Videokouč popsal job u repre: Chceme pomoct, ne dehonestovat. Někdy to hráči nechápou
Videotechnik národního týmu Denis Havel
|
Foto: Jakub Knap
Nejsou tak na očích jako trenér Radim Rulík a pobočníci z trenérského štábu. Bez jejich mravenčí práce by se ovšem národní tým obešel jen horko těžko. Rozbory utkání, příprava podkladů na jednotlivé protivníky, ale i podněty k trenérské výzvě. Za oponu české videosekce vás vezme Denis Havel, který u reprezentace s přestávkami působí už od roku 2016.
„Režim na mistrovství světa je ostrý, naštěstí jsme na to s Jakubem Zelenkou dva. Navíc máme v týmu Pavla Grosse a Patrika Augustu, oproti předchozím šampionátům je to rozdíl,“ líčí Havel v rozhovoru pro hokej.cz.
Na klubové úrovni hromadil první poznatky v Třinci, přes Pardubice později zakotvil ve Vítkovicích. V mezinárodních kruzích cestoval na dvě olympiády, teď si fajfkuje páté MS (první domácí).
V oficiálních záznamech máte funkci videotechnika, váš kolega vyloženě videokouče. Liší se to vůbec v něčem?
Myslím, že to je jenom slovíčko. Práce je úplně stejná. My se tomu v uvozovkách smějeme, že do sto kilo je to trenér, nad sto kilo už technik. (směje se)
V čem se tedy různí vaše kompetence?
Jakub se víc věnuje našemu týmu, je po ruce Radimovi a ostatním trenérům. Já se spíš zaměřuju na soupeře.
„S Kubou tam nejsme od toho, abychom hráčům říkali, co mají dělat.“
Takže primárně komunikujete s Pavlem Grossem a Patrikem Augustou?
Dá se to tak říct. Ale není to o tom, že by to Jakub nedělal, práci si dělíme mezi sebe. Já jsem k dispozici hráčům, kdyby se během zápasu chtěli kouknout na nějaké video. Jakub se spíš stará o trenéry.
Nastíníte, jak to o přestávkách probíhá v kabině?
Oba s Kubou přiběhneme do šatny – on jde hned do trenérské místnosti, já naopak za hráči. V týmu jsou kluci, co během pauzy rádi koukají na různé situace. Třeba u přesilovek se dívají na to, jak soupeř brání, co můžou změnit.
Chápu to správně, že jim poskytnete sestříhané záběry a přímé pokyny už dávají trenéři?
Přesně tak. Ohledně konkrétních věcí na přesilovkách je to spíš otázka na Tomáše Plekance. S Kubou tam nejsme od toho, abychom hráčům říkali, co mají dělat. Spíš sloužíme jako takový support pro trenéry.
„Tlak na výsledky je bezesporu obrovský," říká Václav Sýkora. Co je podle něj odvážný tah? ?
Zveřejnil(a) Hokej.cz News dne Úterý 14. května 2024
Upřímně, neztrácíte se někdy v kvantech materiálu?
Ani ne. Většina týmů tady hraje podobný hokej. Když nastoupí Rakousko nebo Velká Británie proti Kanadě, tak je gró hry stejné. Taktika se samozřejmě upravuje s ohledem na soupeře, ale většina návyků zůstává.
Nakolik hektický je váš zápasový den?
Ráno máme rozbruslení, nějaké porady. O to se spíš stará Kuba. Já obvykle ještě zajdu na zápas soupeře, pokud tedy hrajeme až od 20:20. Pak se připojím k týmu a přehrajeme si utkání, které se hrálo před námi, ať ho mají trenéři k dispozici. Pak už se soustředíme jen na náš zápas. Hraje se pozdě, je to docela dlouhé. Na hotel se dostaneme až někdy kolem půl jedné. Dáme pozdní večeři a jde se na pokoj. Někdo usne, někdo ne. (usměje se)
„Dneska už jsou technologie tak pokročilé, že máme po zápase všechno hotové.“
A vy si ještě rovnou zpracováváte nabrané materiály?
Podívejte se… Dneska už jsou technologie tak pokročilé, že máme po zápase všechno hotové. Někteří si stále myslí, že si to natáčíme na kamery a pak dáváme do počítačů. Ale ne. Místo toho se připojíme na kabel, nahráváme si to online a hned během zápasu se na videa můžeme podívat. Stejně tak je můžeme posílat na střídačku. Po zápase se doladí nějaké hrubé značky a detaily. Už dvacet minut po siréně se trenéři můžou mrknout na to, co potřebují.
Co přesně zanášíte do systému? Střely, hity, bloky, výstupy nebo vstupy do pásma a tak dále?
Jo, přesně, jak jste řekl. Program, který používáme, má předdefinovaných nějakých dvacet druhů značek. Zaznamenáváme úplně všechno, co se na ledě stane.
Signál k trenérské výzvě pak na střídačku dáváte také vy s parťákem?
