Tichý o práci skauta Columbusu: Pomohli nám s Raskem, já to vrátil Elvisem
Na turnaj osmnáctek do Klášterce a Chomutova dorazily v uplynulých dnech téměř dvě stovky skautů a manažerů NHL. Není divu, tahle věková kategorie je pro draft zásadní, talenty je třeba mapovat velmi pečlivě. „Všechno pro nás začalo loni na Hlinka Gretzky Cupu a skončíme krátce před draftem, kdy se v klubech dělají finální pořadí," hlásí Milan Tichý.
Bývalý obránce Plzně, Trenčína nebo československé reprezentace poznal NHL během angažmá v Chicagu či na Floridě. Tichý pak musel kariéru předčasně ukončit za zdravotních příčin a dal se na práci skauta. „Dva roky jsem dělal pro Nashville, teď už jsem dvacátou sezonu u Blue Jackets. Musím říci, že mě to pořád naplňuje," potvrzuje spokojeně.
Byl pro skauty hodně důležitý turnaj osmnáctek v Klášterci a Chomutově?
Jednalo se o poslední generálku před dubnovým mistrovstvím světa v Americe, hodně týmů přijelo sledovat hráče v plných sestavách. Kluky mapujeme na čtyřech velkých turnajích, všechno vyvrcholí právě na šampionátu. Proto nás bylo v Česku tolik.
Dá se stručně popsat, jak vypadá sledování talentů pro draft? Vytváříte si vlastní pořadí, které měníte nebo doplňujete?
Snažím se dívat jen na hráče, kteří mě zajímají. Kdybych se měl zaměřit i na ten zbytek, hodně by mě to rozptylovalo. Sezona pro nás začala na Hlinka Gretzky Cupu. Hledáme, vybíráme, vyhodnocujeme... Někteří hráči byli v osmnáctce i loni, ty už známe.
Na turnaji v Klášterci a Chomutově hrál také americký výběr. Vy jste evropský skaut, zajímaly vás výkony zámořských hráčů, když nespadají do vašeho zorného pole?
I na ně jsem se zaměřoval, abych o nich měl informace a znalosti. Samozřejmě, nedělám finální list, protože tyhle kluky tolik nevidím. Ale poznatky můžu zohlednit při diskusi. Stejně jako americký skaut si leccos řekne k evropským juniorům, já mohu přidat názor o jeho hráčích. Což je určitě důležité.
Během reprezentační přestávky probíhalo víc akcí. Stihl jste i jiné turnaje než v Česku?
Určitě. Vždycky chcete vidět co nejvíc. proto jsme nejdřív začali v Berlíně, kde hrály výběry do 19 let. Vlastně nové dvacítky. Pak následoval přesun do Česka. Budeme postupovat sezonou dál, finální žebříčky pro draft se v klubech sestavují až poté, co sezona v Evropě skončí. Tedy během května a června. Pořadí sestavuje náš šéf, který je z organizace jediný, co vidí Evropany i zámořské hráče opravdu důkladně a dokáže je tedy velmi přesně porovnat.
Vy už se práci skauta věnujete přes dvacet let. Pořád vás to baví?
Jo, jasně. Pořád mě baví hledat talenty, vidět hráče s přednostmi a perspektivou do budoucna. Cestování mi nevadí, snad jen pravidelné sepisování hodnocení hráčů není nic moc příjemného (usměje se). Ale patří to k tomu.
Z evropských hráčů je v draftu největší zájem o Švédy. Potvrzuje to fakt, že ve Švédsku dělají s mladými ze všech zemí našeho kontinentu nejlépe?
Je to dáno výsledky. Když mančafty vozí medaile, na hráče je víc vidět. Jejich individuality jsou zřejmé. Ale platí to i jinde. Kvalitní hokejisty mají Finové. Je jich možná o něco méně než u Švédů, ale zase jsou naprosto špičkoví.
Změnil se pohled skautů na Rusy? Dřív zůstávali doma, dostali dobré smlouvy v Kontinentální lize, teď ale většina z nich dává přednost NHL.
