Takový gól si nepamatuju, culí se hrdina Gron. Vyslouží si pochvalu?
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Závěr roku 2021 stráví jako nejlepší dorostenecký tým mladíci z Mladé Boleslavi, k čemuž výrazně přispěl i Stanislav Gron, když tři vteřiny před sirénou rozhodl přímou bitvu o čelo áčkové nadstavby. Slovenský útočník prozrazuje týmové cíle, okolnosti příchodu do českého hokeje i osobní sny kolem překonání svého otce.
Čas 59:57, to je hodně pozdě. Jak se to celé seběhlo?
Měli jsme střídání v posledních deseti vteřinách, kdy jsem vystřídal jednoho spoluhráče. Viděl jsem Davida Šindeláře, který šel do útočné třetiny, takže jsem jel rychle za ním. On mi krásně přihrál žabkou a mě se podařila nějaká střela, která prošla do brány.
Byl to pro vás nejpozdější gól v základní hrací době, který jste dal?
Asi ano, nepamatuju si gól, který bych dal takhle pozdě. A navíc takový důležitý pro tým, když jsme vyhráli zápas a sebrali všechny tři body, což je super. Měl jsem obrovskou radost, protože zápas byl s velkou pravděpodobností vyhraný. Byla velká úleva, že jsme porazili takového silného soupeře. Oslavy po zápasy jsme si potom velmi užili.
Vy jste ale byli blízko třem bodům už od úvodního dějství…
První třetinu jsme měli perfektní, ale ve druhé třetině Sparta přidala a dala nám jeden gól, což ji ještě více nabudilo. Ve třetí třetině nám dala asi v šestnácté minutě druhý a takový náhodnější, jelikož se střela obránce odrazila od nohy nějakého hráče do branky.
Věřili jste pořád, že vyhrajete za tři body?
Bylo to těžké, ale v posledních třech minutách jsme měli velké šance. A ne jenom já, ale i Vojtěchové Steklý a Hradec, kteří je bohužel neproměnili. Už to vypadalo, že půjdeme do prodloužení, nikdo gól asi nečekal.
„Nepamatuju si gól, který bych dal takhle pozdě. A navíc takový důležitý pro tým.“
Bylo hodně cítit, že hrajete o vedoucí příčku?
Ano, určitě to bylo cítit. Všichni hráli silově v soubojích a snažili se je vyhrávat. Byl to náročný zápas pro oba týmy. V náš prospěch rozhodla bojovnost, protože jsme všichni blokovali střely a taky jsme dobře ubránili ve druhé třetině tři oslabení, na která máme od trenérů dobrou taktiku. My ji plníme a navíc blokujeme střely, jsme obětavý a hodně bojovný tým. To nám jde.
Jak vám zní, že jste nejlepší mužstvo extraligy dorostu?
Je to super pocit. Cítíme se dobře a určitě nás to povzbudí do dalších zápasů, abychom vyhrávali dál a dál. Je pro nás super, že můžeme být první, což chceme být pořád. Chceme vyhrát ligu a uděláme všechno pro to, abychom to dokázali. Je před námi dlouhá cesta, takže se musíme pořád snažit a zlepšovat se, protože máme ve výkonu i nějaké mezery. Největší je důraz v koncovce.
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Jak vnímáte rozdělení skupin v dorostenecké extralize na základě výsledků?
Nahoře se hraje perfektní hokej a všichni hráči se budou zlepšovat, když budeme hrát více těžkých zápasů. Všichni se díky hraní těžkých zápasů zlepšíme a obecně nám zápasy proti těžkým soupeřům dají hodně.
Proto jste i ze Slovenska přišel, ne?
Český hokej je na velmi dobrém levelu v Evropě, hrajeme perfektní a těžké zápasy, které jsou velmi důležité i pro osobní rozvoj. Je tu super liga a máme z týmového pohledu výborné tréninky, máme hodně tréninků a máme těžké fáze v posilovně, což mi pomáhá. Hlavně ty těžké zápasy mě posouvají dopředu.
„Hrajeme perfektní a těžké zápasy, které jsou velmi důležité i pro osobní rozvoj.“
Dokázal byste se pochválit a shrnout, v čem jste udělal největší progres?
Nevím, progres dělám krok po kroku ve všem, ale určitě jsem nejvíc zlepšil souboje u mantinelu, na kterých se ale snažím pracovat pořád.
Na Slovensku jste hrál nejvyšší soutěže pro hráče do šestnácti a do osmnácti let, teď působíte v sedmnáctce. V čem se ligy liší?
Největší rozdíl vidím ve hře do těla a hokej je tady velmi rychlý. Nemáme skoro na nic čas a soupeři hrají intenzivně do těla, takže na to jsem se musel připravit. Máme tady třeba i více tréninků na koncovku. K taktice se přistupuje asi podobně.
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Jak moc se podepisuje na vaší kariéře váš otec?
Taťka mi hodně pomáhá. Po každém zápase si voláme a já mu vyprávím, jak jsme hráli. Snaží se mi co nejvíce pomáhat, i když se mnou tady není. Hodně si povídáme a já se ho můžu zeptat na cokoliv, co potřebuju a co bych měl ještě vědět. Patří mu velké díky.
Dokázal byste vybrat jednu věc, kterou vám neustále opakuje?
Říká mi, abych se nikdy nevzdával, to mi pořád opakuje, abych bojoval až do konce.
Jak je pro vás těžké být sám v Mladé Boleslavi a mít rodiče na Slovensku?
Na začátku to bylo těžké, musel jsem se s tím trochu vypořádat, ale kluci mě výborně vzali do týmu, takže to bylo v pohodě. Postupně jsem se oťukal a už to tady beru jako domov. Navíc taťka chtěl asi nejvíc, abych šel hrát někam ven a mohl se zlepšit. Maminka mě moc nechtěla nikam pouštět, protože jsem pro ni byl pořád dítě. Nejdřív mě pustit nechtěla, ale vysvětlili jsme jí to a ona to pochopila. Teď už je to lepší.
„Chtěl bych být lepší než on, abych prostě ukázal, že můžu být lepší. Pak by mě možná i pochválil, což moc nedělá, protože je kolem hokeje přísnější.“
Jelikož váš otec nakoukl do NHL, máte ho jako metu k překonání?
To bude určitě hodně těžké, ale udělám všechno pro to, aby se mi to nějak povedlo. Chtěl bych být lepší než on, abych prostě ukázal, že můžu být lepší. Pak by mě možná i pochválil, což moc nedělá, protože je kolem hokeje přísnější, ale pokud mám dobrý zápas, určitě mě pochválí, což mi vždycky udělá velkou radost.
Jak sleduje vaše utkání?
Byl jsem podívat na nějaké přípravné zápasy, ale jinak jezdit nemůže, protože trénuje na Slovensku. Nemá moc čas jezdit, ale kouká na naše zápasy na onlajnech.
Share on Facebook