Ano. Některé realizační týmy bývají užší. Ale neviděl jsem tady ještě ani jeden, který by neměl alespoň dva videotrenéry. Na coach challengi je nutné být nonstop. Já se během zápasu věnuju tomu a specialním týmům, Kuba celkové hře. Takhle to máme nastavené. Zatím jsme tedy neměli žádnou, ale trenéři nám v tom důvěřují. Kuba potvrdil třeba při play off sérii s Třincem, že se v tom vyzná. Tady jsme měli mítink, kde jsme si jen upřesnili rozdíly mezi extraligou a IIHF. Zároveň musím říct, že jsme si challenge, které zatím na mistrovství byly, vyhodnotili stejně. Což je pro nás vlastně dobře.
Finové hned v prvním duelu reklamovali trefu Ondřeje Paláta a navzdory nevoli domácích fanoušků (i některých expertů a novinářů) uspěli...
Můj hlavní pohled je, že IIIHF je organizace s naprosto odlišnými pravidly například od NHL. Takže na to takhle nelze nahlížet. Mám od toho trochu odstup, naučil jsem se dávat emoce pryč. I když se jedná o můj tým. Musíme si to říct opravdu popravdě, jak to je. A podle toho to vyhodnotit. Možná, že jsem byl jediný, kdo řekl, že gól proti Finům platit nebude. Bohužel to tak bylo.
„Častokrát se stane, že už během obranné hry v pásmu dáváme pokyn na střídačku.“
Rozhodnout se pod tlakem pár vteřin asi není nic snadného, ne?
Je to o zvyku. Technologie, která je v Praze, byla poprvé na MS v Rize, kde jsem osobně nebyl. Sám jsem ji zažil v Pekingu, takže je to tak třetí čtvrtý turnaj. Člověk se do toho dostane docela rychle. Je výhoda, že tady je snad 24 kamer. Různě si je nastavíme, dá se to. Ono nelze řešit gól, až když padne. Když se bavíme o nějakém ofsajdu, tak se na něj musíme podívat rovnou a nečekat. Častokrát se stane, že už během obranné hry v pásmu dáváme pokyn na střídačku: Hele, kdyby dali gól, tak to byl ofsajd a vezmeme si challenge.
S komunikací v bouřící aréně nemáte potíže?
Musím říct, že vysílačku slyšíme dobře. Na rozdíl od Finů v prvním zápase. U jejich challenge byl problém, že je nastavený časový limit 45 vteřin, ubíhá to na trestné lavici. Už se mělo hrát, ale Finové najednou naskákali na led a začali zdržovat. Protože se neslyšeli, měli problém s vysílačkou. IIHF nám to zdůvodnila, že chtěli být benevolentní, když to nefungovalo. Nepřemýšleli o tom, jestli si vezmou challenge nebo ne, jen se nemohli spojit.
Trenér brankářů Ondřej Pavelec nedávno rozkryl spolupráci s videem při nájezdech. To má v gesci zejména kolega Zelenka?
Každý tým to dělá jinak, máme to rozdělené. Kuba z různých platforem stáhne veškeré nájezdy, které jsou za nějaký časový úsek k dispozici. Předá to Ondrovi a společně si to zanalyzují.
Jak stará data používáte?
Já osobně tak dva roky. Projíždíme si hlavně záběry z klubů, protože na reprezentační scéně zápasů není tolik. Kdyby náhodou byla v národním týmu nějak partička, která hraje v klubu pospolu třeba na přesilovkách, tak se to dá použít. Když už je tam nějaký mix, tak to není ideální. Spíš pak využíváme materiály z reprezentace.
Doba ve všech ohledech sprintuje dál, všechno se rychle vyvíjí. Platí to také o vaší profesi?
Všechno se dá vždycky někam posouvat. Začínali jsme s kazetami, dneska máme dvacet minut po zápase všechno hotové a dokážeme posílat videa na střídačku. Hráči tam přijedou, vezmou si tablet a za chvilku vidí, co dělali před minutou. Technologie se posouvá, v tomhle limit asi nikdy nebude. Jen nedokážeme říct, jak daleko to půjde.
„My přece nechceme hledat chyby.“
V zámoří už jsou rozsáhlé oddíly analytiků a lidí přes video naprosto běžné...
Když jsem začínal na prvním mistrovství 2016 v Moskvě, tak jsem tam byl sám. Rusové měli asi deset lidí, byl to jejich domácí šampionát. My jsme toho teď taky využili a přizvali Pavla Grosse s Patrikem Augustou, takže jsme o něco širší než obvykle. Tenhle je počet za mě dostačující.
Setkáváte se stále s tím, že někdo sezení u videa bere jako nutné zlo?
Vždycky říkám, že hokejista, který nedokáže pochopit, že video je od toho, aby mu pomohlo, ne dehonestovalo jeho výkon, tak s ním bude mít problém. My přece nechceme hledat chyby. Video je asi nejlepší nástroj, kde sami sebe vidí a řekne se jim: Hele, tohle jsi mohl udělat o trochu jinak. Když to tak začnou brát, tak jim video může ohromně pomoct. Ale když budou chodit na porady s očekáváním, že dostanou pokáráno, tak jim to asi bohužel nic nedá.
Fakt se to stává? Nemyslím nutně tady, ale například i ve vašich Vítkovicích...
Ano, i tam jsme měli pár hráčů, kteří tohle nedokázali pochopit.
Share on Facebook
