Petr o trablech v Norsku: Soupeři si na nás kupují lístky, není to hon na čarodějnice
Jakub Petr
|
Foto: Facebook Lillehammer Ishockeyklubb
Druhým rokem zastává Jakub Petr pozici hlavního trenéra norského Lillehammeru. Letos však neřeší pouze hokejové záležitosti, nýbrž i to, co se děje v zákulisí. Klubu totiž reálně hrozil bankrot. „Na to, jak se situace jednu chvíli dostala až do extrému, tak bych řekl, že lidé v klubu ji zvládli velmi dobře,“ popisuje zkušený kouč. Zároveň mluví o odlišnostech norské mentality nebo o tom, co mu štace ve Skandinávii dala.
Jak vnímáte současnou situaci kolem „vašeho" Lillehammeru, která může skončit bankrotem?
Je pravda, že nejčernější scénář – tedy ukončení fungování klubu na dospělé úrovni – tady byl. Nicméně ačkoliv samozřejmě nejsem zodpovědný za chod celé organizace, můj pocit je takový, že bezprostřední hrozbu se aktuálně podařilo eliminovat. Na to, jak se situace jednu chvíli dostala až do extrému, tak bych řekl, že lidé v klubu ji zvládli velmi dobře. Cítím pozitivitu ze všech stran. Uvidíme, jaká bude budoucnost v delším časovém horizontu, ale to je aspekt, kterým si nemůže být jistý žádný sportovní klub – nikdy nevíte, co se může stát.
Potřebné finance se tedy podařilo sehnat?
Poté, co se finanční problémy dostaly na veřejnost, nastala obrovská vlna solidarity. Pomáhaly firmy i fanoušci. Dokonce byl vytvořen transparentní účet, kam je možné přispívat. Za sebe říkám, že jsem takovou vlnu solidarity asi ještě nezažil. I hráči soupeře si kupují lístky na naše domácí zápasy, abychom vyprodali stadion a klub získal co nejvíc prostředků.
„Můj pocit je takový, že bezprostřední hrozbu se aktuálně podařilo eliminovat.“
Řekl byste, že vedení klubu je při řešení problémů transparentní?
Jednoznačně ano. Pokud by se něco takového stalo v Česku, na rovinu říkám, že spousta věcí se ven nedostane. V Norsku jsou všichni zaměstnanci klubu, nefunguje tady systém OSVČ jako u nás. Takže i kdyby klub zanikl, hráči své peníze postupem času dostanou. Jsem v Lillehammeru druhým rokem a poprvé se stalo, že výplata přišla zhruba s jedenáctidenním zpožděním. Okamžitě z toho rezultoval obrovský poprask.
Nicméně celková finanční situace byla velmi špatná, ne?
Ano, čísla prezentovaná na veřejnosti byla alarmující. Jelikož mám určité manažerské zkušenosti, ptal jsem se nejvyššího vedení, jak je možné, že se věci nechaly dojít až do téhle fáze.
Co vám bylo odpovězeno?
Norská mentialita je v tomhle jiná než naše – nehledají obětního beránka, nepořádají hon na čarodějnice. Přiznali chybu a zároveň řekli, že selhal kontrolní mechanismus jako celek, nikoliv jednotlivec. Každopádně předešlé klubové vedení odstoupilo a na jeho místě jsou noví lidé. Uvidíme, jestli dočasně, případně trvale.
„V Norsku jsou všichni zaměstnanci klubu, nefunguje tady systém OSVČ, jako u nás.“
Došlo v návaznosti na problémy ke snížení mezd?
Tahle varianta byla na stole a moje rada klukům byla taková, ať k tomu každý přistoupí individuálně. Neučinili jsme společné rozhodnutí.
Prý má každý hráč možnost odejít v případě lepší nabídky...
Tak to bylo v první fázi, kterou se naštěstí podařilo překonat, jak už jsem zmiňoval. Měli jsme dohodu, že pokud by nebylo zajištěno financování klubu pro následující období do pondělí 9. prosince, může kdokoliv bude chtít změnit angažmá. Musím říct, že zájem o naše hráče byl – mezi zájemci byly rovněž některé kluby z Česka. I my trenéři jsme měli pár telefonátů, ale tím, že se bezprostřední finanční situaci podařilo vyřešit, nejsou odchody z finančních důvodů aktuální.
Jakub Petr | Foto: Facebook Lillehammer Ishockeyklubb
Předpokládám, že na své svěřence musíte být pyšný. Kdekdo by si řekl, že lapálie se podepíšou na jejich výkonech, ale opak je pravdou.
Máte pravdu. Je to paradox, ale přestože se v poslední době řešily všechny negativní záležitosti, kluci se semkli. Máme teď sérii dobrých výsledků a ze sportovního hlediska zažívá Lillehammer hokejovou horečku. Z toho mám velkou radost.
