Trápení Vítkovic? Hlavní roli hraje hlava, ví Šimíček. Co řekl o kádru?

Roman Šimíček | Foto: hc-vitkovice.cz

23. listopadu 2023, 10:57

Pavel Mandát

• Extraliga
• HC VÍTKOVICE RIDERA

Vítkovice vstupovaly do letošní sezony s optimismem. Tým, který na jaře dokráčel až do semifinále, letos touží udělat další pokrok. Jenže zatím to Ostravanům nevychází. V rozhovoru pro Hokej.cz o tom mluví sportovní manažer klubu Roman Šimíček, který se během sezony zároveň postavil i na střídačku.

Věříte, že vám postup do čtvrtfinále Ligy mistrů může pomoct nastartovat se i v extralize?
Doufáme v to. Na zápas s Lahti jsme se těšili a doufali jsme, že ho zvládneme. Moc nás těší, že se to povedlo. A samozřejmě, jak už jsem říkal, doufáme, že nám tenhle úspěch pomůže nastartovat se i v extralize.

Čím si vysvětlujete rozdíl ve vítkovických výkonech v rámci extraligy a Ligy mistrů?
Kdybych to věděl, něco s tím uděláme. Každopádně si myslím, že roli hraje tlak. V extralize jsme momentálně tabulkově dole, na takových místech je tlak vždycky větší. Hlavy i ruce jsou svázané. Naproti tomu v Lize mistrů můžou hráči hrát uvolněněji. Rozdíl v našich výkonech mezi těmito soutěžemi jasně vidíme i my.

Když se na to podívám z druhého úhlu pohledu, nemůže být vaše úspěšné tažení Ligou mistrů kontraproduktivní? Času na odpočinek máte minimum.
Určité komplikace nám to samozřejmě přináší, protože, jak jste řekl i vy, toho času moc není. Každopádně jsme rádi, že Ligu mistrů můžeme hrát, je to měření sil nejlepších evropských hokejových klubů. Něco takového vás vždycky může posunout.

Na střídačku jste se během sezony postavil společně s kolegy i vy. Řeknete mi, máte větší nervy v kanceláři, nebo právě u ledu?
(usměje se) U mě platí, že čím dál od ledu jsem, tím větší mám nervy, takže větší byly rozhodně v manažerském křesle. Když jste na střídačce, jste alespoň částečně do zápasu vtažený a můžete ho alespoň částečně ovlivnit. Nervy jsou ale taky velké. Nejlepší bylo, když jsem hrál, to jsem býval nejvíc v klidu.

Vnímáte teď některé hráče jinak, když jste s nimi v pravidelném kontaktu v kabině, na trénincích a při zápasech?
Některé jednotlivce asi trochu jinak vnímám, ale není to žádná drastická změna. Věděli jsme, proč jsme jednotlivé hráče brali. Na tom se nic nezměnilo.

Roman Šimíček na střídačce Vítkovic. | Foto: hc-vitkovice.cz

Dobře, co tedy říkáte na vaše letošní posily?
V prvé řadě jsme se snažili co nejvíce zachovat úspěšný kádr z loňské sezony a doplnit nebo obměnit ho jen minimálně. Stuart Percy, Yohan Auvitu zatím splňují naše očekávání, smůla je, že Stuart momentálně hrát nemůže kvůli zranění. Honzovi Káňovi to bohužel u nás nesedlo tak, jak jsme si všichni přáli a věřili jsme tomu, a nakonec jsme naši vzájemnou spolupráci museli ukončit. Je to pro ty kluky těžké, měli určitá očekávání, před sezonou šli do týmu, který hrál semifinále. Znovu říkám, musíme všichni tvrdě pracovat, abychom se jako tým zvedli.

Místo Jana Káni jste přivedli Patrika Zdráhala, ale i ten by se potřeboval chytit.
Ani Patrik to nemá jednoduché. Přišel, odehrál dva zápasy a lehl s nemocí. Musíme být trpěliví, jako tým jsme si prošli obdobím, kdy jsme měli hodně nemocných a zraněných. Když se pak vracíte do zápřahu, vždycky vám to chvíli trvá. O Patrikových kvalitách nepochybujeme, věříme, že nám pomůže. A navíc je náš odchovanec.

Vašimi nejčerstvějšími akvizicemi jsou Marcel Barinka a Jonáš Peterek. Plánujete v dohledné době další změny, nebo teď chcete dát týmu čas?
Kdybych vám řekl, že kádr je konečný a že se na trhu nerozhlížíme, asi bych byl špatný manažer. Díváme se kolem sebe, sondujeme, ale to jsme dělali i loni, když se nám dařilo. Bavíme se o hráčích, jestli by do našeho týmu pasovali, ale v tuto chvíli to není o tom, že bychom po někom vyloženě šli.

Foto: Petr Kotala, hc-vitkovice.cz

Předpokládám, že na tréninku se věnujete hlavně útočníkům. Snažíte se s nimi hlavně mluvit, nebo je to vyloženě o tréninku a získání sebevědomí?
Je to tak padesát na padesát. Musíte to zkombinovat a zároveň ničeho nesmí být až příliš. S hráči hodně trénujeme, ale zároveň s nimi mluvíme a snažíme se je podporovat.

Jak současnou situaci vnímají Peter Mueller a Peter Krieger? Oba byli zvyklí, že jim to tam padá, ale letos zažívají útlum.
Štve je to, oba jsou profíci a oba vědí, kde je tlačí bota. My se o tom s nimi snažíme mluvit. Je ale třeba vidět, že i hokejista je člověk jako každý jiný, takže záleží na každém zvlášť, jak moc se chce otevřít.

A konkrétně Mueller s Kriegerem jsou spíš extrovertní, nebo introvertní?
Asi jak kdy. Jsou samozřejmě specifičtí, ale specifický je každý člověk. Co se týče komunikace a souvisejících věcí, žádné problémy s nimi nemáme.

Co spolupráce s mentálním koučem? Ta by podle mě vašim útočníkům mohla pomoct.
Dřív jsme s mentálním koučem spolupracovali, a i dnes tady takovou možnost máme. Necháváme to ale vyloženě na hráčích a na individuální bázi. Nechceme nikomu nic přikazovat.

Mluvíte i na základě vašich hráčských zkušeností?
Ano, když jsem hrával, taky jsem neměl rád, jestliže mě někdo do takových věcí nutil. Pokud jsem chtěl, s mentálním koučem jsem si popovídal na základě vlastního rozhodnutí.

A pomohlo vám to?
V době mé kariéry ještě nebyly tyhle věci zdaleka na takové úrovni, na které jsou dnes. Dělávala se spíš kolektivní sezení, což pro mě upřímně ztrácelo význam. Byl jsem takový, že jsem si se vším nejdřív snažil poradit sám a když to nešlo, první mentální kouč pro mě byl trenér.

K tomu ale musela fungovat na trase mezi hráčem a trenérem absolutní důvěra, ne?
Samozřejmě, pokud ji máte, myslím, že není problém se s trenérem o čemkoliv bavit. Myslím, že to takhle má většina hráčů – první mentální kouč je pro ně trenér.

Share on Facebook Share on Twitter

• Extraliga
• HC VÍTKOVICE RIDERA