Robin Hanzl o KHL nebo mediální pozornosti. V čem mu Timrå připomíná Litvínov?
Robin Hanzl
|
Foto: Facebook Timrå IK
Obvykle z něj vyzařuje klid, emoce najevo moc nedává. A přestože Robin Hanzl někdy může působit až nenápadným dojmem, tak za něj hovoří dlouhodobé výsledky. Po čtyřech sezonách v KHL si solidní renomé vybudoval také ve švédské Timře.
Za tým ze zhruba desetitisícového městečka na středovýchodě Švédska válí od minulého roku. Loni výrazně pomohl k udržení nováčka v elitní SHL, následně podškrábl novou dvouletou smlouvu.
V klubu založeném na rodinném prostředí si ho cení. Třeba i kvůli zkušenostem, které nastřádal během působení v KHL nebo reprezentaci.
Čeští fanoušci mají specialistu na vhazování spojeného zejména s Litvínovem. Na severu Čech získal v roce 2015 mistrovský titul, právě odtud se odrazil k zahraničním štacím.
Rodák z Ústí nad Labem v obsáhlém rozhovoru vypráví o švédském hokeji, narození syna nebo situaci v Rusku. A taky o tom, že by si ještě rád zahrál se svým bratrem Martinem.
Závěr minulého týdne jste byli s Timrou na delším tripu po Švédsku. Jak vlastně trávíte volno mezi zápasy?
Začali jsme zápasem v Lulee, potom jsme přelítali do Oskarshamnu a pak jsme přejeli do Jönkopingu. Mezitím jsme měli dva dny volna, takže to jsme strávili na hotelu. Není moc co dělat, člověk se úplně nezabaví. Zašli jsme si s klukama na kafe nebo do sauny, ale nic moc se dělat nedá.
Předpokládám, že když nejste na cestách, tak máte s využitím volného času jasno, ne? Před nedávnem se vám narodil potomek...
(usměje se) Je to přesně tak, jak říkáte. Po zápasech a trénincích je ten čas věnovaný právě synovi, který se teď narodil. Všechna práce víceméně spadá na manželku, ale já se snažím aspoň měnit plínky a nějak jí to ulehčit.
„Po zápasech a trénincích je čas věnovaný právě synovi, který se teď narodil.“
Pozorujete už na sobě nějaké změny? Rodičovství je pro každého člověka přece jen zlom.
Popravdě asi jo. Člověka to změní, do rodiny už napořád přibyde nový člen. Máte takový ten permanentní strach nebo rodičovskou obavu, která už asi nikdy nezmizí. Myslím, že vás to jednoznačně poznamená.
Možná si pak někdy doma uvědomíte, že hokej není úplně všechno.
Určitě, máte pravdu. Člověk zjistí, že nezáleží jen na hokeji. Život zase dostává novou náplň, je to úplně jiná stránka.
Jak se vám žije v Timře? Není to úplně velké město, s trochou nadsázky ho můžeme přirovnat třeba k Litvínovu.
S tím bych docela souhlasil. Timrå je podobně jako Litvínov malinké městečko, klub je hodně rodinný. Víceméně 90 procent zaměstnanců k němu má velmi blízký vztah. Spousta hráčů, co se letos vrátila z KHL a odjinud, je s klubem úzce spjatá. Rodinné prostředí tady dělá hodně. Co se týče přímo města… Hráči tady vlastně ani nežijí, protože deset minut autem po dálnici je větší město Sundsvall, kde všichni bydlíme. Do Timry akorát dojíždíme na tréninky a zápasy.
„Timrå je podobně jako Litvínov malinké městečko, klub je hodně rodinný.“
Stihl jste už za poslední rok a půl Švédsko pořádně prozkoumat?
Tady je všude příroda. Neskutečné množství času strávíme v autobuse, protože Timrå lokací není úplně vhodná na cestování mezi jednotlivými stadiony. Navíc klub není tak bohatý, abychom mohli všude létat. Klidně bych řekl, že v průměru strávíme kolem osmi hodin na cestách, to je spousta času. Všechny cesty vedou kolem lesů, příroda je všude okolo. Párkrát jsem byl ještě ve Stockholmu, ale to je všechno. Když někam přijedeme třeba o den dřív, tak se jdeme někam podívat, ale toho času moc není.
Jak se s tímhle druhem cestování perete? V KHL jste byl zvyklý na dlouhé tripy letadlem, teď pro změnu autobus.
