Peslar o návratu k hokeji, trenéřině i špičkování se sestrou. Cíl má v NHL
Jakub Peslar.
Před lety patřil Jakub Peslar k elitním druholigovým obráncům, zkoušel to také v Chance lize a Polsku. Nakonec dal ale hráčské kariéře sbohem a vydal se na dráhu trenéra. Čas ukázal, že šlo o dobrou volbu, protože nyní třicetiletý kouč pomáhá posouvat ženskou hokejovou reprezentaci. Navíc znovu hraje 2. ligu. Nejen o tom je následující obsáhlý rozhovor.
Po třech letech jste se vrátil k aktivnímu hokeji, když hrajete za druholigový Žďár nad Sázavou. Proč jste se tak rozhodl?
Když jsem aktivní hokejovou kariéru ukončil, byl jsem hodně zaneprázdněný a v podstatě neměl čas. Teď povinností trochu ubylo, přičemž vzhledem k tomu, že se v hokeji pořád pohybuju, tak jsem si říkal, že bych znovu zkusil vzít hokejku do ruky. Navíc kariéru jsem ukončil před covidem a v podstatě ze dne na den. Chyběl tomu nějaký vrchol a bod, kdy bych si sám pro sebe vnitřně mohl říct, že je konec. I tohle hrálo roli. Takže doufám, že se Žďárem budeme mít dlouhou sezonu a že jim pomůžu k úspěchu. Momentálně to beru i tak, že tohle je na devadesát procent moje poslední sezona.
Čili chápu správně, že prvotní podnět k návratu do Žďáru vzešel od vás?
Je to tak. Už před lety, když jsem končil, měl jsem myšlenku, že bych kariéru rád ukončil jako žďárský hráč. Kontaktoval jsem proto Mildu Šimona, se kterým jsme se na toto téma bavili. Žďár mi přirostl k srdci. Průběžně si voláme a já se vždycky ptám, jak se jim daří. Letos to dopadlo tak, že jsem se jim ozval a po několika rozhovorech došlo k dohodě. Jsem za to nesmírně rád.
„Momentálně to beru i tak, že tohle je na devadesát procent moje poslední sezona."
Vzhledem k vaší vytíženosti nejen u ženské hokejové reprezentace se dá čekat, že nebudete k dispozici pro všechny zápasy. Z toho pohledu jste asi rád, že vedení Plamenů na vaše angažmá přistoupilo.
Jak říkáte, taková dohoda opravdu je a jsem vděčný žďárskému vedení, trenérům, hráčům i fanouškům, že ji respektují. Faktem je, že skrz mou vytíženost zkrátka hokeji neobětuju tolik, co domácí kluci, ale i tak mě v kabině vždycky přivítají v dobrém. Parta je ve Žďáru opravdu skvělá. Všichni vědí, že neodehraju každý zápas, ale přislíbil jsem, že když to bude jen trochu možné, budu se snažit, aby jich bylo co nejvíc. Zároveň nechci, aby všechno bylo podřízené tomu, že si Peslar chce jednou za čas zahrát hokej. Prioritně budu rád, když budou hrát kluci, kteří tvrdě pracují proto, aby mohli hrát.
Letos jste zatím odehrál tři zápasy. Je 2. liga v něčem jiná, než byla, když jste končil poprvé?
(zamyslí se) Dobrá otázka. Myslím si, že za ty tři roky soutěž zrychlila. Přišla do ní celá řada mladých kluků, kteří jsou nabruslení. Zároveň přibyly nové týmy. V naší skupině Znojmo nebo Havířov, v té druhé Chomutov, Ústí a podobně. Nejen tyhle týmy mají ve svém středu celou řadu zkušených hráčů, kteří jsou schopni vymyslet zajímavé herní situace. Liga proto jde nahoru.
„Všichni vědí, že neodehraju každý zápas, ale přislíbil jsem, že když to bude jen trochu možné, budu se snažit, aby jich bylo co nejvíc."
Když hrajete, vnímáte hokej pořád jako hráč, nebo už podvědomě převažuje trenérské hledisko?
Při zápasech se snažím obě profese oddělit a hru si co nejvíc užít jako hráč. Navíc hokej je tak rychlý, že během zápasu nemáte čas přemýšlet o hlubších trenérských věcech. Od toho jsou na střídačce právě trenéři.
Takže nemáte nutkání Martinu Sobotkovi podsouvat svoje trenérské postřehy?
