Uspokojení? Hráči nemají šanci! vzkazuje Plachý. Co ho drží u hokeje v Boleslavi?
Foto: bkboleslav.cz
S hokejem v Mladé Boleslavi prožil roky stresů, nadějí i zklamání, v minulém ročníku se Jan Plachý konečně dočkal radosti. Bruslaři patřili k nejlepším v základní části, nebýt koronaviru, určitě by útočili na úspěch v play off. „Sezona vypadala neskutečně," libuje si zkušený podnikatel, jenž klub postupně vytáhl mezi tuzemskou elitu.
Mluví upřímně a jasně. Žádné fráze, žádné laciné řeči. Jan Plachý v sobě snoubí zkušenosti s tvrdým bojem v hokejovém prostředí i ty z podnikání. Šéf úspěšné firmy Aufeer Design velí boleslavskému hokeji roky, poslední dobou má tým z města aut kvalitu i jasnou vizi.
„Sportovní úsek řídí Vašek Nedorost s Radimem Vrbatou. Oni i trenéři Radim Rulík a Pavel Patera jsou velmi nároční lidé. Od hráčů požadují výkon. Když není, tak jedno varování – a pak už je to odchod," tvrdí. V rozhovoru pro hokej.cz vypráví také o tom, jak se kdysi narodil jeho příchod do klubu. Hovoří o modernizaci arény, emotivním tatínkovi i o tom, jestli někdy uvažoval, že by tuhle vášeň a zároveň ohromnou odpovědnost opustil.
Během letní přestávky jste řešili především dopady pandemie koronaviru. Bylo to nejtěžší období vašeho působení u Bruslařů?
Jednoznačně. Možná bych to přirovnal k době, kdy jsme sestoupili z extraligy. Je to něco nového pro hokej i pro firmu, které se to také výrazně dotýká. Je tam určitý propad zakázek, museli jsme propustit některé zaměstnance. To samé v hokeji. Rozpočet se nám z nějakých 110 nebo 115 miliónů snížil někam na 80 až 85 miliónů. Samozřejmě, pořád to jsou veliké peníze. Ale jediné, na čem můžete šetřit, jsou platy hráčů. Musím říci, že kluci jsou super, protože s nimi byla a je řeč. Přistoupili na opatření. Druhá věc je kvalitní práce Vaška Nedorosta a Radima Vrbaty, kteří dokázali vytipovat šikovné mladé hráče, kteří nejsou moc drazí. Tohle období je těžké, nějak s tím bojujeme.
Vidíte navzdory potížím, že klub směřuje vzhůru? Že už to není jako dřív, kdy Bruslaři nepatřili mezi elitu?
Podle mého určitě! Klub je stabilní. Počínaje generálním manažerem Janem Tůmou, který se v této sezoně stal členem představenstva APK, což je pro nás obrovský krok dopředu. Jiné kluby vidí, že to děláme dobře a nebojí se pustit do vedení člověka od nás. Kvalitní je sportovní část. Klub je výrazně omlazen, buduje se tu hráčské jádro a stále se vše posouvá dopředu. Snažíme se.
Dají se před nejistou sezonou definovat cíle? Vaše reálné ambice?
Co jsem viděl některé zápasy, odešla nám zvučná jména. Skalický a další hráči, kteří byli nositeli produktivity. Doma nějakou sílu máme, dokázali jsme nastřílet osm gólů Liberci. Ale venkovní zápasy se mi moc nelíbily. Tam to bylo spíš o nějakém boji, dali jsme jeden dva góly a za to se asi body sbírat nebudou. Monitorujeme trh, i přes složitou finanční situaci bychom to ještě nějakým způsobem doplnili. Uvidíme, jak rozjedeme úvodní kola. Pokud by to nebylo úplně ono, tak bychom museli posílit.
Na jaře vás muselo hodně mrzet, že vinou covidu předčasně skončila sezona. Boleslav měla před play off slibnou formu. Neříkal jste si, jaká je to škoda?
Sezona vypadala neskutečně. Ve čtvrtfinále jsme měli mít Plzeň a prosákla informace, že brankář Frodl si natáhl vazy v kotníku, takže by proti nám nechytal. Byla tam velká naděje, že bychom přes ně mohli přejít. Kdybychom pak narazili na Liberec, bylo by to hodně zajímavé.
Foto: Jan Pavlíček, bkboleslav.cz
Lídry loňského týmu byli původně Michal Vondrka s Jakubem Klepišem, ani jeden už v mužstvu není. Budete hledat jiného rozdílového hráče?
