Pšurný otevřeně o vyhazovu z Přerova: Byl to šok. Vsetín mi dal impuls
Foto: Patrik Žák, hc-vsetin.cz
Dlouhé roky patřil k nejvýraznějším oporám Přerova. Mnozí fanoušci Zubrů si už svůj tým bez Romana Pšurného ani nedokázali představit. Jenže právě Pšurný se stal jednou z obětí matných výkonů Přerova v letošní sezoně. Když klub v listopadu oznámil jeho konec, šlo na poměry Chance ligy o velkou zprávu. „Byl to pro mě šok," říká s odstupem zkušený útočník a zároveň poodkrývá detaily svého nečekaného konce u Zubrů.
Vyměnil jste Přerov za Vsetín. Už jste se v novém angažmá zabydlel?
V Přerově jsem byl nějaký ten pátek, měl jsem tam svoje zaběhnuté věci. Takže přesun byl celkem hektický. Ale už je to víc jak měsíc, takže po této stránce je to v pohodě.
Od koho vzešla prvotní myšlenka vašeho přesunu? Byl jste to vy, nebo klub?
Řekl bych, že to vlastně nebyla ani jedna varianta. Šlo o záměr tehdejšího hlavního trenéra Vládi Kočary, na což on měl ze své pozice samozřejmě právo. Spíš mě mrzí způsob jednání, který vedl k mému konci v Přerově. V tomto ohledu to pro mě byl šok.
Můžete to rozvést?
Řeknu vám to jednoduše. Dostal jsem v podstatě vyhazov na vteřinu.
Ale takový krok by vám měl trenér zdůvodnit, ne?
Ten den ráno mi volal manažer Pavel Hanák. Řekl mi, že se mám dostavit do VIP prostor stadionu. Tam na mě čekal Vláďa Kočara, který mi sdělil, že pro mě nemá místo v prvních třech lajnách a že si mám začít hledat nové angažmá. Jak už jsem řekl, na to má ze své pozice trenéra samozřejmě právo. Respektuju to. Mrzí mě na tom jiná věc.
„V podstatě jsem dostal vyhazov na vteřinu."
Jaká?
Schoval to za rozhodnutí celého realizačního týmu a vedení klubu, přičemž to není pravda. Bylo to čistě jeho rozhodnutí.
Proč si to myslíte?
O svém konci jsem se dozvěděl v neděli. Ve čtvrtek předtím jsme přitom měli schůzku s vedením klubu, kde se řešily naše výkony, které nebyly adekvátní. Byl tam i pan Pluháček, jednatel klubu a zároveň jednatel hlavního partnera společnosti ZUBR. Myslím si, že kdyby to bylo rozhodnutí celého realizačního týmu a vedení klubu, tak by mi to pan Pluháček sdělil už v ten čtvrtek. Tohle mě na tom nejvíc mrzí. Vláďa mohl přijít a na férovku mi říct, že se mnou nepočítá, že se prostě tak rozhodl.
Před takovým krokem přichází většinou pohovory s hráči. To u vás neproběhlo?
Pohovory jsme měli, protože výkony a výsledky samozřejmě nebyly ideální. Přesilovky nám nešly… To beru a za nic se neschovávám. Ale, že by se mnou někdo mluvil na téma můj konec v Přerově, tak to neproběhlo. Proto to pro mě byl šok.
„Mrzí mě, že to Vláďa Kočara schoval za rozhodnutí celého realizačního týmu a vedení klubu. Bylo to přitom čistě jeho rozhodnutí."
Nicméně za 21 zápasů jste nasbíral 15 kanadských bodů. To nejsou čísla, za která by musel přijít vyhazov. Obzvlášť když uvážíme, jak špatně na tom celý tým byl.
Je pravda, že nějaká čísla jsem měl. Ale výkony asi nebyly úplně ideální. Tak se prostě trenér rozhodl, že skončím. Že to tak bude lepší pro tým i pro mě samotného. Nevím, jak dál bych to komentoval. Takový je prostě hokejový život, i když mě to v tu chvíli dost mrzelo.
Teď už na pozici hlavního trenéra Přerova Vladimír Kočara nepůsobí. Berete to trochu jako satisfakci?