Oboje má něco. V Rusku to bylo pohodlnější tím, že to bylo letadlo, ale na druhou stranu tam byla rozdílná časová pásma. To ten organismus taky docela vyčerpávalo, někdy šlo o rozdíly tří, čtyř, ale i osmi hodin. Tady je cestování nepříjemné, to vám řeknu narovinu. Švédsko je ze severu na jih hrozně dlouhé. Nejbližší klub je pro nás Brynäs, to je autobusem nějaké tři hodiny. Pak už je to všechno pět hodin a víc. Loni to bylo z 99 % cestování autobusem, letos se to trochu zlepšilo a párkrát jsme letěli. To je takové malé plus. Zachránili jsem se v lize a tady jde hodně peněz z televizních práv, takže budget se trochu navýšil, přišli nějací noví sponzoři. Část peněz se investovala do cestování, což je rozhodně ku prospěchu.
Robin Hanzl | Foto: Facebook Timrå IK
Dá se říct, že aktuálně prožíváte dobré období po všech směrech? Kromě narození syna se klubu daří, čelo tabulky máte ze třetího místa na dohled.
Ve Švédsku jsem ohromně spokojený. Nemůžu si stěžovat, hraju všechno, naskakují mi body. Kvůli situaci na Ukrajině se sem vrátilo hodně Švédů, takže tým je o dost zkušenější. Jak jste říkal, daří se nám. Soutěž je sice ohromně vyrovnaná, ale oproti loňské sezoně je to diametrální rozdíl. Zase si hokej o trochu víc užívám.
Nálada asi budě hodně jiná, co? Minulý rok jste byli pod tlakem až do konce sezony.
Je to cítit, v kabině i celém klubu. Loni jsme začali základní část a měli jsme asi dvanáct porážek v řadě, z toho už jsme se prostě nedostali. Zaspali jsme začátek, švédská liga je strašně vyrovnaná. Pak už se to špatně dohání. Naštěstí jsme to urvali v play out. Tým se trochu obměnil, přišli daleko zkušenější hráči a je to vidět na výsledcích.
„Ve Švédsku jsem ohromně spokojený. Nemůžu si stěžovat, hraju všechno, naskakují mi body.“
Přisuzujete zlepšení ještě něčemu jinému? Timrå sice přivedla hráče jako Lander, Dáhlen nebo Pettersson, ale kvalitní jména automaticky nezaručují úspěch.
Těch případů, kdy se tým poskládá silný a nedaří se, je strašně moc. Tady to do sebe nějak zapadlo. Lander měl ještě smlouvu ve Švýcarsku, ale asi kvůli rodině se rozhodl vrátit, je to jeho domovský tým. Dáhlen do poslední chvíle čekal, jestli se ještě něco objeví v Americe, a podepsal dlouhodobý kontrakt až před začátkem sezony. Nevím, jestli tam bude nějaký další faktor. Jádro kabiny na druhou stranu zůstalo pohromadě a ve spojení se zkušenějšími hráči si to nějak sedlo. Zatím nám to vychází.
Díval jsem se, že v porovnání s jinými týmy inkasujete poměrně málo branek. Máte hru postavenou právě na defenzivě? I když dnešní trend hokeje obecně klade důraz na obranu a systémovou hru.
Švédský hokej je celý založený na defenzivě. Z mého pohledu je to nejtěžší soutěž, kterou jsem kdy hrál. Při hře pět na pět je složité se prosadit, jednotlivé týmy mají neuvěřitelně propracované systémy. Sebemenší chybička tady prostě může rozhodnout. Většinou je to o přesilovkách, při hře pět na pět zase tolik gólů nepadá. Proto je liga tak vyrovnaná.
Co vy osobně, jak se letos cítíte? V týmovém bodování vám patří čtvrtá příčka, ale odehrál jste o pár utkání míň než ostatní.
Na začátku jsem čekal narození prcka, takže jsem nejel na dva tři venkovní zápasy, protože už to bylo kolem data porodu. Nějak se to nakupilo, pak jsem měl jenom nějaké lehké svalové zranění. Mám asi o šest zápasů méně než ostatní. Ale jinak se mi daří, body sbírám. Když se daří týmu, tak z toho pak těží i jednotlivci, to jde ruku v ruce.
Vraťme se ještě k loňskému boji o udržení: vy už jste podobnou situaci zažil třeba právě v Litvínově. Vnímal jste na sobě, že už to pro vás v tomhle ohledu není tolik psychicky náročné?
