Upřímný Šprynar: Byl jsem zničený, hokej už mě nebavil. Zakotví teď v Litvínově?
Jan Šprynar
|
Foto: X Halifax Mooseheads
Asi málokterý junior zažil letos v Kanadě tak divokou sezonu jako útočník Jan Šprynar. V jejím průběhu vystřídal hned tři týmy: Rimouski, Shawinigan a Halifax. Střelecky se probudil až v posledně jmenovaném týmu: Ve 28 zápasech si tam připsal jedenáct gólů a devět asistencí. Nyní však trénuje doma v Litvínově.
Zažil jste poměrně turbulentní sezonu, vystřídal jste hned tři kluby. Jaké to pro vás bylo?
Za jednu sezonu tři týmy, to bylo šílené. Ze začátku to vypadalo docela dobře, v prvním týmu v Rimouski se nám vyměnil trenér. Jenže pak se to tak nějak táhlo. Nechtěl bych zacházet do detailů, ale vyeskalovalo to v to, že tým nefungoval. Tak jsem si zažádal o trejd. Ve druhém týmu, v Shawiniganu, jsem byl potom zničený mentálně. Přemýšlel jsem, že se vrátím zpátky do Evropy. Neříkám tím, že byl Shawinigan špatný tým, ale přišel jsem extrémně rozebraný z Rimouski. Hokej mě už skoro vůbec nebavil, nebralo mě to.
Domů jste se ale nevrátil. Jak se seběhla druhá výměna?
Mám takovou funny story. Před trade deadlinem jsme měli zápas a po něm jsem úplně rozebraný psal tátovi, že si zítra zavoláme, že to balím a vracím se domů. Druhý den ráno jsme měli trénink. Byl zrovna poslední den, kdy se může trejdovat. Asi deset minut před tréninkem si mě trenér zavolal, ať jdu do místnosti manažera. To už jsem trošku tušil, co přijde, protože v týmu lítalo hodně kluků. Měli jsme tam asi pět trejdů. Šel jsem si tam sednout, vyslechnout je – a dozvěděl jsem se, že jsem vytrejdovaný.
„Před trade deadlinem jsme měli zápas a po něm jsem úplně rozebraný psal tátovi, že si zítra zavoláme, že to balím a vracím se domů.“
To vás zachránilo?
Trochu mi to dodalo náboj. Pokud někdo QMJHL sleduje, tak ví, že Halifax je jedna z nejlepších organizací. Zároveň je to anglická oblast, což je taky lepší. V quebecké lize je hodně týmů z francouzských oblastí, kde většina kluků mluví francouzsky. Pak je to v kabině takové, že my, co francouzsky nemluvíme a nerozumíme, tam jen sedíme a čekáme, co bude. Navíc jsem v Halifaxu znal Davida Moravce, to je můj skvělý kámoš. Jak se o trejdu dozvěděl, hned mi volal. Takže jsem se těšil – anglická oblast, skvělý tým, který byl na vrcholu tabulky, skvělí hráči. Našel jsem tam zpátky svoji hru.
Takže dá se říct, že Halifax vám dodal novou šťávu? Protože ze začátku sezony jste se střelecky docela trápil…
Určitě, řekl bych to tak. Úplně mě to oživilo. Já jsem střelec a do půlky sezony jsem měl jen čtyři góly, což nebylo vůbec dobré. Přesun do Halifaxu mě nakopl, dal mi nový impuls. Byl tam skvělý trenér, skvělí spoluhráči. Dá se říct, že mi tam vůbec nic nechybělo.
Halifax měl ale určitě vyšší ambice než vypadnout v play off po čtyřech zápasech, mrzelo to hodně? Co myslíte, že týmu najednou chybělo?
Samozřejmě to mrzelo. Měli jsme ambice na finále. Chyběl nám Dumais, nejlepší hráč v lize, který minulou sezonu dával asi sto šedesát bodů i s play off. Potom se nám zranil kapitán Furlong, obránce, který má podepsáno i v NHL, takže to taky nebylo příjemné. Na tým, proti kterému jsme hráli (Acadie-Bathurst, pozn. red.), jsme to neuměli ani v sezoně. I když nebyli žádný našláplý tým, který by byl na vrchu tabulky, pořád jsme s nimi prohrávali. Hráli fyzický a jednoduchý hokej. Jen to nahodili a šli se mlátit. Neuměli jsme na ně hrát a vylámali si zuby na vlastních chybách.
Mluvil jste o té francouzštině, umíte pár slovíček francouzsky?
Od Vánoc jsem ji nepoužíval, ale nějaká slova jsem uměl. Určitě bych se však francouzsky nedomluvil. Umím jen to, co mě naučili kluci v kabině, což jsou většinou nadávky nebo taková nepodstatná a nepoužitelná slova.
Sám jste říkal, že jste střelec. Z jaké pozice a jakým způsobem střílíte nejraději?
Nejraději z one-timeru na přesilovce z levého kruhu, něco jako Ovečkin. Tam je to moje. Z té pozice jsem dal nejvíc gólů, minulou sezonu víc jak půlku. Mám to tam rád, je to pro mě asi nejzábavnější.
Máte nějaké hráče, na které rád koukáte, právě třeba mezi střelci?
Není to jeden konkrétní, beru si od každého něco. Pastrňák se mi líbí, protože má podobnou střelu jako já, stejně tak Matthews, u McDavida sleduju jeho bruslení, Barzal, jak je silný na puku. Nekoukám tedy jen na jednoho hráče, spíš celkově na highlighty z NHL.
