RETRO: Jak Mario Lemieux odmítl reprezentaci a sklidil za to kritiku

Blíží se turnaj Four Nations, který de facto navazuje na tradici Kanadských a Světových pohárů. Po dlouhé době se NHL zastaví a nabídne nám elitní hráče v reprezentačních dresech. Jelikož se turnaj koná v rozjeté sezoně, hrát ho budou jen země schopné postavit celý tým z hráčů NHL.

Kanada nebo USA mají zatraceně z čeho vybírat. K dispozici několik stovek hokejistů. Pokud někdo vypadne, startují spekulace. Mikko Rantanen prodělal zranění, ale Finsku pomůže. Quinn Hughes naopak couvá a národního týmu se vzdává. Sidney Crosby přetrhnul nedávno šňůru 229 zápasů bez jediné absence. Teď se všichni obávali, zda bude pro velký turnaj fit (do tréninku naskočil).

Bylo to tak vždycky – případné omluvenky přijímají fanoušci těžko.

Jak se skládal javorový list před 29 lety

V roce 1996 jsme se těšili na první Kanadský pohár, jenž byl označen za Světový. Rozšíření turnaje na osm mužstev a marketingová touha oslovit fanoušky z celé zeměkoule vedly pořadatele ke změně názvu.

Kanada se coby tradiční favorit a vítěz čtyř z pěti Kanadských pohárů nacházela v určité přestavbě. Pořád tu byli borci staré éry, které nešlo přehlížet. Wayne Gretzky (35 let), Mark Messier (35), Paul Coffey (35). Pamětníci slavného Canada Cupu 1987, o němž i strohý a zamračený Viktor Tichonov prohlásil, že „to byl hokej 21. století“. Na druhé straně nastupující a střední generace reprezentovaná Ericem Lindrosem (23), Joe Sakicem (27) a dalšími.

Věkově někde mezi nimi se nacházela největší hvězda dané doby.

Mario Lemieux

Vzdor spoustě zranění neztrácel ve 31 letech nic ze svých schopností. Měl za sebou 161bodovou sezonu, ve které došel s Pittsburghem do finále konference a z udílení cen si odnesl Hart Trophy. Jágrovi tehdy 149 bodů nestačilo v produktivitě na víc než druhé místo.

Jenomže Lemieux reprezentaci odmítl. „Prostě cítím, že v této fázi kariéry je pořádný trénink a odpočinek pro mě nezbytný,“ řekl génius zimní hry, o němž se říkalo, že skoro netrénoval.

Méně náročným, shovívavějším fanouškům to snad stačilo. Lemieux před třemi lety prodělal náročnou léčbu rakoviny lymfatických uzlin. Trpěl bolestmi zad. V letech 1993-95 odehrál jen 22 zápasů. Proč by se nemohl reprezentace zříct?

Jiní mu to neodpustili.

„Považte, kolikrát Wayne Gretzky dychtivě reagoval na mezinárodní volání. Byl to přirozený instinkt udělat správnou věc. Lemieux tohle postrádá a je to jeden z důvodů, proč jeho velikost nebude zcela uznána,“ napsal tehdy tvrdě list Toronto Star.

Lemieux se nikdy netajil tím, jak moc pro něj znamenal Kanadský pohár 1987, kde viděl přístup skutečných profesionálů. „Dívej se a dělej všechno jako Messier,“ radil mu tehdy Gretzky. O devět let později mohl národní mužstvo táhnout on.

„Je sobecký,“ psaly o kapitánovi Pittsburghu kanadské noviny.

Dopadl by turnaj s číslem 66 jinak? Kanadě tehdy scházeli ze zdravotních důvodů také Paul Kariya, autor 50 branek z ročníku 1995-96. A čtvrtý muž ligového bodování Ron Francis. Do obrany nebyl k dispozici Al MacInnis. Do sestavy se tak dostali třeba Vincent Damphousse a Adam Graves.

Naneštěstí pro javorový list měly Spojené státy americké v ideálním věku mimořádně silnou generaci. Možná šlo o děti inspirované „zázrakem na ledě“ z roku 1980. Každopádně tým Bretta Hulla, Johna LeClaira, Douga Weighta, Briana Leetche, Keitha Tkachuka, Mikea Modana, Pata Lafontainea, bratří Hatcherů, s fantastickým Mikem Richterem v brance byl tehdy nejlepší.

Finále dopadlo po výsledcích 3:4p, 5:2 a 5:2 pro USA.

Wayne Gretzky tentokrát produktivitu turnaje nevyhrál, i když byl se 7 body (3+4) pořád nejlepším z Kanaďanů, následován Paulem Coffeym (0+7). V první šestce byli čtyři Američani.

Ten nejlepší Kanaďan tam ale nebyl vůbec.

Share on Facebook Share on Twitter

• Zahraničí