Příběh Žižlavského pokračuje: Para hokej? Dal jsem na sítě vtipnou fotku a…
Martin Žižlavský
|
Foto: Jakub Knap
V roce 2017 přišel Martin Žižlavský o nohu pod kolenem, do hokeje se ale vrátil a hrál se zdravými hráči Univerzitní ligu za Olomouc nebo juniorku v Šumperku. Tehdy se jednalo o obrovský unikát. A velká story nadále pokračuje: 23letý forvard má už druhý bronz z mistrovství světa v para hokeji.
Velký příběh Martina jsme odkryli na hokej.cz v únoru roku 2021 s titulkem Přišel o nohu, ale hokej hraje! Protéza? Diváci to ani nepoznají, říká Žižlavský.
Doteď se jedná o jeden z nejčtenějších rozhovorů na našem webu (90 tisíc přečtení). A o jeden z největších příběhů, který jsme doposud zveřejnili.
Od té doby se mnohé změnilo. Zrušil sociální sítě a živí se tím, co ho baví – para hokejem, kde první soutěžní utkání sehrál v říjnu roku 2022.
Martine, jaký byl impuls, že jste se na něj dal?
Na Univerzitní lize mě dřív sestřelil jeden hráč z Ostravy a jak jsem seděl na ledě, vypadalo to, jako bych seděl na saních. Vznikla z toho vtipná fotka. Ze srandy jsem si dokreslil pod zadek sledge, i když jsem v té době ani pořádně nevěděl, jak vypadá. (usmívá se)
Úžasný příběh! ??? ? „Člověk musí jít dál. Nesmí se z toho posrat. A v životě bojovat!" hlásí 19letý Martin ŽIŽLAVSKÝ. ?
Zveřejnil(a) Hokej.cz News dne Pondělí 1. února 2021
A tím to neskončilo…
Dal jsem to na Instagram a označil jsem Český para hokej. Přišla mi pak pozvánka na rozvojový kemp. Zkusil jsem to, a nakonec jsem u toho zůstal.
Univerzitní hokej šel bokem, že?
Jo, já už končil s klasickým hokejem, začal jsem se věnovat jen para. Časově to ani nejde stíhat. Rád bych si někdy zašel na noční ligu, ale už nemám moc čas. Bohužel. Ale jsem rád, že můžu hrát para hokej a že můžu být dokonce v reprezentaci.
„Vznikla z toho vtipná fotka. Ze srandy jsem si dokreslil pod zadek sledge. Dal jsem to na Instagram a označil jsem Český para hokej. Přišla mi pak pozvánka na rozvojový kemp."
A během dvou let máte dva bronzy z mistrovství světa. Jaké byly vůbec začátky?
Hele, nebylo to jednoduchý, ale docela se to dalo. Je to stále hokej… Sice pomalejší, ale to nevadí. Vyhovuje mi to. Bylo to klasické: Hodíme tě do řeky a plav. Pak jsem musel plavat… Nebylo to jednoduchý a není to ani doteď, protože máme fakt šikovný kluky v týmu.
Co bylo nejtěžší?
Za mě to, když potřebuješ bruslit a u toho zároveň hrát s pukem. To je fakt těžký, obě hokejky potřebuješ k jízdě, ale také na kontrolu puku.
Jak dlouho trvalo, než jste se do toho dostal?
Na prvním kempu, kde jsem byl, tak už třetí den jsem nějak jezdil dopředu a občas se i otočil a jel zpátky do obrany. Začátky byly docela rychlé, ale učit se to na nějakou úroveň, aby se člověk dostal do reprezentace, to už zabere delší dobu.
Foto: Alena Zapletalová, HC UPOL
Kdy naposledy jste hrál klasický hokej?
Asi za univerzitu (v únoru 2022). Možná třikrát jsem byl na veřejném bruslení s přítelkyní, ale jinak asi fakt ne. (směje se)
Už se para hokejem ale můžete dokonce živit. Kolik času vám zabírá?
Máme tři reprezentační tréninky v týdnu plus mám jeden klubový. A o víkendu zápasy. Téměř celý týden trávím hokejem.
Předpokládám, že uplynulé bronzové MS se vám hodnotí jen pozitivně. V souboji o třetí místo jste porazili Čínu 3:2.
Výkony šly nahoru od minulého roku, zlepšujeme se. Na druhou stranu pořád víme, že máme na čem pracovat a dohánět Kanadu s Amerikou. Zase skončily před námi, budeme se snažit je stahovat více a více.
Byla to stejná euforie jako loni?
Ano, byla znovu velká, na druhou stranu nás trošku mrzelo, že jsme nedotáhli semifinále. Ale jsme moc rádi, že jsme Čínu opět porazili a přivezli jsme placku.
Jaké jsou vaše další cíle?
Doufáme, že do budoucna bude i nějaké mistrovství světa v Česku a že do té doby se zlepšíme. Abychom mohli hrát o ty nejlepší medaile.
„Pro mě jsou motivací. Někteří mají rozhodně těžší handicap a občas od nich i slyším poznámku, že jsem zdravý." (usmívá se)
Uvědomujete si vůbec, co se kolem vás děje? Hrajete za národní tým, získáváte medaile, posloucháte českou hymnu…
Je to úžasný pocit. Na druhou stranu to je pro mě tým jako každý jiný. Všude jsme měli vždy skvělou partu. Měli jsme vždy zábavné lidi v týmu a teď to je to samé. Jelikož se s klukama z reprezentace můžeme potkávat až třikrát týdně a nemáme to jak normální repre, tak jsme více taková rodina.
Co pro vás znamenají vaši spoluhráči? Někteří mají za sebou ještě větší úrazy než vy.
Pro mě jsou motivací. Někteří mají rozhodně těžší handicap a občas od nich i slyším poznámku, že jsem zdravý. (usmívá se) Rozhodně ho mám jeden z nejjednodušších a můžu se věnovat i jiným sportům a aktivitám.
Čeští para hokejisté | Foto: Jakub Knap
Jste větší bojovníci než zdraví hokejisti?
Spíš máme už jiný přístup k životu. Každý si něčím prošel a něco zažil. Už to každý vnímá vše jinak.
Když jsme spolu dělali rozhovor před třemi lety, jezdil jste závodně i sajdkárkros. Je na to ještě čas?
Snad přes léto bude. Nevím, zda to bude poslední nebo předposlední sezona. Nějaké závody bychom chtěli ještě objet. Možná se spíš rozloučím s tímto sportem…
Nebude vás to mrzet?
Bude, to je jasný. Věřím tomu, že se občas někde svezu. Už to nebude asi na mistrovství světa nebo takhle někde, snad ale motorka doma zůstane a někdy se svezeme. Naplno se chci věnovat para hokeji.
Foto: Alena Zapletalová, HC UPOL
Share on Facebook
