takže budeme bojovat zase ve středu a budu doufat, že to zvládneme.

Stíhal jste vůbec při všech povinnostech zápas z ochozu sledovat?
Viděl jsem jen útržky, ale spíš jsem moc neviděl. Výsledek je ale 5:1 a myslím, že to bylo z naší strany výborné utkání.

Jan Výtisk

obránce, 43 let

Maxa liga 2024-2025

Z 20

G 1

A 1

B 2

Když se ohlédnete zpět, co považujete za největší moment své kariéry?
Za největší nevím, ale začalo to tím, že jsem ve Vítkovicích nahlédl do A-týmu, kde byli super hráči, ten mančaft byl skvělý. Mohl jsem začít trénovat a vyzkoušel jsem si tréninky i s kluky z NHL, ať to byl Malík, Kubina, Varaďa nebo Prusek. Tady s těmito hráči jsme mohli trénovat a pro mě to bylo takové první přičichnutí k chlapskému hokeji. Byl to obrovský zážitek i potom sedět v té kabině, protože mi bylo tuším sedmnáct nebo osmnáct, takže toto byl takový stěžejní moment kariéry – začátek.

Jak si vážíte zlata s dvacítkou na šampionátu v Rusku a později titulu s Libercem?
Když se vyhraje, tak vzpomínky jsou úžasné, člověk to nezapomene, ale já říkám, že jsem si z každého angažmá odnesl zážitky, vzpomínky. Ať byly horší, nebo ty lepší. Vzpomínám na každou štaci i v první lize. Opravdu každý tým měl něco a odnesl jsem si super zážitky.

Co byste dnes poradil mladému Janu Výtiskovi na začátku kariéry?
Já nad tím tolikrát přemýšlel... Co bych změnil, co bych udělal jinak. Můžu říct, že bych nic neměnil. Možná bych rád vyzkoušel zahraniční angažmá, ale prostě nabídka nepřišla. Já jsem se taky popravdě do toho moc nehnal. To by byla jedna věc, kterou bych chtěl, ale už to nevyzkouším. Je to věc, která mi chybí v tom, aby moje kariéra byla úplná. Jinak bych ale ze svého pohledu nic neměnil.

Jaký spoluhráč nebo soupeř vám nejvíce utkvěl v paměti?
Tak zůstanou mi v hlavě, ať už soupeři nebo spoluhráči, těch bylo hodně. Získal jsem plno výborných kamarádů, se kterými jsem v kontaktu. To bych musel ale jmenovat a to nechci, abych na někoho nezapomněl. Za kariéru jsem měl tolik spoluhráčů a soupeřů, že je těžké vybírat.

Celou kariéru jste byl symbolem bojovnosti. Jak se rodí takový lídr v kabině?
Já jsem tu bojovnost a obětavost měl v sobě odmalička. Nebyl jsem vynikající bruslař, technik, abych rozdával pasy, střílel góly. Tak jsem pracoval na věcech, které mě dostaly až do chlapského hokeje a to mě tam i udrželo. Věřím, že díky bojovnosti, tvrdosti, blokům jsem vydržel hrát tak dlouho.

Jak jste sám řekl, za branky jste placený nebyl, přesto je nějaká, na kterou nezapomenete?
To nevím. Nikdy se mi nepovedlo, že bych třeba rozhodl prodloužení nějakým gólem. Těch branek není moc a většinou to bylo tak, že když jsem dal gól, tak jsme nevyhráli. Moc gólů si tedy nepamatuju. (smích)

Které trenéry považujete za klíčové pro svůj vývoj?
V mládežnických kategoriích byli pro můj vývoj klíčoví trenéři pan Holaň a pan Kuřidým, pod jejichž vedením jsem prošel. Zásadní roli ale sehrál pan Tibor Mekyňa, který mi vlastně zachránil kariéru. Když jsem v osmé třídě hrál se staršími spoluhráči, kteří následně přecházeli do dorostu, hrozilo, že bych se tam neudržel. On si mě ale stáhl zpět k mladším, kam jsem původně věkově patřil. Díky tomu jsem měl prostor se vyhrát a získat potřebné zkušenosti. Kdyby mě tehdy nechali mezi staršími, pravděpodobně bych se do dorostu vůbec nedostal, a moje kariéra by se vyvíjela jinak. Za to mu vděčím.

Jak se změnil český hokej za vaši kariéru?
Určitě se zrychlil. Více se pískají tvrdší zákroky i obecně fauly holí, předtím to bylo takové volnější. Když to řeknu na ostro, víc se to řezalo a pouštělo. Dnešní trend hokeje je ten, že když je to za mě tvrdší zákrok, přestože čistý, tak se všechno píská, dávají se i vyšší tresty, takže v tomhle si myslím, že se hokej hodně změnil.

Ve Frýdku-Místku jste se stal asistentem trenéra, co plánujete dál?
Jsem předběžně domluvený s frýdeckou mládeží. Uvidím, jaké to bude, jakou budu mít třídu. Každopádně se na to těším, protože už s nimi chodím od letoška. Střídám všechny třídy od páté až k juniorům. Je to pro mě velká zkušenost. Baví mě to, dělám tady i obránce a chtěl bych v tom pokračovat. Věřím, že zůstanu a začnu zase novou kariéru.

Výtiskovo krédo: Když nejde o život, jde o ho*no

Umíte si představit, že byste šel do úplně jiného odvětví? Třeba něco s motorkami?
Teď si to nedovedu představit, že bych šel mimo hokej. Na rovinu, když budu upřímný, tak neumím dělat nic jiného. Hraju hokej celý život. Motorky mám rád, ale nevím, jestli bych je třeba začal opravovat. To bych asi pak nikomu nedoporučoval na tom jezdit. (smích) Takže tohle určitě ne, já chci začít příští sezonu trénovat a uvidíme, jak se to bude vyvíjet dál.

Jaké ponaučení, nebo možná vzkaz, byste chtěl předat mladým začínajícím hráčům?
Je to dřina, musíte makat. Když se něco nepovede, tak jít dál za svým cílem. Překážek bude hodně a nejvíc vydrží ti, co vystoupí z komfortní zóny, kde když to jde všechno v pohodě, na ruku, tak v tom umí pracovat každý. Ovšem když to nejde a nedaří se, tak v tomhle se naučit pracovat a dotáhne je to až do A-týmu i dál. Já mám takové krédo, to jsem říkal i svým dcerám: Když nejde o život, tak jde o ho*no.

Foto: Samuel Rychecký, hcf-m.cz

+3

Share on Facebook Share on Twitter

• Maxa liga
• HC Frýdek-Místek