Když se řekne Florida Panthers a devadesátá léta, kdekomu automaticky naskočí jména jako John Vanbiesbrouck, Ed Jovanovski, Róbert Švehla nebo třeba Radek Dvořák, tehdy ještě teenager s holou tváří a s ikonickou helmou JOFA. Ale víte, že finále Stanley Cupu si v roce 1996 zahrál i jiný Čech?
Chytrý a produktivní centr.
Rodák z Plzně, co roky pomáhá tamním Indiánům.
Na dresu vozil osmadvacítku, byť pro něj byla typičtější převrácená kombinace.
Mnozí si ho na první dobrou spojí s Pittsburghem či NY Rangers, na obou adresách válel s Jaromírem Jágrem, za Tučňáky si střihl hned dvě štace.
Ano, „Stračena.“
I Martin Straka byl u toho, když Cats poprvé hráli rozhodující sérii o stříbrný pohár. Pumy tehdy narazily na hvězdný kolos.
Na Colorado s Patrickem Royem mezi třemi tyčemi, v obraně s Adamem Footem, o góly se starali Peter Forsberg, Joe Sakic nebo třeba Mike Ricci.
Florida, v té době patrně místo s nejvyšším množstvím prodaných plastikových krys na obyvatele na světě, neměla šanci.
Neurvala jedinou výhru, Laviny se přes ní jednoduše převalily. Sakic a spol. ovládli i dramatickou bitvu číslo 4, která se protáhla na 105 minut.
Dvakrát se prodlužovalo a krysy na oslavu floridské trefy stále na led nedopadly. O tom, že ne na tom nic nezmění, rozhodl v záplavě hvězd německý pracant Uwe Krupp.
„Pořádně jsem se opřel do puku a ten si našel cestu až do sítě,“ povídal pozdější trenér pražské Sparty, jak vystřelil Avs premiérový Stanley Cup.
„Pořádně jsem se opřel do puku a ten si našel cestu až do sítě.“
Uwe Krupp
O deset let později se trofeje poprvé dočkala i Carolina.
A opět u toho byl Dvořák, který tou dobou ohromoval fantastickým bruslením v barvách edmontonských Olejářů. Ti spoléhali i na další krajánky – Aleše Hemského a Jaroslavem Špačkem.
Ale radoval se ten na druhé straně. František Kaberle.
To on rozsekl závěrečný mač, kterým vrcholil napínavý sedmidílný thriller. Nezapomenutelný i kvůli tomu, že v brankovišti Oils došlo během prvního zápasu na vynucenou změnu.
Edmonton během finále přišel o Dwaynea Rolosona, svou klíčovou figuru. Jussi Markkanen se činil, ale na Kaberleho bombu byl krátký.
„Olejáři se cítili se na koni. Nepřipouštěli si prohru,“ vybavil si po letech Kaberle, mimochodem pětinásobný mistr světa, finálovou atmosféru.
(Trefu najdete v čase 3:29)
Byl hrdinou Kruppova střihu. Spíš dříč, než obří star, spolehlivý zadák. Svým gólem využil po pouhých osm sekundách přesilovku po Špačkově faulu. Slavil i Josef Vašíček.
Mezi skleslé gratulanty se poté zařadil podruhé v kariéře také Dvořák. Zatímco napoprvé ho od hokejového grálu dělila propast, tentokrát se po něm už už natahoval.