Takhle se to nedá brát. My jsme spolu za ty roky problém neměli. Vycházeli jsme spolu dobře. Měl jsem v týmu určitou pozici, kterou jsem nějakým způsobem plnil. Letos už asi ne a on si to vyhodnotil tak, jak si to vyhodnotil. Prvních čtrnáct dnů to pro mě bylo dost těžké, abych se s tím srovnal, ale dnes jsem za to svým způsobem rád. Na Vsetíně jsem dostal novou šanci, nový impuls. Nemám si na co stěžovat.
Foto: Martin Vojtěch Víta, hc-vsetin.cz
Čím si vysvětlujete, že letošní sezona není z pohledu Přerova dobrá? V předešlých letech jste váleli.
Sezonu jako celek bych ještě nehodnotil. Je pravda, že ji má Přerov rozpačitou, ale na konci pro ně může být pořád skvělá. Prohráli teď sice pár zápasů, ale pořád to můžou otočit. Tabulka je tak vyrovnaná, že dvakrát prohrajete a jste dvanáctí, pak zase dvakrát vyhrajete a jste sedmí.
Bývalé spoluhráče pořád pečlivě sledujete, co?
Jasně, jsme v kontaktu a píšeme si. Mám tam spoustu kamarádů. Na klub jsem nezanevřel. Nemůžu na něj říct špatné slovo.
„Na Vsetíně si to užívám."
Fanoušci Přerova na vás taky nezanevřeli a po vašem odchodu vám děkovali za dobré služby. To taky potěšilo, ne?
Určitě to člověka potěší. Byl jsem tam šest a půl roku a pokud bychom měli v tabulce třeba o pět bodů víc a já měl o dva góly a tři asistence víc, tak se spolu na tohle téma možná vůbec nebavíme. Fanoušci jsou Přerově dlouhodobě skvělí. Jen mě trošku mrzí, že v poslední době jich tam na tribunách ubylo. Když jsem tam byl já, pokaždé jsme hráli play off. Vím, že i vedení klubu tu situaci řeší. Kdyby věděli, čím to je, tak by s tím něco udělali.
Není to o tom, že v Přerově první liga po euforickém postupu zevšedněla?
Asi je to to správné slovo. Ale nemyslím si, že by to byl problém jen Přerova. Podle mě se s tím potýkají všechny kluby, a to i v extralize. Těžko říct, jaký je důvod. Možná lidí šetří, možná covid. Byl jsem v nákupáku, který byl narvaný. Tak lidi asi dávají přednost tomu, aby si naplnili ledničku. Z hokeje se prostě nikdo nenají, tak to je.
O to víc vás asi mrzí, že jste se s Přerovem ani jednou nedostali do semifinále, že? Připadalo mi to tak trochu jako čtvrtfinálové prokletí.
Těžko říct, čím to bylo. Favoritem jsme byli možná loni, ale Poruba měla ambice na postup, takže by se o tom dalo polemizovat. Dvakrát jsme narazili na České Budějovice, což byl taky aspirant na postup, jednou na Kladno s Jágrem a Plekancem. Hráli jsme i proti Slavii, pro kterou to tehdy byla první sezona v Chance lize. Takže nic snadného. Je ale pravda, že jsme moc zápasů ve čtvrtfinále nevyhráli. Kdyby v klubu znali důvod, tak to napraví. Osobně mě nejvíc mrzely poslední dva roky. Loni byly všechny zápasy o gól, hodně to bolelo. Předloni jsme byli v nejlepším rozpoložení, ale pro změnu zasáhla vyšší moc a žádné play off kvůli covidu nebylo.
Dovedete si představit, že se do Přerova coby hráč ještě vrátíte?
Varianty pro příští rok jsou v podstatě tři. Jedna je skončit s hokejem, což v tuhle chvíli úplně nevidím. Ale stát se může cokoliv, je mi pětatřicet, což už je cítit. Pak se uvidí, jak to dopadne se Vsetínem, tady je momentálně předčasné cokoliv řešit. Papírově jsem každopádně pořád hráč Přerova, kde mám opci na příští sezonu. S hokejem bych rád pokračoval, ale kde to bude, to uvidíme.
Foto: Martin Pavlík, hc-vsetin.cz
Na Vsetíně jste každopádně dostal nový impuls, že?
