Sýkorův syn na Hlinkovi v americkém dresu. Česko mám taky v srdci, vypráví
Nicholas Sykora
|
Foto: Martin Voltr
(EDMONTON, od našeho zpravodaje) Na Hlinka Gretzky Cupu už se začíná lámat chleba a je klidně možné, že v cestě za úspěchem budou čeští hokejisté znovu muset přetlačit americkou reprezentaci i s Nicholasem Sykorou. Syn legendárního snajpra Petra Sýkory si užívá první starty v národním týmu. Mohl to potenciálně být i ten český?
Sedmnáctiletý rodák z New Jersey si cestu na hokejové výsluní aktuálně razí přes juniorskou USHL, v kapse už má přijetí na prestižní Quinnipiac University. Na zájem z nejvyšších hokejových míst tím pádem nespěchá. To ale samozřejmě neznamená, že by v Edmontonu nechtěl skauty zaujmout – tedy ne svým jménem, nýbrž výkony.
Jsme zvyklí, že na Hlinka Gretzky Cupu se nově složený americký tým pokaždé rozehrává. A to je i případ Nicholase. V pondělí musel skousnout porážku s Čechy, potom ale USA bez váhání zdolaly Finy a rozstřílely Němce. I díky prvním dvěma gólům Sykory.
Když dobře naladěný mladík po zajištění semifinále přišel do mixzóny, bez problémů svolil k rozhovoru v češtině.
Když jsme u té češtiny, v pondělí jste si mohl popovídat s protihráči...
Jo, trochu jsme si pokecali. Nevyhráli jsme, ale nebylo to tak špatné, na to, že jsme se teprve dávali dohromady. Všichni jsme noví, jsme tady z celé Ameriky. Po druhém zápasu jsme si všimli, že takhle to funguje, a pak proti Němcům nám to šlo ještě lépe. Jdeme dál.
„Když mám taťku, který za Českou republiku hrál, a taky jsem tam hrál jako malý, tak jsem vnímal určité napětí.“
Hodně jste premiéru v reprezentaci prožíval, když byla právě proti Česku?
Jo, znáte to. Když mám taťku, který za Českou republiku hrál, a taky jsem tam hrál jako malý, tak jsem vnímal určité napětí.
Znáte se s někým z Čechů osobně?
Jako malý jsem párkrát hrál s Adamem Benákem, třeba na turnaji v Plzni. Jinak jsme se moc nebavili, ale znám ho dobře. Moc dalších hráčů ale ne.
Ceníte si příležitosti zahrát si na Hlinka Gretzky Cupu?
Je to výborné. Díky taťkovi trošku vím, jaké to je, vysvětlil mi to. Dívám se na to ale tak, že je to můj turnaj a moje jméno, co se snažím dostat k lidem.
Nicholas Sykora | Foto: Martin Voltr
Skautů je tady spousta. Troufnu si ale říct, že když vy před sebou máte univerzitní cestu, na zájem NHL tolik nespěcháte. Mám pravdu?
Jo, dívám se na to tak. Až ta moje univerzita bude chtít říct „poslední rok jsi hrál dobře a vidíme, že nám pomůžeš“, tak tam stoprocentně půjdu. Ale nechci se do toho cpát rychle. Když budu sám cítit, že na to ještě nejsem ready, tak prostě řeknu: „Hele, zahraju si ještě v Omaze a potom půjdu.“
K draftu se neupínáte?
Určitě by bylo neskutečné být draftovaný, to chce každý kluk, co hraje hokej. Ale i kdybych nebyl draftovaný, můj cíl je jít na univerzitu a tam hrát dobře, aby skauti NHL viděli, že to můžu hrát. To je můj plán a uvidíme, jak to půjde.
Máte nějaký vysněný klub? Třeba podle táty?
Jak jsem byl malý, tak jsem fandil tomu týmu, co vyhrával. Tak to mívá každý. Posledních pár roků ale fandím Rangers a táta zase Devils. Je mezi námi taková rivaita, když jsme doma a díváme se spolu, tak se mezi sebou „pereme“.
