Pešout o malém zázraku Pirátů nebo vábení z extraligy: Nechci někam chodit v lednu
Martin Pešout
|
Foto: Kateřina Kundertová, piratichomutov.cz
Usadí se v kamrlíku na zimáku v Chomutově a spustí. Neomezí se na fráze, kouč Martin Pešout se svou typickou upřímností glosuje jakékoliv téma. Vývoj sezony Pirátů, kooperace severočeského hokeje, trenérská lasa z extraligy... A hlavně last minute snahu své bandy vecpat se do play off.
Udržením v Maxa lize jste naplnili primární cíl, postup do play off by se každopádně bral jako velká nadstavba, ne?
Když se přeneseme do konce října, kdy jsme byli o čtyři body poslední, tak je to malý zázrak. Ale kvůli tomu, jak jsme hráli v listopadu, prosinci a lednu, by byla velká škoda, kdybychom to neudělali. Smekám klobouk před mužstvem – jsme po nemocích, rozpadla se nám obrana. Ve středu chybělo pět beků. Ale vůle po tom dostat se tam je viditelná. Jsem strašně rád, že máme takhle charakterní mužstvo. K záchraně bude stačit nějakých 53 bodů, což jsme měli někdy 15. ledna. To by nám loni Znojmo mohlo jen závidět. Je vidět, že všichni na klubu zabrali a dali jsme dohromady tým, který je konkurenceschopný.
Jak jste vyštrachali vnitřní sílu z týmu, který na přelomu ledna a února zaváhal v sedmi z osmi střetnutí?
Nikde jsme to nechtěli říkat, ale měli jsme devět nebo deset lidí nemocných. Měli chlamydie na plicích, prali se s tím. Pomohl nám Litvínov, který nám poslal pár hráčů. Pokles jsme malinko zastavili, hráči se začali vracet, ale nebyli v plné síle. Na to nejsou obyčejná antibiotika, berou se deset dní. Pak se zase zranili hráči v Litvínově, takže jsme o nějaké přišli. Mužstvo se s tím vším nějakým způsobem vyrovnalo. Pořád to není jasné, chybí ještě jedno kolo. Jak se říká, poslední krok je nejtěžší.
„Pořád to není jasné, chybí ještě jedno kolo. Jak se říká, poslední krok je nejtěžší.“
Máte ponětí, kde se vezmou chlamydie na plicích?
To nevím, nejsem doktor. (usměje se) Ale to nejsme jen my – měly to Karlovy Vary, Plzeň, Hradec Králové… Nechci se pouštět do nějakých postcovidových senzací. Do toho se nám zranili Ulrych, Haš, Němec, během dvou zápasů tři obránci, plus Litvínov stáhnul Baláže. To je hrozně vidět. Jsem rád, že kluci, kteří přišli z Mostu, zaskočili a na Litoměřice jsme stačili.
Středeční tahanici dvěma zářezy rozčísl litvínovský mládenec Matěj Maštalířský... Na klubové úrovni šlo v aktuálním ročníku o jeho vůbec první trefy.
Ve dvacítce hrál první lajnu, v extralize nemá takový ice time. Jsem rád, že to Litvínov bere tak, že je potřeba, aby pravidelně hrál a měl prostor na prvních dvou lajnách a přesilovkách. Kolik kluků hrálo ve dvacítce první lajnu? Do budoucna by měl Litvínov táhnout. Je nesmysl, aby dostával pět šest minut, na to jsou tam jiní. Když se nevejde do tří lajn, tak je správné, aby byl tady. Vidíte, že na to má. Je třeba ho připravovat na to, aby podobnou roli zvládl taky v extralize.
Kdo má jaké slovo ve vzájemné spolupráci na ose Litvínov – Chomutov – Most – Kadaň? Dám příklad, když vám Verva řekne, že si potřebuje stáhnout Baláže, tak si ho prostě stáhne a naopak s vašimi hráči?
Máme jasně daná pravidla, která platí. Někteří hráči mají režim, že si je Litvínov může stáhnout neomezeně, jiní mají pět zápasů za rok. Vycházeli jsme jim vstříc, oni nám taky. Když to shrneme, tak s takovou spoluprací musíme být spokojení. Určitě se chceme dál posouvat. Je to o tom, aby nám neutíkali hráči, kteří tady vyrostou. Vojta Husinecký hrál na dvacítkách, už asi přerostl Chomutov. Já bych byl strašně rád, aby skončil v Litvínově, ne jinde. Může se stát, že tam šest beků neudělá, pak bude mít otevřené dveře u nás. Byl bych nerad, aby hrál někde v Porubě nebo za Pardubice B. V tom nám Litvínov může pomoct. Před nedávnem jsme tady měli turnaj U16, nejvíc hráčů tam bylo z Chomutova, ale ani jeden za nás nehraje. Je potřeba tuhle spolupráci dál prohlubovat, aby nám hráči neodcházeli jinam. Budou na tom profitovat všichni.
