POHLED: Turnaj Four Nations přinesl parádní hokej, ale i nová přátelství

Foto: X NHL

Turnaj Four Nations nabídnul mnohé. V první řadě silný divácký zážitek. Těch několik dnů si ale rozhodně užili i samotní aktéři. Od prvního zápasu byla na hokejistech vidět obrovská chuť předvést se v národním dresu. A možná i chuť předvést se jeden před druhým.

Hvězdní hráči se takhle nesešli od roku 2016. Od té doby se NHL olympiádě neotevřela ani podobný turnaj neuspořádala. Samozřejmě jsou tu světové šampionáty, ale ty od covidu nenabízely nijak nabité soupisky. Popravdě, i znalec měl problém některá jména poznat a zařadit...

Určitý posun nastal po letech stagnace na loňském šampionátu v Praze, kam už pár zemí přivezlo silné týmy, ale pořád to nebyla kompletní špička.

Teď jsme měli konečně možnost vidět vedle sebe Makara, Crosbyho, MacKinnona, McDavida.

A to je prostě nejvíc!

Tak to bylo, tak to je

Když pomineme Světovou sérii 1972, kde se střetly jen Kanada a SSSR, přišly úplně první „hvězdné války“ s Kanadským pohárem 1976. Už tady nešlo jen o zážitek pro diváky, ale také o užitečnou zkušenost pro hráče.

Říká se, že právě zde si začaly hvězdy šuškat, kdo za kolik hraje. Od roku 1972 fungovala konkurenční WHA, která nakopla růst platů. Až po osobním setkání si ale řada borců NHL dodala kuráž říct si v klubu o větší peníze.

I taková může být síla reprezentačního dresu.

Na Kanadském poháru 1981 se sešla v jednom útoku trojice Lafleur, Bossy, Gretzky. Unikátní mezigenerační spojení! Viz obrázek. Lafleur byl ve třiceti zavedenou hvězdou Montrealu. Pětinásobný vítěz Stanley Cupu. Bossymu bylo 24 a už měl za sebou sezony s 68 a 69 vstřelenými brankami. Dva prsteny. Gretzkymu bylo dvacet, ale se 164 body už držel ligový rekord v produktivitě.

Gretzky nikdy netrpěl nedostatkem respektu. Pokud jde o jeho proslulou rozehrávku zpoza branky, přiznal, že jí odkoukal od Bobbyho Clarkea. Také na setkání s legendami v roce 1981 rád vzpomínal. Po turnaji prolomil v NHL poprvé hranici 200 bodů, když bodoval 212 krát (92+120).

I taková může být síla reprezentačního dresu.

Také Canada Cup 1984 přinesl zajímavé setkání. NHL měla za sebou vrcholící rivalitu mezi New York Islanders a Edmonton Oilers. V roce 1983 Isles ještě trůn obhájili a získali čtvrtý titul v řadě. O rok později už je vystřídala nastupující dynastie Olejářů. Oba týmy dodaly nároďáku několik špičkových hokejistů a atmosféra mezi Bossym, Sutterem, Tonellim na straně jedné a Messierem, Coffeym, Gretzkym či Andersonem na straně druhé byla hodně hustá.

Kanada prohrála ve skupině se Švédskem (2:4), plichtila s USA (kam přeběhl Trottier, který v roce 1981 ještě reprezentoval Kanadu) a bolestivě 3:6 padla i se Sovětským svazem. Postup ze čtvrtého místa zachraňovala výhrou s námi a Německem.

Ostrované, sesazení z trůnu, dávali v kabině najevo svou frustraci. Vyhráli devatenáct sérií play off v řadě, tu dvacátou ne. Gretzky později přiznal, že si museli vzájemně všechno vyříkat. Vztahy v týmu se urovnaly a ve vyřazovací části už Kanada třikrát vyhrála. Kluboví rivalové symbolicky zařizovali ty nejdůležitější branky.

I taková může být síla reprezentačního dresu.

Na hvězdném setkání v roce 1987 proti sobě stály vpravdě historické výběry Kanady a SSSR. Možná nejsilnější, co kdy byly. Ostatně, co předváděl v některých okamžicích na ledě s pukem na holi Makarov, to jsou záblesky Connora McDavida. Luděk Bukač nazval Makarova z hlediska individuálních dovedností zdaleka nejlepším hráčem své doby.

Sovětská mašina s excelentní pětkou K – L – M, K – F na vrcholu sil děsila javorový list natolik, že si trenér Mike Keenan svolal hráče už několik týdnů před turnajem. Žijeme v době, kdy kolektivní smlouva ve vybraných obdobích zakazuje klubům a hráčům trénovat, nařizuje povinné volné dny. Pod Keenanem strávili hvězdní borci Kanady dobrovolně neskutečný měsíc a půl!

Mario Lemieuxovi bylo 21 let. Vždycky hřešil na svůj talent. V sezoně 1986-87 spadnul na 107 bodů, byl prý hodně vídán po barech a s cigaretou v ústech. Později mockrát opakoval, že právě tenhle turnaj z něj udělal skutečného profesionála.

„Bylo skvělé, že jsem s ním měl v roce 1987 možnost šest týdnů hrát a trénovat. Ukázal mi, jak se z člověka stává vítězný typ. Jak tvrdě musí trénovat, aby se stal světovým hráčem číslo jedna. Nepřijde to samo,“ vzpomínal později na souhru s Gretzkym Lemieux.

I taková může být síla reprezentačního dresu.

Jen houšť a větší kapky!

Dalo by se pokračovat, ale nechme vzpomínání.

Rozhodující branku Four Nations vstřelil Connor McDavid. Nahrávali mu Mitch Marner a Cale Makar. Totální superstars současného hokejového nebe. Přitom každý odjinud. McDavid nosí v NHL výhradně dres Edmontonu. Marner je hvězdou Toronta. Makar Colorada.

Nynější NHL je plná přestupů. Hráči jsou brzo v pozici volných agentů bez omezení. Přesto ti nejlepší zase tak často působiště nemění. MacKinnon je dvanáct let hráčem Avalanche. Brad Marchand šestnáct let Bostonu. Sidney Crosby dvacet let Pittsburghu. Auston Matthews je devět let v Torontu.

Bylo úžasné poslouchat MacKinnona, jak na požádání novinářů popisuje Connora McDavida. Jak se na něj skvěle kouká a co všechno umí s pukem. Myslíte, že by byl tak ochotný a vzletný dejme tomu po prohrané sérii play off? Možná, snad. Ale teď to bylo mnohem upřímnější a vřelejší.

Po mnoha letech dostali ti nejlepší možnost poznat se zblízka, zatrénovat si, posedět u kafe, přeptat se na rodinu. Společně se pobavit, zasmát, navázat nová přátelství.

Díky bohu za tu možnost i za ten divácký zážitek.

Za rok nás čeká olympiáda a už teď z toho pomyšlení mrazí.

Share on Facebook Share on Twitter

• Reprezentace
• Zahraničí