Přechytat Dostála? Není to nemožné, věří Dvořák. Prostějov bere jako výzvu
Foto: Vladimir Gorshkov / www.instagram.com/ph_gorshkov
Po loňské sezoně a hvězdném představení Lukáše Dostála na mistrovství světa dvacítek asi nikdo nepochyboval o tom, kdo bude brankářskou jedničkou letos v Ostravě. Že svou pozici ale rozhodně nedostane zadarmo, ukázal na srpnovém turnaji v Rusku Daniel Dvořák. Zdá se, že Češi nemusí sázet jen na jednu kartu.
Dvořák si za své výkony vysloužil cenu pro nejlepšího gólmana turnaje. Posílené sebevědomí se mu bude hodit nejen do boje o mistrovství světa, ale i v ambiciózním týmu Prostějova, kde je letos na hostování z Hradce Králové.
Hádám, že jste byl s turnajem v Rusku spokojený po osobní i týmové stránce.
Když pominu ty první dvě třetiny s Ruskem, tak týmově to byl určitě dobrý turnaj. A po osobní stránce jsem taky spokojený, jak to dopadlo. I když jsem proti Rusku mohl jeden nebo dva góly chytit.
Čekal jste, že byste mohl dostat cenu pro nejlepšího gólmana?
Ne, já jsem vůbec ani nevěděl, že se tam něco takového bude předávat. Vůbec jsem na to nemyslel, dozvěděl jsem se to až ve chvíli, když Petr Čajka posílal nějakou fotku toho ocenění Honzovi Dluhošovi.
Měl jste už ve sbírce podobnou trofej?
Jedině za hráče zápasu, ale takhle za celý turnaj ještě ne.
„Když šest tisíc lidí řve „rasíja“ a „šajbu“, je to hrozně nepříjemné!“
Chytal jste už vůbec těžší zápas než proti ruské dvacítce v téměř plné sestavě na její půdě?
Já myslím, že všechny reprezentační zápasy s top týmy jsou podobné, vždycky jsou těžké. A těžko se srovnávají utkání v šestnáctkách a teď ve dvacítkách. Byl tam samozřejmě faktor fanoušků, kteří v Rusku hokej milují a hrozně je hnali. Jinak bych ten zápas nevyzdvihoval.
Jak se tedy hrálo před tím ruským kotlem?
Když šest tisíc lidí řve „rasíja“ a „šajbu“, je to hrozně nepříjemné! Ale nebylo to nic hrozného. Já fanoušky při zápase nějak nevnímám.
Vy jste na Rusy narazil i na dubnovém turnaji devatenáctek, kde jste prohráli 0:6. Musel jste vědět, jak těžko se budou brzdit.
Rusové patří mezi nejlepší a střelba je jejich předností, což je pro gólmana vždycky nepříjemné. Na rozdíl třeba od Finů, kteří hodně kombinují a snaží se dostat do co nejlepší pozice, Rusové střílejí ze všeho.
Foto: Vladimir Gorshkov / www.instagram.com/ph_gorshkov
Pamatujete si vůbec, kdy jste proti nim vychytal jedinou výhru?
Pamatuju, byl to úplně můj první zápas v reprezentaci. Bylo to v šestnáctkách na trojzápase v Turnově, kde jsem byl s Lukášem Dostálem a Kašpim (Jakubem Kašparem) z Varů. Chytal jsem poprvé za repre, a hned jsme porazili Rusy, takže na to budu vzpomínat asi do konce života.
V čem nastal na turnaji po první porážce hlavní obrat?
My jsme s těmi Rusy hráli špatně jen dvě třetiny, ve třetí jsme ukázali, že s nimi můžeme hrát vyrovnaný hokej. Od toho jsme se odpíchli a dalších šest třetin hráli s dalšími soupeři stejně, možná i ještě líp. Ta třetí třetina nám hodně pomohla.
Bylo to o hlavě?
O hlavě je podle mě celý sport. Jsou tam i jiné faktory, ale když je hlava špatně nastavená, tak je to těžké. Tým jsme měli kvalitní, jenom tam podle mě byla znát únava z cestování a možná jsme byli trochu zaskočeni tím publikem. Ale věděli jsme, že na to máme, porazit dva další týmy.
Proti Finům jste se ze střídačky jen díval na Jana Škorpíka. A dívalo se vám tedy asi dobře.
Jo, byla to jeho premiéra v našem ročníku a oni si ji udělal parádní. Až jsem koukal, s jakým sebevědomím do zápasu šel a jak se mu to povedlo. Do všech zákroků šel s jistotou, puky z něj nevypadávaly. Tu sebejistotu předal i týmu a ohromně pomohl k vítězství.
„Konkurence je obrovská. Bude těžké se probojovat na mistrovství, ale samozřejmě je velký sen dostat se tam, ještě když je domácí.“
Pro vás byl pak zápas se Švédy jednodušší než s Rusy?
Myslím, že byl o hodně jednodušší. Švédové jsou sice ve střelbě podobní jako Rusové, ale kluci jim ohromně střel zblokovali a dělali mi to snadnější.
Druhé místo je hodně pěkný výsledek, že?
Jo, určitě. Myslím, že jsme se dlouhou dobu neumístili na prvních dvou příčkách. První jsme ani na turnaji čtyř neskončili... Za druhé místo jsme byli všichni rádi.
Věříte, že jste svými výkony posilil šanci na účast na mistrovství světa?
Těžko říct, to já nemůžu hodnotit. To byste se asi musel zeptat trenérů.
Konkurenci v brankovišti ale máte hodně silnou, viďte?