Absolutně vůbec. Do Žďáru jezdím jako hráč, ne jako trenér. Pokud by samozřejmě Martin měl zájem, poskytnu mu svůj pohled na věc rád, jinak se ale do jeho práce míchat nechci. Je velmi zkušený a každý trenér má svůj styl práce. Pro chod týmu by nebylo dobré, kdybych přišel do kabiny a snažil se dělat věci po svém bez ohledu na ostatní.
Co vás vlastně před třemi lety přimělo uvažovat o konci hokejové kariéry a o tom, že se vydáte jinou cestou?
Už během hráčské kariéry jsem se věnoval trenérskému řemeslu. Z pohledu hráče mě hokej poslední sezonu nenaplňoval, nedělal mě šťastným. Do toho se nám narodila dcera, které byly v době ukončení mé kariéry dva roky. Když se vám narodí dítě, vidíte svět přirozeně trochu jinak. Následně jsem potkal Tomáše Pacinu, který mi nabídl možnost pracovat pro ČSLH. Tohle všechno se sešlo a já si řekl, že je ten správný čas pro to, abych se vydal jinudy.
„Pro chod týmu by nebylo dobré, kdybych přišel do kabiny a snažil se dělat věci po svém bez ohledu na ostatní."
Čili šlo hlavně o to, že jste v kariéře trenéra viděl větší perspektivu než v kariéře hráče?
Určitě. Tenkrát mi bylo 27 a extraligové ambice už nebyly. Abych si extraligu zahrál, musel bych hokeji obětovat mnohem víc, než jsem obětoval. To říkám naprosto otevřeně. Měl jsem sice pár nabídek z první ligy, ale žádná mi nedávala smysl. Postupně navíc musíte řešit zabezpečení sebe i rodiny. Do toho máte výdaje, hypotéky…. Takže jsem zvolil 2. ligu v kombinaci s trénováním. Trénování poté začalo převyšovat a já se tak rozhodl, že nastal čas, abych se mu věnoval na sto procent.
Foto: hokejzr.cz
Poté přišla nabídka působit jako asistent u národního týmu žen, což byl asi určitý přelom ve vaší trenérské kariéře, že?
Tomáše Pacinu jsem znal dřív, než jsem nastoupil k reprezentaci. Konkrétně díky skills kempům. Jednou mi Tomáš řekl, že by potřeboval na výpomoc ještě jednoho trenéra. Byl jsem rád, že oslovil zrovna mě. Postupem času se z toho vykrystalizovala nabídka, abych působil jako asistent u národního týmu, která se samozřejmě neodmítá.
„V ženské kabině samozřejmě musíte být v určitých věcech obezřetní. Nemůžete si vletět jen tak do kabiny."
Je rozdíl fungovat v mužské a v ženské hokejové kabině?
Nerozlišoval bych to. Pořád jde o hokejovou kabinu. V té ženské samozřejmě musíte být v určitých věcech obezřetní. Nemůžete si vletět jen tak do kabiny. Naštěstí to není mou náplní práce. Jako asistent trenéra je mým úkolem to, abych byl nápomocný hlavní trenérce. Přijímám práci, kterou se snažím odvést vždy dle nejlepšího vědomí a svědomí.
Jaký typ trenéra je Jakub Peslar? Klidný, nebo spíše emocionální?
Zápasy prožívám vnitřně. Jsou chvíle, kdy komunikuji s rozhodčími, hráčkami a podobně, ale emoce se snažím držet na uzdě. Jakékoliv emoce, které dáte jako trenér najevo, tak můžou ovlivnit chod týmu. Proto se je snažím kontrolovat.
Zažil jste na střídačce Tomáše Pacinu i Carlu MacLeodovou, jak byste oba trenéry porovnal?
Porovnávat Tomáše s Carlou nejde. Oba mají svůj styl práce. Jako trenér máte vždy spoustu možností, jak můžete působit na tým. Ať už při zápasech na střídačce, při trénincích a tak dále. Jednu zásadní věc by ale měli mít společnou všichni trenéři. Každý by si měl uvědomit, že je tady pro své svěřence a ne naopak.
„Snažím se držet na uzdě. Jakékoliv emoce, které dáte jako trenér najevo, tak můžou ovlivnit chod týmu."
Carla MacLeodová je trenérka z Kanady, tedy ze země, které se říká kolébka hokeje. Řada kanadských hráčů nebo trenérů má kolem sebe určitou auru. Jak je to u ní?