Je pravda, že touhle zkušeností už jsem si prošel. Takže jsem tak trochu věděl, do čeho jdu. Ale tady je to trochu jiné, v Litvínově se hrálo play out každý s každým. Ve Švédsku je to klasický play off systém, poslední dva proti sobě hrají sérii na čtyři vítězné zápasy. Podle mě je to víc férové. Abych řekl pravdu, tak mi během celé sezony až trochu vadilo, jak tady všichni byli strašně pozitivní. Prohráli jsme dvanáct zápasů v řadě a furt jsme se snažili myslet pozitivně. Na této notě už jsem si říkal, jestli není čas být trochu negativní. (směje se) Ale ve finále se to nějak dohrálo, v play out se to pak zlomilo. Vyhráli jsme 4:0 na zápasy, v podstatě jsme jim nedali šanci. Za to jsme byli všichni rádi.
„Abych řekl pravdu, tak mi během celé sezony až trochu vadilo, jak tady všichni byli strašně pozitivní.“
Myslíte, že pozitivní myšlení je znakem švédské povahy, nebo je to věc specifická pro Timru?
Těžko říct za celé Švédsko, někde jinde bude tlak asi větší. Přece jenom se od Timry první rok čekalo hlavně to, abychom se v soutěži udrželi. Možná to bylo trochu dané tímhle. Ale řekl bych, že švédská mentalita je víceméně podobná, taková vlídnější a na pozitivní notě.
O vás se říká, že nejste typ hráče, který by příliš dával průchod emocím. Ani v momentě, když už bylo o udržení rozhodnuto, to z vás nespadlo?
(směje se) Samozřejmě mi spadl velký kámen ze srdce. Klub mě vzal jako cizince a hráče, který by neměl dopustit, aby se sestoupilo. Ležela na mě nějaká tíha a já jsem byl rád, že se to povedlo, ačkoliv na poslední chvíli. Nějaké emoce a úleva tam stoprocentně byly.
Robin Hanzl | Foto: Facebook Timrå IK
Byl jste už během uplynulé sezony přesvědčený, že v klubu chcete pokračovat dál?
Z jejich strany začal zájem někdy po Vánocích. Ale to se nevědělo, jestli se udržíme nebo ne. Dali jsme si pauzu, abychom to nějak neuspěchali. Chtěl jsem si nechat otevřené další věci, ale postupem času to pořád vypadalo na play out, navíc se začaly objevovat náznaky konfliktu na Ukrajině. Vypadalo to, že v KHL budou nějaká omezení, navíc došlo k přílivu zahraničních hráčů zpátky do Evropy. Nějaké otálení a čekání na lepší smlouvu z mé strany úplně nemělo smysl. Než vypuklo play out, tak jsme se dohodli a já jsem věřil, že se udržíme a zůstanu tady.
Dvouletá smlouva kromě toho působí tak, že vám vedení klubu vyjádřilo důvěru. Vnímáte to taky takhle? Nemluvě o tom, že máte na další dva roky jistotu, i s ohledem na situaci ve světě.
Určitě. Je to můj první dvouletý kontrakt, co jsem mimo Českou republiku. V Rusku jsem vždycky podepisoval po roce, ve Švédsku taky, protože jsem absolutně nevěděl, do čeho jdu. Něco jsem samozřejmě o švédské lize slyšel, ale vlastní zkušenost jsem neměl. Byl by to velký risk z obou stran, kdybychom to podepsali na dýl. Myslím, že jsem si tady už vybudoval nějakou pozici a jméno, takže když jsem řekl, že bych chtěl podepsat na dva roky, tak s tím nebyl žádný problém a klub mi ve všem vyšel vstříc. Podle mě jsou tady se mnou spokojení.
„V KHL jsou samozřejmě největším lákadlem peníze, to se nikde v Evropě nedá dorovnat.“
Mluvil jste o tom, že švédská liga je nejtěžší soutěž, jakou jste kdy hrál. Všiml jste si něčeho společného s KHL, co se týče hokeje?
Těžko srovnávat. Ale v KHL jsou samozřejmě největším lákadlem peníze, to se nikde v Evropě nedá dorovnat. Kvalita je taky obrovská, proto tam hráči chodí. Největší rozdíl je podle mě ve vyrovnanosti pětek: v Rusku máte dvě dobré lajny, pak třetí čtvrtou, kde jsou nějací protekční Rusáci nebo tak. Ve Švédsku můžou kluci ze čtvrté lajny klidně naskočit do první. Nikdo nevypustí jediný souboj, všichni makají naplno, i mimo led. V tomhle směru je to podle mě nejvíc rozdílné.