V quebecké juniorce hraje docela dost Čechů. Máte čas si i trochu popovídat, když zrovna hrajete zápas proti sobě?
Čas tam určitě je. S většinou kluků se znám, takže před zápasem nebo po zápase hodíme krátký slovo. Když jsme byli na tripu nebo spolu na hotelu, tak jsme se sešli. Je hezký, že si můžeme pokecat, zvlášť když se dlouho nevidíme. Je to takové příjemné odreagování. Občas zajdeme do města, je to skvělé.
„Pastrňák se mi líbí, protože má podobnou střelu jako já, stejně tak Matthews, u McDavida sleduju jeho bruslení, Barzal, jak je silný na puku.“
Vy jste vlastně v každém týmu byl s nějakým Čechem…
Ano, to je výhoda. Hlavně v těch začátcích. Minulý rok jsem měl v týmu Patrika Hamrlu, který v Rimouski hrál už sezonu přede mnou, takže věděl, jak to tam vypadá a kde co je. Hodně mi se vším pomohl. Potom jsem v té roli byl já, takže jsem se snažil pomáhat Hešákovi (Lukáši Hešovi), který tam byl se mnou. Celkově je super, když si v týmu můžete s někým popovídat česky, protože jinak je všude kolem vás angličtina. Navíc máme ten svůj český humor, který podle mě v angličtině není tak dobrý jako v češtině.
V Kanadě jste strávil celkově dva roky, v čem to pro vás znamenalo největší přínos?
Naučil jsem se hodně z lidské stránky: Starat se o sebe, vařit, jazyk a více jsem se osamostatnil. To byl pro mě největší přínos, ale určitě jsem se posunul i hokejově. Hraje se tu úplně jiný styl než v Evropě nebo v Česku. Je tu jiná mentalita, větší konkurence a hokej je rychlejší. To vás donutí víc makat.
Jan Šprynar slaví jeden ze svých gólů v Halifaxu | Foto: X Halifax Mooseheads
Říkal jste, že jste se naučil vařit, co je takové nejoblíbenější jídlo, které si děláte?
Knedlíky úplně neuvařím, abych řekl pravdu. Když vařím, motá se to spíš kolem masa a k tomu nějaká příloha – brambory, rýže, zelenina, takový ty klasiky. Nechci ze sebe dělat nějakého velkého kuchaře. Uvařím si, najím se, postarám se o sebe, a to je podle mě základ.
Litvínov na vás uplatnil opci, vracíte se tedy domů? Nebo jste uvažoval, jestli ještě zůstat v Kanadě?
Ještě není úplně jasné, kde budu hrát. Měl jsem pořád trvající smlouvu v Litvínově, jen byla pozastavená. Teď mi ale měla končit a bylo tam, že se do určitého data musí opce uplatnit. Litvínov ji uplatnil, ale abych pravdu řekl, ještě není úplně rozhodnuté a rozseklé, jestli zůstávám doma, nebo se vracím do Kanady. Ani já sám to ještě nemám promyšlené, je to tak padesát na padesát. Ještě není nic jistého, nebral bych to tak, že hraju v Litvínově.
„Zažít bych to chtěl. Nejen v reprezentaci, ale i v týmu. To je důvod, proč celou sezonu hrajeme – abychom pak na konci mohli zvednout ten pohár.“
Jaký máte cíl do příští sezony?
Udělat lepší sezonu než letos. Vrátit se z té špatné sezony, protože to bylo opravdu šílené. Budu dorazový ročník, takže chci být lídr týmu, mít velký ice time, hodně bodů a celkově všechno pozvednout. Hlavně si to ale chci užít, protože nikdy nevíme, jestli to je poslední rok v juniorce. Atmosféra v Kanadě je totiž skvělá, to se nedá porovnat s Českem. A něco dokázat s týmem, uhrát co nejlepší výsledek.
Příští sezonu máte poslední možnost zahrát si na mistrovství juniorů, tak bude i tohle váš cíl, dostat se tam?
Tento cíl jsem měl už minulou sezonu, ale to se nepovedlo. Je to určitě sen a cíl každého kluka. Přece jen jde o ostře sledovaný turnaj. Když jsme na to koukali v televizi, tak si pamatuju, jak jsem si vždycky říkal, že bych tam chtěl hrát. Teď tu šanci mám a záleží jen na mně, jestli si ji vybojuju. Snad se to povede.
Jan Šprynar v letní přípravě s Litvínovem | Foto: Facebook HC VERVA Litvínov
Sledoval jste v květnu i mistrovství světa v Praze?
Sledoval. Na pár zápasech jsem byl i osobně, i když ne zrovna na Češích. Byl jsem na Kanadě a Finsku. Klukům se to výborně povedlo, což je jedině dobře pro český hokej. Byla tam i skvělá atmosféra a organizace.
Když jste viděl, jak hráči zvedají pohár, je to pro vás taková extra motivace, že byste to chtěl také někdy zažít?
Ano, zažít bych to chtěl. Nejen v reprezentaci, ale i v týmu. To je důvod, proč celou sezonu hrajeme – abychom pak na konci mohli zvednout ten pohár. Hrajeme pro vítězství, nikdo nechce prohrávat. V repre je to ještě víc, protože hrajeme za národ, takže to je čest a také jeden z mých cílů.
Share on Facebook
