Sleduju každý zápas bráchy, říká Brabenec mladší. S Kometou chce jen titul

Foto: Markéta Křížová

Jan Brabenec se již aklimatizoval ve své první dorostenecké sezoně a v posledních třech zápasech se pokaždé postaral o vítězný gól Komety, což jej také vyneslo na post nejlepšího střelce týmu. Své výkony a zápasy nezapomíná rozebírat s tátou Kamilem nebo starším bratrem Jakubem.

Jan Brabenec

útočník, 17 let

DHL ELJ 2024-2025

Z 16

G 5

A 1

B 6

Honzo, držíte se na dohled prvnímu místu tabulky východní skupiny. Jak jste zatím spokojení se svými výkony?
Myslím si, že můžeme být dost spokojeni, i když je pravda, že nám tam zatím moc nepadají góly, takže bychom měli zlepšit útok. Podle mě se to ale ještě časem zvedne. Naší předností je naopak to, že příliš gólů nedostáváme, takže bych řekl, že po této stránce může v týmu panovat spokojenost. Teď musíme doma urvat zápas se Zlínem a potom pokračovat v Porubě.

Spoléháte spíš na defenzivu?
Asi by se to tak dalo říct, protože hodně zápasů vyhráváme o jeden, nebo maximálně o dva góly. Málokdy se nám stane, že bychom soupeře výrazně přestříleli. Zatím je náš defenzivní výkon asi lepší než ten ofenzivní.

Jaké jsou vaše týmové cíle pro tuto sezonu?
Určitě chceme jít za titulem. Nic menšího než titul si asi ani za cíl nedáváme.

Co se vám daří, a na čem byste měli naopak zapracovat, abyste tohoto cíle dosáhli?
Myslím si, že máme dobrou defenzivu a hlavně dva skvělé gólmany, kteří nás v každém zápase podrží. Mezery máme především my útočníci, měli bychom zapracovat na koncovce, protože ta nám moc nejde. Určitě je to ale něco, co se může postupem času s tréninkem zlepšit.

Šlo právě tohle vidět i v zápasech minulého týdne? Oba jste je vyhráli rozdílem jednoho gólu…
Já si myslím, že ano. S Třincem to byl vyrovnaný zápas, v kterém jsme na začátku dali jeden rychlý gól. Pomohl nám, ale v závěru jsme pak i jeden docela hloupý gól inkasovali. Musím ale říct, že náš defenzivní výkon byl dobrý. Čtvrteční zápas se Šumperkem skončil také rozdílem jednoho gólu. První a druhou třetinu jsme měli dobrou. Třetí třetina také nebyla špatná, ale oproti těm předchozím byla trošku horší. Mohli jsme dát pár gólů a nemuseli jsme se zbytečně strachovat o výsledek.

Foto: Markéta Křížová

Stahujete se po vstřeleném gólu do defenzivy?
My se snažíme hrát pořád stejně, ale pak se stane, že nevyužijeme větší šanci, nepadne nám tam jasný gól a jsme z toho zbytečně rozhození. Podle toho taky naše hra vypadá. Je možné, že v tomto hraje roli i psychika.

Proti Šumperku jste měli střeleckou převahu, přesto jste nakonec ubojovali výsledek 2:1. Chyběla ta přesná koncovka?
V každém zápase nám chybí to, že my jako útočníci nechodíme vůbec před bránu. Střílí nám hlavně beci, ale my tam nejsme připraveni. Gólmanovi Šumperku vypadávaly puky, někdy vzhledem k situaci i zbytečně, a my jsme tam na tu dorážku nebyli. Kdybychom se tam pohybovali, tak si myslím, že můžeme dávat víc gólů.

Ve druhém zápase byl naopak aktivnější soupeř, i tak jste si odvezli tři body. Co se podařilo?
V Třinci nám dobře zachytal gólman (Ondřej Matoušek, pozn. red.), hodně nás podržel. Dali jsme jeden šťastný gól a myslím si, že rychlá trefa po dvaceti sekundách hry soupeře trochu rozhodila. Byl to pro ně špatný start do utkání, což mohlo mít určitě vliv na jejich výkon. A jak už jsem zmínil, náš gólman chytal výborně, tak možná udělala své i psychická stránka. Nás to povzbudilo, soupeře trochu srazilo.

V obou zápasech jste vstřelil vítěznou branku. Jaký je to pocit?
Vždycky je to dobrý pocit, ať už vstřelíte jakýkoliv gól. Když je ještě k tomu vítězný, tak je to skvělý pocit toho, že jste dokázal přispět týmu. Góly to byly sice se štěstím, ale padly tam a mám z toho radost.

Se štěstím?
Ano, je to tak. Proti Šumperku to bylo díky nešťastné rozehrávce, po které mi to David Štulo nahrál na střelu do prázdné. V Třinci se ke mně odrazil puk a taky to bylo de facto do prázdné brány. Stálo při mně štěstíčko.

Máte ze šťastných gólů větší radost?
Na jednu stranu jsem rád, že jsem měl štěstí ve správnou chvíli, ale je pravda, že by mi nevadilo, kdyby to byla nějaká hezčí akce (směje se). Nicméně jsem rád, že mi to tam teď párkrát vůbec padlo a můžu pomoct svému týmu. Myslím si, že mě to do dalších zápasů docela nakopne. Doufám, že se mi takhle bude dařit i nadále. Samozřejmě bych to ale nezvládl bez svých spoluhráčů.

Foto: Markéta Křížová

V dorostu jste prvním rokem. Jaké to pro vás je?
Hraje se mi dobře, protože dostávám dost času na ledě. Prostoru mám opravdu hodně a dobře se mi hraje taky s mými dvěma spoluhráči Matějem Pavlíkem a Davidem Štulem, se kterými jsem ve formaci.

Je to oproti minulému roku velký skok?
Určitě je to rychlejší a tvrdší hokej. Není na všechno tolik času, kolik jsem měl minulý rok. Devátá třída je pomalejší a je to určitě skok, i když bych zase nechtěl tvrdit, že nějak velký. Osobně mi velmi pomohla letní příprava a cvičení zaměřená na výbušnost a kondičku. Třikrát týdně jsme běhali, dvakrát týdne chodili do posilovny. Běhání sice moc v oblibě nemám, ale daleko se skousnout a pomohlo mi to.

Jste z hokejové rodiny, probíráte vaše zápasy i doma?
S taťkou neustále probíráme věci, které se týkají hokeje. Snaží se mi co nejvíc pomáhat a radit. Každý den si také píšu s bráchou, občas si zavoláme a probírám to i s ním. Já navíc sleduju každý jeho zápas.

Je to váš vzor?
Určitě je pro mě vzor. Vím, že v dorostu hodně zlepšil bruslení, takže to je jedna z věcí, kterou mám na paměti. Kromě bruslení má také výbornou střelu.

Ve vaší rodině je populární i basketbal, nebyla to dříve jedna z variant?
To ne, basketbal jsem nikdy nehrál. Hned odmala jsem šmatlal s bráchou na ledě a už jsem u toho zůstal. Občas jsme si s bráchou a ségrou chodili zaházet, ale jen pro zábavu.

Jaký je váš vztah k basketbalu?
Celkově mám k tomuto sportu kladný vztah a hodně ho sleduju. Sestra i její přítel Ondřej Sehnal hrají v Německu, takže je oba dva sleduju, a když hrají v reprezentaci, tak se dívám na každý zápas. Taky si hodně píšeme třeba o výsledcích.

Share on Facebook Share on Twitter

• Mládež
• Extraliga dorostu
• D Brno