Udělal bych to i vlastní mámě, vysmál se Armstrong drbům o pytlačení
Doug Armstrong
|
Foto: nhl.com
Doug Armstrong to dokázal. Edmontonského Olejáře obral o dva perspektivní hokejisty, po kterých pokukoval už delší dobu. Philipa Broberga s Dylanem Hollowayem chtěl zprvu získat trejdem, jenže výměna za Pavla Bučněviče během sezony 2023/2024 neklapla. A tak zvolil málokdy vídanou a málokým vítanou metodu – s Brobergem a Hollowayem podepsal takzvaný offer sheet.
Offer sheet, chcete-li nabídková listina.
Pokusu o získání hráčů se statusem RFA od konkurenčních klubů za pomoci tohoto nástroje se slangově říká pytlačení. NHL tenhle manévr, minimálně tedy v té fázi, že oslovení hokejisté s ním souhlasili, viděla poprvé po třech letech, teprve potřetí za 17 let pak byl úspěšný.
Úspěšný v tom smyslu, že nabídková listina nebyla původním hráčovým klubem vyrovnána, a on tak odešel za kompenzaci v podobě draftových voleb na novou adresu.
Dustin Penner, Jesperi Kotkaniemi a teď Broberg s Hollowayem, to jsou pytlácké kořisti od roku 2007. „Offer sheet je instrument, který by měl využívat každý generální manažer,” říkal po svém úterním úlovku Armstrong, GM Bluesmanů ze St. Louis.
„Offer sheet je instrument, který by měl využívat každý generální manažer.”
Že se někomu “nalíčení” nabídkové listiny nemusí zamlouvat a že jde o porušení nepsaných pravidel, gentlemanských dohod mezi funkcionáři?
S tím na Armstronga nechoďte. „Nikdy jsem nic takového neslyšel. Každý generální manažer dělá pro svůj klub to, co musí. Jinak by tu práci dělat neměl.” Mimochodem, Broberg měl na stole návrhy od dalších dvou organizací.
Spekulacím o tom, že s offer sheety vyčkával z úcty ke Kenu Hollandovi, svému dobrému příteli, který opustil po minulém ročníku post GM Oilers, se pak Armstrong vyloženě vysmál. „Udělal bych to, i kdyby na místě generálního manažera Oilers pracovala moje máma,” prohodil.
„Mou prací je starat se o St. Louis, o náš klub a naše fanoušky. Jednoduše jsme vycítili tuhle příležitost,” dodal Armstrong, který zmíněné zvěsti o Hollandovi označil za řeči, které jsou tak daleko od pravdy, že už dále být nemohou.
„Každý generální manažer dělá pro svůj klub to, co musí. Jinak by tu práci dělat neměl.”
A co říká na to, že Broberga s Hollowayem podle mnohých jednoznačně přeplatil (prvního podepsal na dva roky se stropovou zátěží 4,58 milionu dolarů, druhý dostal nabídkovou listinu s poloviční gáží)?
„Měli jsme na to prostor pod platovým stropem a bereme to jako dobrou investici,” je přesvědčený o správnosti svého kroku, které Blues nestojí jen miliony dolarů, ale také dvě draftové volby coby kompenzaci pro Olejáře.
Ač to Armstrong nepřizná, možná chtěl především dostat letošní finalisty Stanley Cupu pod tlak. Donutit je k nevýhodným, narychlo domluveným trejdům a následně k drahým podpisům, případně ke ztrátě nadějných plejerů.
Když Hollandův nástupce Stan Bowman poslal z Edmontonu pryč Codyho Ceciho, zdálo se, že nastane první varianta. Nakonec ale platí ta druhá.
Zůstává otázkou, zda jde pro St. Louis o výhru. Armstrong se tváří, že ano. Bluesmanům pořídil posily, které měl delší dobu vytipované. Jenže za jakou cenu? Vítěz stříbrného poháru 2019 navenek působí suverénně, přesvědčuje veřejnost, že ví, co dělá.
Ač je kurz vysoký, třeba mu dá budoucnost za pravdu.
Share on Facebook