Těch rozdílových jako Milan Gulaš máte pár, je otázka, jestli se takový hráč vůbec dá sehnat. Samozřejmě koukáme, monitorujeme trh. Někdo může mít ekonomické problémy, někde se s těmi hráči třeba kluby nedohodnou. Kdyby to v sezoně nebylo ono, nebo pokud by se naskytla příležitost, jsme připraveni jednoho podobného hráče za takové peníze vzít.
S boleslavským hokejem jste prožil roky radosti, ale i nervů a vysilujících bitev o TELH. Po jednom z marných pokusů o postup jste mi říkal, že musí skončit doba žoldáků, kteří si jen přišli vydělat. Kdy nastal zlom, že se Bruslařský klub vydal správným směrem?
Paradoxně nám nejvíc pomohl sestup. tam si to sedlo. To byla první věc. Druhá, že přišel Franta Výborný. Měl obrovské charisma, kabinu dokázal zdravě zbláznit. Najednou se začalo tvořit jádro a Boleslav už nebyla braná jen tak, že si sem hráči přijdou vzít peníze. Začalo se tady něco budovat. Pak přišel propad, ale Radim Vrbata skončil v NHL a sportovní stránku vzal do rukou. Připojil se Vašek Nedorost, oba to jsou kluci, kteří vědí, jak se má sport dělat. A na výsledku je to vidět.
Z hlediska výběru hráčů mají vaši maximální důvěru?
Jednoznačně, v podstatě vůbec do toho nezasahuji. Jsem až ten třetí, kdo se dozvídá, s kým jednají a po kom jdou. Řeknou mi, jak to vidí. Samozřejmě, můžu mít právo veta, ale málokdy jsem řekl, že nesouhlasím. To už by muselo být.
Václav Nedorost naznačil, že vás musel trošku přesvědčovat v případě příchodu Michala Teplého. Peněz není nazbyt, zvlášť v této době.
Je to i ekonomická věc, protože Michal Teplý je ve věku, kdy tabulkové odstupné za něj ještě není tak vysoké. Kdyby byl na hraně NHL a třeba za dva nebo za tři roky by se vracel domů, šel by do Mladé Boleslavi. Buď by měl smlouvu s námi, kdyby ne, my bychom případně vydělali na nějaké další tabulce. Je to sportovně-ekonomický deal. Teď ale samozřejmě nedokážeme odhadnout, jak se to vyvine.
Foto: Jan Pavlíček, bkboleslav.cz
V Mladé Boleslavi se k hráčům chováte na úrovni, včas dostávají plat, mohou se soustředit jen na hokej. Je třeba po nich zároveň takříkajíc šlapat, aby nezpohodlněli a pořád jeli naplno?
Radim Vrbata je hodně náročný člověk. Vašek Nedorost, Radim Rulík a Pavel Patera také. To jsou čtyři velmi nároční lidé. Hráči nemají šanci! I v minulosti to tak bylo. Řeknu příklad Lukáše Žejdla. Podepsal smlouvu a měl být lídrem, ale po pár měsících jsme se rozloučili. Nechtěl makat, nedával tomu tolik, co měl. Bylo vidět, že to bylo správné rozhodnutí. Hráč má problémy v Hradci, chtějí se ho zbavit, je mimo sestavu. Lidi, které jsem zmínil, nejsou z těch, co by na něco čekali. Požadují výkon. Když není, tak jedno varování – a pak už je to odchod.
Delší dobu se mluví o velké modernizaci boleslavské haly. Nakolik to je reálné?
Myslím, že hodně. Teď je předvolební období, jak se říká, vaří se předvolební polívka a guláš. Politiky to zajímá. Máme reálné plány, ty jsem si s primátorem odsouhlasil. Máme slíbeno, že to opravdu do investic půjde. Příští týden by měli přijet místopředseda vlády pan Hamáček se šéfem Národní sportovní agentury panem Hniličkou. Proběhne jednání, což je důležité, protože bez dotací se neobejdeme. Doufám, že to nějakým způsobem podaří složit, abychom dali dohromady zhruba 200 až 220 miliónů. Pak by rekonstrukce měla proběhnout. Uvidíme. Je to v majetku města, zasahuje do toho politika. Což je někdy složité.
Prestiž klubu by tím určitě stoupla. Přilákala by moderní aréna další fanoušky?