„Bral bych to tak, že rivalita s Litvínovem je v pořádku.“
Je to vlastně trochu paradox, litvínovští a chomutovští fanoušci se příliš nemusí...
Bral bych to tak, že rivalita je v pořádku. Oni by nám na druhou stranu neodpustili, kdybychom si takhle nepomáhali. Vždyť to je ku prospěchu Litvínova i Chomutova. Když tady vychováme hráče do NHL, tak za něho dostaneme nějakých osm milionů. I za Kulicha dostal Chomutov dva a půl milionu. Všichni jsou spokojení. Ale když vám někdo odejde do Sparty, tak je to špatné.
Zpátky k sezoně – obrátil její křivku svým způsobem nákup Colea Coskeyho?
Když máte na konci října minus čtyři body, což už není sranda, tak musíte něco udělat. Musíte posílit jedním hráčem obranu, jedním útok. Nám se to povedlo, mužstvo se nastartovalo. Podívejte se, co to od ledna stojí třeba Vítkovice nebo Frýdek-Místek. My jsme do toho rozumně sáhli na konci října, pak už jsme tým neměnili. Do příští sezony máme na čem stavět. Už máme podepsaných i pět hráčů, kteří jsou v ostatních klubech TOP. Je to náhrada pro případ, že by nám skončili Viktor s Lukym. Musíme se na to připravit. Všichni chceme, aby pokračovali. Dokud budou nejlepší a budou rozhodovat zápasy, tak není důvod, aby končili. Ale chuť a zdraví, to si musí samozřejmě zvážit oni.
Martin Pešout | Foto: Kateřina Kundertová, piratichomutov.cz
Neskutečné, co předvádí ve svém věku. K tomu usměrní ostatní, řídí kabinu, že?
Viděli jste to sami – vezmou za to, dají týmu směr. To je neocenitelné. I když ve středu nedali gól, tak v Kolíně to byli oni. To jsou zápasy, kdy se to lámalo.
S cizinci ze zámoří to často bývá hop nebo trop, jak to, že to Coskeymu u Pirátů tak sedlo?
Má dva výborné spoluhráče, kteří k sobě potřebovali hokejistu. K tomu důraznou koncovku, bruslení, umí dát gól a je dobrý do kombinace. Vždycky je to loterie a já jsem rád, že nám vyšla. Jsme s Coskeyho agentem domluvení, že nám sežene hráče, který ještě letos hraje na farmě, aby mohli příští rok hrát spolu.
„Když jsem před patnácti lety spadl s osmnáctkou, tak mi Chomutov zachránil kariéru.“
Stál o jeho služby i Litvínov, mohl by eventuelně přeběhnout tam?
Určitě ne, my ho máme podepsaného na další rok. Jsme dohodnutí, že až dohrajeme teď, tak by mohl jít k nim. Ale to bude záležet na něm. Má smlouvu u nás, s tím, že by dočasně přešel do Litvínova, by musel souhlasit on.
Jaké emoce ve vás vlastně vzbuzuje celá story chomutovského hokeje? Před pár lety krach, pád na dno, nyní postupná cesta nahoru.
Už jsem to několikrát říkal. Když jsem před patnácti lety spadl s osmnáctkou, tak mi Chomutov zachránil kariéru. Vzali mě, hned první rok jsme se dostali do finále. Ve druhém roce jsme prohráli sedmý zápas s Kometou. Ukázal jsem, že chlapy můžu trénovat. Od té doby jsme prošel Kometou a Karlovými Vary. Když hráli druhou ligu, tak mě oslovili. Byl jsem po konci v Brně bez práce, beru to tak, že to klubu vracím. Určitě nemám zapotřebí nikam odcházet. Jsem rád, že jsem toho součástí a snad jsem přispěl svým dílem. Vidíte, že atmosféra mezi fanoušky je úplně jiná, než když nebylo na výplaty a prohrávalo se tady dvacet zápasů po sobě. Kluci jako Jirka Sochor nebo Dan Badinka za to vzali, obklopili se lidmi, kteří na zimáku de facto spali. Dneska už jsme profesionální klub a já bych chtěl docílit toho, abychom byli v extralize. Areál a chomutovský fanoušek si to zaslouží. Chce to postupné kroky – nejdřív vytáhnout dorost do extraligy, další rok juniory. Teď by se nám třeba hodili, ale bohužel nemáme koho hrát. Takže taháme kluky z Mostu, což už je v této kvalitě na hraně.
