Semkli jsme se, když nám hořel koudel, říká Jiránek. Chtěl by finále s Duklou
Foto: lhkjestrabi.cz
Ještě v posledním kole základní části ambiciózní Prostějov nevěděl, jestli postoupí do play off. Výhra nad Třebíčí ale vše změnila. Poté si Jestřábi poradili v předkole s Kolínem a aby toho nebylo málo, tak ve čtvrtfinále vyřadili favorizované Litoměřice. „Věřili jsme si na ně," podotýká jeden z tahounů týmu Tomáš Jiránek. Zároveň dodává, že Jestřábi ještě nekončí: chtějí proklouznout co nejdále.
Jaká to pro vás byla série?
Určitě byla těžká. Už kvůli tomu, že jsme ze série předkola proti Kolínu přišli trošku pomlácení. My jsme neměli dobrý závěr základní části. Do posledního kola jsme nevěděli, jestli do play off postoupíme. Ale předkolo se nám povedlo, dostali jsme se do laufu a na Litoměřice jsme si díky tomu věřili.
Přitom když jste ve druhém zápase předkola dostali doma od Kolína pět gólů, mnozí vás odepisovali.
Po tom zápase jsme si s trenéry sedli a vyříkali si pár věcí. Řekli jsme si, že musíme hrát jinak – zodpovědněji. Semkli jsme se, když nám hořel koudel u zadku, jak se říká. Myslím, že ve druhém domácím zápase proti Kolínu tohle bylo vidět. Vyhráli jsme ho bez obdržené branky.
Ale ve čtvrtfinále už to zase byla branková divočina.
To je pravda. Nikdo nepočítal s tím, že bude padat tolik gólů. Pro diváka jde o atraktivní hokej, pro nás hráče a trenéry je to občas o nervy. (směje se) Ale jsem rád, že jsme ty zápasy dokázali převážit v náš prospěch. Ukázala se síla týmu, přestože jsme skoro vždycky měli určitý výpadek, zvládli jsme to.
„Na Litoměřice jsme si věřili."
Výpadek způsobený vlastní nekoncentrovaností, nebo kvalitou soupeře? Co myslíte?
Řekl bych, že určitě kvalitou soupeře. Litoměřice měly kvalitu, což ukazovaly během celé základní části. Když jsme udělali chybu, prakticky pokaždé ji dokázaly potrestat. Hlavně ve druhých třetinách jsme dělali dost chyb. Ale nesložili jsme se, když dokázaly vyrovnat. Proto jsme uspěli.
Letošní formát play off s předkolem na dva vítězné a čtvrtfinále na tři vítězné zápasy je poměrně netypický. Máte pocit, že na to týmy z popředí tabulky doplatily?
Určitě si myslím, že výhodu měly týmy, které šly do čtvrtfinále rozehrané. Sice byly pomlácené, ale zase měly herní praxi. Týmy, které stály, tak těm chvíli trvalo, než přepnuly na play off mód. Já to zažil loni s Jihlavou, když jsme šli na Litoměřice, které postoupily z předkola a taky jsme s nimi měli problémy. Trvalo nám, než jsme se naladili na play off mód, jak jsem říkal. Tím, že letos bylo čtvrtfinále na tři vítězné zápasy, stal se tenhle faktor ještě výraznějším.
Potvrdilo se to v prvních zápasech všech sérií, ve kterých favorité prohráli.
Přesně tak. Tým z předkola jde vždycky rozehraný a v laufu. Litoměřice jen trénovaly a čekaly na soupeře. Nejen my jsme proto byli ve výhodě na začátku série.
„Před prodloužením čtvrtého zápasu jsme si říkali, že budou nervóznější."
Říkali jste si právě tohle před první třetinou série?
Jasně, v kabině jsme se o tom bavili. Chtěli jsme je zaskočit v první třetině prvního zápasu u nich, protože jsme věděli, že nebudou rozehraní. Byl to náš záměr. Ale na druhou stranu si myslím, že od druhé třetiny už je to vždycky normální rozehraná série. Nervozita opadne a už je to vždycky kdo s koho.
Když se vás zeptám na klíčové momenty série. Jaké byste vybral?
Za mě to byl první zápas venku, který jsme dokázali vyhrát a pak třetí zápas doma.
Cítili jste v následném čtvrtém zápase na straně Litoměřic zvýšenou nervozitu?
Hlavně před prodloužením jsme si říkali, že budou nervóznější, protože v tu chvíli je dělila jedna střela od konce sezony. Oba týmy měly navíc nemocné a zraněné hráče, takže to byl boj. Bylo to, kdo s koho. Naštěstí jsme dostali přesilovku pět na tři, kterou jsme využili a za mě zaslouženě postoupili.
Zmínil jste nemocné a zraněné. Podle vašeho majitele Jaroslava Luňáka podstoupilo před třetím zápasem série výživové kapačky 12 hráčů. Situace byla až tak špatná?
My jsme si to přivezli z Litoměřic. Najednou jsme všichni popadali a dva dny vůbec netrénovali. Pak jsme šli hned do zápasu. Oba týmy s tím bojovaly, oba týmy měly problémy a my jsme z mého pohledu měli větší vůli uspět. Říkali jsme si, že to musíme zvládnout. Kdo může, tak se kousne. Někteří kluci na tom byli líp, jiní hůř. Dva kluci odstoupili ze zápasu kvůli horšímu průběhu, ale i tak jsme jeli na krev. V play off už není na co se šetřit.
