Třinec se nevzdává, smeká Polák a vzpomíná na titul. Kdo vyhraje pátý zápas, tak…

23. dubna 17:40

Pavel Mandát

• Extraliga
• HC Oceláři Třinec

Bitva o extraligový titul vrcholí. Finálová série mezi Pardubicemi a Třincem dospěla do pátého zápasu, v sázce je mečbol. „Jestli bude Třinec unavený? V téhle fázi sezony už podle mě ne. Dopředu vás žene touha po poháru,“ glosuje pamětník prvního ocelářského titulu Vojtěch Polák. Zároveň vzpomíná na rok 2011 a líčí, jak Třinci k památnému semifinálovému obratu pomohla Slavia.

Bude páté utkání podle vás představovat zlom v celé sérii?
Moje dedukce je taková, že kdo vyhraje pátý zápas, tak nakonec vezme i titul. A jestli se finále protáhne na šest, případně sedm zápasů, to už podle mě nebude hrát až takovou roli.

Jsou podle vás Pardubice díky vítězství ve čtvrtém zápase v psychické výhodě?
Odpovím z pohledu Třince... Podle mě je to natolik zkušený tým, že už o minulém zápase neví. Pustili to z hlavy. Maximálně se u videa podívali na věci, které jim nešly. Budu upřímný, Třinci vzhledem k minulosti samozřejmě fandím, takže snad pátý zápas urvou. Měli by si pomoct přesilovkami, ty bývají v takových utkáních často klíčové.

Právě výhradně do přesilovek nastupoval ve čtvrtém finále zraněný Martin Růžička…
Martin je bojovník a týmu vždycky chce za každou cenu pomoct. I když naskočí jen na dvě minuty, dokáže být rozdílovým hráčem. Minule mu to sice nevyšlo, ale nikde není psáno, že nemůže udeřit v příštím zápase. Jeho přítomnost je pro tým velmi důležitá i na střídačce a v kabině.

Martin Růžička | Foto: Lukáš Filipec, hcocelari.cz

S Martinem jste hrál v první třinecké mistrovské sezoně 2010/11, přičemž už tehdy byl nejproduktivnějším hráčem týmu. Překvapilo vás, že si top výkonnost udržuje i po třinácti letech?
Nepřekvapilo. Martina znám od patnácti let a vím, jakým hráčem je. Vždycky si dokázal jít za svým, pracuje na sobě. Stačí se podívat na jeho postavu, je mu skoro čtyřicet a pořád je silný, šlachovitý…

V čem je kromě střely jeho největší síla?
V tom, že se dokáže přizpůsobovat změnám, které hokej přináší. Hokej dnes je jiný než před třinácti lety, kdy Třinec získal svůj první titul, ale Martin pořád hraje prim. Kromě střely má velmi dobrý výběr místa a pořád dobře bruslí. Jasně, na jaře 2011 to bylo o tom, že na co sáhl, to bylo zlaté, teď už třeba tolik nedominuje, ale pořád je velmi kvalitním hráčem.

Jste spolu i dnes v kontaktu?
Jasně, občas si napíšeme nebo zavoláme. A během posledních čtyř let jsem mu vždycky gratuloval k titulu, což mě těší. (směje se)

Vraťme se zpět k probíhajícímu finále. Projeví se podle vás, že Třinec má v nohách o poznání víc těžkých zápasů?
V téhle fázi sezony už podle mě ne. Mluvím z vlastní zkušenosti – na jaře 2011 jsme v semifinále se Slavií prohrávali 1:3 na zápasy, ale povedlo se nám sérii otočit. Něco takového vás vždycky neuvěřitelně semkne a nakopne. Únavu prostě nevnímáte. Jasně, že tam je, ale dopředu vás žene touha po poháru. Současný Třinec to podle mě má úplně stejně. Většina široké veřejnosti asi favorizuje Pardubice, ty ale pořád čeká těžká práce.

Máte taky pocit, že se začíná přiostřovat na ledě i mimo něj?
Myslíte rozhovor Marka Zadiny? To mi nepřísluší komentovat...