Norsko je jednou u nejbohatších zemí na světě, přesto má problémy finančního rázu několik hokejových klubů. Je to kvůli tomu, že hokej tady nepatří mezi sporty s nejvyšším diváckým zájmem?
Překvapily mě výsledky ankety, která se v Norsku pořádala loni. Podle ní je hokej v zemi druhým nejpopulárnějším sportem. Nicméně mezi jednotlivými regiony jsou velké rozdíly. Máte kluby jako Stavanger nebo Valerenga Oslo, které si můžou dovolit špičkové hráče v evropském měřítku. V těchto oblastech je zájem o hokej obrovský. Jiné kluby takové možnosti nemají. V Lillehammeru je sportem číslo jedna lyžování a veškeré jeho formy. Hokej lidé taky podporují, ale řekl bych, že důvěra v něj poklesla, protože problémy srovnatelné s letošními tady řeší poměrně často. Zároveň vím, že finanční trable měly i další dva kluby, v nich však rychle došlo k uklidnění situace.
„Přestože se v poslední době řešily všechny negativní záležitosti, kluci se semkli.“
Pojďme k vám. Do Norska jste zamířil, protože jste cítil potřebu změny prostředí, že?
Je to tak. Pracovat u mládežnických reprezentačních výběrů pro mě byla vždycky velká čest, ale postupně mi začal hokej na bázi 24/7 chybět. Chtěl jsem nabrat nové zkušenosti a když přišla nabídka z Norska, došlo k dohodě. V Norsku je spousta švédských trenérů, takže i z tohoto pohledu jde o angažmá, které člověka posouvá. Dalším aspektem je samozřejmě rodina. Nejsem z těch, co každým rokem mění působiště – mám rád dlouhodobější výzvy, ve kterých si můžu tým připravit.
V čem vás tedy necelé dva roky strávené v Norsku nejvíc obohatily?
Z pohledu rodiny mi daly spoustu krásných společně strávených chvil. Mohl jsem jim vynahradit Vánoce v odloučení a tak dál. Pak mě zaujala norská mentalita, která je v porovnání s tou naší dost odlišná.
Klidnější?
Taky. A konkrétně v hokeji musíte vždycky podávat zpětnou vazbu. Bez ohledu na to, jestli se vyhrává nebo prohrává.
Jakub Petr | Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Se sportovním pokrokem panuje spokojenost?
Když začnu loňskou sezonou, vedení bylo s jejím průběhem i výsledkem velmi spokojeno. Přiznám se ale, že já ne. Cítil jsem, že pořád můžeme být jako tým lepší, konzistentnější. Na letošním týmu mám větší podíl z pohledu výběru hráčů a myslím, že jsme udělali další pokrok. Prostředí je v Norsku každopádně jiné, lidé jsou vděční, i když prohrajete.
V porovnání s Českem nezvyk, co?
No, právě. Já se s porážkou nikdy jen tak nesrovnám, ale v Norsku bylo potřeba, abych vůči hráčům v tomto změnil přístup. Někdy mi přijde, že Norové jsou až moc hodní. Byl jsem zvyklý u nároďáku sem tam zvýšit hlas, nebo použít ostřejší či ironickou poznámku, ale tady musíte s těmito věcmi dost opatrně.
Slevujete z nároků vůči hráčům, kteří nejsou na top výkonnostní úrovni?
Vůbec. Jak už jsem říkal, top týmy norské ligy by obstály v české extralize. Neříkám, že by hrály na úrovni Sparty nebo Pardubic, ale neztratily by se. Pak je tam samozřejmě skok a zbytek by výkonností patřil do Maxa ligy. Práce s mladými hráči mě naplňuje, rád sleduju jejich progres a pokud je opravdu chcete něco naučit, nesmíte polevit. I když kluci si asi myslí, že jsem na ně hodně náročný. Takový názor ale zřejmě mají všichni moji bývalí svěřenci. (usmívá se)
„Chtěl jsem nabrat nové zkušenosti.“
Pomáhá vám, že v Lillehammeru je vaším trenérským kolegou Daniel Sørvik, kterého znáte z Česka?
Určitě! Většinou jsem byl zvyklý spolupracovat s kolegou, který měl na starosti obránce a sám jím během kariéry byl. U Daniela je to stejné, ostatně několik let hrát extraligu za Litvínov, díky čemuž je Českem určitým způsobem nasáklý. Spolupráce funguje výborně.
Lillehammer je městem zimních sportů – zajdete mrknout na skoky na lyžích nebo sjezdové lyžování?
Všechny tyhle akce mám zaškrtnuté v kalendáři. Nejen hokejem živ je člověk, jak se říká. (usmívá se). Lillehammer není velké město a vždycky, když se tu nějaký závod pořádá, je to pro lidi velký svátek.
Share on Facebook
