Střondala o bodech i snu v extralize: Plekanec byl vzor, pomáhá přítelkyně
Vojtěch Střondala.
|
Foto: Jakub Knap
V celkovém bodování Chance ligy skončil o bod třetí, mezi nahrávači je druhý nejlepší. Vojtěch Střondala má za sebou průlomovou sezonu, po které může očekávat i zájem z extraligy. S Porubou by navíc poprvé v dospělém hokeji mohl zářit i v play off. „Vážíme si toho, že se nám daří. Na ledě je určitě vidět, jak bojujeme jeden za druhého,“ cítí třiadvacetiletý centr ostravského týmu.
„Porubu vnímám jako srdcovou záležitost, vyrůstal jsem tady, skvělí jsou i fanoušci a lidi okolo hokeje. Jsem rád, že tady můžu být, v kabině je hodně kluků z Ostravy, je to znát,“ říká o soudržnosti favorita Chance ligy její lídr Vojtěch Střondala. V nabitém kádru má funkci asistenta kapitána.
V sezoně jste nasázel 20 branek. Pořád platí, že jste spíš nahrávač?
Platí to pořád, jen letos – díky tomu, že mám celkem úspěšnou sezonu – to vypadá, že umím i vystřelit. (usmívá se) Ale spíš jsou to takové góly z dorážek a tečí, nebo branky, které mi kluci připraví.
Pohyboval jste se na špici bodování, sledoval jste jeho průběh?
Statistiky jsou pěkné, ale všechno se odvíjí od toho, jak se daří klubu. Když vyhráváme, body nám naskáčou. Ze začátku soutěže jsme v TOP 10 bodování měli čtyři hráče… Pořád si myslím, že je důležité, jak jsme produktivní jako tým. A že se mě chytlo štěstí a napadalo mi tam toho více? To je o tom, jak si rozumíme se spoluhráči.
„Pořád platí, že jsem spíš nahrávač. Jen letos – díky tomu, že mám celkem úspěšnou sezonu – to vypadá, že umím i vystřelit.“
Proč to tedy letos tolik funguje?
Myslím si, že je to v kabině. Když je tým uvnitř v pořádku, tak to funguje i na ledě. Dokážeme si pomoci, zastoupit se. Zbytečně po sobě nekřičíme, ale poradíme si, pomůžeme. Odvíjí se to od toho, jak je silná parta.
Taky se můžete opřít o šířku kádru, solidní výkony předváděli i brankáři…
Je to tak, máme sílu. Oba gólmani nás parádně drží. Musíme se připravit na play off, na jakéhokoli soupeře a potvrdit výkony ze základní části. V play off se hraje jiný hokej, takže chceme ukázat sílu, kterou máme.
Vojtěch Střondala. | Foto: Lukáš Bajgar
Až do konce ledna jste přitom museli hrát v Kravařích, protože hala v Porubě procházela velkou rekonstrukcí. Jak jste to zvládali?
Není to samozřejmě zas tak daleko, cesta zabere okolo půl hodiny. Taková situace občas nastane, bylo to náročné, ale myslím, že jsme se s tím vypořádali velmi dobře. Těšili jsme se, až budeme moci hrát doma.
Do Kravař vám jezdila fandit i přítelkyně. Je pro vás velkou oporou?
Jsem rád, když si udělá čas a přijde mě podpořit. Jsem ji strašně vděčný za to, jak moc mi pomáhá. Usnadňuje mi hokejový život, který občas není úplně lehký.
A co říkáte na opravený stadion v Porubě?
Vyrůstal jsem tady a pamatuji si, jak vše vypadalo předtím. Takže jsem moc rád, jaká přišla změna. Opravený zimák vypadá moc hezky a vážíme si toho.
„Nemáme extraligu v hlavách, zbytečně by nás to svazovalo. Půjdeme krok po kroku a uvidíme, jestli se to podaří.“
Jaký je led? V prvním týdnu prý byly nějaké problémy s chlazením a čpavkem.
Asi žádná rekonstrukce se neobejde bez drobného problému. Led je trochu měkčí, takže pomalejší. Museli jsme si chvilku zvykat, v Kravařích byl led tvrdší a puk rychle lítal od hokejky.