Marek Zadina | Foto: Lukáš Filipec, hcocelari.cz

Pak třeba vyjádření Lukáše Radila na adresu Ondřeje Kacetla…
Je to play off, kontroverze k téhle části sezony patří. Všichni chtějí vyhrát. Jasně, vždycky by to mělo být v rámci fair play, ale mám pocit, že kontroverze, střetů a potyček je v letošním finále pořád ještě málo. (usmívá se)

Z vašich zkušeností: Připouští si hráči ve finále mediální války, nebo jsou nastálo uzavření ve své bublině?
Média úplně vytěsnit nemůžete, takže kluci se o tom v kabině asi pobaví, ale neřekl bych, že těmhle věcem někdo přikládá velkou váhu. Minimálně Třinec se rozhodit nenechá, což ukázal v semifinále se Spartou.

Když zmiňujete semifinále, upřímně říkám, že jsem Třinec za stavu 0:3 na zápasy odepsal.
No vidíte, oni zase ukázali týmového ducha. Nevzdali to. Stačí se podívat na šestý zápas a Voženílkův gól dvě desetiny sekundy před koncem základní hrací doby. Prostě věřil. Zároveň na Třinci bylo patrné zdravé naštvání.

Jak to myslíte?
Narážím hlavně na Voženílkovo potrestání disciplinární komisí. Jasně, máme dnes upravená pravidla, protože zranění hlavy jsou v hokeji snad nejhorší, ale podle mě se Chlapík do té pozice vystavil sám, přesto byl Voženílek suspendovaný. Některé týmy by něco takového semlelo, Třinec se naopak semkl. Nakonec to využil ve svůj prospěch.

Už jsme se bavili o tom, že pamatujete první třinecký titul. Jaká je vaše nejsilnější vzpomínka na jaro 2011?
Zůstanu u semifinálové otočky se Slavií. Vzpomínám si, že oni se už viděli ve finále, dokonce vylepovali plakáty s finálovými pozvánkami…

To vás muselo pořádně nahecovat, co?
Ani netušíte jak! Když jsme je viděli, řekli jsme si, že takhle teda ne. Pak ještě Venca Varaďa zmastil Vašíčka, což byl další důležitý aspekt obratu. Dostalo nás to na vlnu, kterou jsme neopustili do konce play off. Nechci, aby to vyznělo špatně, ale Vítkovice byly ve finále bez šance. Sice tenkrát všichni říkali, že budeme unavení, ale postupová euforie nám dala strašně moc.

Následovalo třinecké slabší období, které vystřídala mistrovská dominance. Kde vidíte zlom?
Těžko říct, v té době jsem v Třinci už nebyl, ale myslím, že začali lépe pracovat s kádrem. Drží ho pospolu a když jim někdo odejde do ciziny, dokáží ho nahradit.

Vzpomínám si na doby možná až bezhlavých třineckých nákupů, kdy se na trhu objevilo zajímavé jméno a člověk se mohl skoro s jistotou vsadit, že skončí v Třinci. To už se taky neděje.
Přesně. Můj názor je takový, že hodně zapracovali na skautingu. Hráče přestali brát bezmyšlenkovitě, ale vybírají typy, které jim zapadají do týmového pojetí hry. Charakterem i kvalitou.

Na závěr k vám. Letos jste v Sokolově odehrál jen čtyři zápasy, plánujete pokračovat v kariéře?
Uvidíme, zatím nevím. S jistotou vám můžu říct, že rozbíhám svůj projekt hokejové akademie – Polak Hockey Draft Academy. Pracuju na něm už několik let a hodně mě to baví. V jeho rámci předávám mladým klukům zkušenosti a poznatky v co nejkomplexnější míře. Jejich zápal pro hokej je pro mě největší odměnou.

Mně ale někteří trenéři mládeže říkají opak – že dnešní mladí zápal nemají…
Já musím kluky někdy až brzdit. (usmívá se) Fakt momentálně nemám ani jednoho, který by do hokeje nebyl zažraný. Pracují na sobě, ptají se, hokej dělají s radostí a zlepšují se. To je nejvíc.

Share on Facebook Share on Twitter

• Extraliga
• HC Oceláři Třinec