Vimmer o obrození Kladna: Změnili jsme systém hry. V čem mu pomohl Plekanec?
Štěpán Vimmer
|
Foto: Daniela Vodičková, rytirikladno.cz
Dvakrát do stejné řeky nevstoupíš, říká se, ale o kladenských juniorech to tak zcela neplatí. Rytíři měli katastrofální úvod do sezony v Lize juniorů, čímž kopírovali minulý start ročníku, ale... Středočeský celek se v posledních zápasech zvedl, a tak míří za vyššími příčkami. Lví podíl na tom má útočník Štěpán Vimmer, který se v rozhovoru rozpovídal o úvodu Ligy juniorů, o bronzové medaili s Mladou Boleslaví nebo o své budoucnosti.
Štěpáne, máte za sebou první třetinu základní části. Jak byste ji zhodnotil?
Myslím si, že jsme nezačali úplně nejlíp podle našich představ. Postupně jsme změnili tréninky a systém hry, tím se zlepšujeme. Zdaleka nekončíme, doufáme, že dalšími tréninky, změnou systému a lepší obrannou hrou budeme ještě lepší a odlepíme se ode dna tabulky.
Na startu jste prohráli prvních šest zápasů. Jak náročné po psychické stránce bylo se zvednout a začít bodovat?
Kupodivu nálada v kabině nebyla špatná. Byly tam záblesky, kdy jsme byli naštvaní a frustrovaní, ale říkali jsme si, že když budeme dál pracovat, tak se to zvedne.
Říkal jste, že jste změnili tréninky a styl hry: Byly tohle klíčové prvky k tomu, že jste začali bodovat?
Největší změnou byla změna systému: Začali jsme více hrát obrannou hru a také zúžili sestavu na tři lajny. Tímhle se můžou první dvě lajny dostat více do hry, což nám pomohlo.
„Zdaleka nekončíme, doufáme, že dalšími tréninky, změnou systému a lepší obrannou hrou budeme ještě lepší a odlepíme se ode dna tabulky.“
Z posledních devíti utkání už jste osmkrát bodovali. Určitě je to zadostiučinění po zpackaném úvodu sezony...
Jsme rádi, že se nám teď daří, ale bylo tam dost zápasů, kde jsme měli bodovat – nechali jsme si to utéct. Musíme na to navázat a zlepšit naše výkony, abychom měli více čistých výher, ne jenom v prodloužení nebo nájezdech.
Ano, v posledních čtyřech utkáních jste hned třikrát hráli nad rámec šedesáti minut, přitom bilanci v prodloužení nebo nájezdech máte vyrovnanou. Kde se zápasy lámaly na jednu či druhou stranu?
Většinou to bylo z našich individuálních chyb, jelikož jsme si mysleli, že je to vyhraný zápas, že to bude jednoduché. Polevili jsme od naší hry a soupeř toho využil.
Daří se vám ale doma, kde jste získali čtrnáct z osmnácti bodů. Je tohle velké plus, že zvládáte utkání před vlastními fanoušky?
Myslím si, že by to takhle mělo být, že se získává doma více bodů. Upřímně: Nevnímám to, kde zrovna hrajeme, ale soupeři to můžou vnímat. Na Kladně máme o dost menší hřiště, než je ve většině klubů. Možná tohle soupeřům moc nevyhovuje... Já ale změnu hřiště moc nevnímám, když hrajeme venku.
Foto: Daniela Vodičková, rytirikladno.cz
Máte na menším ledě třeba natrénované odrazy od mantinelů, které by mohly vést ke gólovým šancím?
(chvíli přemýšlí) Že bychom to měli vyloženě natrénované, tak to ne. Například já osobně si na každém stadionu, kde hrajeme, zkouším mantinely, jak odrážejí puky. Může to hrát roli, ale že bychom na to měli cvičení nebo signály, to nemáme. Měníme malinko systém hry, podle toho, jak je široké hřiště.
V čem se liší drobnosti hry a vaší taktiky?
Máme naučený základ, který se dá hrát na obou typech. Podle toho, kde hrajeme, změníme obranu. Buď bude zatažená, nebo budeme více napadat. Nemyslím si, že je to nějaký veliký problém – dokážeme se všichni dobře adaptovat nebo reagovat. Nekladl bych váhu výher a porážek na rozměry hřiště.
Poslední dva zápasy nabídly řadu obratů, nakonec jste v nich dokázali bodovat. Jak jste dramatická utkání viděl?