Nelze úplně očekávat to, že budeme mít arénu podobnou těm v Liberci, Třinci nebo v Karlových Varů. Na město, kde žije 40 tisíc lidí, to je absolutně zbytečné. Ve finále nám stávající hala stačí. My bychom potřebovali, aby byla nová a měla odpovídající zázemí. V plánu je, že by se zastavěl prostor mezi hlavní a vedlejší halou. Dole by se udělala špičková kabina pro hosty, nahoře by bylo VIP zázemí. Vnitřek arény bychom zkapacitnili, došlo by k zastavění rohů. Prostory pod hlavní tribunou by celé byly pro první mužstvo, včetně třeba rehabilitační linky. Máme to připravené. Na druhou stranu – tím, že jsou u nás dvě haly, tak každá hokejová třída má svoji šatnu. To je málokde. On ten zimák blbě vypadá, ale vybaven je celkem dobře. Zázemí pro týmy tady je.
Jste boleslavský patriot, obecně vzato vám teď místní hokej musí dělat radost. Je to tak?
Odezva z okolí je pozitivní, ale víte, jak to chodí. Jednou jste nahoře a pak dole. Už jsem se naučil, že všechna sláva plní tráva. Raději jsem při zemi. Ale určitě, lépe se vám jde za partnery, když jste čtvrtý v tabulce. To vás pak těžko vyhazují. Pokud jste dvanáctí, slyšíte: hele, přijď, až budete v play off. Nemusíme si nic nalhávat, je to obrovský rozdíl.
Foto: Jan Pavlíček, bkboleslav.cz
Jak jste se vlastně dostal k boleslavskému hokeji? Bylo to i díky tatínkovi, který se věnoval fotbalu a kdysi vystudoval FTVS v ročníku s Karolem Dobiašem nebo s později uznávaným agentem Jaromírem Henyšem?
U nás se to dědilo z otce na syna. Můj děda trénoval Mladou Boleslav ještě v době, kdy tu byl tým Mladoboleslavský SK. Táta hrál fotbal a pak i trénoval, ano má z FTVS trenérskou jedničku. Já do 20 let kopal také, pak jsem šel na vojnu, načež mi to nějak zlomilo kariéru a začal jsem se věnovat práci. Podnikání. Později za mnou přišel tehdejší primátor pan Kvaizar. Všiml si mé firmy, věděl, že mám ke sportu vztah. Nějakým způsobem to na mě zkusil. Řekl: hele, fotbal už je privatizovaný, nechtěl bys vzít hokej? (směje se) Tím, že jsem v tom celý život vyrůstal a doma to viděl, odpověděl jsem, že bychom to mohli zkusit. Tak jsem do toho spadnul (znobu se usmívá).
Litoval jste někdy?
Panu Kvaizarovi jsem tisíckrát nadával, že mi nadělil šílenost. Ale stalo se. Pořád jsem u toho.
Váš tatínek je na každém utkání, má své místo v restauraci za brankou, kde celý zápas poctivě stojí. Hodně spolu hokej probíráte?
Táta to extrémně prožívá. Musím říci, že nejsem tak emotivní jako on. Rozčiluje se, nosí to domů, morduje s tím moji mámu. Já to takhle nemám. Kolikrát mu řeknu, ať mě nechá být, že se s ním o tom nebudu bavit. Že to nemá cenu (směje se).
Během minulé sezony ale byl asi spokojený, ne? V základní části zaznamenali Bruslaři nejlepší výsledek klubové historie.
Kdepak, emoce má pořád, chtěl by vyhrát každý zápas. Ale to víte, že to loni bylo lepší. Když se vyhraje, líp se jde do práce. Lepší je úplně všechno.
Chtěl jste s podporou boleslavského hokeje někdy přestat?
Opravdu jsem s tím nesekl ještě ani jednou, ale určitě byly chvíle, kdy jsem byl hodně zlomený. Hokej a fotbal, to je obrovský rozdíl. Tady pokud vychováte hráče, a ten jde do NHL, dostanete za něj 200 tisíc dolarů. Což se vám povede jednou za čtyři roky. Fotbal? Když jsem v novinách četl o Hložkovi, v jakém věku má potenciál na velké kluby, jeho transfer se může přiblížit třeba miliardě. To pak porovnáváme dva jiné světy. Hokej na nějaké úrovni hraje pár zemí, oproti fotbalu má strašný hendikep. Peníze pak chybí.
Co vás u toho drží? Hlavně láska k místnímu hokeji, k boleslavského klubu?
Láska snad ani ne, i když samozřejmě mám rád sport. Drží mě naše město. Jsem rodilý Boleslavák, neumím si představit, že bych přišel na radnici a řekl, že to dělat nebudu. Ani si nemyslím, že v okolí je někdo, kdo by to chtěl – byť zadarmo. Dát dohromady ten balík peněz je strašná odpovědnost. Nechci to udělat, protože pak by každý zapomněl na to dobré, co jsme dokázali. Všichni by řekli, že to Plachý pohřbil. Že se na to úplně vykašlal.
Share on Facebook