Manažer Pavel Hinner říkal, že kdyby se vám povedl postup do extraligy, třeba by sháněl jen pár rozdílových hráčů. Jinak týmu věří, že by extraligu zvládl.
(zvážní) Za mě je tohle ještě hodně dopředu. S klukama se vůbec nedíváme na to, jestli bychom extraligu mohli hrát, nebo jak by to bylo do budoucna. Soustředíme se na první kolo v play off, půjdeme krok po kroku. A uvidíme, jestli se to podaří. Nemáme extraligu v hlavách, zbytečně by nás to svazovalo. Chceme se soustředit na to, co je tady a teď. Na těžké zápasy, které určitě přijdou.
V extralize máte odehráno necelých 50 zápasů. Kde jsou rozdíly oproti Chance lize?
Je to velký skok hlavně v tom, že v Chance lize se lítá. Nehraje se tolik na taktiku. Kdežto v extralize, když někdo udělá taktickou chybu, soupeř ji hned využije. Tady to tak není, hraje se spíše bruslivý, občas až moc přímočarý hokej.
Hokejisté Poruby slaví branku. | Foto: Lukáš Bajgar
Do nejvyšší soutěže jste poprvé naskočil už v šestnácti letech. Jak jste se tehdy v brněnském Rondu cítil?
Samozřejmě tam byla nervozita. Začínal jsem jako mladý kluk vedle hráčů jako byli Leoš Čermák, Honza Hruška, Martin Erat. Myslím, že jsem si tím ale splnil sen. A jako každý bych se do extraligy ještě chtěl podívat.
Kdy vás tam můžeme čekat?
Uvidíme, kdyby o mě byl zájem, třeba bychom to mohli řešit. Máme ale jasné cíle s týmem Poruby.
Klubový postup do extraligy je ovšem pořádná výzva, vzhledem k tomu, jak vypadá baráž.
Je to takhle nastavené a musíme to tak brát. Pokud chce tým z první ligy postoupit, tak musí zvládnout přejít i přes Kladno…
„Crosby a Malkin byli pro mě dva nejlepší hráči, ke kterým jsem vzhlížel. A později jsem strašně koukal na Plekyho, se kterým jsem byl v Brně.“
Když jste bojoval o místo v kádru Komety, od koho jste si bral inspiraci?
Vždycky jsem obdivoval Sidneyho Crosbyho a Malkina z Pittsbrughu. To byli pro mě dva nejlepší hráči, ke kterým jsem vzhlížel. Crosby je úžasný centr, od něj jsem si bral některé věci. A později jsem strašně koukal na Plekyho (Tomáše Plekance), se kterým jsem byl v Brně. To bylo super. Občas mi něco řekli i s Leošem Čermákem. On byl lídr kabiny, přesně věděl, co má komu říct.
Jak vás jako juniora přijali?
Právě že parádně. Spousta kluků se trochu stydí, když poprvé přijde do kabiny áčka, tak řeknou: „Dobrý den.“ Já to měl stejně, takže jsem si hned vyslechl: „Takhle ne, mladej, jsi tady s náma, budeš nám říkat čau.“ Tohle myslím mladému klukovi hodně pomůže, protože hned cítí, že je součástí týmu.
Byl pro vás Tomáš Plekanec vzorem třeba i díky menší postavě, kterou doháněl chytrostí?
Doháněl to úplně vším – i bruslením, nebo na vhazování. Pro spoustu hokejistů byl inspirací, jak zahrávat buly. Koukali jsme na něj, abychom se učili, jak se pohybovat, kam si najíždět. Občas mi na tréninku i poradil, v tomhle byl skvělý.
„To byl pro mě nejhezčí zážitek kariéry. Zahrát si před vyprodanou Ostravar arénou, ještě za nároďák do dvaceti let…“
Šance v áčku jste dostával i díky úspěchu s juniorkou Komety, která v roce 2018 vyhrála titul?
