Univerzita jako nákup času, Chmelaře vynesla (zatím) na farmu: Má super kvalitu
Jaroslav Chmelař
|
Foto: Instagram Jaroslava Chmelaře
Poslední dvě sezony strávil útočník Jaroslav Chmelař v americké univerzitní lize NCAA, další zápasy tam ale nepřidá. V březnu podepsal nováčkovský kontrakt s New York Rangers a příští ročník by měl začít na farmě v Hartfordu. Debut si tam odbyl už ke konci uplynulé sezony a dokonce stihl dát i čtyři góly.
Letos to byl váš druhý rok v NCAA, jak se vlastně zrodil váš přestup do univerzitní soutěže?
Po čtyřech letech ve Finsku jsem přemýšlel, jaká by mohla být další nejlepší cesta pro můj rozvoj a jak bych se mohl zlepšovat. Cítil jsem, že potřebuju nějakou změnu. Tehdy už jsem byl draftovaný Rangers, takže jsme o tom společně hodně mluvili a nějak jsme došli k cestě právě přes NCAA. Když jsem se díval na koncept té soutěže, zapadlo mi to asi nejlépe do mého rozvojového plánu. Myslím si, že to bylo nejlepší rozhodnutí, co jsem v té chvíli mohl udělat.
NCAA je u nás pořád ještě dost podceňovaná soutěž. Mohl byste říct nějaké důvody, proč by mladí hokejisté měli jít právě tam?
Řekl bych, že spoustě klukům může dát čas na to se rozvinout, a to jak hokejově, fyzicky, tak i po lidské stránce. Všechno se tam točí kolem hokeje a školy. Můžou se jim otevřít další příležitosti, protože je ta soutěž v Americe hodně sledovaná. Můžou si tam koupit čas na to se zlepšovat, protože jsou tam skvělí trenéři, kteří dokážou naučit jak systém, tak dovednosti. Celkově má NCAA opravdu super kvalitu. Měla by být více doceňovaná a víc se využívat jako možnost hokejové cesty.
Hraje se tam poměrně málo zápasů, vidíte to jako nevýhodu?
Já osobně jsem to jako nevýhodu neviděl. Klade se tam důraz hlavně na fyzickou stránku. Na druhou stranu, každý zápas je tam důležitý. Prohrát jedno utkání v sezoně proti slabšímu soupeři může zničit celé vyhlídky na finálový turnaj. V tomhle má ta soutěž úplně jinou mechaniku. Trvalo mi strašně dlouho, než jsem zjistil, jak tam všechno funguje. Spoustu lidí asi vidí méně zápasů jako nevýhodu, ale pro mě to bylo v pohodě. Než jsem tam šel, tak jsem za sezonu nehrál o moc víc zápasů. Ale jak jsem říkal, hodně se tam řeší fyzická stránka, takže by pro nikoho neměl být problém přejít do soutěže, kde bude těch zápasů víc.
„Spoustu lidí asi vidí méně zápasů jako nevýhodu, ale pro mě to bylo v pohodě.“
Máte tam tedy spíš více tréninku a víc se zaměřujete na rozvoj hokejových dovedností?
Ano, určitě. Díky tomu, že je tam méně zápasů, je více prostoru na těžší trénink v posilovně a na ledě. Hrají se dva zápasy za týden, občas je volno. Mají to takhle nastavené a nějakým způsobem to funguje, takže určitě bych to neviděl jako špatnou věc.
V čem si myslíte, že jste se tam během těch dvou sezon nejvíc posunul?
Naučil jsem se víc využívat svoji výšku a svoje parametry. Zesílil jsem. Měl jsem kolem sebe super hráče a trenéry, kteří mi pomáhali v detailech a v nalezení mojí hry. Připravilo mě to na styl hokeje, kterým jsme hráli, připravilo mě to systémově a na adaptaci na různé systémy. Náš trenér byl hodně pečlivý v systémových věcech. Celkově mě to tak rozvinulo jako hráče, protože tam bylo tolik příležitostí, kde a jak se zlepšovat. Přišel jsem tam mladý, takže mi to dalo opravdu neskutečně moc a je těžké něco vybrat.