Zápas proti Vsetínu jsme si nechali hodně utéct, po první třetině jsme prohrávali 0:4. Řekli jsme si o tom něco v kabině, vrátili jsme se zpátky k naší hře. Nastartovali jsme obrat, Vsetínští se zalekli toho, že jsme dali nějaké góly a ustoupili ze své hry. To nám umožnilo otočit zápas. Proti Šumperku to bylo o nastavení v hlavě. Po první třetině jsme si mysleli, že to půjde samo, dáme jim deset gólů a v klidu odejdeme s výhrou. Ustoupili jsme od systému, každý dělal chyby, navíc jsme to týmově nezvládli.
„Všiml jsem si, že kluby z druhé skupiny jsou slabší než ty z naší. Nevím, čím by to mohlo být.“
Měli jste týdenní reprezentační pauzu, jak jste ji trávili?
Tvrdě jsme trénovali a zaměřili se na obrannou činnost. Máme velké díry v obraně, dostáváme hodně gólů. Tohle se budeme snažit eliminovat.
To ano, dostáváte jasně nejvíc gólů v soutěži. Jak to zlepšit?
(chvíli přemýšlí) Myslím si, že největší chyby máme v obranném pásmu, kde si v předbrankovém prostoru hlídáme špatně hráče. Nejsme tady úplně důrazní. Občas ztratíme nějaký puk na modré čáře, ale nejvíce gólů dostáváme z předbrankového prostoru. Na tomhle musíme zapracovat.
Odehráli jste už několik utkání napříč skupinami. V nich mají zatím navrch mužstva, se kterými jste v tabulce. Jaké jsou rozdíly mezi Západem a Východem?
Připravuji se na každého soupeře úplně stejně, ale na každého protivníka reagujeme jinak, podle toho, jaký je. Všiml jsem si, že kluby z druhé skupiny jsou slabší než ty z naší. Máme silnější skupinu.
Foto: Daniela Vodičková, rytirikladno.cz
V čem to podle vás je, že mužstva na východě jsou slabší?
Nevím, čím by to mohlo být, není to tím, že by měli horší hráče... Může to být systémem, který někomu sedne nebo nesedne. Každý zápas je jiný, my se na každá utkání připravujeme stejně. Poslední tým může porazit první, je to velice vyrovnané. Není tady jeden soupeř, který by nešel porazit. Myslím si, že je to zápas od zápasu.
Na čtvrtou Třemošnou aktuálně ztrácíte pět bodů. Je pro vás cílem play off, než se jen odlepit ode dna tabulky?
Určitě je pro nás cílem dostat se do play off, ale musíme jít krok po kroku. Pracovat postupně, tím můžeme uspět. Chceme se dostat na nejvyšší příčku, co bude možné.
Osobně se vám v posledních kolech daří, máte bilanci gólu na zápas. Cítíte se dobře?
Určitě to pomáhá po psychické stránce: Více si věříte, padá vám to tam, bodujete. Hraje se vám líp, uvolněněji, jsem za to rád. Hlavní je pro mě týmový výkon a body, individuální statistiky jsou takový bonus.
„Je to největší úspěch kariéry. I kdybychom skončili čtvrtí, tak ten rok mě hokejově posunul neskutečným způsobem.“
V minulosti jste působil v Pracovních zálohách Kladno, jaké rozdíly s odstupem času vidíte, když působíte u Rytířů?
Vždycky jsem patřil Rytířům. Za Pracovní zálohy jsem hrál, když jsem byl mladší a chtěl jsem hrát v dorostenecké lize. Kvůli tomu jsem hrál za Pracovní zálohy, kde jsem dostal více prostoru. Co se týká zázemí, tak oba týmy byly na stejném zimáku. Tím pádem jsme měli vesměs stejné podmínky, nějak jsem to nevnímal, že bychom měli něco méně než Rytíři.
Minulou sezonu jste odstartoval na Kladně, ale v průběhu sezony jste se přesunul do Mladé Boleslavi. Jak k tomu došlo, že jste dohrál ročník v městě automobilů?
Byl jsem oslovený Mladou Boleslaví, ve které jsem strávil letní přípravu. Byl oboustranný zájem, abych pokračoval i do sezony. Bohužel jsme se nedohodli kvůli přestupovým tabulkám, takže jsem musel zpátky. Boleslav ale znovu volala s tím, že se domluvíme s Kladnem. Napodruhé to jednání vyšlo a Kladno mě pustilo na hostování do konce sezony, za což jsem byl rád. Navíc jsme došli tam, kam jsme došli.
S juniorkou Mladé Boleslavi jste oslavil zisk bronzové medaile. Je tohle pro vás největší úspěch prozatímní kariéry?
Je to největší úspěch kariéry. I kdybychom skončili čtvrtí, tak ten rok mě hokejově posunul neskutečným způsobem. Třetí místo byla taková třešnička na dortu, byl jsem moc rád. V týmu panovala vítězná mentalita, takže jsem rád, že jsme to dotáhli takhle daleko.