Tehdy jsme byli hodně silní. Krásné vzpomínky, skvělá parta. Do dospělého hokeje se nás dostalo více – Dalimil Mikyska, Luboš Horký, Karel Plášek, Daniel Kowalczyk, Lukáš Dostál, Petr Kratochvíl. Já byl věkem ještě dorostenec, takže jsem byl rád, že jsem si získal místo v takovém týmu. Ve větších klubech je pořádná konkurence, a to byl i důvod, proč jsem do Brna odcházel z Poruby. Na play off k nám pak přišli zkušení starší hráči a tým ukočírovali až za pohárem.
Ve vaší generaci Kometa vychovala Kučeříka, Zábranského nebo Dostála. V reprezentaci jste hrál s Blümelem, Laukem nebo Jeníkem. Jste ještě v kontaktu?
Občas si zareagujeme na stories na Instagramu, na Radka Kučeříka jsem se byl podívat, když tady hrála repre. S Blímou jsme na nároďáku byli dobří kamarádi, hodně jsme si rozuměli. Jeho v zámoří sleduju nejvíc, Laukič má teď místo v Bostonu. Je super, že se kluci posouvají, jsem rád, že jim to vyšlo.
Spolu s nimi jste si zahrál na juniorském mistrovství světa v Ostravě 2020. Na posledním turnaji před pandemií covidu…
To byl pro mě nejhezčí zážitek kariéry. Zahrát si před vyprodanou Ostravar arénou, ještě za nároďák do dvaceti let… Bylo to takové vyvrcholení mládežnických reprezentací, kdy jsme si s klukama prošli několika turnaji od šestnácti let až po tenhle šampionát. Strašně jsem si vážil toho, že jsem tam mohl být a na MS juniorů si zahrát.
Foto: Alena Zapletalová
Jací byli trenéři Varaďa a Eliáš?
Velká jména, no… Bylo zapotřebí je poslouchat. (usmívá se) Jenom mě mrzí, že jsme neudělali větší úspěch, ve čtvrtfinále bylo Švédsko nad naše síly.
Dopsaný na soupisku jste byl až na Silvestra. Jak jste prožíval čekání?
Musel jsem být trpělivý. Byl jsem rád, že jsem tam vůbec mohl být s klukama. Když jezdí chlapi na nároďák, taky mají náhradníky, kteří to musí unést. Já jsem to bral, jak to je. Nakonec to vyšlo, i když s tím, že se kluci zranili, což jsem nikomu nepřál.
Během MSJ už jste měl za sebou povedená působení v Třebíči a Litoměřicích. Jak jste tohle období na hostováních zvládal?
Pro mladšího kluka je super, když se jde někam vyhrát a dostávat příležitost mezi dospělými. V Třebíči se mi líbilo, je to menší město, s klukama jsme byli pořád spolu. V Litoměřicích mě zase trénoval pan Bruk a bylo fajn, že v týmu byli i další podobně mladí kluci. Užíval jsem si to, mohl jsem získávat zkušenosti a bojovat o účast na juniorském mistrovství světa.
„Dostal jsem slovo od pana Zábranského, že by mě chtěl mít v týmu, že by si přál, abych hodně hrál. Bohužel jsem se zranil. To je ten hokejový život.“
V sezoně 2020/21 jste pak najednou za Kometu naskočil jen do čtrnácti zápasů. Proč to v Brně nevyšlo?
Měl jsem tehdy zlomenou ruku, a protože se zápasy odehrávaly rychle po sobě kvůli podzimní covidové pauze, tak jsem během dvou měsíců zameškal půlku sezony. Myslím, že to byla škoda. Dostal jsem slovo od pana Zábranského, že by mě chtěl mít v týmu, že by si přál, abych hodně hrál. Bohužel jsem se zranil, takhle to v hokeji je. To je ten hokejový život.
Teď tedy bojujete za svou Porubu.
V Ostravě jsem doma, mám tady rodinu i přítelkyni, kteří mi jsou nablízku. A myslím si, že i tohle hodně pomáhá tomu, jaké jsou výkony na ledě.
Vojtěch Střondala. | Foto: Jakub Knap
Share on Facebook
