TREJDY ČESKÝCH ES: Umírám tu zaživa, procedil Jágr. Caps pak přihrál Ovečkina

Jaromír Jágr | Foto: X Pittsburgh Penguins

Start roku 2025 je pro českého fanouška mimořádnou záležitostí. David Pastrňák od Silvestra střádá body skvostným tempem, nejvyšším z celé ligy. Krajánci a vrstevníci Martin Nečas s Filipem Chytilem zase figurovali ve výměnách, které ohromily celý hokejový svět. Transfery, to je vděčné téma. A borci ze srdce Evropy už figurovali v mnoha obchodech, co si významem vyžádaly vlastní kapitolu v dějinách NHL. O těch je náš nový seriál TREJDY ČESKÝCH ES.

Možná by to byl fajn dárek k mistrovým dnešním třiapadesátým narozeninám.

Půjčit mu stroj času, aby se vrátil do listopadu 2000 a ubral po utrápeném zápase s bostonskými Bruins před zámořskými novináři na expresivnosti svých slov.

Vzpomínáte? Jágr tehdy řekl větu, která mu byla tisíckrát připomínána. I kvůli ní se poté jako soupeř nerad do arény Pens vracel. „Nenávidí mě tady,“ pověděl kdysi Dariusi Kasparaitisovi.

Ona fráze?

„Cítím se, jak bych tu umíral zaživa,“ prohodil po porážce 1:3. Herně se trápil, pamětníci vzpomínají, že si na klubové úrovni úplně nesedl s Ivanem Hlinkou, trhliny měl i jeho vztah s šéfem Tučňáků a navrátilcem mezi mantinely Mariem Lemieuxem. „Mezi námi se to vyostřilo,“ mimo jiné přiznal v deníčku, co psal pro Reflex.

Týmovou produktivitu po dékádě vedl poprvé někdo jiný než číslo 66 či 68 – Alexej Kovaljov.

Více než stížnost to přitom byl po mači s Bostonem akt zmaru. „Necítím se na ledě dobře. Ale co mám dělat? Odejít do důchodu?“ ptal se bezradně, poté co ho Medvědi ubránili.

Nešťastných výroků ale zaznělo víc. „Zvykejte si, takhle špatný jsem.“ To je další reakce, kterou mu pittsburští fanoušci předhodili, když byl 11. června 2001 vytrejdován do Washingtonu. Spolu s Františkem Kučerou za Krise Beeche, Michala Sivka a Rosse Lupaschuka.

Do redakce Pittsburgh Post-Gazette chodila spousta vzkazů pro "Džegra", pár jich list otiskl.

„Uplakánek už bude vzlykat ve Vzlyngtonu. A já pro Jágra slzy rozhodně neroním.“

„Už je problémem Capitals. Kouč Ron Wilson by měl nosit visačku "Jsem mrtvý muž".“

„Sláva GM Craigu Patrickovi.“

Šlo by pokračovat, ale pro ilustraci toho, že pouto mezi naganským šampionem a fanoušky tehdy nebylo idylické, to bohatě stačí. Jágr je frustroval náladovostí, nediplomatickými vyjádřeními, chtěli po něm úspěch v play off. Stanley Cupy z roků 1991 a 1992 jim už v paměti vybledly.  

Zároveň se pro ně stal hromosvodem, co na tom, že pravidelně vyhrával ligovou produktivitu, když se klub ocital v nelehké finanční situaci a sportovní výsledky se ne vždy dostavovaly?

Ač jeho pozici u Pens mnoho ze zmíněného oslabovalo, vyměněn byl ale především, jak sám opakovaně zdůrazňoval, kvůli penězům. Pittsburgh si jeho gáži nemohl dovolit. A tak posílil jednoho ze svých rivalů, jehož majitel Ted Leonsis snil o superhvězdě.

Když Jágra získal, povídal: „Teď je z nás skutečně skvělý hokejový mančaft! Začíná nová éra.“ Dynamické a kreativní křídlo si hned zavázal sedmiletou smlouvou na 77 milionů dolarů!

Leonsis vystřízlivěl rychle. Období, kdy Jágrovi platil, by nejradši vymazal z paměti. Ostatně ve washingtonské hale nenajdete po Jágrově epizodě, která trvala 927 dní (a to jí výrazně protáhlo dlouho marné hledání obchodního partnera pro Jágrův přestup), ani ň.

JJ68 bodoval méně než dříve (dáno také okolnostmi – herním stylem týmu i celé ligy), ale hlavně se nedařilo Capitals jako takovým. Záblesky geniality, jako sedmibodový večer proti floridským Panterům, o kterém se mluvilo jako o probuzení spícího obra, nemohly celkové vyznění změnit.

Bylo to zklamání a to je eufemismus.

Na jaře 2004 se Jágr stěhoval na Manhattan. Až u Jezdců se opět našel, minimálně na čas.

Zpětně žertoval, že by mu měl Washington být vděčný, že mu to na ledě tak nešlo, protože Caps díky tomu mohli z prvního fleku draftovat Alexe Ovečkina. Kdo ví, zda mu to v očích příznivců klubu z hlavního města USA pomohlo.

To s těmi ze Steel City si loni užil dokonalé smíření, vyvěšení jeho trikotu byl prvotřídní doják. Pro to dobré se na vše zlé zapomnělo, i na podpis s ústředním sokem – Letci z Philadelphie v létě 2011. Do Pittsburghu by se měl vrátit jako funkcionář.

S Pens mu to opět klape. A tak by možná dnešní oslavenec ocenil více jiný prezent než vymazání jedné syrové hlášky. Třeba záchranu v extralize pro Rytíře.

Ať už přeje cokoliv, nechť je mu přáno. Vše nejlepší!

Share on Facebook Share on Twitter

• Zahraničí