Reichel a MacInnis zase spolu, po boku synů evropských legend. A proč Orlům přeje Messier?

Robert Reichel | Foto: nhl.cz

Možná kdekdo překvapila čerstvá nominace Kristiana Reichela do české reprezentace. Avšak zlatý kouč Radim Rulík pravil: „Měl jsem to připraveno už delší dobu.“ Slavná jmenovka se tak opět objeví v národním týmu, byť na první pohled paradoxně ve chvíli, kdy "Albi junior" zmizel z NHL. Kde tedy momentálně působí? Milovníky hokejových dějin čeká zajisté déjà vu.

Ta podívaná na soupisku Orlů z Mannheimu je vskutku fascinující.

Jako byste se přenesli do osmdesátých a devadesátých let minulého století. Ten pocit je intenzivní z vícero důvodů. Zaprvé pro to, že si Kristian vybral podobně jako kdysi jeho táta Robert německou ligu.

To, že tam má tahle litvínovská hokejová famílie kořeny asi netřeba rozvádět.

Postačí uvést, že za naše západní sousedy hrával Robertův bratr Martin a štafetu po něm převzal Kristianův bratranec Lukas. Jedna z top ofenzivních nadějí chicagských Blackhawks.

Naopak si vypíchnout zaslouží, jak obří senzací se Reichel senior v půlce devadesátek v Německu stal. U frankfurtských Lvů se potkal s Jiřím Lálou a společně odpálili gejzír útočných nápadů, čar a kouzel.

„S Robertem jsem prožil asi nejkrásnější sezonu v kariéře. Tehdy jsme si neskutečně sedli, bylo nádherné, jak to šlo. Na jednu stranu je hokej prací, na druhou i zábava. A nás to tenkrát fakt bavilo!“ vzpomínal Lála před časem pro hokej.cz.

Reichel se tehdy zastavil na 101 bodech. Lála na 85. Sezonu si pak osladil ještě víc titulem světového šampiona, ve Vídni nosil céčko.

Další závan minulého století? Samozřejmě přítomnost Ryana MacInnise. Pokud tipujete, že je synem legendárního bombarďáka Ala, co lámal brankářům kosti (Jocelyn Thibault právě zaškytal), tak jste trefili do černého.

Právě s Alem působil Robert Reichel v Calgary, u Flames načínal svou pestrou i úspěšnou zámořskou pouť, v té době se o něm psávalo jako o "Bobovi". Vidět jmenovky Reichel a MacInnis zase v jednom týmu? To působí jako slušné retro.

Nostalgie sílí, když spatříte Toma Kühnhackla, ještě relativně nedávno hráče pittsburských Tučňáků či newyorských Islanders.

Otec?

Legenda německého hokeje Erich Kühnhackl, původem z českých Citic. Hokej se učil v Sokolově. Zahrál si na dvou olympiádách, v sedmdesátkách a osmdesátkách patřil k nejlepším hokejistům Evropy.

Matthias Plachta, majitel olympijského stříbra i českého příjmení, je pak potomkem velké persony polského ledového sportu, Jacka. Mimochodem, Jacek kdysi válel za Freiburg po boků našich machrů Miroslava Fryčera, Richarda Žemličky nebo třeba Milana Chalupy.

Kruh se uzavírá, když mezi tehdejšími kumpány najdete i Kristianova strýce Martina.

Jedinou stopou, co se ukázala jako lichá, je John Gilmour. Zato Luke Esposito, ten má tuze zajímavý rodokmen.

Vazbu na fenomenální bratrskou dvojici Tonyho s Philem byste v něm hledali marně, nicméně Espositův strýček Paul kdysi hrál právě v Mannheimu.

Na dresu nosil jméno Messier. Ano, jde o bratra Marka Messiera, jednoho z nejslavnějších vůdců v dějinách NHL. 

„V osmdesátých letech tady strejda hrál šest sezon, sem tam mi vyprávěl nějaké historky. Na mistrovství světa 2010 jsem měl možnost si město a arénu prohlédnout na vlastní oči. Tehdy jsem se sám pro sebe rozhodl, že Německo by mohlo být dobrou adresou,“ říkal Esposito při příchodu do Adleru.

V kabině je to vskutku zajímavá sešlost, že? Berte to jako pikošku, "fun fact."

Důležitější je, že se Kristianovi daří a patří k týmovým oporám. A vzhledem ke své produktivitě i všestrannosti si vysloužil od Rulíka nominaci. Premiéra je za dveřmi.

Share on Facebook Share on Twitter

• Zahraničí