Štěpán Vimmer slaví gól v extraligovém play off | Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
K zisku bronzu jste navíc přispěl rozhodujícím gólem v sérii s Jihlavou.
Samozřejmě jsem rád, že jsem dal bronzový gól. Vzpomínám na to... Na medaili a tým jako celek, na zápas a celou práci, která se v sezoně odvedla. Je pravda, že většina kamarádů si ze mě dělá dodneška srandu, že jsem dal bronzový gól.
Sledoval jste potom zbytek sezony Rytířů v Lize juniorů, kde týmu vypomáhal i Jiří Ticháček?
Samozřejmě, na Kladně mám celou rodinu, takže jsem tam dojížděl z Boleslavi domů. Vnímal jsem, jak na tom kluci jsou, mám tam kamarády. Držel jsem jim palce, aby nespadli. To, že tam šel Jirka Ticháček, jsem zaregistroval. Naštěstí se klukům podařilo nespadnout, nebýt poslední.
V aktuální sezoně hrajete mimo Ligy juniorů i ve druhé lize. Jaké jsou největší rozdíly mezi juniorským a dospělým hokejem?
Největší rozdíl je v síle a myšlení hráčů. Rychlost není velikým rozdílem, ale ve druhé lize hlavně nastupují zkušení hráči. Vědí víc, kam se postavit – jsou to chlapi, mají větší sílu, takže v soubojích to je náročnější.
„V Řisutech bych se chtěl prosazovat více. Myslím si, že na to mám, jenže je to o tom, abych si mezi chlapy více dovolil. Stejně jako mezi juniory.“
Alespoň je to pro vás motivace, abyste zesílil a hrál chytřeji.
Za Řisuty budu nastupovat dál, když trenéři budou chtít. Jsem moc rád, že dostávám prostor, snažím se na věcech pracovat, abych se mohl dál posunovat v dospělém hokeji. Přinejlepším bych byl rád za příležitost v kladenském A-týmu.
Ve 2. lize jste odehrál pár zápasů, dokonce jste i bodoval. Co to pro vás znamená, že jste se tahle rychle stihl prosadit mezi dospělými?
Je to super pro sebevědomí, ale v Řisutech bych se chtěl prosazovat více. Myslím si, že na to mám, jenže je to o tom, abych si mezi chlapy více dovolil. Stejně jako mezi juniory. Je to o zvyku, víc si dovolit.
Stihnete s týmem tréninky, nebo jdete do zápasu z jedničky?
Byl jsem s nimi jen na jednom tréninku, jinak jsem s juniory na Kladně. Chodím hrát zápasy, takže z jedničky, ale nemyslím si, že by v tom byl nějaký problém.
Foto: Daniela Vodičková, rytirikladno.cz
Všiml jsem si, že vaším vzorem je Sidney Crosby. Co se vám na hře kapitána Pittsburghu líbí nebo čím vás inspiroval?
Odmalička se mi líbil, jak se projevoval. Samozřejmě, že v dřívější fázi své kariéry v NHL nebyl moc v oblibě, když plakal. Nemám to tak nastudované, jelikož na zápasy nekoukám pravidelně, ale líbí se mi jeho styl hry. Poslední roky vnímám hokej víc, koukal jsem na Kladně na Tomáše Plekance. Nechal jsem se inspirovat jeho hrou. Snažím se používat to, co používal on, jak četl hru... Měl jsem možnost s ním trénovat, sledovat ho na hřišti nebo s ním hrát. Myslím si, že jsem se od něj dost naučil.
„Měl jsem možnost s ním trénovat, sledovat ho na hřišti nebo s ním hrát. Myslím si, že jsem se od něj dost naučil.“
Bavili jste se s Tomášem Plekancem o tom, jak byste se mohl dál rozvíjet?
Jsem dost mladý, nebavili jsme se moc. Dal mi spoustu rad do hry, ptal jsem se na postřehy ke vhazování. Bylo to o tom, abych vnímal jeho, co dělá na ledě, než aby za mnou jezdil a říkal, co mám přesně dělat. Když jsem nevěděl, tak jsem se ho na cokoliv zeptal, on mi rád poradil a pomohl.
Chtěl byste ve své kariéře jít ve stopách Crosbyho s Plekancem?
Samozřejmě, že bych chtěl dokázat to co oni, ale na to je asi moc pozdě... Chtěl bych být minimálně ligový hráč a prosadit se v dospělém hokeji. Bylo by hezké se dostat i do reprezentace. Na úroveň Tomáše a Crosbyho nevím, jestli se dokážu dostat... Myslím si, že ne, ale rád bych se přiblížil a nakoukl do reprezentace.
Share on Facebook