Foto: lhkjestrabi.cz
V semifinále vás čeká Vsetín. Vyřadíte i druhý nejlépe postavený tým po základní části?
Je to naším cílem. Do finále chceme! Prostějov je po dvaceti letech v semifinále první ligy, a i my vnímáme, že město hokejem žije. V základní části se nám domácí zápasy moc nedařily, čímž jsme možná některé odradili. Tak věříme, že teď fanoušky nalákáme zpět na tribuny.
Se Vsetínem jste v základní části hráli třikrát a třikrát prohráli. Jakou sérii čekáte?
Jak říkáte, třikrát jsme s nimi prohráli, ale všechno to byly dost vyrovnané zápasy. Teď se vše maže a začínáme od nuly. Ze stejné startovní čáry. Budou rozhodovat maličkosti. V play off se hraje odzadu, na druhou stranu my máme velmi ofenzivní tým a věříme, že jsme schopni je přestřílet.
„Prostějov je po dvaceti letech v semifinále první ligy. Vnímáme, že město hokejem žije."
Do Prostějova jste přišel před sezonou z Jihlavy. Co vás k tomu vedlo?
Volal mi pan Totter a představil mi vizi, která mě oslovila. V Jihlavě jsem byl už nějaké roky a potřeboval změnu. Nedohodli jsme se na smlouvě, takže jsme si řekli, že se rozejdeme. Ale rozešli jsme se v dobrém. Na Jihlavu budu vždycky vzpomínat v tom nejlepším.
Teoreticky se s Duklou můžete utkat v letošním finále.
Já si ji přál už na semifinále. (směje se) Rád bych se tam vrátil, byla by to pro mě pikantní série.
Přitom po odchodech Fronka, Lichance a Illéše Jihlavě v play off nikdo moc nevěřil. Přesto se znovu dokázala dostat do semifinále.
Jihlava patří dlouhodobě ke špičce první ligy. Pořád mají v týmu spoustu hráčů, kteří tam zažili úspěšné roky. Opírají se o zajeté systémy. Je pravda, že letos je spousta lidí podceňovala, ale svůj tým dobře doplnili mladými. Sluší se jim pogratulovat, jak čtvrtfinále proti Přerovu zvládli.
Foto: lhkjestrabi.cz
Kdo je podle vás největší tmel Dukly?
Určitě Tomáš Čachotský, to je jihlavská legenda. Pak bych zmínil ještě Pepu Skořepu. K tomu mají výborného gólmana Žukova.
Pokud se s Jihlavou ve finále skutečně utkáte, vypíšete do kabiny prémii?
To by mě místní pokladník určitě zkásnul. (směje se) Takže levně by mě to nevyšlo. Ale určitě bych do kabiny něco motivačního vypsal. Každopádně teď se v první řadě soustředím na semifinále proti Vsetínu.
„Jihlavu jsem si jako soupeře přál už na semifinále."
V Prostějově máte skills kouče Petra Hubáčka. Jak vnímáte jeho přínos?
Petr toho odehrál strašně moc. A to i v mezinárodních soutěžích. Z pozice hráče dbá hodně na detail. Kdo chce, tak s ním dělá po trénincích skills cvičení. Je to takový parťák do kabiny. Jsme rádi, že ho tady máme.
Velký pohodář, že?
Jojo, snaží se nás hodně podporovat a uklidňovat. Celá kabina k němu vzhlíží. Když se někomu nedaří, tak nám pomůže. Stejně tak poradí třeba s přesilovkami nebo oslabeními.
S elektronickou tužkou taky?
Tu v šatně nemáme. (směje se)
O vás se říká, že jste typologicky ideální hokejista pro play off. Vidíte se tak i vy sám?
Já doufám, že jsem typologicky ideální hokejista pro celou sezonu. (směje se) Ale je pravda, že mám rád ty důležité zápasy v play off, kdy se hraje o všechno. Musíte se na ně mentálně připravit a odevzdat maximum. Osobně mám za ty roky svůj systém, jak se na zápasy play off připravit.
„Elektronickou tužku v šatně nemáme."
Třeba na rybách?
Popravdě jsem teď asi rok na rybách nebyl. (směje se) Nebyl na to čas a pruty jsem si do Prostějova ani nebral. Těším se po sezoně, jakmile vyjedu na ryby.
Jaký je váš největší úlovek?
Chytil jsem asi patnáctikilového jesetera. Z toho jsem měl radost. Ale jsem spíš takový amatérský rybář. Úlovky vždycky pouštím zpátky do vody. (usmívá se) Mě na rybaření baví hlavně ten klid a pohoda. Popovídám si s kamarády a na nic nemyslím.
Máte i mezi hokejisty kamarády rybáře?
V Jihlavě jsem na ryby občas chodil s Matějem Pekrem. V Boleslavi chodím s klukama, kteří hokej hráli, ale už nehrají.
Foto: lhkjestrabi.cz
Share on Facebook