Takže ten rozdíl vidíte zejména v konkurenci a přístupu?
Třeba v Timře zrovna nemáme dvě pětky navíc, že by tady byla taková konkurence. Ale nikdo prostě ani v tréninku nic neodflákne, v zápase už pak vůbec ne. Liga je hrozně vyrovnaná. Ať hrajete proti první nebo čtvrté lajně, tak je to strašně těžké.
Z Ruska jste asi odešel v pravou chvíli, že? Momentální situace a působení zahraničních hráčů na východě se hodně probírá, vy jste nemusel řešit žádné rozvazování smlouvy a podobně.
Když se na to podívám zpětně, tak určitě ve vhodnou chvíli. Když jsem odešel, tak následující únor začala být ta sezona taková toxická. Jsem rád, že už se mě KHL netýká a můžu hrát v klidu hokej ve Švédsku. S ruskými kluby bych žádné tahanice řešit nechtěl.
Váš názor na podpisy v KHL a reakci jednotlivých svazů v podobě toho, že zmiňované hráče nebudou zvát do reprezentačních výběrů?
Nějaké články jsem samozřejmě viděl. Myslím, že s tím zakazováním začaly Švédsko a Finsko. Pak se toho chytil český svaz. Je to na uvážení každého hráče, jestli to za to stojí… Já osobně můžu říct, že bych tam nešel. S tím následným zákazem hrát v repre asi všichni museli trochu počítat. Je to složité, protože každý má rodinu a chce se uživit. Ale záleží na tom, jak se za to pak bude zodpovídat a jaké to bude mít následky.
„Co jsem odešel, tak v Litvínově nezůstal kámen na kameni.“
Rád bych se vás zeptal ještě na Litvínov, kterého jsme se částečně dotkli. S klubem jste před více než sedmi lety oslavil zisk historického titulu, od té doby už jste v play off s nikým nedošel tak daleko. Ukazuje to podle vás, jak byl tehdejší úspěch výjimečný?
Rozhodně. Před sezonou s tím nikdo nepočítal, že by se mohlo stát něco takového. Každý o tom pochopitelně sní, ale musí se sejít hrozné množství věcí, zvlášť v takovém týmu, jaký jsme měli my. Rok předtím se v půlce sezony změnili trenéři, byli jsme beznadějně mimo play. Pak přišli Hořava s Rulíkem a všechno se otočilo o 360 stupňů, do poslední chvíle jsme ještě bojovali o předkolo play off. Jejich přístup nám ohromně sednul, celý tým začal skvěle šlapat. Tak nějak se stalo, že jsme se dostali do finále a vyhráli titul.
Tehdy Verva fungovala na rodinné bázi, podobně jako třeba Timrå ve Švédsku. Sledujete, jakým směrem se klub ubírá nyní?
To jste řekl přesně, v Litvínově to tak bylo. Teď už to tam ale s tím nemá nic společného. Tak nějak vím, co se v klubu děje, jaké tam byly změny. Ještě tři roky zpátky tam hrál můj brácha a za nového vedení skončil, protože dali přednost jiným než domácím hráčům. Z rodinného klubu úplně sešlo, to je prostě na vedení. Co jsem odešel, tak už tam nezůstal kámen na kameni. Tenhle Litvínov už domácí klub fakt není.
Váš kontrakt, o kterém jsme se bavili, je platný do jara 2024. Přemýšlel jste, co potom? Nelákal by vás ještě návrat do Česka?
Přemýšlím o tom vždycky, když mi končí smlouva. Kdybych se vracel, tak bych si chtěl určitě zahrát s bratrem. Hráli jsme spolu jednu sezonu a myslím, že to bylo dobré z obou stran. Asi bych to směřoval k tomu, abych se ještě potkal s bráchou. Ale časové rozmezí, kdy to bude, to vám nepovím.
Na závěr: když jsem si hledal nějaké starší rozhovory s vámi, tak jsem jich mnoho nenašel. Mediální pozornost úplně nevyhledáváte, že?
(usměje se) Sám tomu naproti nejdu. Když mě někdo osloví, tak samozřejmě neodmítnu, ale že bych se snažil být nějak mediálně vidět, tak to úplně není můj styl.
Robin Hanzl | Foto: Jan Beneš, Český hokej
Share on Facebook