Zároveň jste tam studoval na univerzitě, jaký obor jste si vybral?
Studoval jsem sociologii.
Bylo pro vás náročné studovat v angličtině?
Čtyři roky jsem byl ve Finsku, kde jsem většinou mluvil právě anglicky. Finsky jsem se nějak extra neučil. Chtěl jsem si vybudovat hlavně angličtinu, takže bych neřekl, že to pro mě bylo nějak extra náročné. Všichni tam jsou moc hodní, shovívaví a ochotní pomoct. Za rok nebo už za pár měsíců to pro mě bylo jako denní chleba.
Mluvil jste o Finsku, kde jste strávil čtyři roky. Na co z toho období nejradši vzpomínáte?
Nejvíc asi vzpomínám na první rok, protože jsem byl v super rodině a moc jsem si to užíval. Ani mi nepřišlo, že nejsem doma. Vzpomínám na to jako na výbornou zkušenost. Naučil jsem se tam spoustu věcí, které bych se jinak, kdybych zůstal doma, nenaučil. Jako třeba bydlet sám v bytě a o všechno se starat. V tomhle mi to do života dalo hodně a v hokeji mi to toho dalo ještě víc. Potkal jsem tam spoustu trenérů. Otevřelo mi to nové obzory, jak hokejové, tak životní. Moc rád na to vzpomínám a rád se vracím k fotkám.
„Odehrál jsem tam sedmnáct utkání a každým zápasem se to zlepšovalo a zlepšovalo. Byla to super zkušenost.“
Říkal jste, že jste se zaměřoval hlavně na angličtinu, ale umíte pár slovíček i ve finštině, zvládl byste si v tom jazyce trošku pokecat?
Asi bych si moc nepokecal, zvládl bych říct možná tak „ahoj, jak se máš?“ A asi bych něčemu ve finštině porozuměl, ale jinak jsem tam té finštině fakt moc nedal. Chtěl jsem vypilovat především angličtinu.
V březnu jste podepsal s New York Rangers, byli jste v kontaktu už v průběhu sezony?
Ano, v kontaktu jsme byli. Snažil jsem se zjistit, v čem bych se ještě mohl zlepšit. Využíval jsem to jako příležitost poptat se na různé věci. Piloval jsem svoji hru, aby viděli posun, jaký jsem v Americe udělal.
Jaroslav Chmelař | Foto: Facebook Hartford Wolf Pack
Na konci sezony jste si zahrál i pár zápasů za farmu Rangers v AHL. Byly pro vás ty první zápasy náročné?
Rok předtím jsem tam měl spoluhráče, který si pár zápasů zahrál, ale neměl jich moc, takže jsem tam šel s tím, že nevím, s čím se tam potkám a kolik zápasů si zahraju. První dva zápasy jsem si na to zvykal. Byl to jiný hokej, kluci tam jsou starší a zkušenější. Myslím ale, že jsem se pak vcelku dobře adaptoval. Odehrál jsem tam sedmnáct utkání a každým zápasem se to zlepšovalo a zlepšovalo. Byla to super zkušenost a jsem rád, že jsem tam dostal prostor.
První gól jste dal v AHL ze samostatného úniku. Co vám v tu chvíli běželo hlavou?
V téhle sezoně jsem zrovna předtím ze samostatného úniku ani jednou neskóroval. V tom zápase jsem měl asi čtyři šance dát gól, ale vždycky jsem se nakonec rozhodl buď nahrávat, nebo s tím pukem ještě hýbnout, vylepšit si pozici. Jak jsem jel na bránu, tak jsem si říkal, že už prostě vystřelím a zkusím to dát někam nahoru, jestli to projde, nebo ne. Naštěstí to prošlo, takže jsem byl neskutečně šťastný. Ještě k tomu to bylo na Spencera Knighta (brankáře, který byl draftován Floridou ze 13. pozice v roce 2019, pozn. redakce), takže to mi udělalo velkou radost. Byl jsem rád, že jsem mohl týmu pomoct k výhře zrovna proti Charlotte Checkers, protože proti nim jsme neměli úplně dobrou bilanci.