Určitě. My třeba museli trochu počkat na Gavrikova, ale vyplatilo se nám to. Jiné dva kluky máme v Petrohradě, také si počkáme. Nespěcháme. Obecně platí, že když nás hráč osloví přednostmi a předpoklady, nezajímá nás, jaké je národnosti.
Co říci k talentům z Česka? Poslední dobou u nás ubyli hráči s potenciálem pro NHL.
Ano, ale pořád se najdou. Samozřejmě, Češi už nejsou v kurzu. To jsou dneska Švédové. Upadává to víc a víc, ale občas se někdo zajímavý až exkluzivní povede. I když ne tak často, jak jsme byli zvyklí třeba před 20 lety.
Nehecují vás v tomto směru kolegové skauti z jiných zemí?
To zase ne. My se na pas hráčů ani vlastně nedíváme. Svědčí o tom Francouz Texier, nebo lotyšský brankář Merzlikins, kterému se teď hodně daří.
Generálním manažerem Columbusu je Fin Jarmo Kekalainen, vůbec první Evropan na téhle pozici v NHL. Čím přesvědčil majitele, aby mu tak prestižní funkci svěřil?
Je známý tím, že je pracovitý. Neskutečně pracovitý! Tvrdý je hlavně sám k sobě. Od bývalého šéfa Johna Davidsona dostal nabídku, stal se generálním manažerem a myslím, že už jen za to, co dokázal dosud, je předurčen pro Hockey Hall of Fame.
Znali jste se dřív?
Znali, ale jen podle vidění. Víc jsme si povídali až na Lize mistrů, kde on byl za IFK Helsinky a já za Plzeň. No a po nějakých deseti měsících se pak objevil v Columbusu jako nový generální manažer.
Když padla zmínka o Plzni – sledujete Škodovku, kde jste svého času působil jako sportovní manažer?
Koukám, jak hrají. Ale na zápasy moc nechodím. Když jsem doma, chci si odpočinout. Hokejů mám za sezonu hodně.
Vzpomenete si občas na chvíle, kdy Plzeň slavila historický titul a vy jste byl u toho?
Jo jo, vzpomenu. V klubu jsem dělal pět let a shodou okolností mi parta kolem Jarmo Kekalainena pomohla v tom, že se nám podařilo získat Tuukku Raska. Dnešní asistent našeho GM Bill Zito je bývalý hráčský agent, který Raska měl a poslal mi ho do Plzně. Pomohlo to k titulu, já se to Blue Jackets snažím vrátit Elvisem Merzlikinsem. Jezdil jsem se na něj dívat a víceméně jsem ho draftoval do Columbusu. Letos dostal šanci v NHL, z posledních deseti zápasů udělal pět nul!
Do organizace jste ho přivedl vyloženě vy? Jako bývalého výborného obránce bych vás netipoval mezi specialisty na mladé gólmany.
Ale je to tak (směje se). Elvise jsem přivedl, protože ho nikdo z klubu neviděl a tím pádem neznal. Podíl mám i na jiném gólmanovi, Finu Koripisalovi.
Podobné trefy každému skautovi budují respekt. Na druhou stranu, kdo se splete, případně špatně odhadne hráče, asi jako skaut skončí, že?
Takhle bych to úplně netvrdil. Nejsme na poslední pozici, navíc vždycky jde o společné dílo. Je nás víc, výsledek v draftu je záležitostí všech skautů. Máme nad sebou šéfa, který má klíčové slovo. Já konečný verdikt úplně ovlivnit nemohu. Také proto, že některé hráče nemám šanci vidět a poznat.
Je například zmíněný Merzlikins přesně tím hráčem, který vám teď dělá radost?
Jednoznačně! Nejdřív jsem byl trošku nervózní, protože měl špatný začátek sezony. Ale od doby, kdy se zranil Korpisalo, musel Elvis do brány. Viselo to na něm a on to zvládl. Měl jsem ohromnou radost, že jsem byl osobně u jeho první nuly v NHL. Bylo to ve Vegas, kam jsem jel pracovně, a Blue Jackets tam zrovna hráli. Za Elvise jsem byl v hledišti tenkrát fakt šťastný.
Share on Facebook