Užívám si to. Tým je podle mě jinak skládaný než ten v Přerově. Konkrétně je skládaný hodně ofenzivně, což je možná trochu na úkor defenzivy, ale nevadí mi to. Hokej se koneckonců hraje na góly, o to víc mě to proto baví. Mám skvělé spoluhráče. S Kondorem (Lubošem Robem mladším pozn. red.) jsem hrál už v Českých Budějovicích, když jsme tam dva nebo tři měsíce zachraňovali Chance ligu. Byla to ta první sezona poté, co se dřívější klub přestěhoval do Hradce. Vít Jonák je taky skvělý hráč. Opravdu jsem dostal nový impuls, jak říkáte vy.
Byl pro vás Vsetín prioritou, nebo jste řešil i jiné nabídky?
Že končím v Přerově jsem se dozvěděl někdy o půl deváté ráno, přičemž tentýž den zhruba o půl druhé jsem byl na tréninku na Vsetíně. Seběhlo se to opravdu velmi rychle. Tady musím poděkovat sportovnímu manažerovi Přerova Pavlu Hanákovi. Máme mezi sebou velmi dobré profesionální i lidské vztahy. Pavel za mě mohl požadovat pro Přerov náhradu formou výměny, ale neudělal to, čímž mi vsetínské angažmá umožnil. Za to mu děkuju. Díky tomu jsem jiné nabídky řešit nemusel.
V pětatřiceti letech musí být lákadlo postupu do extraligy významné.
Koho by to nelákalo, že? Je mi pětatřicet a je pravda, že v play off jsem toho zatím moc neodehrál a nedokázal. Už proto udělám maximum pro to, abychom letos došli co nejdál. Je to samozřejmě na všech lidech v týmu. Cíl máme každopádně jasný – porvat se o co nejlepší výsledek.
„Musím poděkovat Pavlu Hanákovi, který za mě mohl chtít náhradu formou výměny, ale neudělal to. Tím mi vsetínské angažmá umožnil."
Jaký je to pocit po letech, kdy jste na Lapač přijížděl jako soupeř, na něm nastupovat jako domácí hráč?
Na Vsetín jsem se vždycky těšil i jako protihráč. Byly tam plné tribuny a v takovém prostředí se vám hraje líp než někde v Kadani nebo v Benátkách, kam chodí 100 lidí. Když jsem teď domácí hráč, tak je to samozřejmě o to lepší. Jen škoda diváckého omezení kvůli covidu.
Valašskou slivovici jste už ochutnal?
Přiznám se, že většinou řídím já, případně Roman Vlach, přičemž já poté pokračuju ještě kousek za Zlín, takže po zápase pro to ještě nebyla příležitost. Snad ji budu moci okoštovat v play off po nějakém úspěchu. (usmívá se)
Když už jste zmínil Zlín, co říkáte jako odchovanec klubu na to, že klubu reálně hrozí sestup?
Považuju se za částečného odchovance Zlína, protože do klubu jsme s bráchou přišli v osmé třídě z Uherského Hradiště. Člověk to samozřejmě sleduje, mám tam kamarády. Nechci to úplně hodnotit, ale asi je pravda, že výsledky Zlína nejsou ideální dlouhodobě. Dá se říct, že se tam k takové sezoně schylovalo. Mají problém střílet branky. Pořád je ale ve hře spousta bodů. Pořád to můžou zvládnout. Ten tým zase není takový, aby byli rovnou na odpis.
Není nevýhoda Zlínského kraje v jeho „odstrčené“ poloze? Hráči pak často raději volí angažmá někde blíže středu republiky.
Myslím si, že to tak je. Zlín se nachází na okraji republiky a asi nemá úplně nejlepší renomé. Navíc platy tam nebudou nejvyšší. Jen těžko do klubu proto nalákáte někoho ze Sparty. Hrají s materiálem, jaký mají. Spoustu kluků znám, takže si občas napíšeme nebo zavoláme. Snad to uhrají.
Co byste říkal na barážovou sérii Zlín – Vsetín?
Lidi by ji asi milovali. V kraji by to byla hodně pikantní záležitost. Ale k něčemu takovému je pořád ještě hodně daleko. Uvidíme, jak to dopadne.
Foto: hc-vsetin.cz
Share on Facebook
