Vůjtek o marasmu Vítkovic: Chybí jádro. Varaďa? Na trenéra bych ho dřív netipl

Foto: Aleš Krecl, cslh.cz

21. ledna 9:00

Pavel Mandát

• Extraliga
• HC VÍTKOVICE RIDERA

Vítkovice balancují na hraně barážové propasti: v aktuální extraligové tabulce jsou na poslední čtrnácté příčce a jejich ztráta na nejbližší soupeře činí pět bodů. Těžká šichta... Vytáhnout trápící se mančaft z problémů má Václav Varaďa. „Věřím, že tým zvedne, i když ho možná čeká baráž,“ říká v rozhovoru pro Hokej.cz legendární kouč Vladimír Vůjtek.

Na současnou situaci se vám nedívá hezky, co?
Vůbec! Jsem vítkovický patriot a současný stav mě absolutně netěší. Nevím, co se stalo. První měsíc a půl jsme dávali góly lehce, měli jsme nejlepší přesilovky… A teď? Celá hra se zhroutila.

Co je podle vás aktuálně největší vítkovický problém?
Všechno… V naší hře bohužel nefunguje nic – přesilovky, oslabení, kombinace. Komplet se to rozpadlo.

Nedělní utkání s Kladnem navíc potvrdilo, že ve sportu dělá velké procento výkonu hlava…
Když dostanete gól hned v první minutě zápasu, který je pro vás duelem prakticky o všechno, přirozeně takový vývoj s hráči zamává. Můžete mít taktiku jakou chcete, ale stejně se v těchto chvílích často zhroutíte. Přitom páteční zápas s Litvínovem byl dobrý, i když bez bodového zisku.

Diskutuje se také o tom, že hráčům chybí fyzička. Váš pohled?
Před nemocemi jsme hráli parádní hokej, po nich jsme se do toho už nedostali. Ale viróza by v tomhle neměla hrát roli, všechny mančafty si něčím takovým v průběhu sezony projdou. Teď mi přijde, že bruslařsky nestíháme. Jak kdybychom neměli sílu.

Jak jste se během vaší trenérské kariéry díval na práci kondičních trenérů?
Byl jsem z těch, kteří si letní přípravu chystali sami. Jasně, měli jsme po ruce pomocníka třeba na silové věci, ale nebylo to zdaleka takové, jako dneska. Dá se říct, že masivní využívání kondičních trenérů začínalo, když já s trénováním končil.

Nepřijde vám, že Vítkovicím chybí silné a stabilní jádro složené z místních hráčů?
Je to tak. Kolik hráčů, kteří pravidelně nastupují, má něco společného s Vítkovicemi nebo Ostravou? Čtyři? Možná pět… To je docela málo. Takže takové jádro tady opravdu chybí.

Poměrně dost se řešily příchody během sezony, konkrétně třicátníků Roberta Říčky nebo Jana Eberleho. Je tohle za vás dobrý směr?
Tyhle hráče klub angažoval z důvodu zranění a nemocí, což je na jednu stranu pochopitelné, ale nemyslím si, že jde o správnou cestu. Po vyprázdnění marodky hraje například Říčka čtvrtou lajnu… Na těchto pozicích by podle mě měli nastupovat mladí a perspektivní kluci, kteří mají potenciál do budoucna.

Překvapilo vás, že skomírající mančaft převzal Václav Varaďa?
Ani ne. Ale nevěděl jsem, jestli může vzhledem k situaci s Pardubicemi trénovat. Evidentně může, takže mi jeho angažování přijde jako logická volba. Venca je spjatý s Ostravou, za Vítkovice nastupoval už v dorostu. Mám z toho radost.

Jedním z Varaďových prvních kroků byly změny na pozici kapitána a asistentů. Céčko má nově Marek Kalus, asistenty jsou Patrik Zdráhal a Patrik Demel – všechno ostravští kluci. Sází na místní vazby?
Určitě. Za mě správná cesta. Když se nedaří, musíte něco změnit. Venca chce podle mě ukázat, že Vítkovice jsou ostravský klub a že kabinu by tím pádem měli řídit kluci z Ostravy. Jestli na to budou mít, ukáže až čas.

Když už zmiňujete čas, kolik ho vlastně z vašich zkušeností potřebuje trenér na to, aby mohl u nového týmu věci reálně ovlivnit?
Venca to měl těžké. Přišel ve čtvrtek, hned v pátek a neděli hráli dva zápasy. To opravdu nemáte prostor, abyste s týmem něco nacvičil. Můžete na hráče maximálně působit a snažit se dodat jim sebevědomí. Teď má do dalšího utkání čtyři nebo pět dnů, to už se v obranné fázi dá nacvičit celkem dost věcí. Na pilování útočné fáze potřebujete víc času.

Václav Varaďa | Foto: Vladimír Pryček, hc-vitkovice.cz

Podobnou – byť zdaleka ne tak kritickou situaci – jste s Vítkovicemi zažil na podzim roku 2004, kdy jste s Milošem Holaněm střídali Ladislava Svozila a Aleše Tomáška. Nakonec z toho bylo semifinále. Pamatujete?
No samozřejmě! Byla to tenkrát výluková sezona. Měli jsme skvělé hráče, prim hrál Pavel Kubina. Ale bylo potřeba dát dohromady kabinu. Taky jsme změnili kapitána a postupně se začalo dařit. Ale ani tenkrát nešlo všechno hned. Vždycky tomu musíte dát čas.

Nakonec bylo blízko i finále, ale vedení 3:1 na zápasy jste proti Zlínu neudrželi...
Mrzelo mě to dlouho. Hlavně šestý zápas, který jsme doma prohráli na penalty. Náš tehdejší tým na finále rozhodně měl. Věřím, že bychom v něm mohli uspět.

Shodou okolností byl tehdy Václav Varaďa jedním z vašich svěřenců, že?
Vencu znám dlouho. Pár zápasů za nás odehrál už jako dorostenec ještě před tím, než jsem šel v devadesátých letech do Zlína. Pak jsem ho měl na mistrovství světa dvacetiletých. Tam byl jedním z nejmladších hráčů, přijel na posledních chvíli jako náhrada za zraněného kluka, a okamžitě vyčníval. Je to velký poctivec, puntičkář. Proto věřím, že Vítkovice zvedne, i když ho čeká těžká práce a možná baráž.

Ale možná právě takovou náročnou výzvu Varaďův bojovný duch potřeboval, ne?
Určitě. Je to člověk, který se před ničím nesklání. Vždycky si jde svou cestou a vždycky má vysoké cíle.

Říká se o něm, že hokejem žije 24/7. Máte takové zkušenosti?
Mám, opravdu je to pravda. Někdy hokejem žije možná až moc, ale prostě je takový. (usmívá se)

Měl už během hráčské kariéry myšlenky na to, že jednou bude trenérem?
Já si ho tehdy v pozici trenéra nedokázal představit. Byl takový, že na ledě všechno plnil do puntíku, ale na trenéra bych ho ani v tom roce 2005 netipoval.

Share on Facebook Share on Twitter

• Extraliga
• HC VÍTKOVICE RIDERA