Vlastně i váš americký dres na Hlinkovi má téměř stejný design jako Rangers...
Ano, je to podobné, skoro stejné barvy. Ale ne, mít americký dres je neskutečný pocit. Je to dream come true.
Jaké máte ještě teď spojení s Českem? Jezdíte tam pravidelně?
Jo, jezdím tam každé léto za rodinou, řeknu všem „čau“ a takhle. Letos jsem ale kvůli tomuto turnaji nemohl. Bývám tam někdy měsíc, někdy tam třeba pojedu na dva, každý rok je to různé. Teď bude záležet i na tom, jak mi to půjde s hokejem.
„Jezdím do Česka každé léto za rodinou, řeknu všem ‚čau‘ a takhle. Letos jsem ale kvůli tomuto turnaji nemohl.“
Trénujete tam, nebo spíš odpočíváte?
Můj taťka tam zná lidi, kteří mají kempy. Zabruslím si, mám trenéra v posilovně, za kterým pořád chodím. Je to výborný trenér, takže úplně miluju tam chodit. Jinak jsem s rodinou a se ségrou u nás u bazénu a chci si užít léto.
Je mi jasné, že americké srdíčko je u vás bezpečně na prvním místě. Ale jak velký máte kousek toho českého?
Vždycky tam bude. Celá moje rodina je z Česka, taťka i mamka tam vyrůstali. Já taky, nějakou dobu jsem hrál za Kometu. Nikdy na ty roky v Česku nezapomenu. Jo, Česko mám taky v srdci.
V jakém věku jste hrál za Kometu?
To už nevím přesně. Hrál jsem s ročníkem 2005, ale ještě když jsem byl menší, tak jsme šli zpátky do Ameriky.
Nicholas Sykora | Foto: Martin Voltr
Byla ale varianta, že byste zůstali, viďte?
Přesně si to nepamatuju. Vím ale, že jsme mluvili o tom, že bych mohl zůstat hrát v Česku, nebo jít zpátky do Ameriky, kde to můj taťka zná. Vybrali jsme Floridu, kde jsem hrál za Panthers. Bylo to výborné a hodně jsem se tam naučil, protože to je jiný styl. Vždycky jsem se ale rád vracel do Česka.
Jaké vidíte rozdíly mezi americkou a českou výchovou?
Je to Evropa proti Americe, takže určitě jiný styl. Trvalo mi, abych se naučil, že takhle se hrálo v Česku a takhle se hraje v Americe. Vždycky jsem hrál trochu českým a trochu americkým stylem. Pomohlo mi, že jsem šel do Ameriky, abych se něco nového naučil.
„Mluvili jsme o tom, že bych mohl zůstat hrát v Česku, nebo jít zpátky do Ameriky, kde to můj taťka zná. Vybrali jsme Floridu.“
V čem podle vás spočívá ten rozdíl? Vidíte v Americe větší dravost, drzost?
(přemýšlí) V Americe je to hodně rychlé. Chceme hrát tím stylem, že nahraju a jedu na nové místo, kde bych mohl zase dostat puk. Co si pamatuju, v Česku jsme se s Kometou taky snažili hrát takovým stylem, ale je to v klubech různé. Zase v tom není úplně velký rozdíl.
Je ale obrovský v konkurenci...
Určitě, Amerika je o hodně větší než Česko, takže je tam tolik hráčů, kteří hrají různými styly. Ty hráče pak dají k sobě: Někdo je rychlejší, někdo má lepší střelu, někdo je silnější. Musíš dát dohromady tým, který má všechny aspekty, potom můzeš vyhrát turnaj.
A jaké jsou vaše aspekty?
Myslím, že jsem vždycky byl ten kluk, co umí dát gól a najít hráče ve volném místě. Hlavně chci udělat, co můžu, abychom vyhráli. Myslím, že mám dobré hokejové IQ, které mi pomáhá.
Nicholas Sykora | Foto: Martin Voltr
Share on Facebook