Asi to je taky o tom nedávat si přehnaně vysoké cíle, že?
Přesně tak. Postupné kroky. Dneska je levnější hrát extraligu, protože máte zhruba sedmnáct milionů od marketingového partnera. To je zkrátka levnější, než to táhnout v první lize a snažit se postoupit. Věřím, že se změní postupový klíč. Tahle baráž je samozřejmě neprůchodná. Je to otázka jednání, jak bude silné vedení svazu a výkonný výbor.
Budete s rozdílovými posilami, které jste naťukl, zase o něco konkurenceschopnější?
Budeme rádi, když se tým udrží. Viktorovi s Lukym určitě necháme do konce června, ať si to rozmyslí. Pro nás by to byly největší posily. Mužstvo ale stavíme tak, že budeme bez nich. Bude hrozně těžké udržet úroveň, kterou jsme měli od konce listopadu. To bude hlavní cíl, abychom zase nežuchli dolů a nekoukali tady po sobě. Co si budeme povídat… Že jsme se z toho bahna vyhrabali, byla hlavně jejich a Coskeyho práce.
„Měli jsme dohodu, že kdyby přišla nabídka, která se nedá odmítnout, tak bych odešel.“
Během roku se vaše jméno skloňovalo s trenérským jobem v extralize. Řinčel telefon často, nebáli se majitelé, že pláchnete?
Ne, to ne. Ale měli jsme dohodu, že kdyby přišla nabídka, která se nedá odmítnout, tak bych odešel. Nějaké dva tři telefony byly, jedna věc byla skoro před podpisem. Nakonec jsem se rozhodl zůstat. Mám tady syna, loni jsem ho vzal z Brna a zase bych ho tahal jinam. Není to jednoduché. Hlavně pro gólmana, protože potřebuje mít čistou hlavu. Vrací mi to tím, jak mu to jde. Teď byl se šestnáctkou na té olympiádě a přivezli medaili, má šanci se posunout. Taky nemůžu koukat jen na sebe. Teď mu to prostě dlužím.
Fajn, jaké nabídky se tedy neodmítají?
To vám řeknu, až to přijde. (směje se) Ne, mám rád koncepční práci. Nechci někam chodit v lednu. Pět let jsem byl v Karlových Varech, čtyři roky v Brně, tři roky ve Skalici, tady už jsem taky čtvrtým rokem. Vždycky se vracím tam, kde mě lidi znají a znají moji práci. Jsem rád, že jsem tady narazil na takovou situaci – našla ve mně motivaci. Už nejsem nejmladší trenér a je potřeba, aby člověk věděl, proč ráno vstává a měl do toho chuť.
V sobotu razíte ke klíčovém duelu do Prostějova, který už ztratil prvoligovou půdu pod nohama. Může to být dílčí výhoda?
Pro nás je to obrovské překvapení. Pořád jsme čekali, kdy se nastartují. Mužstvo neměli špatné, loni byli čtvrtí. Ještě vyhlašovali, že posílili. Ale takový je hokej – nechytíte začátek, začnete dělat špatná rozhodnutí. Asi nejlíp budou vědět v Prostějově, co se stalo. Mám tam spoustu známých strašně mě to mrzí. Hokej dělají dobře, i peníze byly a hráči tam rádi chodili. Když jsem byl ve Varech po sestupu… Dá se říct, že vám to i pomůže. Uvědomíte si, které hráče hrát do budoucna, které ne. Postavíte to na mladších, co se naučí svoje role. Kdo by řekl, že Beránek s Flekem hráli první ligu? A ani ne první lajnu. Dneska jsou to mistři světa a nejžádanější zboží, de facto první dva v bodování extraligy. Podle mě to Prostějovu může pomoct. Zažil jsem to v Kometě, poslední zápas, kdy jsme hráli o čtyřku. Přijeli jsme do Varů, které už byly jasně v baráži a prohráli jsme tam 0:5. Kdybychom tam jeli s tím, že nám někdo dá něco zadarmo, tak tam nemusíme jezdit.
Share on Facebook