Konkurence je obrovská. V ročníku 2000 jsou Lukáš Dostál a Ráďa Haas, pod námi je Lukáš Pařík a teďka Honza Škorpík... Myslím, že minulý rok byla konkurence menší. Bude těžké se probojovat na mistrovství, ale samozřejmě je velký sen dostat se tam, ještě když je domácí. Udělám pro to všechno, co budu moct.
Foto: Vladimir Gorshkov / www.instagram.com/ph_gorshkov
Myslíte, že má někdo z vás šanci přechytat Lukáše Dostála?
Šance je vždycky. Lukáš už minulý rok předvedl, že patří mezi špičku ročníků 2000 i 1999. Bylo to neskutečné! Určitě bude těžké ho přechytat, ani neříkám, že se to někomu podaří, ale není to nemožné.
Berete, že ať už bude v bráně kdokoli, tak musí pro případný úspěch zachytat fantasticky? Taková je realita českého hokeje.
Říká se to i těžce, aniž by to tak někdo chtěl: Český hokej je prostě položený na tom, že musí mít kvalitní gólmany. I když jde dolů, tak gólmany pořád produkuje kvalitní. Když si někdo představí český hokej, podle mě si představí kvalitní brankářskou školu.
Ovlivnilo by vás osobně domácí prostředí?
Těžko říct. Myslím, že když nás to ovlivní, tak všechny, a hlavně pozitivně. Nikdo snad nemá strach, že by měl být nervózní, když se bude hrát v Česku. Všichni na to koukáme tak, že nás to požene dopředu.
„Ani jsem si nedělal ambice, že bych chytal extraligu. Prostějov má velké ambice a skvělé zázemí, takže jsem moc rád, že můžu být tady.“
Novou sezonu načínáte v Prostějově. Jak jste přijal, že vás z Hradce Králové poslali právě tam?
Já to beru jako výzvu. Do Hradce přišel Marek Mazanec, což je kvalitní gólman s velkými zkušenostmi, který má odchytanou spoustu sezon v Česku i zámoří. Ani jsem si nedělal ambice, že bych chytal extraligu. Po minulé sezoně jsem hrozně rád, že můžu zabojovat v první lize. Prostějov má velké ambice a skvělé zázemí, takže jsem moc rád, že můžu být tady.
Řešili jste, kolik dostanete prostoru?
O tom jsme se nějak nebavili, ale já myslím, že šance určitě dostanu. Kuba Neužil odchytal dvě celé sezony a určitě to pro něj bylo náročné, odchytat přes padesát zápasů v lize... Podle mě nějaké zápasy dostanu.
Bylo pro vás příjemné odejít tam s Jakubem Muškou, že?
Ano, teďka sem přibyl ještě Honza Berger, který přijel v pátek a nastoupil už proti Vítkovicím. S Kubou jsme tady čtyři měsíce a už jsme zapadli. Ze začátku jsme se bavili jen ve dvou a teď už se všemi. Už ani nekoukáme na to, že jsme dva Hradečáci, ale že jsme tým Prostějov.
Chance ligu jste už chytal v Litoměřicích. Jak vychází Prostějov v tomto srovnání, co se týče prostředí v kabině?
Tam to bylo nastavené tvrdším režimem. Bydlíte na hotelu, máte tam zařízené obědy a večeře... Byl jste víc ve styku s ostatními mladými a pořád jste měl pocit, že hrajete někde v juniorce. Ale tady jak už žijeme ve vlastních bytech ten „dospělý“ život, tak si přijdeme právě víc jako dospělý. V tom je velký rozdíl, jinak v samotné kabině je to podobné.
Foto: Markéta Křížová
Vy jste poprvé kompletně od rodičů?
Jo. Bylo těžké si na to zvyknout, ale už si něco uvařím (směje se). Žijeme s Kubou v jednom bytě. Já jsem i rád, že jsem se v devatenácti letech trochu oprostil od toho pohodového života doma.
Jak vidíte sílu Prostějova?
Já si myslím, že tady jsou nejvyšší ambice. Podle mě se už druhou sezonu řeší, že semifinále je ta nejmenší hranice, které se chce dosáhnout. Když skončíme ve čtvrtfinále, bude to velké zklamání. Tým je na to nastavený, jsou tady kvalitní hráči. Podle mě je to určitě top čtyřka.
Můžete se rovnat špičce v čele s Českými Budějovicemi?
Já si myslím, že ano.
„Když skončíme ve čtvrtfinále, bude to velké zklamání.“
Václav Varaďa říkal, že si dokáže představit i váš přesun do Litoměřic, kdybyste v Prostějově nedostával prostor.
To jsem vůbec neslyšel. Když to řeknu upřímně, tak v to ani nedoufám. Chtěl bych zůstat tady v Prostějově, protože jsem zapadl do party. V Litoměřicích je Tomáš Král jako silná osobnost, přes kterou se těžko prosazuje. Ani bych se nechtěl tlačit tam, kam by moje cesty neměly mířit.
Plánujete si přestříkat masku do prostějovských barev?
Ano, už jsme to řešili s panem Korálem. Maska už poputuje k němu, on se jí ujme a budu tam mít prostějovské barvy.
A jaké konkrétní motivy na ní budou?
Zezadu budu mít kluby, ve kterých jsem chytal. Bude tam znak starého HC VCES Hradec Králové, pak si tam dám krkonošský znak a malý znak Mountfieldu s českým národním znakem. Z boku budu mít dva znaky Prostějova a nahoře nějakou dominantu Prostějova, to ještě není úplně vymyšlené.
Bude ještě hezčí než ta hradecká?
Doufám, že bude aspoň tak hezká jako ta hradecká (usmívá se).
Foto: Markéta Křížová
Share on Facebook