Na některé určitě může mít vliv, že je z Kanady. Dokonce obrovský vliv. Ale na druhou stranu bych neřekl, že když je někdo z Kanady, tak se z něj automaticky posadíme na zadek. Vždycky je to hlavně o konkrétním člověku. Carla je samozřejmě zkušená, přinesla svoje metody, zafungovalo prvotní nadšení. Osobně doufám, že hlavně český ženský hokej posuneme zase o kus dál.
Podle mnohých je postupné začleňování zahraničních trenérů do českého hokeje správnou cestou, která nás může dostat zpátky nahoru. Příklad Kariho Jalonena u mužského áčka je známý všem.
Každý trenér má něco svého. I Carla přinesla nový pohled na hokej. Nový pohled na to, jak bychom hokej mohli dělat. V tomhle úhlu pohledu jsou takové úvahy opodstatněné. Navíc jsme na mistrovství světa splnili cíl. Jak v mužské, tak i v ženské kategorii, takže zahraniční trenéři určitě můžou český hokej obohatit.
„Carla přinesla nový pohled na hokej."
Řekněte mi, jaký je to pocit, když stojíte na střídačce národního týmu a v jeho brance stojí vaše sestra, prožíváte výkony Kláry Peslarové o to víc?
Lhal bych, kdybych řekl, že její výkony neprožívám. Pořád je to moje sestra a bude to moje sestra. Naštěstí nejsem zodpovědný za brankáře, což nám situaci určitým způsobem usnadňuje, ale když se vrátím k otázce. Ano, prožívám její výkony. Zároveň jsem rád, že máme možnost vídat se v reprezentaci. Klára už totiž dlouhé roky působí v zahraničí, takže se běžně tolik nevídáme.
Foto: iihf.com
Když si na tréninku reprezentace dáváte nájezdy, jste úspěšnější vy, nebo sestra?
Vždycky já! (rozesměje se) Za ty roky už ji mám tak načtenou, že vím, co na ni platí. (směje se)
„Za ty roky už mám ségru načtenou a vím, co na ni platí." (směje se)
Předpokládám, že sourozenecké špičkování se pak projeví v plné parádě.
To víte, že jo. Za každou takovou příležitost jsem rád. Už proto, že jich moc není. Klára je gólmankou světové extratřídy, ale na mě si recept nenajde. (směje se)
Vám je 30, sestra je o pět let mladší. Byl jste vy ten, kdo ji k hokeji přivedl?
Asi se to tak dá říct. Její slova jsou, že v dětství jsem byl jejím vzorem. Navíc jsme vyrůstali v hokejové rodině. Táta hokej hrával a poté působil dlouhé roky jako trenér mládeže v Porubě. Když v hokejovém prostředí vyrůstáte odmalička, tak vás velice snadno pohltí.
Kromě pozice asistenta trenéra jste také hokejovým analytikem.
Když jsme byli u reprezentace s Tomášem Pacinou, snažili jsme se práci s videem neustále posouvat. Pomáhali nám v tom i odborníci z NHL. Mně osobně video a práce s ním strašně nadchlo. Kdykoliv mám možnost, snažím se v téhle oblasti vzdělávat i mimo reprezentaci. Je jasné, že hokejem se musíte v první řadě bavit, nicméně zastávám názor, že při vývoji hokeje klíč k úspěchu tkví v dnešní době v detailech. Právě s těmito detaily mě baví pracovat.
„Jednou bych se chtěl jako trenér podívat do NHL."
V době letošního světového šampionátu mužů jste dokonce dělal analytické rozbory hry českého týmu pro jedno významné médium.
Byla to zajímavá zkušenost, za kterou jsem moc rád. Poznal jsem zase něco nového. Zároveň to svědčí o kvalitě vaší práce, když si na vás vzpomenou další lidé a požádají vás o to, abyste svoje znalosti předal dál. Jak říkám, vážím si té možnosti.
Jaké jsou vaše cíle z krátkodobého i dlouhodobého hlediska?
Teď se chci hlavně vzdělávat a sbírat nové poznatky. Absolvoval jsem stáže v zahraničí, další mě čekají. A dlouhodobý cíl? Možná to bude znít naivně, možná troufale, ale jsem přesvědčen, že pokud v životě nemáte cíl, tak ani nevíte, kam vlastně míříte. Proto bych se jednou chtěl jako trenér podívat do NHL. Nemusí to být nutně v pozici hlavního trenéra, ale klidně i jako development coach a podobně. Bylo by to splněním mého snu, oceněním práce, kterou dělám.
Foto: René Rámiš, hokejzr.cz
Share on Facebook