Máte ten puk někde vystavený?
Mám. Hned jsem dostal od kustodů takovou plaketku, kde je vytištěný nápis „první gól v AHL“ a do toho mám zasazený ten puk. To bylo moc hezké.
A jak to budete mít příští sezonu? Budete začínat v AHL?
Jakmile hráč podepíše profesionální smlouvu, už se nemůže vrátit do NCAA, takže teď půjdu na tréninkový kemp Rangers a asi ano.
Co bude vaším cílem do příští sezony, na čem ještě chcete zapracovat?
Ještě pořád musím pracovat na tom, jak využívat svoje tělo. Mám dané nějaké proporce, které mi v hokeji můžou hodně pomoct. Snažím se si k tomu najít cestu a co nejvíc využívat ve svůj prospěch. Také bych chtěl zapracovat na hbitosti v malých prostorech, jako třeba v rozích, hledat si lépe prostor a celkově se zlepšovat ve všem. Teď už vím, jak to v AHL chodí, o čem ta liga je, takže na to bych chtěl navázat. Myslím, že díky té zkušenosti se můžu připravit ještě lépe, než jsem byl připravený letos.
Nedávno jste se vrátil z development kempu Rangers, jaký z toho máte pocit?
Mám z toho dobrý pocit. Je to skvělá zkušenost, vidět se s ostatníma klukama, porovnat, jak na tom jsou, zahrát si proti sobě a dát do toho trošku soutěživosti. Vždycky je super si to s nimi užít a poznat nové kluky, kteří byli zrovna draftovaní. Dělali jsme tam také nějaké fyzické testování. Je dobré jít do zbytku léta s tím, že vím, na čem jsem a v čem mám ještě prostor se zlepšovat.
Mohl byste trochu českým fanouškům popsat, jak vlastně takový kemp probíhá, jaký tam máte program?
Většinou je to hodně nabitý program a máme toho hodně. Prvních pár dní probíhají fyzické testy. Měli jsme třeba i takový magnet, který měří tuk, svalovou hmotu, EKG a podobné věci. Dále máme tréninky na ledě, k tomu nějaké tréninky na sucho a potom odpolední program. Byli jsme třeba na prohlídce v Madison Square Garden. Měli jsme taky hodinu herectví a improvizace, po které jsme šli na společnou večeři. Druhý den jsme se učili si něco uvařit sami. Chtějí nám ukázat i věci mimo hokej. To je na tom hezké, že máme z kempu spoustu zážitků.
„Nejvíc do života i hokejově mi toho dali rodiče. Dali tomu velkou oběť. Jezdili se mnou po trénincích, abych se mohl zlepšovat, takže jim patří velká zásluha.“
V AHL jste si na dres vybral číšlo 42, má to nějaký příběh, proč zrovna tohle číslo?
Hrál jsem s ním už ve Finsku a vybral jsem si ho kvůli svému dědovi Vláďovi, který se narodil v roce 1942. Strávil jsem s ním v dětství hodně času a naučil mě spoustu věcí mimo hokej, takže jsem mu tím chtěl udělat radost.
Váš děda vás tedy hodně ovlivnil. Máte v životě ještě další lidi, kteří měli vliv třeba právě na vaši hokejovou kariéru?
Bylo jich spoustu. Trenéři, hráči, se kterými jsem hrál… Je těžké takhle někoho vybírat, protože každý z nich mi na mé hokejové cestě přispěl něčím jiným a pomohli mi tam, kde jsem teď. Nejvíc do života i hokejově mi toho dali rodiče. Dali tomu velkou oběť. Jezdili se mnou po trénincích, abych se mohl zlepšovat, takže jim patří velká zásluha. Dál nechci nikoho jmenovat, protože to by byl hodně dlouhý list jmen.
Jaroslav Chmelař | Foto: Facebook Hartford Wolf Pack
Share on Facebook
